Předkupnímu právu odzvonila hrana?

Již je to rok, co začal platit nový občanský zákoník, ale změn, které stále přehlížíme, neubývá. Týká se to i nakládání se spoluvlastnickými podíly.

Až doposud jsme byli zvyklí, že pokud jsme chtěli prodat svůj spoluvlastnický podíl někomu jinému než osobě blízké (tedy většinou příbuzným), museli jsme se nejprve dotázat všech ostatních spoluvlastníků, zda by neměli o náš podíl zájem, a vyjádřit se, za kolik bychom ho rádi prodali. Teprve když nikdo z nich neprojevil ve stanovené lhůtě zájem, mohli jsme oslovit třetí stanu a nabídnout jí k prodeji svůj podíl, ovšem za stejnou cenu jako spoluvlastníkům.

Větší volnost, větší zodpovědnost

Nový občanský zákoník už takovou povinnost spoluvlastníkům neukládá (s výjimkou případů, a pouze po dobu šesti měsíců, kdy spoluvlastnictví vznikne na základě právní moci, což se týká například rozhodnutí soudu nebo dědictví). U spoluvlastnických vztahů, které vznikly do konce roku 2013, se zákonné předkupní právo ruší 1. lednem 2015.

Volnost s sebou na druhou stranu ale přináší více zodpovědnosti – můžeme totiž například ztratit přehled o tom, jak ostatní spoluvlastníci se svými podíly nakládají, kdo se tedy našim novým spoluvlastníkem nakonec stane a s kým budeme rozhodovat o záležitostech s nemovitostí těsně souvisejícími.

Významnou změnou, kterou nový občanský zákoník též přinesl, je i posílení zásady smluvní volnosti, což znamená, že si spoluvlastníci mohou předkupní právo dohodnout smluvně, čímž lze eventuálně eliminovat komplikace, jež mohou vyvstat z výše uvedené volnosti při převodu podílů. Dokonce je možné nechat si zapsat předkupní právo do katastru nemovitostí.

Pokud se jedná o spoluvlastnictví rodinných firem či zemědělských farem, počítejme s určitými specifiky. A o případech spoluvlastnictví, kdy není stejný vlastník budovy a pozemku, jsme hovořili zde.

Zdroj: Portál o bydlení