Větrání v bytových domech a v panelové výstavbě

Největším problémem pro zajištění kvalitního větrání a kvalitního mikroklimatu bez škodlivin jsou okna a jejich současná těsnost. Ta je potřebná, protože je zde požadavek na úspory energií. Používání mikroventilace u oken ale může vést k poškozování samotných oken, nebo konstrukcí pod nimi.

V bytových domech můžeme zajistit dva základní systémy nuceného větrání s rekuperací tepla.

A – Systém decentrálního větrání

B – Systém centrálního větrání

Na jednu stranu budovu utěsňujeme lepším těsněním v oknech, těsněním mezi rámy oken a stavebními konstrukcemi, nebo těsněním stavebních konstrukcí. Na druhou stranu používáme mikroventilaci, která větrá málo, nebo děláme otvory s mřížkami přímo do rámů oken nebo do obvodové zdi. Pravidelné větrání otevíráním rámů oken se omezuje a výsledkem jsou plísně, koncentrace nejrůznějších škodlivin a výparů z chemických čistidel, úklidových prostředků, vaření atd. Do toho všeho nasprejujeme chemickou vůni nebo přímo necháme tyto chemické látky odpařovat z osvěžovače vzduchu z elektrické zásuvky. A divíme se, že se zvyšuje počet alergiků, různých respiračních onemocnění apod.

Koncentraci CO2 nejsme díky našim smyslům schopni posoudit, tak jako nejsme schopni posoudit škodlivost dalších koncentrací škodlivin. Proto je osobní hodnocení kvality vzduchu velice nespolehlivé. Navíc se projevuje jeden z paradoxů, že jakoukoli koncentraci pachů přestáváme po určité chvíli vnímat a naše čichové orgány se přizpůsobují prostředí, ve kterém se vyskytujeme. V  uzavřené místnosti nejsme schopni vnímat ani koncentraci CO2, jehož jsme producentem. Již při koncentraci kysličníku uhličitého nad hranicí 1 200 ppm (ppm – jednotka Parts per milion, výraz pro jednu miliontinu celku) se projeví naše nesoustředěnost, malátnost a další příznaky. Při takové koncentraci je v místnosti již 30 % nespokojených osob. Při koncentracích nad 1 500 ppm se únava zvyšuje a u některých osob se mohou objevit bolesti hlavy apod.Mnoho stavebních firem, které se zabývají tepelnými izolacemi staveb a výměnami oken, již přišlo na to, že pokud se provádějí rekonstrukce zateplováním a pouhou výměnou oken za okna s nízkými infiltracemi, je nutno myslet na řešení a doplňování vzduchotechnických systémů do domů, a to včetně bytových domů.

Vzhledem k tomu, že lidé nejsou schopni díky svým receptorům posoudit kvalitu vzduchu a další mikroklimatické veličiny, je nutné ponechat tuto oblast vzduchotechnickým systémům nezávislým na vědomí lidí. Úspory energií pomocí rekuperačního zařízení ve vzduchotechnickém systému pak jsou již jen nadstavbou celého systému.

V minulosti, kdy průvzdušnosti staveb byly zejména díky infiltracím oken velmi vysoké a kdy se neřešily otázky úspor energií, byla oblast větrání mimo okraj zájmu. Čerstvého vzduchu bylo v domácnostech relativně dost.  Dnešní doba je ale jiná. Skvělé těsnosti oken a postupné izolace staveb dospěly ke stavu, kdy se naše byty stávají místem, kde se postupně zhoršují mikroklimatické podmínky, zejména vysokými koncentracemi CO2 a dalších škodlivin, a zvyšuje se koncentrace vlhkosti. Ta se pak projeví na tzv. tepelných mostech stavebních konstrukcí výskytem plísní a kondenzací vzdušné vlhkosti na těchto površích. Přímá kondenzace vlhkosti pak také způsobuje poruchy příslušných stavebních konstrukcí.

Požadovaná intenzita větrání se navíc nedá zajistit za všech podmínek pomocí tzv. přirozeného větrání, které je založeno na teplotních rozdílech venkovního a vnitřního vzduchu a na účincích větru. V letním období, kdy vítr nefouká a teplota v místnostech je stejná jako venku, nic nenutí vzduch k jeho obměně. Naopak v zimních obdobích můžeme místnosti zbytečně převětrávat, a tím ztrácet energie.

Vyhlášky a normy mající vztah k větrání v budovách a k vnitřnímu prostředí současných domů

Větrání v budovách je dáno několika zákony, vyhláškami a normami:

·         Č. 268/2009 Sb., vyhláška o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů

·         Č. 163/2002 Sb., nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky

·         Č. 23/2008 Sb., vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb

·         Č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví

·         Č. 361/2007 Sb., nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

·         Č. 6/2003 Sb., vyhláška, kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb

·         ČSN EN 15665, Větrání budov - stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov

·         ČSN EN 15665/Z1, Větrání budov

·         ČSN EN 13779, Větrání nebytových prostor

·         ČSN 73 0540, část 2: Požadavky

Každá z uvedených vyhlášek nebo norem se nějakým způsobem problematiky větrání dotýká. Pomineme-li vysloveně technické vyhlášky typu vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb, kde je stanoveno, jakým způsobem implementovat do větracích zařízení prvky požární ochrany staveb, a změříme se pouze na předpisy zabývající se zdravotními důsledky větrání a na předpisy zabývající se větráním bytů, rodinných domů, panelových nebo bytových domů, pak jde zejména o platnou normu ČSN EN 15665, resp. ČSN EN 15665/Z1 - Větrání budov.

Požadavky na větrání obytných budov ČSN EN 15665/Z1

Trvalé větrání

(průtok venkovního vzduchu)

Nárazové větrání

(průtok odsávaného vzduchu)

Požadavek

Intenzita větrání

Dávka venkovního vzduchu na osobu

Kuchyně

Koupelny

WC

[h-1]

[m3/(hod.os)]

[m3/hod]

[m3/hod]

[m3/hod]

Minimální hodnota

0,3

15

100

50

25

Doporučená hodnota

0,5

25

150

90

50

Poznámky:

1) V době, kdy nejsou obytné budovy dlouhodobě užívány (dovolené, víkendy), lze připustit provoz s nižší intenzitou větrání hodnoty 0,1 h-1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu/rodinného domu.

2) Výkon topné soustavy pro ohřev větracího vzduchu musí vycházet z hodnot průtoků vzduchu stanovených návrhem větrání.

3) Hodnoty uvedené v tabulce slouží pro návrh systému větrání. Při energetických výpočtech lze zobecnit provozní podmínky, obsazenost místností (dávky vzduchu na osobu), dobu chodu zařízení apod.

4) Intenzita větrání se vztahuje na standardní výšku místnosti 2,6 m.

Norma ČSN EN 15665/Z1, na kterou odkazuje základní stavební vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, určuje, jakým způsobem se mají provětrávat obytné místnosti, tedy místnosti, kde trávíme minimálně třetinu svého života.

Možnosti a způsoby větrání  uvádí norma ČSN EN 15665/Z1: „Kvalitu větrání rozhodujícím způsobem ovlivňuje přívod vzduchu, který je možno řešit následujícími způsoby:

·         větracími štěrbinami, které jsou integrovány do výplní stavebních otvorů,

·         specifickými přívodními otvory v obvodových stěnách (štěrbiny, kruhové otvory), větrací jednotkou.“

Přitom v poznámce k normě se píše: „Přívod vzduchu spárami oken s novými a rekonstruovanými okny nelze použít.“ 

Účinky CO2 na lidský organismus

 

Cca 350 ppm

úroveň venkovního prostředí

Do 1 000 ppm

doporučená úroveň CO2 ve vnitřních prostorách

1 200-1 500 ppm

doporučená maximální úroveň CO2 ve vnitřních prostorách

1 000-2 000 ppm

nastávají příznaky únavy a snižování koncentrace

2 000-5 000 ppm

nastávají možné bolesti hlavy

5 000 ppm

maximální bezpečná koncentrace bez zdravotních rizik

> 5 000 ppm

nevolnost a zvýšený tep

> 15 000 ppm

dýchací potíže

> 40 000 ppm

možná ztráta vědomí

Pro eliminování důsledků koncentrací CO2 a navyšující se koncentrace vlhkostí je potřeba, abychom větrali s intenzitou cca 25 m3/h na osobu. Takové množství platí pro budovy s výskytem osob, jako jsou rodinné domy, bytové a panelové domy, kanceláře apod. Neplatí to pro průmyslové prostory, kde se řeší jiné než běžné škodliviny v ovzduší  bytů. Toto množství neplatí také pro místnosti s nadměrnými tepelnými zisky, např. z oslunění místnosti.