Nízkoenergetický, nebo pasivní dům?

Čím dál více domů se staví tak, aby byly nízkoenergetické nebo pasivní. Co to znamená, jakou musí mít spotřebu energií, aby splnily podmínky na tyto stavby, a jak se od sebe liší?

Nízkoenergetické domy jsou postavené tak, aby náklady na topení v nich byly mimořádně nízké, v zásadě však jde stále o dům používající běžné stavební technologie a otopné soustavy. Výrobci stavebních materiálů k tomu přispívají například vylepšováním izolačních schopností cihel a dalších stavebnin.

Pasivní dům se bez aktivní topné soustavy obejde úplně, protože to jeho konstrukce umožňuje a stavba využívá přirozených externích (teplo ze slunce) a interních (teplo vydávané domácími spotřebiči či obyvateli) zdrojů tepla. Není přitom pravda, že se v těchto domech nesmí větrat, čehož se lidé často obávají, cirkulace vzduchu je však zajištěna i jinými způsoby. Důležitá je mimo jiné neprovzdušnost pláště budovy.

Díky tomu má pasivní dům až osmkrát menší spotřebu než běžný dům a zhruba třikrát nižší než dům nízkoenergetický.

Jak se liší jednotlivé typy staveb

  • pasivní dům – roční spotřeba nejvýše 15 kWh na m2 vytápěné plochy,

  • nízkoenergetický dům – roční spotřeba nejvýše 50 kWh na m2 vytápěné plochy, těchto hodnot se dnes už u novostaveb dosahuje běžně a reálným cílem se stávají také při rekonstrukci budov,

  • běžná moderní novostavba – roční spotřeba nejvýše 90 kWh na m2 vytápěné plochy.

Teoreticky stojí postavení všech tří typů budov téměř stejně, v praxi je ovšem nízkoenergetický a ještě více pasivní dům mimořádně náročný na kvalitu materiálů a jejich použití. A tím se většinou zvedá už cena samotné stavby.

Pokud navíc nemá firma nebo stavebník se stavbou úsporných budov zkušenosti, hrozí, že budova se prodraží, protože dražší bude nejen stavba, ale i náklady na provoz se nebudou výrazně lišit od běžného bydlení.