Bydlení ve stáří? Čas může být s námi

Otázkou sociálního bydlení se zabývá mnoho zemí světa. Nelze však úplně spoléhat na to, že „až nebudu moci, stát mi pomůže“.

Básnicky řečeno, je stáří obdobím sklizně. Ironicky dodáno, toho, co jsme zaseli. Myslet si, že ve dvaceti začneme uvažovat o tom, kde a z čeho budeme „na stará kolena“ žít, je představa z oblasti sci-fi. Po třicítce bychom si však podobné otázky klást už pomaloučku začít měli. Zvlášť pokud například hodláme zažádat o úvěr, s jehož pomocí bychom bytovou situaci své rodiny vylepšili. V tu chvíli stojí za to si sednout a podrobně si spočítat, co si dovolit můžeme, co představuje riziko a čemu se raději vyhnout. Splácení úvěrů je záležitostí desítek let, kdo ví, v jaké formě nás splátky zastihnou kolem šedesátky. Dům s mnoha bazény a desítkami místností jistě vzbudí zájem sousedů, ale… Inspirací by nám možná mohla být skandinávská jednoduchost, jistá konstrukční „strohost“, ale především účelnost. A cíleně dodáváme: bezbariérovost. Protože v takovém prostoru se můžeme cítit bezpečně i v době, kdy už nám třeba pohyb začne činit nemalé potíže.

Stavíme a rekonstruujeme

V tomto textu se nebudeme zabývat rozmanitostí úvěrových programů, které podpoří naše rekonstrukční i stavební záměry, ale jen stručně zmíníme základní náležitosti, jež z našeho obydlí mohou učinit místo, v němž se budeme dobře cítit ve třiceti i v osmdesáti.

Architektonická i stavební promyšlenost – vyplatí se spolupracovat s odborníky, sami na optimální řešení sotva přijdeme, a to bez podceňování, nehledě na to, že v důsledku ušetříme.

Bezbariérovost – jednoho dne nás bude více než rozloha obytného prostoru zajímat, kolik schodů k bytu máme, kolik prahů nám brání v bezpečném pohybu, jak kluzká je dlažba v koupelně, jak nám její zařízení umožní dodržovat základní hygienická pravidla, jestli se bez problémů dostaneme na balkon, do zahrady a podobně. Z bytu by se neměla stát past.

Lokalita – blízkost pomoci, sousedů, občanské vybavenosti. To vše je dobré zvážit. Samota uprostřed lesů, i když se všemi technickými vymoženostmi, se může stát stejnou pastí jako byt v pátém patře bez výtahu. Řídit auto donekonečna nebudeme. Připomínáme to s vědomím, že hledisko lokality je vysoce individuální potřebou.

Dostatek soukromí ve vícegeneračních bytech a domech – s narůstajícím stářím čím dál větší problém. Naši předkové to měli na venkově hezky zařízeno s tzv. výměnkem. Jednotlivé generace vzájemně nadosah, přesto dostatečně daleko…

Rekonstruovat včas – žít v bytě, kde člověk strávil většinu života, je ideální řešení. Pokud ovšem bydlení přestane splňovat nároky na kvalitu života, dostává se obyvatel seniorského věku do izolace, tedy i do psychické nepohody. Čím je člověk starší, tím hůř snáší změny, natož potom stavební. O bezbariérových úpravách bytu je proto dobré uvažovat ještě ve věku, kdy jsme schopni se se změnami bez větších problémů vyrovnat.

Když rekonstruovat nelze – některé věci ovlivnit nemůžeme. Například výtah v bytovém domě na vlastní náklady asi sotva postavíme. Najít si více vyhovující bydlení, je lepším řešením, než zůstat zavřený mezi čtyřmi stěnami. Ovšem v osmdesáti se nám už sotva bude chtít stěhovat. I v tomto případě může čas hrát s námi, nebo proti nám.

Zdroj: Portál o bydlení