Můj dům, můj pohodlný hrad

Ne příliš příjemně se poslouchají slova „čas připravit se na stáří“. Realita ale bývá nemilosrdná, a pokud se přípravy pohodlného bydlení týče, začněme včas.

Dlouho, předlouho neřešíme otázku, jestli je kuchyň od obývacího pokoje opticky oddělena schůdkem, zda schody vedou i na terasu před domem, jestli nám to v koupelně trošku klouže, kolik máme v bytě prahů a tak dál. Jenže přijde čas, tedy lépe řečeno věk, kdy se právě tyto a podobné maličkosti stanou nepřekonatelným problémem, který mám zabrání ve volném pohybu v prostorách pro nás tolik důležitých – v našem domově. Co potom, jak situaci řešit?

Volit můžeme ze čtyř možností.

1. Zůstat v původním bydlení

Stěhovat se chce málokomu, a pokud nás k tomu nenutí fakt, že původní byt z penze prostě neutáhneme, je nejlepší řešení zůstat tam, kde jsme zvyklí. Jen si byt upravme.

K úrazům nejčastěji dochází v koupelně. Pokud se pouštíme do přestavby, dejme přednost sprchovému koutu před vanou. Ideální je takový, ve kterém je sedátko a madla, kterých se dá zachytit. Samozřejmostí je protiskluzová úprava na jeho podlaze. Pokud jde o větší rekonstrukci, vsaďme i na protiskluzové dlaždice v celé koupelně.

Nezapomeňme na dostatečně dlouhou sprchovací hadici, kterou dosáhneme na všechny části těla. Můžeme tak sedět na sedátku nebo stát a nemusíme se při mytí různě kroutit a ohýbat. Výrobci sprchovacích koutů nyní nabízejí speciální skla pro seniory a zdravotně postižené, která mají až čtyřnásobnou pevnost oproti sklům obyčejným. Když uklouzneme a praštíme do nich, nerozbijí se.

Většina těchto speciálních „vychytávek“ byla ještě před pár lety drahou záležitostí, dnes se pohybují na průměrných cenách. Výrobci a prodejci si dobře uvědomují, že lidí ve věku nad padesát let přibývá a stávají se významnou kupní silou. Zároveň tito klienti nejsou lehkomyslní, nejsou zvyklí zbytečně utrácet, a tak se výrobci předhánějí v nabídce dobré kvality za dobrou cenu.

Dobrou investicí do stáří je výměna sedací soupravy. Jestliže je měkká a nízká, budeme z ní mít problém vstát. Pořiďme si místo ní pohodlná křesla s vysokým opěradlem a opěrkami na ruce, které jsou dobrým pomocníkem při vstávání. Existují už i kolekce křesel a židlí pro seniory, které sice na pohled vypadají jako obyčejná křesla a židle, ale mají úpravu, která se snadno čistí. Jsou nehořlavá a voděodolná, takže se nic nestane, když nám na ně třeba ukápne káva.

Na lidi vyššího věku myslí i výrobci kuchyní. Pokud si pořizujeme novou, která nám má vydržet až do konce života, doporučují, aby pracovní deska byla níže, než je obvyklé. Proto, abychom u ní mohli pracovat a přitom sedět, kdyby nás začínaly bolet nohy.

Pokud už se rozhodneme byt přestavět či vybavit tak, abychom v něm prožili příjemné stáří, udělejme to zásadně v rodinném domě, v bytě v přízemí nebo v domě s výtahem. Investovat do bydlení ve třetím patře, do nějž jednou nebudeme schopni vyjít, je nesmysl.

2. Vyměnit bydlení za jiné

Je to dobrá cesta, pokud víme, že ten náš nám nebude vyhovovat. Není nic horšího, než zůstávat v obrovském bytě plném nepotřebných věcí a vzpomínek a dávat za něj téměř celou penzi. Mnohem jednodušší je najít si byt menší, levnější a zbytek peněz investovat do cestování, koníčků nebo třeba do dobrého jídla. A nedržme se stereotypů. Seniorský manželský pár klidně může zařídit dvoupokojový byt tak, že jeden pokoj patří muži, druhý ženě a společnou mají kuchyň. Je to často lepší řešení než hádky, že jeden už chce ulehnout, druhý si chce číst, pak chrápe a ještě vstává příliš časně ráno, protože nemůže spát.

„Jako riziková varianta se ve stáří často ukazuje i vysněný domek se zahrádkou,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová. Zná totiž hodně lidí, kteří zůstali po ovdovění sami v rodinném domě a nejsou ho schopni utáhnout ani finančně, ani fyzicky. A peníze na údržbáře či zahradníka má v penzi opravdu málokdo. Pokud je dům na odlehlém místě nebo daleko od rodiny, přemýšlejme, jak se v něm bude žít, kdybychom byli nemocní, osamělí, nepohybliví. Jestliže máme zahradu, měla by to být zahrada, se kterou je co nejméně práce. Zapomeňme na záhony květin, na zeleninová políčka. Ideální je trávník a okrasné stromky. Představy o tom, že v penzi budeme pěstovat biozeleninu všeho druhu, obvykle končí jen jako pouhé představy.

3. Přistěhovat se k mladým

Pozor, jde o nejrizikovější variantu. Kateřina Rajnicová z Masarykovy univerzity v Brně provedla průzkum s názvem Vztahy a soužití v rodině. „Vyplynulo z něj, že naprostá většina Čechů považuje za ideální variantu, když jednotlivé generace žijí odděleně,“ uvádí. Jako důvod, proč se sestěhovat, totiž podle jejího výzkumu považujeme nejčastěji špatný zdravotní stav někoho z rodiny a nedostatek peněz na samostatné bydlení. K sestěhování generací nás tedy donutí teprve nepříznivé okolnosti, dobrovolně do něj jdeme výjimečně. Za výhodu, kterou společné soužití více generací přináší, označujeme jedině to, že starší příbuzní mohou hlídat děti.

Dříve sice bývalo běžné, že sedláci předávali hospodářství mladým a sami dožili takzvaně na vejminku, tento model však nyní téměř nefunguje. I když mu architekti a developeři dávají jistou budoucnost. Čím dál častěji se zaměřují na projekty bezbariérových domů, které mají dva samostatné vchody do dvou bytů. Mohou v nich žít dvě generace rodin, aniž by si překážely. A vzájemně si pomáhají: Babi, jdeme večer do kina, dohlédnete na děti? Dědo, jedeme na velký nákup, co ti máme přivézt?

Ovšem právě toto soužití přináší nejvíce dramatických situací. Idyla se koná málokdy. Je třeba si přesně vymezit pravidla. Zda se jedná o dvě samostatně hospodařící jednotky, kdo co platí, kde se klepe na dveře.

4. Odstěhovat se do penzionu

Pro někoho je to noční můra, pro jiného příležitost, jak nebýt sám a poznat nové přátele. A není to levná záležitost, počítejme s tím, že v lepších typech penzionů budeme platit více, než je obvyklé nájemné. Lepších typů přibývá, vznikají i celé vesnice pro seniory, což jsou vlastně obdoby satelitních městeček. Výhodou je, že v nich je pečovatelská služba, často i kadeřnictví, obchod, možnost nechat si uklidit nebo přivézt nákup. Jen to všechno něco stojí.

Levnější jsou klasické domovy pro důchodce, jenže jejich nevýhodou je ztráta soukromí. Většinou jsou v nich na pokoji ubytováni dva lidé, jsou tedy vhodné především pro ty, kteří už se o sebe sami neumí postarat. Pokud však někdo chce mít jistotu, že se v takovém zařízení jednou dočká potřebné péče, měl by si o něj zažádat minimálně s pětiletým předstihem.

Zdroj: Vratislava Hofmanová, i60.cz; redakčně upraveno