Listopadový seriál. Dědické právo v novém občanském zákoníku

Nový občanský zákoník vstoupil v účinnost 1. ledna 2014 a podstatně změnil úpravu civilního práva. Za jednu z oblastí práva, která doznala podstatných změn rekodifikací civilního práva, můžeme považovat dědické právo. Jaké jsou tedy hlavní změny právní úpravy?

Rozšíření právní úpravy

Jestliže nahlédneme do původní právní úpravy dědického práva v již zrušeném občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a do nové právní úpravy zakotvené v novém občanském zákoníku, dojdeme k závěru, že nový občanský zákoník obsahuje mnohem větší počet ustanovení dědického práva. Úprava dědického práva dle nového občanského zákoníku klade zvýšený důraz na ochranu a posílení vůle zůstavitele zejména z hlediska volnosti rozhodování zůstavitele o svém majetku pro případ smrti.

Nové právní instituty k posílení volnosti rozhodování

K závěti lze tak připojit řadu vedlejších doložek a nově byly zavedeny například právní instituty dědické smlouvy anebo zřeknutí se dědického práva. Dědická smlouva umožňuje jako zvláštní nový smluvní institut upravit vztahy mezi zůstavitelem a dědicem za života zůstavitele, což může pomoci vyřešit řadu případných komplikací a sporů. Na tyto právní instituty se podrobněji zaměříme v jednotlivých článcích tohoto seriálu. Rovněž byl rozšířen okruh osob, které dědí ze zákona. Z původních čtyř tříd dědiců je nově vymezeno šest tříd.

Dědická nezpůsobilost

V některých případech může nastat dědická nezpůsobilost, kdy vyloučen z dědického práva je ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Zákon definuje zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůle demonstrativním výčtem, kdy zejména se za takové jednání považují situace, kdy taková osoba zůstavitele k projevu poslední vůle donutila nebo lstivě svedla, projev poslední vůle zůstaviteli překazila nebo jeho poslední pořízení zatajila, zfalšovala, podvrhla nebo úmyslně zničila, vyjma případu, kdy zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Dědická nezpůsobilost manžela nastává také v případech, kdy v den zůstavitelovy smrti probíhá řízení o rozvod manželství, které zahájil zůstavitel z důvodu činu naplňujícího znaky domácího násilí. Pokud byl rodič zbaven rodičovské odpovědnosti z důvodu zneužívání jejího výkonu nebo jejího zanedbávání závažným způsobem z vlastní viny, je pak takový rodič nezpůsobilý dědit po dítěti dle zákonné dědické posloupnosti.

Využijte nové možnosti dědického práva

Tento úvodní článek nemůže vymezit veškeré novinky dědického práva. K lepší orientaci ve spleti paragrafů a nalezení optimálního řešení vztahů zůstavitele a budoucích dědiců lze doporučit konzultovat s notářem nebo advokátem. Každý případ dědění je přece jen individuální.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 1476, § 1479, § 1481 a § 1482 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Listopadový seriál. Při sepisu závěti buďte obezřetní

Závěť patří mezi oblíbené pořízení zůstavitele o pozůstalosti. Nový občanský zákoník podstatně rozšířil možnosti zůstavitele při sepisu závěti. Jaké jsou základní formy závěti? Lze platně stanovit vedlejší doložku v závěti?

Co je závěť?

Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné nebo více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Závěť z hlediska právní síly má přednost před děděním ze zákona. Nejsilnějším dědickým titulem je však dědická smlouva. Při pořízení závěti musí být projevena pravá a vážná vůle zůstavitele prostá omylu, a to dostatečně určitě a srozumitelně tak, jak vyžadují obecné požadavky na jiná právní jednání. Závěť lze zrušit jejím zničením, odvoláním nebo pořízením nové závěti.

Základní formy závěti

Závěť může být sepsána v několika formách. Známe tak holografickou závěť (závěť sepsána vlastní rukou) nebo alografickou závěť (závěť, kterou zůstavitel nesepsal vlastní rukou). Alografickou závěť musí zůstavitel vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se podepisují na závěť s připojením doložky, že se jedná o svědky a údaje, podle nichž je lze zjistit. Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná nebo osoba, která není znalá jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí. Na tyto svědky se vztahuje povinnosti mlčenlivosti.

Závěť lze také sepsat ve formě notářského zápisu. Jedná se o nejvhodnější formu sepisu závěti, jelikož notářský zápis je veřejnou listinou a notář může efektivně a odborně poradit zůstaviteli při využití všech možností závěti dle nového občanského zákoníku.

Existují i další formy závěti jako závěť s úlevami, kdy se jedná o tzv. privilegované závěti, které zákon vymezuje pro osoby, které jsou v ohrožení života následkem negativní události (např. živelná pohroma) a nemůžou tak využít standardní formy závěti.

Vedlejší doložky v závěti

Mezi důležité možnosti patří vedlejší doložky v závěti, které stanovují oprávnění zůstavitele uvést v závěti podmínku, doložení času nebo příkaz. Jako podmínku lze tak například uvést povinnost úspěšného dokončení studia dědice. Zakázané jsou však vedlejší doložky, které směřují jen k zřejmému obtěžování dědice ze zůstavitele svévole nebo které zjevně odporují veřejnému pořádku nebo jsou nesrozumitelné. Výslovně je nepřípustná vedlejší doložka, která ukládá dědici, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil.

Sepsání závěti svěřte profesionálovi

Právní úprava závěti v novém občanském zákoníku je velmi rozsáhlá a tento článek dokáže poskytnout jen základní informace k závěti. K sepsání platné závěti se všemi náležitostmi se současným využitím všech možností závěti, které nabízí nová právní úprava, doporučujeme vyhledat právní pomoc notáře nebo advokáta. Přece jen závěť představuje zásadní právní jednání zůstavitele, které prosazuje jeho poslední vůli.

JUDr. Zbyněk Drobiš

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 1494, § 1534, § 1539, § 1551 a § 1552 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Listopadový seriál. Dědická smlouva jako staronový institut dědického práva

Nový občanský zákoník opětovně zavedl dědickou smlouvu do naší právní úpravy, jejíž součástí byla až do roku 1950.Tento staronový institut dědického práva jako zvláštní smluvní typ je nejsilnějším dědickým titulem s předností před děděním ze závěti nebo zákona.

Smlouva jako každá jiná?

Dědická smlouva představuje právní jednání, na základě kterého povolává zůstavitel bezúplatně nebo za úplatu druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice své pozůstalosti (její části) nebo odkazovníka, a tato druhá strana takto přijímá. Dědickou smlouvu může uzavřít pouze zletilý a plně svéprávný zůstavitel. Při omezení svéprávnosti zůstavitele lze dědickou smlouvu uzavřít pouze se souhlasem opatrovníka. 

Nový občanský zákoník omezuje smluvní volnost zůstavitele tím, že dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti, kdy čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná. Pokud si však zůstavitel přeje zanechat tuto čtvrtinu smluvnímu dědici, může tak učit formou závěti.

Chcete dědickou smlouvu? Musíte za notářem

Dědickou smlouvu si nelze platně sepsat mezi zůstavitelem a smluvním dědicem v obyčejné písemné formě. Zákon výslovně stanovuje, že dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, tj. notářského zápisu. Bude tedy nutné navštívit notáře za účelem platného sepsání dědické smlouvy. Rovněž je vyžadováno osobní jednání stran při uzavírání a změně dědické smlouvy.

Povinné využití notáře je vhodné s ohledem na skutečnost, že dědická smlouva je nejsilnějším dědickým titulem, kdy zůstavitel za svého života smluvně upravuje majetkové otázky spojené se svou pozůstalostí. Notář může také poskytnout potřebné odborné poradenství zůstaviteli a smluvnímu dědici k osvětlení případných nejasných otázek dědické smlouvy a povinností plynoucích z dědické smlouvy.

Smlouvy se mají dodržovat

Na rozdíl od závěti nelze dědickou smlouvu jednostranně změnit nebo zrušit. K úpravě dědické smlouvy je nutná vzájemná dohoda stran dědické smlouvy. Za tímto účelem bude nutné opět navštívit notáře.

Dědická smlouva však obecně nebrání zůstaviteli, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle své libosti. Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. Jak stanovuje důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, tak „dědickou smlouvou se zakládají majetkoprávní důsledky pro případ smrti zůstavující smluvní strany. Právo na dědictví, které z této smlouvy vzniká, předpokládá zůstavitelovu smrt a nastoupení dědice v toto právo. Proto se nijak nedotýká majetkových poměrů smluvních stran za jejich života.“

Zvláštním typem dědické smlouvy je dědická smlouva uzavřená mezi manžely. Rozvod manželství pak neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, pokud nebylo stanoveno jinak. Po rozvodu se mohou strany dědické smlouvy domáhat soudního zrušení dědické smlouvy. Soud však takovému návrhu na zrušení dědické smlouvy nevyhoví, směřuje-li proti tomu, kdo nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 1582 až 1593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

 

 

Listopadový seriál. Co je pozůstalost v dědickém právu?

Nový občanský zákoník přinesl řadu změn v dědickém právu, které jsou zaměřeny zejména na ochranu a posílení vůle zůstavitele. 

V dnešním článku tohoto seriálu se zaměříme na pozůstalost. Jak chápat pozůstalost v dědickém právu? Co tvoří pozůstalost? Jaký je rozdíl mezi pozůstalostí a dědictvím?

Dědické právo jako právo na pozůstalost

Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Dědické právo vymezuje přechod majetku zemřelého člověka na další jiné osoby. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, přičemž nedědí ten, kdo zemře před zůstavitelem nebo současně s ním. Právním důvodem dědění (dědickým titulem) je dědická smlouva, závět nebo zákon. Tyto důvody dědění mohou působit i vedle sebe.

Dědicem je ten, komu náleží dědické právo, přičemž pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Dědicem může být fyzická i právnická osoba. Za dědice lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout (za podmínky, že vznikne do jednoho roku od smrti zůstavitele). Zvýšená ochrana dědiců se poskytuje nepominutelným dědicům, kterými jsou děti zůstavitele (pokud nedědí, pak jsou nepominutelnými dědici jejich potomci). Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl vyjma případů platného vydědění nepominutelného dědice.

Co je pozůstalost?

Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu. Pozůstalost tak tvoří souhrn majetku a dluhů zůstavitele. Otázka dluhů v dědickém právu představuje citlivou záležitost, které se věnují pravidelně i sdělovací prostředky. Tématu dluhů v dědickém právu budeme věnovat samostatný článek. Podstatnou změnou proti předchozí právní úpravě je vymezení, že součástí pozůstalosti jsou rovněž subjektivní práva a povinnosti vázané na osobu zůstavitele za předpokladu, že byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (takto může být součástí pozůstalosti také například právo na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění).

Jaké práva a povinnosti zanikají smrtí zůstavitele?

Zaniká například právo na výživné vyjma splatných nedoplatků výživného ke dni smrti zůstavitele, dále osobní služebnosti, pracovní poměr zůstavitele jako zaměstnance nebo zmocnění, pokud nebylo zmocnění ujednáno odlišně. K právní jistotě, zda skutečně zaniklo konkrétní právo nebo povinnost zůstavitele, je nutné provést důkladnou právní analýzu.

Rozdíl mezi dědictvím a pozůstalostí

Pojem dědictví a pozůstalost je nutné odlišovat. Jakým však způsobem? Odpověď poskytuje důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku stanovující, že „pozůstalost je pojata jako jmění zůstavitele k okamžiku zůstavitelovy smrti, resp. jako ta jeho část, která je způsobilá přejít na dědice jako na právního nástupce, zatímco dědictví je to z pozůstalosti, co skutečně připadá jako jmění osobě, která je dědicem.“

K lepší orientaci ve spleti paragrafů dědického práva lze doporučit konzultovat s notářem nebo advokátem. Každý případ dědického práva je přeci jen individuální.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: § 1475, § 1476 a § 1479 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Listopadový seriál. Dědici ze zákona

Zákonná posloupnost při dědění se uplatní zejména v případě, kdy nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo závěti. Kdo jsou tedy dědici ze zákona dle nového občanského zákoníku?

Zákonná posloupnost může nastat kromě situací, kdy se neuplatní posloupnost dle dědické smlouvy nebo závěti, také v případech, kdy dědic odmítne dědictví nebo bude nezpůsobilý dědit. Pokud nedědí žádný dědic ani dle zákonné posloupnosti, pak dědictví připadne státu (na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic). Stát není oprávněn odmítnout dědictví.

Nový občanský zákoník stanovil šest dědických tříd takto:

První třída dědiců

Dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Pokud nedědí některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti, přičemž totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

Druhá třída dědiců

Jestliže nedědí zůstavitelovi potomci, pak dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel je chráněn však tak, že dědí nejméně polovinu pozůstalosti.

Třetí třída dědiců

Když nedědí manžel ani žádný z rodičů, dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Pokud nedědí některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

Čtvrtá třída dědiců

Ve čtvrté třídě dědí prarodiče zůstavitele, a to stejným dílem.

Pátá třída dědiců

Pátá třída dědiců zahrnuje prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

Šestá třída dědiců

V šesté třídě dědí děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, a to každý stejným dílem. Jestliže nedědí některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

Zajímejte se o svá práva

Dědické právo představuje souhrn práv a povinností, které mohou výrazně ovlivnit majetkové poměry dědiců. S ohledem na tento význam dědického práva lze doporučit dědicům konzultovat své práva a povinnosti s notářem nebo advokátem k ochraně svých zájmů

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: § 1633 až 1640 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

 

 

Listopadový seriál. Dluhy v dědictví

Nový občanský zákoník posílil pozici věřitelů v rámci dědického práva. Dědicové by tak měli být natolik obezřetní při svém právním jednání v dědickém řízení, aby nedošlo k nechtěné újmě na jejich majetku.

Riziko přechodu dluhů v plném rozsahu

Nový občanský zákoník podstatně změnil koncept přechodu dluhů na dědice oproti předchozí právní úpravě. Právní úprava občanského práva platná do konce roku 2013 vymezovala odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele tak, že dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Nový občanský zákoník však stanovuje, že dědic hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Dědic je tak povinen hradit dluhy zůstavitele nad rozsah nabytého dědictví.

Uplatnění výhrady soupisu k vyšší ochraně dědice

K posílení své právní ochrany musí být dědic aktivní a uplatnit řádně a včas výhradu soupisu pozůstalosti. Jestliže dědic uplatní výhradu soupisu, pak hradí dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. Výhrada soupisu pozůstalosti tak představuje významný právní institut, jehož využití by neměl dědic opomenout.

Nový občanský zákoník vymezuje, že výhradu soupisu lze uplatnit do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o tomto právu (soud lhůtu prodlouží, jsou-li pro to důležité důvody). Právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě.

Jestliže dědic učiní platnou výhradu soupisu, vzniká mu oprávnění navrhnout soudu před rozhodnutím o potvrzení dědictví, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Pokud soud zahájí takové řízení, pak dědic není povinen uspokojovat věřitele až do skončení tohoto řízení.

Další možnosti ochrany před dluhy

Jakožto další možnost ochrany dědice před přijetím předluženého dědictví lze považovat odmítnutí dědictví, které bylo předmětem předchozího článku našeho seriálu. Rovněž při uplatnění odmítnutí dědictví je nutné dodržet zákonnou formu a lhůty.

Nový občanský zákoník taktéž opravňuje ke zřeknutí se dědického práva ještě za života zůstavitele, a to smlouvou mezi zůstavitelem a dědicem. Tato smlouva vyžaduje formu notářského zápisu, a proto je nutné navštívit notáře za účelem jejího sepisu.

Tento článek poskytuje pouze základní informace ve složité tématice dluhů v dědictví. Nový občanský zákoník obecně kladně důraz na odpovědnost jednotlivce za své právní jednání. Právě v dědickém právu může nesprávné jednání ohrozit dědice s velmi negativními dopady do jeho majetkové sféry. Lze tak důrazně doporučit vyhledat právní pomoc advokáta nebo notáře při řešení dluhů v dědictví.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: § 1484, § 1675, § 1704, § 1706 a § 1711 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

  

Listopadový seriál. Právo dědice na odmítnutí dědictví

Nový občanský zákoník zakotvuje právo dědice na odmítnutí dědictví stejně jako předchozí právní úprava. 

Důvody dědice k odmítnutí dědictví mohou být různé, a to i obavy o přijetí předluženého dědictví nebo spory v rodině, přesto je vhodné znát zákonnou úpravu tohoto práva.

Právo dědictví odmítnout

Právo dědice na odmítnutí dědictví vychází ze zásady volnosti rozhodování, zda dědictví přijmout nebo odmítnout. Nový občanský zákoník tak výslovně stanovuje, že dědic má právo

po smrti zůstavitele dědictví odmítnout. Smluvní dědic může dědictví odmítnout, pokud to nebylo vyloučeno platnou dědickou smlouvou uzavřenou před smrtí zůstavitele mezi smluvním dědicem a zůstavitelem. Nepominutelný dědic, který odmítá dědictví, tak může odmítnout s výhradou povinného dílu. Dědictví může za dědice odmítnout rovněž jeho zmocněnec avšak pouze v případě, že je k tomuto právnímu jednání výslovně oprávněn dle udělené plné moci.

Na dědice se hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl

Na dědice, který odmítl dědictví, se hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl. Odmítnutí dědictví bude považováno obecně za neplatné, jestliže by dědic učinil odmítnutí dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti (například by dědic odmítl pouze dluhy z dědictví).

V dědickém řízení se již nebude přihlížet k dalšímu projevu vůle dědice, kterým by odvolal své prohlášení o odmítnutí nebo neodmítnutí dědictví nebo že dědictví přijímá. Pokud tedy dědic platně prohlásí, že dědictví chce nebo nechce, považuje se takové jeho vyjádření za definitivní. K odmítnutí dědictví se také nebude přihlížet, když dědic svým počínáním dává najevo, že chce dědictví přijmout (například se vyjadřuje k otázce platnosti závěti v dědickém řízení).

Pro odmítnutí dědictví existuje zákonná lhůta

Dědictví lze odmítnout pouze na základě výslovného prohlášení vůči soudu do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a následcích odmítnutí. Jestliže by dědic měl jediné bydliště v zahraničí, pak se tato lhůta k odmítnutí dědictví prodlužuje na tři měsíce. Soud může tuto lhůtu přiměřeně prodloužit z důležitých důvodů. Právo na odmítnutí dědictví zaniká uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví.

Vzdání se dědictví

Nový občanský zákoník stanovuje, že dědic, který neodmítl dědictví, se může dědictví před soudem platně vzdát ve prospěch druhého dědice. Samozřejmě je nutný souhlas druhého dědice. Dědictví se lze vzdát i ve prospěch několika dědiců. Vzdání se dědictví je tak zvláštní případ zcizení dědictví jedním dědicem ve prospěch druhého dědice.

Nový občanský zákoník také výslovně vymezuje, že pokud byl dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.

Tento článek poskytuje pouze základní orientaci v právu na odmítnutí a vzdání se dědictví. K lepší orientaci ve spleti paragrafů dědického práva lze doporučit konzultovat s notářem nebo advokátem. Každý případ dědického práva je přeci jen individuální.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: § 1485 až § 1490 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Listopadový seriál. Vydědění v novém dědickém právu

Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a pokud nedědí, pak jsou jimi jejich potomci. Nový občanský zákoník vymezuje právo zůstavitele učinit vydědění nepominutelného dědice. Jakým způsobem je stanoveno toto právo? Musí být splněny určité předpoklady?

Zákonné podmínky pro vydědění

Nepominutelného dědice lze vyloučit nebo zkrátit z jeho práva na povinný díl pouze ze zákonných důvodů. Zůstavitel může tedy vydědit nepominutelného dědice, který

1.      zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi;

2.      o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl;

3.      byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze; nebo

4.      vede trvale nezřízený život.

Tyto zákonné důvody vydědění jsou formulovány velmi obecně, kdy bude nutné naplnění konkrétního zákonného důvodu velmi detailně zkoumat u každého případu. Vydědění představuje podstatný zásah do práv dědice, kteří se často brání žalobou na určení neplatnosti vydědění. V následném soudní sporu se pak posuzují individuální okolnosti oprávněnosti vydědění.

Například u zákonného důvodu vydědění pro neprojevování opravdového zájmu je nutné také zkoumat, zda takové jednání potomka není následkem neprojevování zájmu zůstavitele o něj (nutno vycházet z testu obecných zásad slušnosti ve společnosti).

Zůstavitel je rovněž oprávněn vydědit nepominutelného dědice, který je vyloučen z dědického práva, protože je nezpůsobilý dědit.

Nepominutelný dědic má právo na povinný díl, jestliže zůstavitel nevysloví důvod vydědění, ledaže se proti dědici prokáže zákonný důvod vydědění.

Vydědění pro marnotratníky

Nový občanský zákoník zakotvuje právo zůstavitele vydědit nepominutelného dědice, který je natolik zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že existuje obava, že pro jeho potomky se nezachová ani povinný díl. Při uplatnění tohoto důvodu vydědění však musí zůstavitel povinný díl zůstavit dětem tohoto nepominutelného dědice (pokud nejsou, tak jejich potomkům).

Využijte odborníka k právní jistotě

Prohlášení o vydědění lze učinit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. Zůstaviteli zvažujícímu vydědění a dědici, který byl vyděděn, avšak s tímto nesouhlasí, lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc notáře nebo advokáta k posouzení veškerých aspektů jeho případu a naplnění zákonných podmínek vydědění.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: § 1646 až 1649 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš