Dubnový seriál. Opravy panelových domů

Čtvrtina našeho národa žije v panelácích, ty se začaly stavět zhruba před šedesáti lety a počáteční rozpaky nad touto formou bydlení vystřídala nejen smířenost, ale i spokojenost, dokonce lásky. Jenže šedesát let je již stáří a panelové domy nutně potřebují rekonstrukci. Jak ji efektivně provést? O tom bude dubnový seriál.

Vzrostlá zeleň, slušná občanská vybavenost, dobrá dopravní dostupnost, to jsou plusy bydlení na panelovém sídlišti. Nesmíme zapomínat i na vcelku dostupnou pořizovací cenu bytů. Komfort bydlení má pevné základy, ovšem aby domy dále bez problémů sloužily, je potřeba o ně pečovat. SFRB má k tomu výhodný nástroj – program Panel 2013+ a dubnový seriál by měl být jakousi pomůckou, na co a jak se připravit. Je pochopitelné, že text pomůže i těm, kteří se rozhodnou pro rekonstrukci s jiným způsobem financováním než s využitím programu Panel 2013+.

Do kterých tematických okruhů bude seriál rozdělen:

Rekonstrukce bytových jader.

Zřizování malých otvorů v nosných stěnách a betonových příčkách.

Zřizování malých otvorů ve stropech.

Obvodové pláště, lodžie a balkony.

Schodiště vnější a vnitřní.

Základy.

Střešní pláště.

Zřizování velkých otvorů v nosných stěnách a ve stropech.

Pokud vás budou zajímat další podrobnosti či budete potřebovat odpověď na některé otázky, pište na mail info@portalobydleni.cz. 

Dubnový seriál. Rekonstrukce bytových jader v panelových domech

Jednou z nejzásadnějších úprav, kterou dosti běžně realizujeme v panelových domech, je přestavba bytových jader.Bytová jádra byla osazována do panelových domů plně kompletizovaná, značená podle data a typu panelové soustavy. Byla z lehkých materiálů, konstrukce samotného jádra nebyla vnímána jako nosná ve smyslu požadavků současného stavebního zákona č. 183/2006 Sb., nebylo nutné se zabývat jejich mechanickou odolností a stabilitou ve smyslu požadavku § 156, odst. 1. Stabilitu a mechanickou odolnost stavebních panelových soustav ovlivňovala bytová jádra nepřímo zatížením stropních panelů svou hmotností a užitným zatížením na půdoryse svého vnitřního prostoru.

Stropní panely pod bytovými jádry byly zpravidla dimenzovány jako panely zesílené.

První soustavy – G40, G57 – měly nedostatečnou tloušťku stropních panelů, někdy pouze 100 mm. Pokud konstrukce stropních panelů nebyla prokazatelně řešena a provedena jako spojitá, vytvářela prosté nosníky. Mezi jednotlivými stropními panely vznikaly nestejné průhyby z důvodu rozdílného uložení (některé stropní panely byly uloženy na dvou protilehlých stranách, jiné na třech). Betonářská výztuž osazená v panelech byla zpravidla dostatečná pro zajištění potřebné únosnosti, ale nedostatečná pro zmírnění jejich průhybu. Rozdílné průhyby jednotlivých stropních panelů jsou pokládány za estetickou nedokonalost (kromě nedodržení ustanovení platných norem). Další soustavy již měly stropní panely dostatečně tlusté, zpravidla vyhověla i kritéria pro přípustný průhyb, tzv. mezní stavy použitelnosti.

Od 1. 4. 2010 platí na území ČR pro navrhování staveb evropské normy, Eurokódy. Podle nich musí být posouzeny mezní stavy únosnosti a použitelnosti (průhyby, případně trhliny), aby byla garantována mechanická odolnost a stabilita ve smyslu požadavků § 156, odst. 1 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.

Malorozponové soustavy s příčně nosným systémem a osovou vzdáleností nosných stěn do 4,8 m:

-          Tyto systémy zpravidla (kromě soustav G40, G57) mají dostatečné tloušťky a vyztužení stropních panelů, které jsou pod bytovými jádry dimenzovány jako zesílené. Nová jádra se zpravidla vyzdívají lehkými materiály (YTONG, YPOR, sádrokarton apod.) v tloušťce 75 mm, u příček vynášejících skříňky kuchyňské linky v tloušťce 100 mm.

-          U systémů G40, G57 je potřeba přijmout okolnost, že vyhoví únosnost panelů, ale dojde ke zvýšení průhybu zatíženého stropním panelem v řádu milimetrů, případně musí být navrženo zesílení panelů.

Středněrozponové soustavy s osovou vzdáleností příčných nosných stěn 6 m:

-          Jedná se o systémy T08B, VVÚ ETA, HK 60, HK 65.

-          Průkazy dostatečné únosnosti panelů podle ČSN 73 1201 z roku 1986 jsou uvedeny v publikacích vydaných Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR s názvem „Komplexní regenerace nosné konstrukce panelových domů“.

Zmiňované publikace jsou dostupné v Oblastních kancelářích ČKAIT v jednotlivých krajích nebo ve Studovně ČKAIT v Praze.

U bytových jader je třeba, kromě zmíněných statických ověření, při rekonstrukcích sledovat také dodržení kročejového útlumu zvuku při úpravách podlah nad úrovní horního líce stropních panelů.

Doporučuje se, aby rekonstrukce bytových jader byly prováděny osobami, které splňují požadavky § 160, odst. 4 stavebního zákona.

Zdroj: ČKAIT

 

 

 

Dubnový seriál. Zřizování malých otvorů v nosných stěnách a betonových příčkách

Stěnové dílce malorozponových panelových soustav jsou plné, skladebné tloušťky 120 mm, 140 mm, 150 mm a 160 mm. Stěnové dílce středněrozponových panelových soustav jsou plné, skladebné tloušťky 190 mm a 200 mm, v některých případech vylehčené svislými kruhovými dutinami. Výška stěnových dílců je závislá na konstrukční výšce podlaží a na řešení styku se stropními dílci. Konstrukční výška podlaží je v převážné většině případů realizovaných panelových budov 2,8 m. Malými otvory se rozumí, v souvislostech tohoto textu, otvory do šíře 1 m. Zde zpravidla postačí zjednodušená početní analýza blízkého okolí uvažovaného otvoru.

Provedení dodatečných otvorů v nosných panelových stěnách, stěnových dílcích, je zásah do nosného systému, který v závislosti na velikosti, umístění a provedení dodatečně zřízených otvorů může závažným způsobem ovlivnit statickou bezpečnost celé stavby.  

Prevence před narušením nosné prefabrikované stěny, v níž došlo k dodatečnému zřízení otvoru, vyžaduje provedení následujících úprav:

-          posouzení dimenze věncové výztuže uložené ve styku „stěna – strop – stěna“ nad a pod dodatečně provedeným otvorem z hlediska vodorovných napětí vzniklých v důsledku dodatečného provedení otvoru. Při nedostatečné dimenzi věncové výztuže provést případně její doplnění výztuží, např. z vysokopevnostní oceli, vkládané do drážek provedených v patě (příp. zhlaví) stěnového dílce, nebo doplnění výztuže pomocí lamel na bázi kompozitu, lepených v mělkých drážkách v patě (příp. zhlaví) stěnového dílce.  Kontrola dimenze, příp. provedení věncové výztuže ve styku „stěna – strop – stěna“, by měla předcházet zřízení dodatečného otvoru. Nedoporučuje se provádění otvorů v případech chybějící nebo nedostatečné věncové výztuže (věncová výztuž včetně kotvení obvodových dílců musí být v souladu s ČSN EN 1992-1-1);  

-          mimořádnou pozornost vyžaduje především zabezpečení kotevních oblastí dodatečně provedené výztuže nadpraží, příp. v patě stěnových dílců nebo ve věnci vkládanou výztuží, uhlíkovými lamelami a tkaninami. Uvedené úpravy je nutné provést před provedením nového otvoru, aby došlo k jejich aktivaci již v průběhu provádění dodatečného otvoru.

Nelze doporučit řešení, při nichž vznikají prováděním nových otvorů úzké stěnové pilíře (min. šířka 350 mm), provádění otvorů přes svislý styk stěnových dílců a řešení, kdy nelze zajistit spolehlivý přenos zvýšených tlakových napětí ve stěnových dílcích (nevyztužené panely bez „lemující“ výztuže po obvodu dílce, v případech nízké kvality betonu), při výskytu závažných statických poruch v nosné konstrukci a v případech chybějící nebo nedostatečné dimenze věncové výztuže.

Rozdíly v poloze a velikosti dodatečně zřizovaných otvorů v podlažích nad sebou by neměly přesáhnout 30 % rozměru menšího otvoru, aby roznášení účinků svislého zatížení mezi podlažími bylo spolehlivě zajištěno nadpražím dodatečně zřízených otvorů.

Je nepřípustné při provádění drážek, jejichž hloubka je větší než krycí vrstva výztuže, aby docházelo k narušení výztuže, příp. k rozsáhlému narušení soudržnosti výztuže a betonu dílce. V těchto případech je nutné provést např. elektrorozvody do lišty na povrchu betonových dílců.

Je nepřípustné provádět průběžné vodorovné drážky na úrovni horních zhlaví stěnových dílců, při nichž dochází k narušení uložení stropních dílců ve styku „stěna – strop – stěna“.

Zřizování malých otvorů v příčkách je obdobné jako u stěn – platí stejné zásady.

Je nutné, aby zásahy do konstrukcí byly prováděny osobami, které splňují požadavky § 160, odst. 4 stavebního zákona.

Zdroj: ČKAIT

 

 

 

Dubnový seriál. Zřizování malých otvorů ve stropech

Stropní dílce používané v prefabrikovaných konstrukcích jsou zpravidla navrhovány jako prosté nosníky (podle ČSN 73 1201, resp. ČSN 73 2001). Toto řešení stropních dílců, dosud používané, často neodpovídá jejich skutečnému namáhání a působení prefabrikované stropní desky. Malými otvory se pro účely tohoto textu rozumí otvory půdorysného rozměru max. 300 mm (délka, šířka, průměr kruhového otvoru).

Využití obousměrného působení stropní desky a příčné roznášení zatížení mezi sousedními panely umožňuje také řešit zvýšené požadavky na zatížení (lokálně, příp. celkově) prefabrikované stropní konstrukce při rekonstrukcích (výměna bytových jader, podlahových konstrukcí, příček apod.).

Dodatečné zásahy do stropní prefabrikované konstrukce vícepodlažních panelových budov, zejména zřizování nových otvorů ve stropních dílcích, vyžadují zhodnocení stavebně technického stavu nosné panelové konstrukce v rozsahu, který odpovídá závažnosti dodatečného zásahu. Stavebně technické hodnocení musí vycházet z konstrukčního řešení příslušné stavební soustavy, především z řešení stropní konstrukce a způsobu jejího vyztužení.

Při dodatečném zřizování otvorů v prefabrikované stropní desce je třeba dodržet následující zásady:

-          při provádění otvoru je třeba provizorně podepřít stropní konstrukci na obou stranách otvoru ve směru kolmo k hlavní výztuži a prostup volit tak, aby nedošlo k porušení styků mezi sousedními stropními dílci a stropního dílce, v němž se otvor provádí. Při provádění nesmí dojít k porušení uložení stropního dílce ve styku „stěna – strop – stěna“;

-          nově zřizovaný otvor (prostup ve stropním dílci) nesmí porušit obvod stropního dílce, přičemž musí být splněny požadavky na vzdálenost otvoru (prostupu) od okrajů stropního dílce uvedené dále;

-          maximální rozměr dodatečně zřizovaného otvoru ve směru kolmo k hlavní výztuži stropního dílce nesmí být větší než 2/3 šířky stropního dílce, přičemž vzdálenost otvoru od podélného styku nesmí být menší než 0,3 m;

-          maximální rozměr dodatečně zřizovaného otvoru ve směru hlavní výztuže stropního dílce (tj. ve směru rozpětí) nesmí být větší než 80 % rozpětí stropního dílce, přičemž vzdálenost otvoru od nosné stěny nesmí být menší než 0,3 m;

-          dodatečné zřizování otvoru v panelové stropní konstrukci rozměrů větších, než je uvedeno, vyžaduje statické posouzení, příp. dodatečné podepření otvorem narušené stropní konstrukce;

-          při provádění drážek ve stropních dílcích je nepřípustné narušení hlavní, příp. rozdělovací výztuže;

-          při provádění drážek v místě podélného styku stropních dílců nesmí dojít k narušení styku, přičemž hloubka drážky nesmí být větší než 30 mm.

Je nutné, aby zásahy do konstrukcí byly prováděny osobami, které splňují požadavky § 160, odst. 4 stavebního zákona.

Zdroj: ČKAIT

 

 

 

Dubnový seriál. Obvodové pláště, lodžie, balkony

Doposud jsme se věnovali vnitřním úpravám v panelových domech, nyní svou pozornost zaměříme na obvodové konstrukce.

Obvodové pláště

Obvodové průčelní a štítové dílce stávajících panelových budov jsou řešeny v několika základních konstrukčních variantách:

-          jednovrstvé,

-          vícevrstvé se smykově tuhým spojením,

-          sendvičové s relativně smykově poddajnější střední vrstvou.

Ze statického hlediska mohou být průčelní obvodové dílce plnohodnotnou součástí nosného systému a mohou být řešeny jako tzv. samonosné, příp. zavěšené a vestavěné.

Hlavní vady obvodových dílců z hlediska současných požadavků na tepelně technické vlastnosti budov jsou:

-          nedostatečné tepelně technické vlastnosti,

-          nevhodná skladba obvodových dílců,

-          nedostatečné kotvení obvodových dílců k vnitřní nosné konstrukci,

-          koroze kotevní výztuže.

Obvodové konstrukce panelových soustav realizovaných do konce 80. let nesplňují tepelně technické požadavky a nevyhovují požadavkům energetické náročnosti podle současně platných předpisů a norem, zejména ČSN 73 0540-2:2011.

V současnosti je řada budov zateplována tzv. kontaktním zateplovacím systémem. Při aplikaci tohoto systému dochází často k závažným nedostatkům – není kontrolován stav kotevní výztuže obvodových dílců k vnitřní nosné konstrukci, není kontrolován stav spojovací výztuže jednotlivých vrstev sendvičových obvodových dílců, tepelná izolace nebyla navrhována s ohledem na požadavky ČSN 730540, nejsou respektovány otázky interakce stávajícího obvodového pláště a bezespárého zateplovacího systému. V souhrnu se tyto nedostatky mohou projevit opakujícím výskytem poruch.

Obalové konstrukce panelových domů jsou vystaveny specifickým druhům zatížení (měnící se vysoké a nízké teploty během jednotlivých ročních období, hnané šikmé deště, sněhové přívaly), proto je nutné, aby práce na opravě byly zadávány pouze stavebním firmám s bohatou zkušeností a kvalitními výsledky v této problematice.

Lodžie

Lodžie realizované do konce 90. let vykazují díky nedostatečné údržbě rozsáhlé narušení, které snižuje užitnou hodnotu i statickou bezpečnost. Na lodžiových konstrukcích je nutné provést opravu původní nosné konstrukce, obnovu hydroizolační a nášlapné vrstvy, opravu zábradlí, jeho nové výplně včetně povrchových úprav (reprofilace, antikorozní ochrana apod.), příp. přistoupit k demontáži narušených a dožilých lodžiových konstrukcí. Nedílnou součástí obnovy je odstranění narušeného a degradovaného betonu (mechanicky, otryskáním apod.), očištění a ochrana zkorodované výztuže, příp. náhrada rozsáhle zkorodované výztuže, doplnění a reprofilace betonových prefabrikovaných dílců speciálními sanačními hmotami, zpravidla na bázi polymercementových směsí, spolu se zajištěním požadované soudržnosti původního a nového betonu prostřednictvím adhezních můstků.

U předsazených lodžiových konstrukcí je důležitou součástí obnovy kontrola, příp. příslušné doplnění a úprava kotevní výztuže lodžií k vnitřním nosným stěnovým dílcům a její ochrana před zatékáním a následnou korozí. Tato část sanace zahrnuje také obnovu výplně a povrchové úpravy styků stěnových a stropních lodžiových dílců a obvodového pláště panelové budovy.

Rozsáhle narušené a staticky nebezpečné lodžie vyžadují demontáž a provedení nové předsazené konstrukce, respektující zvláštnosti a extrémní podmínky, jimž je konstrukce vystavena. Betonová prefabrikovaná konstrukce by měla být provedena z kvalitního betonu s dostatečnou tloušťkou krycí vrstvy výztuže (min. 20 mm) a styky lodžiových dílců, které umožňují cyklické pohyby konstrukce způsobené změnou teploty.

Nové lodžie mohou být řešeny jako:

-          představená lodžie z betonových prefabrikovaných dílců uložená na původní, příp. dodatečně provedenou základovou konstrukci, či uložená na speciální dílec „konzolově“ kotvený ke stávající panelové konstrukci;

-          předsazená prefabrikovaná betonová konstrukce s poddajnými suchými vodorovnými styky umožňujícími „pružnou“ odezvu styků prefabrikovaných dílců na cyklické účinky teploty včetně poddajného kotvení lodžiové konstrukce k nosné konstrukci prostřednictvím ocelových spojek z nerezavějící oceli dimenzované s uvážením cyklických dilatačních pohybů;

-          předsazená ocelová konstrukce provedená z ocelových tenkostěnných pozinkovaných profilů a ocelových podlahových konstrukcí založená na dodatečně provedených základech a kotvená k stávající panelové konstrukci (speciální řešení styků s neoprenovými prvky umožňující realizaci svislé a vodorovné deformace).

Balkony

Porušené balkonové konstrukce s vykonzolovanou betonovou deskou vyžadují odstranění narušeného betonu, opravu zkorodované výztuže včetně jejího případného doplnění, aplikaci kompozitů na bázi vysokopevnostních tkanin a epoxidové pryskyřice. Na obnovenou a zpevněnou železobetonovou vysutou desku lze osadit novou prostorovou konstrukci balkonu.

Rozsáhle narušené a funkčně nevyhovujících ocelové zavěšené balkony je zpravidla nutné demontovat a nahradit novou zavěšenou konstrukci, řešenou shodně jako původní, příp. může mít nové tvarové i rozměrové řešení s uplatněním nových výrobků a materiálů. Je nutné ověřit možnost využití a prověřit stav původních závěsných a opěrných zařízení pro zavěšení a opření nové ocelové konstrukce balkonu, příp. provést nové závěsy a opěrky. Novou konstrukci se zavěšenými ocelovými prostorovými balkony – v případech nevyhovujícího stavu závěsných kotev a obtížného provedení nových kotev provázeného závažným narušením stávajících obvodových dílců, příp. v případech jednovrstvých obvodových dílců.

Jiným řešením náhrady nevyhovujících balkonových konstrukcí panelových soustav může být:

-          nová vylehčená ocelobetonová konstrukce sestávající ze zavěšené kompletizované balkonové desky a z kompletizovaného ocelového zábradlí;

-          nová vylehčená prostorová betonová konstrukce tvaru písmene „U“ ze sklobetonu;

-          nová prostorová plně kompletizovaná konstrukce vyrobená na bázi sklolaminátu s konečnou povrchovou úpravou;

-          nosná konstrukce z deskových železobetonových dílců sestavovaných na místě do prostorové konstrukce tvaru písmene „U“;

-          nosná konstrukce původních ocelových prostorových dílců bude po demontáži nahrazena předsazenou nebo představěnou stěnovou železobetonovou konstrukcí lodžií, příp. ocelovou konstrukcí „lodžie“ s nosnými sloupky po obvodu nově vzniklé lodžie.

Uvedené alternativní řešení balkonových konstrukcí lze aplikovat na malorozponové i středně rozponové panelové soustavy, přičemž je nutné důsledně respektovat konkrétní řešení obvodové konstrukce a její vazbu na nosný systém.

Před osazením nových balkonových konstrukcí je nutné ověřit rozsah, dimenzi a stav kotvení obvodových dílců k nosné konstrukci. Nově navržené kotevní prvky je nutné provést z nerez oceli, příp. z kvalitních žárově pozinkovaných profilů.

Zdroj: ČKAIT

Dubnový seriál. Schodiště vnější a vnitřní

Konstrukčně skladebné řešení schodiště vychází ze základních rozměrů a skladby nosné konstrukce, především svislých nosných stěn. V malorozponových panelových soustavách (T 06B, LaN, BA-NKS, PS 69, G57) a ve čtyřpodlažních stavbách panelové soustavy VVÚ-ETA jsou schodišťové konstrukce řešeny jako deskové dvouramenné – schodišťová ramena, hlavní a vedlejší podesta. U panelové soustavy HK 60 a HK 65 je schodiště tvořeno schodišťovými panely ve tvaru zalomené desky s podestami a ramenem s konzolovitě vyloženými deskami stupnic schodů. V malorozponových soustavách je jednoramenné schodiště řešené jako deskové v bodových domech soustavy G57 a v budovách soustavy B70. Ve středněrozponových panelových soustavách T 08B a VVÚ-ETA je schodiště řešené jako jednoramenné spojené s podestami se zalomenou schodnicovou konstrukcí.

Schodišťová ramena, nejčastěji deskové konstrukce, jsou uložena do ozubů vytvořených v podestových panelech. V panelové soustavě G57 jsou schodišťová ramena uložena na podestové trámy. Podlažní (hlavní) podesta je uložena na nosné stěnové panely stejným způsobem jako stropní panely, na něž navazuje svou tloušťkou shodnou se stropními panely. Mezipodlažní (vedlejší) podesta může být uložena na dělené nosné stěnové panely, ve výjimečných případech je uložena na pomocných úložných konzolkách osazených v neděleném stěnovém panelu oddělujícím schodišťový prostor od sousedních.

V konstrukčním řešení se podle účelu budovy, zejména pro bytové domy, používají kompletizované schodišťové dílce podesty, mezipodesty a ramen. Na podestách může být již ve výrobně provedeno např. broušené teraco nebo jiná povrchová úprava. Schodišťová ramena jsou kompletizována obložením nástupnic i podstupnic, např. teracovými deskami a teracovými tvarovkami, povlakovými krytinami apod. již ve výrobně nebo až na místě.

V dispozičním řešení je schodišťový prostor obvykle spojen s prostorem výtahové šachty osobního, případně nákladního výtahu.

Při uložení mezipodlažní podesty na dělený stěnový dílec nelze docílit požadovanou akustickou ochranu sousedních přilehlých prostor v důsledku akustických mostů vznikajících přímým uložením mezipodlažní podesty na stěnový dílec. Částečné zlepšení akustické izolace v případě těchto schodišťových konstrukcí lze docílit aplikací podlahových krytin s pružnou vložkou zlepšující kročejovou neprůzvučnost, případně akustickým obkladem stěn. 

Při uložení mezipodlažní podesty na pomocné úložné konzolky osazené v neděleném stěnovém panelu je zpravidla dosaženo zlepšení akustické pohody prostor přiléhajících ke schodišti. Závisí na způsobu osazení pomocných úložných konzolek v neděleném stěnovém dílci, případně v místě uložení mezipodlažní podesty.

V odůvodněných případech zásadnější rekonstrukce panelového objektu lze provést řešení, při němž je důsledně dbáno, prostřednictvím pružných vložek, zamezení přímého přenosu hluku ze schodišťových ramen a podest.

Návaznost schodišťového prostoru na byty, případně na jiné užitkové prostory neumožňuje provádění úprav, v jejichž důsledku by vznikaly výškové rozdíly mezi prostorem schodiště a navazujícími prostory.

U vnějších schodišť je zapotřebí při sanačních pracích respektovat okolnost zvýšeného krytí výztuže prefabrikátů (nad 20 mm) vzhledem k častému solení, zapříčiněnému zimními návaly sněhu.

Zdroj: ČKAIT

Dubnový seriál. Základy

V průběhu výstavby panelových domů byly používány následující druhy základových konstrukcí:-          založení na základových pasech (nejčastěji železobetonové, příp. betonové s konstrukční výztuží, se základovou spárou na rostlém terénu, příp. na zhutněném štěrkopískovém polštáři);

-          založení na základové desce (jen ojediněle);

-          založení na pilotách s roznášecím prahem (základ je tvořen vrtanými širokoprofilovými pilotami, v některých případech tzv. krátkými vrtanými pilotami a roznášecím železobetonovým prahem monolitickým, příp. montovaným);

-          založení na tenké desce (železobetonová deska tloušťky 200 až 250 mm s příčnou výztuží pod nosnými stěnami při dolním povrchu základové desky zasahující do 1/4 modulové vzdálenosti nosných stěn a podélnou výztuží v oblasti uložení nosných stěn);

-          nespojité založení (var. 1 – založení na přerušovaných železobetonových monolitických, častěji montovaných základových pasech uložených na zhutněné štěrkopískové lože, var. 2 – založení na vrtaných širokoprofilových pilotách bez základových prahů, var. 3 – založení na krátkých širokoprofilových pilotách bez základových prahů);

-          založení na monolitické „krabicové“ konstrukci tvořící současně podzemní podlaží.

Do roku 1970 (přibližně) měly panelové soustavy základy velmi podobné dřívějším způsobům zakládání, ověřeným dlouholetou empirií u zděných bytových domů, tedy zejména základové pasy nebo celoplošné základové desky. Základové pasy byly sdružovány do roštů v pravoúhlém systému příčně nosných, podélných ztužujících a obvodových stěn. To se nazývalo „plošné zakládání“. Hloubkově – na pilotách, se panelové domy zakládaly ojediněle.

Kolem roku 1975 byl proveden rozsáhlý výzkum zakládání panelových domů a výsledkem bylo vydání Směrnic pro zakládání panelových domů v roce 1976.  Na základě teoretických poznatků byla docílena menší spotřeba materiálu. Významným faktorem se stala vysoká tuhost horních staveb panelových domů.

V jednotlivých oblastech byly používány různé druhy zakládání:

-          Praha a střední Čechy – bezroštové zakládání – vrtané piloty s průměrem příčného řezu 600 mm a vyšším, na nich tenká vyztužená deska z betonu v tl. do 250 mm.

-          Severní Čechy – monolitické základové pasy s proměnnou tloušťkou, případně vkládanými dilatačními spárami, alternativně základové desky konstantní tloušťky, nebo prefabrikované základové pasy (Liberecko).

-          Hradec Králové – prefabrikované základové pasy montované na staveništi s drážkou u horního líce pro možnost vkládání betonářské výztuže a zmonolitnění betonovou zálivkou přímo na místě stavby.

-          Plzeňsko – dvoustupňové základové pasy se spodní vrstvou z monolitického betonu a horní vrstvou z prefabrikovaných dílů.

-          Morava – relativně tenké monolitické desky nebo pasy tloušťky 300 – 400 mm (Olomoucko, Zlínsko, zčásti podle projektových podkladů).

-          Ostravsko (účinky poddolování) – hloubkové zakládání na vibrotlakových pilotách Φ 400 mm, kombinovaných buď s prefabrikovaným roštem příčného rozměru pasu 400/400 mm, event. tenkou monolitickou deskou tloušťky 150 mm.

Obecně lze konstatovat, že poruch z titulu špatného založení panelových domů nebylo mnoho. Přesto je nutné, v případech zjištění významných poruch z titulu zakládání nebo v případech úvah o nástavbách domů či přístavbách nových lodžií apod., obrátit se na specializované instituce. Úpravy zakládání není možno provádět svépomocí nebo pomocí firem s velmi malou zkušeností z této oblasti spektra stavebních prací.

K nejčastěji používaným metodám sanace základových konstrukcí patří technologie mikropilotáže, trysková injektáž, případně injektáž základového podloží a dále všechny metody známé u ostatních staveb.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zásahům v případech, kdy je panelový dům založen systémem nespojitých bezroštových základů.

Zdroj: ČKAIT

Dubnový seriál. Střešní pláště

Původní řešení střešních plášťů panelových soustav lze klasifikovat jako nevyhovující z hlediska současných požadavků tepelné ochrany a energetické náročnosti budov. Nevyhovující řešení střešního pláště bylo příčinou nejen řady závažných poruch způsobených nevyhovujícím tepelně vlhkostním režimem (zatékání, kondenzace, vznik plísní), ale i poruch statických (smykové trhliny mezi stropní deskou nejvyššího podlaží a podélnými stěnami situovanými v krajích travé). Nekvalitní materiály vyžadovaly pravidelnou údržbu a obnovu jako základní předpoklad prevence vzniku výše uvedených poruch a závad. V současné době je značná část původních střešních plášťů panelových budov nahrazena novými střešními plášti s vlastnostmi, které odpovídají současně platným předpisům a normám.  

Střešní pláště z 60. až 80. let minulého století, navržené jako jednoplášťové nebo dvouplášťové, nejsou z hlediska současných požadavků vyhovující. Většinou byly navrženy bez tepelně technického posouzení. Parotěsná zábrana je buď chybně umístěna, anebo ve většině případů nebyla navržena, tepelná izolace byla tvořena převážně z nestabilizovaného pěnového polystyrenu. Betonové vrstvy nejsou dilatovány, povlaková krytina je nevhodně zvolena, má nedostatečný počet vrstev i nevhodné spádování. Příčinami zvýšené vlhkosti ve skladbě střešního pláště jsou často kondenzace prostupujících vodních par v souvrství, porušení hydroizolační funkce střešního pláště a zatékání, případně zabudovaná či technologická vlhkost, jejichž důsledkem jsou zhoršené tepelně technické vlastnosti střešního pláště.

Začátkem sedmdesátých let se převážně používaly dvouplášťové střešní konstrukce a také se začínal uplatňovat princip skladby ploché střechy s opačným pořadím vrstev. Tuto novou konstrukční koncepci umožňují nenasákavé tepelně izolační materiály – extrudovaný polystyren.

Od roku 2011 musí být střešní plášť navržen v souladu se závaznými kritérii ČSN 73 0540-2:2011. Hodnoty součinitele prostupu tepla UN,20 podle ČSN 73 0540-2:2011 pro střešní pláště, pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou θim = 18–22 °C jsou 0,24 (požadovaná hodnota), 0,16 (doporučená hodnota) a 0,15 až 0,10 (doporučená hodnota pro pasivní domy) s tím, že vliv tepelných mostů v konstrukci lze zanedbat, pokud jejich souhrnné působení je menší než 5 % součinitele prostupu tepla. Pro celoroční bilanci kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce musí platit rovnovážný stav – celkové množství zkondenzované vodní páry musí být menší a nesmí překročit limitní množství zkondenzované vodní páry ve střešní konstrukci.                       

V současnosti prováděné obnovy nevyhovujících střešních plášťů musí vyhovovat závazným tepelně technickým normovým požadavkům. Dochází k výraznému zvyšování tloušťky tepelněizolační vrstvy. Současné řešení střešních plášťů zahrnuje bezchybné řešení detailů, důsledné posouzení transportu vlhkosti z interiéru do střešního souvrství, respektování tepelných mostů tak, aby se zabránilo kondenzaci vlhkosti uvnitř střešního pláště.

Nově navrhované střešní pláště mohou být řešeny jako jednoplášťové, s klasickým pořadím vrstev, nebo kombinované se střechou s tzv. opačným pořadím vrstev. Nevhodně navržené dvouplášťové střechy s nedostatečným systémem větrání, případně i s nedostatečnou tloušťkou tepelně izolační vrstvy je vhodné nahradit skladbou jednoplášťovou, klasickou, s parotěsnicí vrstvou, případně skladbou obrácenou.

Při obnově střešních plášťů je nezbytné zajistit střechu proti zatékání srážkových vod, domy jsou i během obnovy stále obydleny. 

Zdroj: ČKAIT

Dubnový seriál. Zřizování velkých otvorů v nosných stěnách a ve stropech

Následující text navazuje na článek Zřizování malých otvorů v nosných stěnách a betonových příčkách, jemuž jsme se věnovali v minulém dílu našeho měsíčního seriálu.

Stropy

Velkými otvory se rozumí takové, které mají půdorysný rozměr větší než 300 mm.

Prefabrikovaná stropní deska je vytvořena ze stropních dílců spojených ve stycích mezi bočními a čelními plochami dílců. Prostřednictvím styků mezi stropními dílci dochází k jejich vzájemnému spolupůsobení, jehož kvalita a velikost jsou závislé na statických vlastnostech styků, tj. tuhosti a únosnosti. Při posuzování styků mezi stropními dílci i dílců samotných, je nutné vycházet jednak z celkového uspořádání stropní desky a statických vlastností styků, jednak ze způsobu zatížení a uložení stropní desky.

Ze statického hlediska lze styky mezi stropními dílci klasifikovat jako přímkové klouby. Tomu odpovídá řešení, při němž styčné plochy stropních dílců jsou opatřené ozuby v podélných drážkách a výztuž uložená do styků, případně zabudovaná do dílců a spojená ve stycích, zabraňuje vzájemnému oddalování dílců (přenáší tahová napětí). Takto vytvořenou stropní desku lze posuzovat jako desku s přímkovými klouby v místech styků dílců. Podle způsobu uložení na svislou nosnou konstrukci lze prefabrikovanou stropní desku posoudit jako kloubově uloženou, spojitou nebo částečně vetknutou na dvou nebo čtyřech stranách. Základním předpokladem řešení jsou staticky účinné a neporušené styky mezi stropními dílci. Stav podélných styků mezi stropními dílci lze posoudit vizuálně kontrolou jejich stavu na spodním líci stropní konstrukce. Využití obousměrného působení stropní desky a příčné roznášení zatížení mezi sousedními panely umožňuje také řešit zvýšené požadavky na zatížení (lokálně, případně celkově) prefabrikované stropní konstrukce při rekonstrukcích (výměna bytových jader, podlahových konstrukcí, příček apod.)

Dodatečné zásahy do stropní prefabrikované konstrukce vícepodlažních panelových budov, zejména zřizování nových otvorů ve stropních dílcích, vyžaduje zhodnocení stavebně technického stavu nosné panelové konstrukce v rozsahu, který odpovídá závažnosti dodatečného zásahu. Stavebně technické hodnocení musí vycházet z konstrukčního řešení příslušné stavební soustavy, především z řešení stropní konstrukce a způsobu jejího vyztužení.

Při dodatečném zřizování otvorů v prefabrikované stropní desce je třeba dodržet následující zásady:

-          při provádění otvoru je třeba provizorně podepřít stropní konstrukci na obou stranách otvoru ve směru kolmo k hlavní výztuži a prostup volit tak, aby nedošlo k porušení styků mezi sousedními stropními dílci a stropního dílce, v němž se otvor provádí.  Nesmí dojít k porušení uložení stropního dílce ve styku „stěna – strop – stěna“;

-          nově zřizovaný otvor (prostup ve stropním dílci) nesmí porušit obvod stropního dílce, přičemž musí být splněny požadavky na vzdálenost otvoru (prostupu) od okrajů stropního dílce;

-          max. rozměr dodatečně zřizovaného otvoru ve směru kolmo k hlavní výztuži stropního dílce nesmí být větší než 2/3 šířky stropního dílce, přičemž vzdálenost otvoru od podélného styku nesmí být menší než 0,3 m;

-          max. rozměr dodatečně zřizovaného otvoru ve směru hlavní výztuže stropního dílce (tj. ve směru rozpětí) nesmí být větší než 0,8 rozpětí stropního dílce, přičemž vzdálenost otvoru od nosné stěny nesmí být menší než 0,3 m;

-          dodatečné zřizování otvoru v panelové stropní konstrukci rozměrů větších, než je uvedeno, vyžaduje statické posouzení, příp. dodatečné podepření otvorem narušené stropní konstrukce;

-          při provádění drážek ve stropních dílcích je nepřípustné narušení hlavní, příp. rozdělovací výztuže;

-          při provádění drážek v místě podélného styku stropních dílců nesmí dojít k narušení styku, přičemž hloubka drážky nesmí být větší než 30 mm.

Stěny

Velkými otvory ve stěnách se pro účely tohoto textu rozumí otvory nad šíři 1 m. Problematika je obdobná jako u malých otvorů. Zde je nutné analyzovat výpočtem vnitřních sil celou stěnu nebo prostorovou konstrukci panelového domu. Zadávání větších otvorů je nutné svěřit pouze velmi zkušeným odborníkům v problematice prefabrikovaných konstrukcí.

Zdroj: ČKAIT