Květnový seriál. Bydlení manželů

Řešení problematiky bydlení manželů představuje zásadní otázku mezi manžely a občanský zákoník některá práva a povinnosti v této problematice poměrně podrobně vymezuje. O tom, jakým způsobem, a to i co se rozvodu manželství týče, bude náš květnový seriál.

Manželství, pokud se budeme držet formálního vysvětlení pojmu, je právní a společenská instituce, legislativní základ rodiny. Je uzavíráno na základě dobrovolného rozhodnutí snoubenců s cílem vychovat děti v harmonickém soužití. Manželství jako zmíněný institut s sebou nese práva i povinnosti, které by manželé měli respektovat. Praxe bývá bohužel mnohdy jiná, zvlášť když dojde k rozvodu manželství. Zásadním momentem manželství, a to před i po rozvodu, bývá otázka bydlení. Jí se bude náš seriál věnovat.

Jako obvykle bude rozdílem do několika částí:

Obecně k bydlení manželů

Ochrana bydlení

Ochrana rodinné domácnosti

Bydlení za trvání manželství

Rozvod manželství I

Rozvod manželství II

Bydlení manželů po rozvodu I

Bydlení manželů po rozvodu II

Pokud vás budou zajímat další podrobnosti či budete potřebovat odpověď na některé otázky, pište na mail info@portalobydleni.cz. 

Květnový seriál. Obecně k bydlení manželů

Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc, jak stanovuje občanský zákoník. 

Řešení problematiky bydlení manželů představuje zásadní otázku mezi manžely, kdy občanský zákoník poměrně podrobně vymezuje některá práva a povinnosti v této problematice. Zákon by však měl v manželství nastupovat pouze tam, kde nestačí rozumná lidská domluva, která vytváří vyrovnaný vztah při bydlení manželů k ochraně nezletilých dětí.

Občanský zákoník stanovuje, že manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost, přičemž každý z manželů je povinen přispívat na potřeby rodinné domácnosti dle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Zákon rovněž výslovně vymezuje, že poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

Manželé se mají především dohodnout o volbě umístění rodinné domácnosti, kdy se předpokládá, že manželé žijí především společně. Pokud by se manželé nedokázali dohodnout o volbě rodinné domácnosti, což představuje podstatnou záležitost rodiny, pak může soud na návrh jednoho z nich nahradit svým rozhodnutím souhlas druhého manžela, když druhý manžel odmítá svůj souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem rodiny.

Pokud manžel žádá z vážných důvodů (např. vážné zdravotní důvody, získání práce v jiném místě) o přeložení rodinné domácnosti, měl by mu druhý manžel vyhovět vyjma případů, kdy důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto změnu. Zákon připouští dohodu manželů, že budou bydlet trvale odděleně. Tato dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.

Jestliže manželé nemají rodinnou domácnost, pak je každý z manželů povinen hradit si náklady své domácnosti. To však manžele nezbavuje povinnosti si navzájem pomáhat a podporovat se. Občanský zákon dále výslovně stanovuje, že pokud žije s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, nebo nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a tento druhý manžel se odmítá vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Soud posuzuje důvod opuštění rodinné domácnosti nebo důvod odmítnutí návratu dle zásad slušnosti a dobrých mravů k nalezení spravedlivého rozhodnutí.

Zákon vždy upřednostňuje dohodu manželů o tak zásadní záležitosti, jako je umístění rodinné domácnosti, kdy soudní spor většinou naruší vztahy obou manželů. V případě řešení obdobné problematiky při sporu o bydlení manželů, lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc, jelikož každý případ je individuální a dochází k vývoji legislativy a rozhodovací praxe soudů.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 655, § 690, § 691, § 692 a § 743 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Květnový seriál. Ochrana bydlení

Ochranu bydlení můžeme chápat v rámci bydlení manželů jako ochranu rodinné domácnosti. A to takovou, o níž jsme hovořili v minulém článku, nebo jako ochranu proti domácímu násilí, kterou občanský zákoník již výslovně vymezuje.

Právo společného bydlení manželů v rodinné domácnosti je tak omezeno tím, že soud může omezit nebo i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet, a to na návrh dotčeného manžela v případě, že se společné bydlení manželů v rámci rodinné domácnosti stane pro jednoho z manželů nesnesitelné pro tělesné nebo duševní násilí vůči manželovi nebo jiné osobě, která žije v rodinné domácnosti. Návrh soudu je tak oprávněn podat nejen dotčený manžel, ale i další osoba žijící v rodinné domácnosti, vůči které směřuje domácí násilí. Občanský zákoník vymezuje, že uvedená ochrana proti domácímu násilí náleží i rozvedeným manželům, stejně tak manželům nebo rozvedeným manželům, kteří bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti.

Jakým způsobem definovat pojem domácí násilí?

Odpověď poskytuje důvodová zpráva k zákonu č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím:

„Domácí násilí je označení pro násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, a to v bytě nebo domě společně obývaném násilnou osobou i osobou, proti níž takový útok směřuje. Domácím násilím se rozumí opakované násilné jednání nebo opakované vyhrožování násilným jednáním, v důsledku kterého dochází nebo hrozí, že dojde, k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, mezi osobami, které jsou či byli spolu v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu a žijí ve společně obývaném bytě nebo domě.“

Pokud soud vyhoví návrhu manžela, pak uloží druhému manželovi předběžným opatřením po dobu jednoho měsíce od jeho vykonatelnosti, aby zejména:

-      opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,

-      nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo manžela a nezdržoval se tam,

-      se zdržel setkávání s manželem, nebo

-      se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování manžela jakýmkoliv způsobem.

Občanský zákoník stanovuje, že uvedená omezení nebo vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, může soud určit nejvýše na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jestliže jsou pro tento postup zvlášť závažné důvody.

Prokázání domácího násilí je také důvodem pro nepřiznání výživného pro rozvedeného manžela a má také vliv na dědické právo, kdy zůstavitelův manžel bude vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic, pokud probíhá v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí.

Ochrana před domácím násilím je upravena rovněž trestním a správním právem a naplňování občanskoprávní ochrany před domácím násilím blíže upravuje zákon o zvláštních řízeních soudních.

Seznam neziskových organizací poskytující pomoc obětem domácího násilí nalezneme na webových stránkách Ministerstva vnitra.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 751, § 752 a § 753, § 762, § 1482 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 405 a § 408 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

 

 

 

 

Květnový seriál. Ochrana rodinné domácnosti

Občanský zákoník vymezuje k ochraně rodinné domácnosti určitá omezení dispozic s domem nebo bytem proti jednání jednoho z manželů bez souhlasu druhého manžela. 

Jakým způsobem tedy upravuje občanský zákoník ochranu rodinné domácnosti?

Manžel se musí zdržet všeho a předejít všemu, co může znemožnit nebo ohrozit bydlení manželů v domě nebo bytě, ve kterém se nachází rodinná domácnost (dům nebo byt je zároveň nezbytně třeba pro bydlení manželů). Občanský zákoník výslovně vymezuje některé zakázané jednání, kdy manžel především nesmí bez písemného souhlasu druhého manžela zcizit dům nebo zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny (např. nájem nebo podnájem domu nebo bytu).

Uvedený zákaz však pro manžela neplatí, pokud zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s dosavadním bydlením. Manžel zkrácený takto na svých právech se může dovolat neplatnosti takového právního jednání, jestliže manžel jednal bez písemného souhlasu druhého manžela. Kupujícím nemovité věci pouze od jednoho manžela lze důrazně doporučit zajištění písemného souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva.

Obdobné omezení dispozic platí i pro společné nájemní právo k domu nebo bytu (pokud se v něm nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny). Dle občanského zákoníku nesmí manžel nájem ukončit nebo jej omezit právem (např. podnájmem) neslučitelným s bydlením manželů nebo rodiny, a to bez písemného souhlasu druhého manžela. Manžel zkrácený na svých právech se může dovolat neplatnosti tohoto právního jednání.

Odchylná písemná dohoda manželů od těchto zákonných ustanovení nesmí zhoršit postavení jejich společného nezletilého dítě (popřípadě nezletilého dítěte svěřeného do společné péče manželů nebo jednoho z nich). Zákon vždy chrání zájmy nezletilého dítěte, které upřednostňuje před zájmy rodičů. Taková dohoda se rovněž nesmí dotknout práv třetích osob, pokud však neudělili písemný souhlas s dohodou.

Manželství je chráněný právní institut, kdy jeden z manželů nemůže být rukojmím druhého manžela. Občanský zákoník tak zavádí ochranu rodinné domácnosti k ochraně práv manžela vůči neoprávněnému jednání druhého manžela, a to s důrazem na ochranu nezletilých dětí.

Každý případ ochrany rodinné domácnosti je nutné chápat individuálně, kdy při řešení obdobné problematiky doporučujeme vyhledat odbornou právní pomoc.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 747, § 748, § 749 a § 750 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

 

 

 

 

Květnový seriál. Bydlení manželů za trvání manželství

V dalším díle našeho seriálu se již zaměříme na bydlení manželů za trvání manželství. Jak je to s právem bydlení pro manžele? Kdy vzniká společný nájem bytu?

V případě koupě domu nebo bytu v rámci společného jmění manželů spravují tuto nemovitou věc manželé společně nebo jeden z manželů se souhlasem druhého manžela, pokud se nejedná o běžné záležitosti. Prodej takové nemovité věci nebo její zatížení nelze však považovat za běžnou záležitost, ale za zásadní právní jednání v majetkové rovině manželů, kdy tak nelze učinit bez souhlasu druhého manžela. Druhý manžel se může dovolat neplatnosti takového jednání. Kupujícím lze tak doporučit obezřetnost při koupi nemovité věci a vyžádat si vždy souhlas druhého manžela.

Pokud je obydlím manželů dům nebo byt, ke kterému má jeden z manželů výhradní právo umožňující bydlet a toto právo je jiné než závazkové, pak vznikne uzavřením manželství právo bydlení druhému manželovi. Jedná se například o situace, kdy jeden z manželů má ve výhradním vlastnictví byt nebo dům nebo spoluvlastní nemovitou věci umožňující výlučně užívat určitý byt.

Srovnatelně platí vznik práva bydlení druhému manželovi, když takové výhradní právo vznikne jednomu z manželů za trvání manželství. Manželé se podílejí na nákladech bydlení dle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností s přihlédnutím k osobní péči o rodinu a její členy. Manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého manžela (k dluhům vzniklých v souvislosti s výhradním užíváním obydlí).

Obdobná právní úprava platí u nájemního bydlení, pokud se manželé nedohodnou jinak. Pokud je obydlím manželů dům nebo byt, ke kterému měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo. Společné nájemní právo také vzniká manželům při pozdějším uzavření nájemní smlouvy ke dni účinnosti nájemní smlouvy. Manželé jsou zavázáni společně a nerozdílně při společném nájemním právu.

U družstevního bytu dle zákona o obchodních korporacích vzniká společný nájem bytu manželům, když je s družstevním podílem, který je součástí společného jmění manželů, spojen nájem družstevního bytu. Dům nebo byt může být obydlím manželů i na základě jiného závazkového práva než nájemního práva (např. výměnek).

Uvedený článek nemůže popsat veškeré otázky bydlení manželů za trvání manželství. V případě řešení obdobné problematiky lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc, jelikož každý případ je individuální a dochází také k vývoji legislativy a rozhodovací praxe soudů.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 714, § 744, § 745, § 746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 745 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Květnový seriál. Rozvod manželství I

V minulých dílech jsme se zaměřili na problematiku bydlení manželů před rozvodem. Bylo by tedy přínosné si nastínit otázku rozvodu manželství k širšímu pochopení tématu. 

Manželství je chráněný institut, kdy manželství může být rozvedeno, pokud je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Rozvod můžeme rozdělit na nesporný, sporný a ztížený. Pokud mají manželé nezletilé dítě (které není plně svéprávné), pak obecně platí zásada, že soud nerozvede manželství, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

Nesporný rozvod je takový rozvod, kdy soud nezkoumá příčiny rozvratu manželství (tj. že je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení). U nesporného rozvodu se manžel připojí k návrhu na rozvod manželství podaný druhým z manželů, kdy soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství, když dojde k závěru o pravdivosti shodných tvrzení manželů týkající se rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu a pokud:

-    ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,

-    manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,

-    manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu (taková dohoda vyžaduje písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny).

Nesporný rozvod představuje ideální řešení rozvodu manželství v rámci dosažení konsensu mezi manžely. Naopak u sporného rozvodu musí soud zkoumat existenci a příčiny rozvratu manželství.

Nikoho nelze nutit setrvat v nefunkčním manželství, přesto občanský zákoník upravuje situace tzv. ztíženého rozvodu, kdy je manželství sice rozvráceno, nemůže být však rozvedeno, pokud by rozvod byl v rozporu:

-            se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody (např. situace vážné nemoci dítěte), nebo

-            se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

Při řešení rozvodu manželství lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc ke správnému sepisu veškerých podání a potřebných dohod.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 755, § 756 a § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Květnový seriál. Rozvod manželství II

V minulém díle jsme si představili jednotlivé typy rozvodů. V dnešním článku se zaměříme na praktické otázky spojené s rozvodem manželství. Kde podat návrh na rozvod manželství? Jaký je soudní poplatek? Proč se raději nechat zastoupit advokátem v rozvodovém řízení?

Řízení o rozvod manželství upravuje zejména zákon o zvláštních řízeních soudních a občanský soudní řád. Místní příslušnost soudu pro řízení o rozvod manželství je dána obvodem soudu, kde mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení.

Soudní poplatek za podání návrhu na rozvod manželství činí 2000 Kč. Řízení o rozvod manželství může být zahájeno na návrh jednoho z manželů či společným návrhem obou manželů u nesporného rozvodu. Pokud by návrh na rozvod manželství podal někdo jiný, soud takový návrh odmítne.

K projednání rozvodu manželství soud nařizuje jednání, na kterém vyslechne manžele, přičemž dle zákonné úpravy má soud vést manžele ke vzájemnému smíru a odstranění příčin rozvratu manželství. Soud může přerušit řízení a nařídit schůzku s mediátorem k dosažení obnovy manželství. V rámci dokazování soud vychází především z předložených důkazů. Soud může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, pokud je to třeba ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu nebo je-li toho třeba ke zjištění zájmů nezletilých účastníků, pro které nemůže být manželství rozvedeno.

Ke správnému sepisu návrhu na rozvod manželství a zastupování zejména ve sporném nebo ztíženém rozvodu lze doporučit vyhledat kvalifikovaného advokáta, který je povinen chránit a prosazovat zájmy svého klienta. Advokát je profesionálním poskytovatelem právních služeb, který nese přísnou odpovědnost za způsobenou škodu klientovi. Rozvod manželství představuje podstatný zásah do osobního a rodinného života s přesahem do majetkových poměrů manželů, kdy je vhodné se nechat zastoupit profesionálem, který je znalý zákonů a rozhodovací praxe soudů. Seznam advokátů dle místa bydliště a specializace naleznete na webových stránkách České advokátní komory.

Proti rozsudku o rozvodu manželství je přípustné odvolání. Odvolání není přípustné, pokud bylo soudem vyhověno společnému návrhu na rozvod manželství. Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 383, § 384, § 390 a § 395 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Květnový seriál. Bydlení manželů po rozvodu I

Rozvod manželství představuje podstatný zásah do osobního a rodinného života manželů.Má samozřejmě dopady do jejich majetkové sféry, a to včetně problematiky bydlení manželů. Jakým způsobem upravuje občanský zákoník bydlení manželů po rozvodu, se dozvíte v následujících dvou dílech.

V dnešním článku se zaměříme na zákonné ustanovení vztahující se k řešení bydlení manželů po rozvodu při stejném nebo společném právu bydlení. Stejným nebo společným právem bydlení se rozumí například společné vlastnické právo, společný nájem bytu nebo podílové spoluvlastnictví bytu.

Občanský zákoník tedy stanovuje, že pokud zaniklo manželství rozvodem a manželé měli stejné nebo společné právo k domu nebo bytu, ve kterém se nacházela rodinná domácnost, zruší soud na návrh jednoho z manželů dosavadní právo bydlení druhému manželovi. Uvedené ustanovení se použije v případě, že nedošlo k dohodě manželů o tom, kdo bude dále bydlet v domě nebo bytě. Soud při rozhodování o zrušení dosavadního práva bydlení vůči jednomu z manželů vychází z okolností každého konkrétního případu s posouzením, na kterém z manželů lze spravedlivě žádat opuštění domu nebo bytu.

Soud taktéž popřípadě rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva bydlení (např. zajištění náhradního bytu nebo stanovení povinnosti přispívat na bydlení). Soud rovněž při rozhodování přihlíží, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě a stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Mimo jiné také soud přihlédne k příčinám rozvratu manželství, majetkovým poměrům manželů a jejich zdravotnímu stavu.

Občanský zákoník dále vymezuje, že rozvedený manžel, kterému byla stanovena povinnost opustit dům nebo byt, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v soudním řízení nebyla přiznána náhrada; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Pokud však byla tomuto manželovi svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení obdobné věcnému břemeni bydlení (takové právo lze zřídit nejdéle do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým).

Uvedený článek nemůže popsat veškeré otázky bydlení manželů po rozvodu manželství. V případě řešení obdobné problematiky lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc, jelikož každý případ je individuální a dochází také k vývoji legislativy a rozhodovací praxe soudů.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 767 a § 768 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

 

 

Květnový seriál. Bydlení manželů po rozvodu II

Dohoda manželů o bydlení po rozvodu by měla být zájmem obou manželů zejména za situace, kdy se v manželství narodilo společné dítě. 

Soudní spory mohou být zdlouhavé a nákladné, kdy rozumná lidská domluva může pomoci urovnat již tak narušené vztahy rozvodovým řízením.

V druhém díle o bydlení manželů po rozvodu se zaměříme na zákonné ustanovení vztahující se k řešení bydlení manželů po rozvodu při odvozeném právu bydlení nebo když manželé neměli stejné nebo společné právo bydlení.

Občanský zákoník stanovuje, že pokud zaniklo rozvodem manželství a manželé neměli stejné nebo společné právo bydlení k domu nebo bytu, ve kterém se nacházela rodinná domácnost, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat. Předpokladem užití tohoto ustanovení je absence dohody o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela.

Pokud však byla tomuto manželovi svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení obdobné věcnému břemeni bydlení za úplatu (takové právo lze zřídit nejdéle do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým).

Uvedené zákonné ustanovení tedy řeší bydlení manžela, který měl právo bydlení závislé na právu druhého manžela. Jedná se tak například o situace, kdy dům nebo byt je ve výlučném vlastnictví pouze jednoho manžela nebo za situace, kdy manželé mají sice podílové spoluvlastnictví domu nebo bytu, avšak podíl jednoho z manželů je menší než podíl druhého manžela.

Občanský zákoník dále vymezuje, že pokud zaniklo rozvodem manželství, kdy manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno. Uvedené ustanovení se uplatní například v situaci nastěhování manžela do domu nebo bytu rodičů jednoho z manželů.

Uvedený článek nemůže popsat veškeré otázky bydlení manželů po rozvodu manželství. V případě řešení obdobné problematiky, lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc, jelikož každý případ je individuální a dochází také k vývoji legislativy a rozhodovací praxe soudů.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 767, § 769 a § 770 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš