Říjnový seriál. Energetická náročnost

Současná výstavba budov je podmíněna mimo jiné jedním důležitým kritériem, a tím je energetická náročnost. Do roku 2020 budou muset všechny nově postavené budovy splňovat požadavky na téměř nulovou spotřebu energie. Co všechno tato skutečnost obnáší? Více v říjnovém seriálu.

„Průkaz energetické náročnosti“, v hovorové řeči často „energetický štítek“, je pojem, který se už pevně zapsal do našeho povědomí. Novelou zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, převzala Česká republika do svého právního řádu směrnici Evropské unie, týkající se požadavků na snižování energetické náročnosti budov. Cílem říjnového seriálu však není sledovat právní kroky, které následovaly, ani vyjmenovávat další směrnice a zákony s výchozí skutečností souvisejícími, ale podívat se na problematiku očima stavebníka, majitele.

Jak bývá zvykem, seriál je rozdělen do osmi částí:

Průkaz energetické náročnosti budov – co může říci majiteli domu.

Jak vysoké jsou v ČR náklady na stavbu domu v porovnání s náklady na jeho provoz.

Základem kvalitní stavby je kvalitní smlouva.

Technický dozor stavebníka.

Hygienické požadavky - větrání budov versus energetická úspornost.

Jaký systém vytápění a případně větrání zvolit po konkrétní typ domu.

Obnovitelné zdroje energie (OZE).

Jaký systém vytápění a případně větrání zvolit po konkrétní dům.

Pokud vás budou zajímat další podrobnosti či budete potřebovat odpověď na některé otázky, pište na mail info@portalobydleni.cz. 

 

 

Říjnový seriál. Průkaz energetické náročnosti budov (PENB)

Každý stavebník vždy při výstavbě nové budovy nebo vlastník stávající budovy při prodeji, pronájmu nebo při „větší změně dokončené budovy“ (tj. při stavebních úpravách, nástavbách nebo přestavbách) je povinen nechat zpracovat PENB – Průkaz energetické náročnosti budovy. 

Ten deklaruje podle stanovených výpočtových kritérií energetické parametry budovy a její tabulkovou potřebu provozní energie, tedy kolik kWh je potřebných na její tabulkový provoz. Při koupi automobilu se posuzuje např. výrobcem deklarovaná spotřeba pohonných hmot, při koupi ledničky nebo LED svítidla je výběr ovlivněn energetickým štítkem, který při tabulkovém provozu stanovuj roční spotřebu elektrické energie výrobku při jeho používání. V případě budovy je PENB obsáhlejším dokumentem, který vlastníkovi budovy přináší stejné informace pro jeho rozhodování, pro nájemce představu o budoucích předpokládaných provozních nákladech.

V budovách užívaných orgány veřejné moci nebo jimi zřízenými organizacemi, tedy v sídlech vedení obcí, krajů nebo státu, v budovách škol, nemocnic atd., musí být zpracovaný PENB viditelně vyvěšen.

Zpracovat PENB může energetický specialista, který je na základě ověření svých znalostí zapsán ve veřejně přístupném seznamu vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu a prokazuje se vydaným osvědčením. Každý zpracovaný PENB je nutné jeho autorem – energetickým specialistou – evidovat v databázi MPO, která přiděluje identifikační číslo. Bez něj je PENB neplatný.

Podmínky pro zpracování

V oblasti stavebnictví a nemovitostí stále převažuje názor, že se jedná o zbytečný dokument, který stojí jen peníze. Mnoho PENB se tak zpracovává jen formálně, bohužel hlavně v oblasti veřejné správy. Ta vypisuje výběrová řízení s jediným kritériem – nejnižší cena za zpracování. Zpracovatelé, často z opačných konců republiky, vydávají podklady a výpočty v extrému jen podle fotografie a změření velikostí budovy v mapách na internetu. Bohužel tak přispívají k podpoře názoru na zbytečnost PENB. Výstupy jsou nicneříkající a zavádějící. Toto počáteční období masivního zpracování už je korigováno namátkovou kontrolou zapsaných PENB prováděnou Státní energetickou inspekcí. Při zjištění pochybení jak ve formě výpočtu, tak např. neschopností doložení podkladů pro zpracování, jsou pro zpracovatele – konkrétního energetického specialistu, stanoveny velmi citelné sankce. Při zpracování dalších PENB tak již obvykle není ochoten riskovat další postih, který i násobně přesahuje honorář za pochybný průkaz.

Pro hodnověrné zpracování je nutné mít řádné vstupy. Každý vlastník budovy je povinen ukládat a mít k dispozici „dokumentaci skutečného provedení stavby“, tedy stavební výkresy spolu s technickou zprávou – a to v aktuálním stavu, tedy se všemi změnami, dostavbami apod. U stávajících budov se jedná obvykle o papírovou podobu dokumentace, kterou poctivý energetický specialista ověří osobně prohlídkou konkrétní budovy. Zároveň si poznačí zdroje tepla, jejich stáří a výkony, způsob ohřevu teplé vody, osvětlení objektu, vlastnosti oken a další údaje, potřebné pro zpracování. Pokud je stavební dokumentace neúplná nebo chybí, pak musí dům podrobněji zaměřit, zjistit skladby jednotlivých konstrukcí. Není pak ale také možné očekávat náklady za předaný PENB v ceně např. do 3 tis. Kč.

U novostavby může samozřejmě PENB zpracovat projektant stavební části a energetický specialista v jedné osobě. Není ale na škodu, zvláště u větších budov, aby zpracovatel PENB byl najímán investorem a nebyl v přímém vztahu se zpracovatelem stavební dokumentace. Při zpracování PENB se posuzuje nejen zda konstrukce vyhovují požadovaným parametrům předpisům, ale také zda se jedná o vhodný návrh z pohledu životního cyklu budovy, vyváženosti technických systémů. Ideální je zpracovat první výstup už v době návrhových příprav a studií, nikoliv až na kompletně dokončenou a vytištěnou dokumentaci, kdy na změnu je častokrát pozdě. Během výstavby jsou také prováděny různé dílčí změny, např. přidání vrstev tepelné izolace nebo i změna uvažovaného zdroj tepla. Majitel musí mít PENB zpracován na aktuální stav. Takže při tzv. změnách stavby před dokončením by měla být provedena aktualizace PENB.

Zpracování je podle nastavených parametrů využití, specialisté využívají pro zjednodušení připravené výpočetní programy, které se tak ve výstupech liší nepatrně a v přílohách jsou k dispozici podrobné údaje.

Co může říci majiteli domu PENB

Není možné očekávat, že skutečný provoz budovy bude probíhat přesně podle čísel v PENB. Stejně jako u automobilů – někdo má lehčí nohu, jiný jezdí jen krátké trasy s vyšší spotřebou. Každý uživatel domu nebo bytu má trochu jiné skutečné využití. Přesto kvalitně a poctivě zpracovaný PENB přináší dostatek vstupů pro ověření vhodného výkonu zdroje tepla, představy o finanční částce za energie nebo ověření návrhu stavební části.

Grafická část PENB je na dvou stranách a pro rychlou představu uvádí zatřídění budovy do tříd energetické náročnosti. Není rozumné se spokojit s názorem „dům je v béčku a vyhovuje“. Informací je možné získat násobně víc a není úplně rozhodující, jakou barvu budova získá. Rozhodující jsou provozní náklady a možnosti na zlepšení domu s ohledem na náklad a návratnost, nebo také zlepšení vnitřního komfortu.

Na první straně je zatřídění budovy:

·      Levý sloupec celková dodaná energie – součet energie na vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti, ohřevu teplé vody a osvětlení (nehodnotí se energie na vaření a domácí spotřebiče)

·      Pravý sloupec – přepočet na tzv. neobnovitelnou primární energii, velmi zjednodušeně např. energie uhlí spáleného v elektrárně, kterou není možné obnovit. Při topení elektrickou energií připadá na 1 kWh doma spotřebované EN 3 kWh neobnovitelné primární energie (plyn 1,1, dřevo 0,05).

·      Podružný ukazatel zatříděný (prázdná šipka) – kam se může budova dostat při provedení navrhovaných úprav na zlepšení tepelné izolace nebo doplnění či změně technických systémů vytápění, větrání atd. dle energetického specialisty. Zároveň v přílohách musí být návrh popsán vč. odhadované ceny opatření a předpokládané návratnosti.

Na druhé straně je podrobnější rozdělení podle jednotlivých dílčích částí. V horním levém oddíle jsou zvýrazněny oblasti, kde je doporučováno zlepšení. Ve spodním oddíle je sedm dílčích sloupců, komentář k nejčastějším kategoriím:

·      Obálka budovy – průměr prostupu tepla přes všechny konstrukci domu – podlahy, stěny, střechy, okna. Čím nižší hodnota, tím menší tepelná ztráta, menší spotřeba energie na vytápění. Zároveň je potřebný i menší výkon zdroje tepla. V doprovodné příloze je možné vyčíst tepelnou ztrátu domu pro vnitřní teplotu provozu (20 nebo 22 °C) a venkovní výpočtovou teplotu (např. Benešov -15 °C). Vhodné pro ověření návrhu zdroje tepla.

·      Pokud je uvedena prázdná šipka, znamená to zlepšení podle návrhu energetického specialisty.

·      Vytápění – spotřeba energie na vytápění a větrání budovy včetně započítání účinnosti zdrojů tepla. Elektrický kotel má účinnost předání cca 94–99 % odebrané energie z rozvodné sítě do systému vytápění, tepelné čerpadlo 100 %, interiérová kamna na dřevo např. 75 %. Tedy při požadavku dodávky např. 3000 kWh energie se spálí dřevo se vstupní energií na úrovni cca 3999 kWh (25 % energie „odejde komínem“).

·      Větrání – pokud je sloupec prázdný, není použit žádný systém řízného větrání (např. s „rekuperací“ tepla – zpětný zisk tepla ZZT). Ve vzoru je doporučeno řízené větrání s ZZT. Zatřídění prázdné šipky do „G“ je proto, že výchozí stav nemá porovnání. Přínos je v části vytápění, kde se řízené větrání se ZZT podílí na významném snížení spotřeby energie pro vytápění (a větrání)

·      Ohřev TV – princip stejný jako v předchozích sloupcích – ve vzoru není navrhováno zlepšení

·      Osvětlení – ve vzoru je počítáno už v přípravě domu s LED osvětlením. Pokud by se jednalo o stávající dům s osvětlením žárovkami, pak při návrhu na změnu pro LED osvětlení dojde k úsporám v této části vč. plateb elektro. V topném období se díky menšímu příkonu osvětlení zvýší dodávka energie topným systémem. Vše je provázané

Podrobnější informace a vysvětlení výstupů PENB by měl provést zpracovatel při odevzdání zadavateli, nebo pro nezávislé ověření správnosti výpočtu je možné oslovit některé z energetických a konzultačních a informačních středisek - EKIS, zřízených Ministerstvem průmyslu a obchodu - http://www.mpo-efekt.cz/cz/ekis/strediska-EKIS.

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Náklady na stavbu domu v ČR v porovnání s náklady na jeho provoz I

Do určité hranice platí úměra – čím lépe je budova tepelně izolovaná, tím má menší spotřebu energie na vytápění = nižší provozní náklady. 

Při stejné velikosti domu bude mít rodinný dům z první republiky bez úprav násobně vyšší provozní náklady než stejná budova, která byla v pozdějším období zateplena a vyměněna okna. U zásadních změn stávajících staveb, splňující např. požadavky programu Nová zelená úsporám – A.2 či A.3, nebo u novostaveb v běžném provedení, není rozdíl v porovnání s tzv. energeticky pasivními domy (EPD) v absolutním pohledu tak výrazný jako v předchozím příkladu. Přesto se jedná ročně např. o 15–50 000 Kč.

Jakou úroveň energetické náročnosti stavby zvolit s ohledem na kompromis pořizovacích a provozních nákladů? Odpověď na takto jednoduchou otázku se mění v čase díky dopadům změn cen energií, stavebních prací a také stavebních materiálů. V době krize stavebnictví po roce 2010 byl náklad na postavení domu nižší než nyní (09/2017), kdy stavební firmy nestíhají pokrýt aktuální poptávku. Výrobci a dodavatelé stavebních materiálů jsou na tom podobně, cena nákupu roste. Energie roku 2017 ale v porovnání s 2010 stojí méně, provoz domu tak generuje nižší finanční úsporu. Vyšší náklad realizace a nižší provozní úspory prodlužují návratnost prováděných zlepšení. Nastupující generaci stavebníků, vyškolených v korporacích v pohledu cena/výkon/návratnost, je tak nutné předložit celou šíři vlivů. Nelze na všechno pohlížet jen touto optikou. Nepočítáme, za jak dlouho se nám finančně vrátí kuchyňská linka nebo třeba televize, o autu ani nemluvě.

Nejen u novostaveb je nutné minimálně splnit požadavky stanovené zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Při přípravě novostavby je nutné pro schválení stavební úřadem předložit platný průkaz energetické náročnosti budovy – PENB. Při velkém zjednodušení je možné konstatovat, že připravovaná novostavba musí být v hlavních kategoriích, celkové dodané energii a neobnovitelná primární energii, zařazena nejhůře do skupiny „C“ – úsporná.

Celková dodaná energie je součtem energií na vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti, ohřev teplé vody a osvětlení. Pokud tedy investor zvolí náročné osvětlení (zjednodušeně žárovky), zůstane mu menší podíl např. na kolonku vytápění. Volbou jednotlivých systémů v kombinaci se zateplením nebo kvalitnějšími okny tak může zajistit zatřídění budovy jako celku do požadované třídy. Čím lépe budovu zateplí, resp. použije u jednovrstvých zděných konstrukcí nižší parametr součinitele prostupu tepla, třeba keramických bloků s integrovanou izolací, kvalitnější okna, systém řízeného větrání se ZZT („rekuperace“), tím větší podíl energie zůstane na ostatní dílčí části provozu. Při vhodné kombinaci se budova v celkové dodané energii dostane do kategorie B, A. Snáze tak splní i druhý základní požadavek.

U zatřídění podle neobnovitelné primární energie (NPE) pro povolení novostavby je také max. hranice zatřídění „C – úsporná“. Na spotřebu 1 kWh elektrické energie se spálí v elektrárně 3 kWh (NPE) z uhlí, neobnovitelného vstupu. Zemní plyn má poměr 1 / 1,1. Dřevo cca 1 / 0,05; může znovu narůst a je tak obnovitelné, pro jeho těžbu a zpracování spotřebujeme určité množství nafty, benzinu a elektrické energie. Do výpočtů parametrů budovy se tak elektrická energie na osvětlení násobí *3, zemní plyn na vytápění a ohřev teplé vody *1,1 atd. Pokud je zvoleno vytápění čistě elektrickou energií, přímotop nebo elektrický kotel, pak i vytápění je *3. U tepelného čerpadla se projeví vliv topného faktoru (COP) a využití energie např. venkovního vzduchu, celkový poměr je 1 kWh / 0,8-1,2 kWh (NPE). Při součtu všech dílčích částí a podělením energeticky vztažnou plochou budovy dostáváme výsledné číslo pro zatřídění.

Jde tak o mix možností. Při volbě plynového kotle bude požadavek neobnovitelné primární energie splněn prakticky vždy. Pokud je základní představa o elektrickém vytápění a ohřevu teplé vody, je několik možností. Dům „zateplit“ a snížit požadavek na vytápění. Využít technické systémy. Instalovat tepelné čerpadlo pro vytápění a ohřev TV, nebo u lépe zaizolované budovy vytápět elektrikou a pro ohřev TV osadit malé tepelné čerpadlo. Část potřebné energie vyrobit na místě – např. fotovoltaikou, při podrobném posouzení využití vyrobené elektrické energie a nákladů realizace. Kombinovat s kamny na dřevo atd.

Dva vzhledově stejné domy vedle sebe se mohou lišit víc, než bychom na první pohled vůbec odhadli. Když bude jeden postaven v nížině a druhý na horách, pro splnění minimálních požadavků zákona 406 musí „horal“ zvolit účinnější zdroj a rozvod tepla po objektu nebo více zateplit. Provozní náklady obou domů mohou být následně stejné. Na první pohled možné znevýhodnění „horala“ při výstavbě. Při podrobnějším pohledu se ale jedná o jeho ochranu. Právní předpisy umožňují svobodnou volbu kombinace stavby a technických systémů; lze zvolit, jak bude minimálních požadavků dosaženo. To je tlak na projektanty a stavební firmy, aby budova měla alespoň minimálně požadované parametry. Dům ale stavíme s představou životnosti desítek let, takže pokud vše hodnotíme s ohledem na ceny energií roku 2017, může nám připadat nastavení přísné. Obecně se zapomíná na důsledky ropné krize v sedmdesátých letech minulého století. Takže majitel při minimálně splněných požadavcích bude mít novostavbu, kterou dokáže snad provozovat i při komplikovaných časech. Samozřejmě je vhodné uvažovat s větším předstihem. Pokud bude dům stavebně realizován jako energeticky pasivní, tedy s velmi malou potřebou energie na vytápění, snáz se vybere vhodný systém vytápění s ohledem na pořízení a provoz. Ale hlavně – po skončení životnosti zdroje, např. za 15 let, bude jeho obnova také nákladově nižší. Při výpadku dodávky energie se jednodušeji udrží vnitřní teplota, např. i topidlem na biolíh. A velmi dobře tepelně izolovaných domům stačí na vyhřátí jen uvařit oběd.

Od roku 2020 musí být navrhovány rodinné domy tak, aby splňovaly požadavky na téměř nulovou spotřebu energie. Jedná o domy minimálně podle příkladu prostředního sloupce porovnávací tabulky. Je proto vhodné už nyní uvažovat s přípravou podle budoucích požadavků. Přesto se jen blíží domům s velmi nízkou spotřebou energie (energeticky pasivním domům), které je v současné době při realizaci možné podpořit z programu Nová zelená úsporám. Z tabulky 1 je možné porovnat jednotlivé úrovně.

 

Orientační porovnání parametrů RD

Rodinný dům splňující požadavky

Třída celkové dodané energie

Měrná potřeba tepla na vytápění

(kW h/m 2a)

Neobnovitelná primární energie

(kW h/m 2a)

Výše podpory NZÚ

(Kč)

Zákon č. 406/2000 Sb.

Pro stavební řízení a realizaci

C

110

Max. 174

__

Pro získání podpory NZÚ – B1

Obvykle A/B

Max. 20

Max. 90

300 000

Pro získání podpory NZÚ – B2

Obvykle A

Max. 15

Max. 60

450 000

 Zdroj: Martin Jindrák, autorizovaných technik a energetický specialista, ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Náklady na stavbu domu v ČR II

Kolik bude dům stát a o kolik je „pasivní“ dům dražší? Za jak dlouho se mi vícenáklad vrátí?

Jednoduché otázky, odpověď násobně delší. U velikostně stejného domu se díky možnostem kombinací dostáváme k velkému rozptylu cen – levnější stavební část, dražší systémy vytápění a větrání a naopak. Těžko se tak dá stanovit, co je to vlastně referenční dům. Vliv mají sezónní a meziroční změny, místo stavby (okolí Prahy/ versus Karlovarský kraj). Pro alespoň základní nástin je vhodné očistit náklady od ceny stavebního pozemku, plotů a terénních úprav, lišící se podle lokality. Založení stavby se také jinak provádí u svažitého pozemku. U domu jako takového záleží na aktuální vytíženosti stavební firmy nebo řemeslníků, a tím i na délce výstavby.

Pokud má stavební firma už ve svém firemním standardu např. okna s trojsklem, pak přechod na energeticky pasivní provedení je jen přidáním větší tloušťky izolace a doplněním vhodnou kombinací technických systémů. V tabulce 3 je porovnání jednoho z výrobců dřevostaveb v ČR, realizujícího zároveň základovou desku. Ceny jsou přepočítány na rok 2017 při založení na rovinatém pozemku a bez systémů vytápění a větrání (tomuto tématu se samostatně věnuje další příspěvek). Přechod na energeticky pasivní dům je poměrně jednoduchý – přidání izolace a některé dílčí optimalizace konstrukcí.

Jiný dodavatel ze stejného segmentu má základní cenu domu 150 m2 vztažné plochy bez vytápění, ohřevu TV a větrání cca 2 680 000 Kč, ve standardu okna s dvojsklem a obálka odpovídající spíše minimu požadavků. Pro realizaci energeticky pasivní varianty tak musí provést více zásahů, úpravu konstrukce apod. Cena stavební části je pak cca 3 280 000 Kč, tedy + cca 21 %. Nevychází se ale ze stejného technického základu a také zkušeností z realizací.

K částkám v tabulce a v doplňujícím příkladu je třeba přidat náklad pořízení systémů vytápění, větrání a ohřevu TV. Finance provozu a obnovy budou popsány v samostatném navazujícím článku.

Nelze paušálně stanovit běžnou porovnávací pořizovací cenu realizace. Jedná se mix mnoha vstupů a možností. Nezbývá proto než poptat potenciální dodavatele na základě optimalizované projektové dokumentace stavební části a technických systémů, v souladu s PENB a výstupů z něj, a porovnat aktuální nabídky.

Zdroj: Martin Jindrák, autorizovaných technik a energetický specialista, ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Základem kvalitní stavby je kvalitní smlouva

U stavebníků zpravidla převládá představa, že nejdůležitějším krokem na cestě ke kvalitní stavbě, dokonalé vzhledem i funkcí, je pořízení projektové dokumentace a získání stavebního povolení, případně stavebního souhlasu. 

Ve skutečnosti tomu tak není. Ve správním řízení o umístění a o povolení stavby prokazuje stavebník ve spolupráci s projektantem, že svým záměrem postavit/upravit stavbu neohrozí veřejný zájem. Příslušnou dokumentací dokládá splnění požadavků a povinností, které stanoví stavební zákon a jeho prováděcí předpisy a také předpisy související (např. zákon o hospodaření energií).

Základním předpokladem kvalitní stavby je kvalitní smlouva. Může být jen jedna – to v případě, kdy si stavebník objednává takzvaně stavbu na klíč; pak bude mít jediného smluvního partnera, který mu zajistí zpracování potřebné dokumentace a související služby (označované zpravidla jako inženýring) i zhotovení stavby. Nyní s takovou možností počítá i zákon č. 134/2017 Sb., o zadávání veřejných zakázek, formulací možnosti zadání zakázky formou požadavků na výkon nebo funkci stavby. V zahraničí je tento způsob výstavby označovaný jako „design-build“, tedy navrhni a postav, častější; v našich zemích není ale příliš rozšířený.

Zpravidla se setkáváme s tím, že stavebník má smluvních partnerů několik: projektanta na zpracování dokumentace pro umístění stavby a projektové dokumentace pro povolení stavby; odborníka (u veřejných zakázek po 1. lednu 2018 vždy osobu s autorizací ve výstavbě) pro výkon technického dozoru stavebníka a stavební firmu (označovanou jako zhotovitel) pro provedení stavby. Proces od stavebního záměru po kolaudaci stavby, resp. zahájení jejího užívání, je složitý, organizačně, ekonomicky a technicky náročný a zpravidla ne zcela opakovatelný. Můžeme využít zkušenosti souseda, který si postavil dům, ale vždy musíme počítat s tím, budeme řešit rozdílné situace, odlišné podmínky a detaily. Výrobu domu nelze automatizovat. Proto mluvíme v případě pořízení stavby o stavebním projektu – individuálním, neopakovatelném procesu, který je definován (vymezen) místem, časem a náklady. Pokud se setkáme v aktuálních platných právních předpisech nebo v odborné literatuře s termínem stavební projekt, nepleťme si jej s projektovou dokumentací (dříve označovanou právě termínem projekt), tedy s návrhem stavby.

Je-li pořízení stavby složitým procesem, bude přiměřeně složité i sestavení každé smlouvy. Především si musíme uvědomit, že zde opouštíme předpisy stavebního práva jako předpisy veřejnoprávní a vstupujeme na pole jiného druhu předpisů, tedy předpisů soukromoprávních, především pak občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb.). Zatímco prostřednictvím veřejnoprávních předpisů ukládá stát právnickým i fyzickým osobám povinnosti či jednoznačně vymezuje jejich práva a nelze se od nich smluvně či jiným způsobem odchýlit, v případě soukromoprávních předpisů mají účastníci právních vztahů zcela rovnoprávné postavení (i v případě, kdy jedním účastníkem je úřad státu) a mohou se od dikce předpisu odchýlit: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“ (§ 1 občanského zákoníku). V občanském zákoníku najdeme ustanovení týkající se různých druhů smluvních ujednání. Nás v této souvislosti budou zajímat zejména ustanovení týkající se smlouvy o dílo (§ 2586 až 2635 občanského zákoníku) a smlouvy příkazní (§ 2430 až 2444 občanského zákoníku). Kdy použijeme který typ smlouvy? O tom v dalších částech seriálu.

Zdroj: ČKAIT

Říjnový seriál. Smlouvy o dílo

V předcházejícím textu – Základem kvalitní stavby je kvalitní smlouva – jsme slíbili, že se budeme jednotlivými typy smluv podrobněji zabývat.

Smlouva o dílo – zpracování projektové dokumentace

Smlouvu dílo uzavíráme s projektantem na zpracování projektové dokumentace. Výsledkem bude tzv. dílo s nehmotným výsledkem (§ 2631 až 2635 ObčZ). Pokud bude projektová dokumentace splňovat znaky autorského díla podle autorského zákona (zákon č.121/200 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) bude autorským dílem, a to tzv. autorským dílem na objednávku. Stavba (podle autorského zákona) pak bude vyjádřením (rozmnoženinou) tohoto autorského díla. Stavebník se však nemusí obávat, že ho v tomto případě čeká povinnost uzavření licenční smlouvy autorské či úhrada autorských poplatků.

Občanský zákoník stanoví (v § 2634): „Je-li předmětem díla výsledek činnosti, který je chráněn právem průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, má se za to, že jej zhotovitel poskytl objednateli k účelu vyplývajícímu ze smlouvy.“ Neboli uzavřením smlouvy o dílo vyjadřuje současně autor (projektant) souhlas s poskytnutím majetkových autorských práv k předmětu díla stavebníkovi, a to k účelu, který je ve smlouvě uveden, nebo který vyplývá z obsahu smlouvy. Bude se ovšem jednat o tzv. nevýhradní licenci, takže autor (projektant) může dílo vytvořené na objednávku užít opakovaně a vypracovat stejný či velmi podobný návrh stavby pro jiného stavebníka. Pokud chce stavebník získat záruku, že stejný či velmi podobný dům si nepostaví jiný stavebník, musí si ve smlouvě vyhradit tzv. výhradní licenci, tj. jediné užití díla pro prvního stavebníka. Také k užití díla nad rámec účelu vyplývajícího ze smlouvy je stavebník oprávněn pouze na základě licenční smlouvy.

Při uzavírání smlouvy na zpracování projektové dokumentace doporučujeme řešit současně s projektantem další služby (např. obstarání stanovisek dotčených orgánů) a zejména výkon autorského dozoru a tyto služby vtělit do smlouvy. Smluvní ujednání ponese název „smlouva o dílo na zpracování projektové dokumentace a související výkony/ služby.“ Pokud bychom řešili výkon autorského dozoru dodatečně, pak nepůjde o samostatnou smlouvu, ale o dodatek k této první smlouvě o dílo.

Přípravu a formulování smlouvy o dílo na zpracování projektové dokumentace nám poněkud ulehčuje několik okolností. Především je to existence vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb. (pozor: k 1. 1. 2018 vstoupí v platnost další novela vyhlášky o dokumentaci staveb, a to v souvislosti s novelou stavebního zákona), která taxativně stanoví obsah jednotlivých úrovní dokumentace staveb. Druhou okolností je postavení autora dokumentace, tj. projektanta. Jde o vzdělaného odborníka, s odbornou praxí a s autorizací ve výstavbě, kterou uděluje Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě nebo Česká komora architektů na základě složení autorizační zkoušky. Projektant je příslušné Komoře také disciplinárně odpovědný. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby stanoví stavební zákon (§159 stavebního zákona). Protože jde o veřejnoprávní předpis, nelze tuto odpovědnost smlouvou omezit nebo vyloučit.

Smlouva o dílo – zhotovení stavby

Pracnější a náročnější bude příprava smlouvy o dílo na zhotovení stavby se stavební firmou (zhotovitelem). Zhotovitel stavby musí mít příslušné oprávnění podle živnostenského zákona (vázanou živnost na provádění staveb, jejich změn a odstraňování) a vedením stavby pověřit stavbyvedoucího, tedy opět autorizovanou osobu s příslušným oborem nebo specializací autorizace ve výstavbě. Základní povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího stanoví stavební zákon. Složitost a náročnost smluv o dílo na zhotovení stavby dokládá i občanský zákoník speciálními ustanoveními o stavbě v části věnované smlouvám o dílo (§ 2623 až 2630). Za poměrně převratnou novinku v ustanoveních občanského zákoníku o stavbě jako předmětu díla můžeme považovat § 2630:

„(1) Bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se zhotovitelem společně a nerozdílně

a) poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor,

b) kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci, a

c) kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu stavby nezpůsobilo selhání dozoru.

(2) Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel zvolil.“

To znamená, že stavebník, resp. soud, nemusí nejdříve prokazovat zhotoviteli nebo projektantovi nebo osobě pověřené výkonem technického dozoru zavinění, ale naopak, tyto osoby musí prokázat, že vadné plnění nezavinily.

Pro výkon technického dozoru stavebníka se podle nového občanského zákoníku používá typ smlouvy příkazní. Stavební zákon ukládá stavebníkovi povinnost zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby u staveb financovaných z veřejných rozpočtů. Od data účinnosti poslední novely stavebního zákona (1. 1. 2018) může technický dozor u staveb financovaných z veřejných rozpočtů vykonávat pouze osoba s příslušnou autorizací (§ 152 odst. 4 stavebního zákona). Odpovědnost a povinnosti technického dozoru stavební zákon blíže neuvádí, musí být proto specifikovány ve smlouvě.

Pokud budou smluvní ujednání týkající se pořízení stavby zpracována v potřebných detailních popisech, detailních požadavcích na použité materiály a výrobní postupy, vznikne nám obsažný, až mnohasetstránkový dokument. Proto je u smluv ve výstavbě obvyklé ponechat ve smlouvě jen základní smluvní ujednání a vše ostatní řešit prostřednictvím odkazů a smluvních příloh. Odkazovat lze na dokumenty, které jsou oběma stranám obecně známé, např. na technické normy. Smluvními přílohami mohou být obchodní (smluvní) podmínky, případně kvalitativní podmínky a technické podmínky. Takto je např. systém zadávání veřejných zakázek propracován u dopravních staveb. Ministerstvo dopravy vydává postupně technické předpisy pro stavby pozemních komunikací, stavby drah a další. Obsahují smluvní podmínky, kvalitativní podmínky, technické podmínky a další vzorové dokumenty. Jedná se o nezávazné, doporučené dokumenty; pokud je na ně odkazováno ve smlouvě, vzniká povinnost smluvních stran se jimi řídit.

U pozemních staveb takové technické předpisy nemáme k dispozici. Mohou je nahradit dokumenty vydávané např. uznávanými nevládními organizacemi ve výstavbě (např. technická pravidla Cechu pro zateplování budov, pravidla správné praxe Hospodářské Komory, doporučené technické standardy ČKAIT aj.). 

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Technický dozor stavebníka

Především si musíme vymezit obsah pojmu technický dozor stavebníka, který bývá často nesprávně označován jako stavební dozor nebo stavebně technický dozor. 

Podle stavebního zákona se technickým dozorem stavebníka rozumí dozor nad prováděním stavby. Naproti tomu stavebním dozorem rozumí stavební zákon odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí a ukládá mu řadu povinností. Termín stavebně technický dozor stavební zákon ani jiné předpisy neznají; je proto lépe se mu vyhýbat.

Stavební zákon – který sleduje výlučně ochranu veřejných zájmů ve výstavbě –, výkonu technického dozoru nevěnuje příliš velkou pozornost. V § 152 ukládá stavebníkovi povinnost zajistit technický dozor stavebníka u staveb financovaných z veřejného rozpočtu, které provádí jako zhotovitel stavební podnikatel. Podle novely stavebního zákona, která nabývá účinnosti 1. 1. 2018, může tento technický dozor vykonávat pouze autorizovaná osoba s příslušným oborem nebo specializací autorizace ve výstavbě. Podle § 153 je stavbyvedoucí, který zabezpečuje odborné vedení stavby, povinen spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka. Výčet osob, které jsou oprávněny provádět záznamy do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě, stanoví § 157 stavebního zákona. Patří mezi ně také osoba vykonávající technický dozor stavebníka.

Pro výkon technického dozoru stavebníka se podle nového občanského zákoníku používá typ smlouvy příkazní (§ 2430 až 2444 občanského zákoníku)Příkazní smlouvou se příkazník (osoba vykonávající technický dozor) zavazuje obstarat záležitost příkazce (stavebníka). „Příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. … Vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Není-li plná moc ve smlouvě obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka; to platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti ví.“

Stavební zákon vymezuje výkon technického dozoru jen do oblasti provádění stavby. Zejména v případech, kdy stavebníkovi chybí i základní orientace v předpisech stavebního práva a jakékoliv technické znalosti (byť se tvrdí, že každý Čech postaví za život minimálně psí boudu, a tudíž rozumí stavebnictví), lze jen doporučit objednání technického dozoru již ve fázi přípravy stavby, zpracování projektové dokumentace a výběru zhotovitele.

Příkazní smlouva by měla podrobně specifikovat výkon práce a povinnosti příkazníka (technického dozoru stavebníka). Technický dozor vykonává zpravidla kontrolní (dozorové) činnosti nad přípravou a vedením stavby, zkušebním provozem a předáním stavby do užívání. Technický dozor nemá vykonávat osoba, která je ve smluvním (zaměstnaneckém či jiném) vztahu se zhotovitelem stavby, s osobou vykonávají funkci stavbyvedoucího, ani s jiným účastníkem výstavby, ale pouze se stavebníkem, který ji výkonem technického dozoru pověřil. Tuto zásadu (prohlášení) doporučujeme zakotvit ve smlouvě, stejně jako prohlášení, že technický dozor není a nebude současně honorován i zhotovitelem stavby či jiným účastníkem výstavby.

Prostřednictvím technického dozoru stavebník sleduje, zda projektant nebo zhotovitel stavby provádí dílo v souladu s právními předpisy a v souladu se závazky, vyplývajícími pro něho z příslušné smlouvy. K povinnostem technického dozoru specifikovaným v příkazní smlouvě patří například sledovat a prověřovat:

·    projektovou dokumentaci stavby pro ohlášení nebo stavební povolení;

·    dodavatelskou (výrobní) dokumentaci zhotovitele stavby, podle níž se bude stavba realizovat;

·    dokumentaci skutečného provedení stavby, kterou zpracovává zhotovitel a předává stavebníkovi

·    operace související s přípravou staveniště, jeho předáním k provádění stavby, jeho vybavením a organizací pro další průběh výstavby, včetně zeměměřických činností;

·    kvalitu dodávek pro stavbu u účastníků výstavby (výrobců a dodavatelů), jejich vybavení doklady o jakosti v souladu s příslušnými právními předpisy, s technickými normami a s ujednáními ve smlouvách;

·    kvalitu přípravy a provádění stavebních či montážních prací na staveništi a jejich doložení doklady o jakosti;

·    stav a provedení stavebních prací, které budou později zakryty, a to ještě před jejich zakrytím;

·    provoz na staveništi, včetně kvality skladování materiálů a výrobků ve vyhrazených prostorách, udržování čistoty a pořádku;

·    posuzování návrhů na změny vyžadující provedení změnových řízení v zájmu zlepšení efektivnosti a kvality nebo v zájmu snížení rizik;

·    plnění závazků účastníků výstavby vyplývajících z příslušných smluv, včetně kontroly oprávněnosti a správnosti faktur a jiných dokladů vztahujících se k plnění smluvních závazků účastníků výstavby;

·    řádné, úplné a průběžné vedení stavebníku deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě.

Zásady a pravidla výkonu technického dozoru je třeba zakotvit také do smlouvy o dílo na zhotovení stavby uzavřené s jejím zhotovitelem.

Před uzavřením smlouvy na výkon technického dozoru doporučujeme vyhledat a zjistit si v odborné technické literatuře podrobnější informace o obsahu a rozsahu, odpovědnosti a povinnostech technického dozoru ve vztahu k dalším účastníkům výstavby.

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Hygienické požadavky – větrání budov versus energetická úspornost

Kromě volby optimálního stavebního materiálu, oken, dveří nebo zateplení je nutné zajistit výměnu vzduchu. Co ale větrání při užívání domu nebo školy ovlivňuje a jaký má vliv?

Mýty o větrání a stavbách

Na první pohled by se mohlo zdát, že časový režim v rodinném domě je stále stejný – příchody a odchody uživatelů, příprava jídla, stolování, úklid, čas koupele, odpočinek. Doma dýcháme, vaříme, pereme, používáme elektrické spotřebiče, vonné přípravky, čisticí prostředky. Z vybavení domu, jako je nábytek, podlahové krytiny, nebo z oblečení se uvolňují výpary, jako např. formaldehyd. Díky uzavřenému prostoru je vzduch v interiéru prakticky vždy horší než vzduch venkovní, který nazýváme „čerstvý“. Interiérový vzduch musíme měnit. Ale s jakou intenzitou větrání a jaký dopad má na energie nebo další parametry vnitřního prostředí?

Ve venkovním prostředí se podmínky mění nezávisle na nás. Střídají se roční období, mění se teplota a vlhkost venkovního „čerstvého“ vzduchu. Při provozu rodinného domu tak dostáváme během roku nekonečné množství kombinací a požadavků. Větrání v létě nepřináší žádné zásadní komplikace, přestože je násobně vyšší než v období zimním – topném. Opakovaným mýtem bylo, že suchý vzduch v panelových domech způsoboval použitý konstrukční materiál – beton. Viníkem ale byl nesprávný způsob větrání.

Stačí „přirozené větrání“ pro zajištění vnitřního prostředí?

Dřívější výměna vzduchu byla uvažována tzv. přirozeně, tedy otevíráním oken a neřízeným přívodem vzduchu netěsnostmi obálky budovy, hlavně netěsnými okny, mezerou mezi rámem a křídlem – tzv. infiltrací. V panelových domech bývalo běžné, že do interiérů trvale a neřízeně proudilo množství vzduchu na úrovni 170–200 m3/hod. Velmi komfortní hodnota pro 8 osob. Výměna probíhala ale i v době, kdy byl byt či dům prázdný. Pokud chceme, aby v interiéru bylo i v zimě příjemně, neměla by tzv. relativní vlhkost vzduchu klesnout při 22 °C pod cca 40 %. V každém 1 m3 vzduchu je přibližně 6,5 g vody. V únoru venkovní vzduch, proudící z vnitrozemí Sibiře, obsahuje 2,5–3 g vody. Trvalou výměnou vzduchu 200 m3 hod odvádíme z interiéru za den 32 l vody, v čerstvém vzduchu přivádíme 14 l. V modelovém zjednodušeném příkladu vzniká deficit 18 l vody za den, který musíme vyrovnat, jinak bude relativní vlhkost v interiéru klesat. Běžná rodina vyprodukuje 5–8 l vlhkosti za den díky vaření, zalévání květin, sušení prádla v interiéru. Proto byly interiéry domů s velmi netěsnými okny „suché“. Vnímání ještě zdůrazňovalo přetápění a vysoké teploty radiátorů. Beton za to skutečně nemohl.

S nedostatečnou výměnou vzduchu má bohužel zkušenost každý. Vzpomeňme na školní léta, kdy ve třídě v zimě nejednou klesala pozornost, chtělo se spát, a nemohl za to jen učitel s nudným a monotónním výkladem. Žáci jsou teple oblečeni ve třídě, kde je běžně 22–24 °C, díky pocení je zde i vyšší relativní vlhkost, dusno, těžký vzduch. Koncentrace CO2 překračuje vyhláškou stanovenou hodnotu i násobně. Okna se neotevírají, protože není vhodné na zpocené žáky přivádět venkovní studený vzduch, o přestávkách se neotevírají okna z bezpečnostních důvodů. Stejný stav s pomalejším náběhem je ale i v bytech, kdy si osoby zvyknou, a teprve nově příchozí má snahu nějak reagovat – např. otevřít okno. Ještě rychleji se do této situace dostáváme v drtivé většině opravených bytových domů („paneláků“), kde se vymění stará okna za nová, těsná. V důsledku nedostatečné výměně vzduchu se díky dýchání, pocení, a také např. mytí, zvyšuje vnitřní relativní vlhkost, v mnoha případech i nad 80 %. Následně kondenzuje na chladnějších plochách.

Utěsněním spár konstrukcí, zateplením budov a osazením těsných oken se sice velmi významně snižuje účet za vytápění, úspor je ale z velké části dosaženo na úkor hygieny. Výměna vzduchu klesá na 20–40 % požadovaného stavu s ohledem na požadavky využívání budov. Pro ohřev čerstvého vzduchu z venkovní teploty na teplotu vnitřní tak spotřebovává menší množství energie, „úspora“ se ale negativně projevuje ve vnitřním prostředí. To není komfortní, neumožňuje plnohodnotný odpočinek např. při spánku. Další hrozbou je postupné poškozování konstrukcí kondenzovanou vlhkostí, které zpočátku není viditelné a projeví se až s časovým odstupem. Je lhostejné, zda se jedná o novostavby nebo o stavební úpravy, ale pokud by všichni uživatelé poctivě přiznali problémy s plísněmi, nestačili bychom se jejich počtu divit.

Jak správně vyměňovat vzduch, jakou intenzitou větrat?

Pro ideální vnitřní prostředí je vhodné zajišťovat teplotní a vlhkostní rozsah, který vyhovuje maximálnímu počtu osob. Na vnímání působí více vlivů. Dostáváme se do oblasti koncentrací pachů, z nichž nejsnáze měřitelná je koncentrace CO2, plynu produkovaného dýcháním. Čím vyšší koncentrace, tím zásadnější vliv. Není ale vhodné zbytečně výkon větrání zvyšovat. Jak ukazují např. provozované bytové domy v energeticky pasivním provedení, i zde při předimenzovaném nastavení řízené výměny vzduchu byla v interiéru nízká relativní vlhkost, a to i pod 25 %. Po rozumném přenastavení se následně udržuje relativní vlhkost nad 40 % a koncentrace CO2 pod 1 200 ppm. Obrácený extrém je větrat „přirozeně okny“, kdy se doporučuje otevírat je dvakrát denně v délce 5 minut. Je to samozřejmě lepší než nic, ale také to k dosažení kvalitního vnitřního prostředí nestačí, budeme zde mít jak vysokou relativní vlhkost, tak i vysoké koncentrace CO2.

Koncentrace nejen CO2 se uvádějí v ppm (ppm - parts per milion - počet částic konkrétního plynu jeden milion všech částic, 1 ppm = 0,0001 procenta).

·      Koncentrace ve venkovním prostředí CO2 350– 400 ppm, ve městě cca 500 ppm.

·      Závazná vyhláška pro veřejné pobytové místnosti udává max. koncentraci CO2 1500 ppm.

(Pro rodinné domy a byty není závazná hodnota stanovena, přesto je vhodné uvažovat max. 1500 ppm.)

Pro nepřekročení koncentrace CO2 nad 1500 ppm je třeba zajistit přívod čerstvého vzduchu cca 25 m3/hod. na každou osobu. Tuto doporučující hodnotu známe už od roku 1861 a byla mnohokrát experimentálně ověřena. U prostor s větším počtem osob, jako jsou učebny škol, závazná vyhláška stanovuje také požadavek 20–30 m3/hod na žáka, nově se ale začíná doporučovat větrání i podle stáří studentů. Ale zpět k rodinným domům a bytům.

Při větrání podle počtu osob jsou odváděny i další běžné zátěže, např. uvolňování škodlivin z nábytku atd. Pro vaření, koupání nebo využívání toalet jsou nárazové požadavky na větrání vyšší. Jak ale výměnu vzduchu zajistit, když nemáme možnost zjišťovat aktuální obsazení osobami? Dostáváme se do pojmu řízeného větrání. Množství přiváděného čerstvého vzduchu je tak vhodné dávkovat podle obsazení budovy a jejího provozu. Když je prázdná, tak menší množství, technicky klidně i na úroveň 10 m3/hod. Při obsazení pak podle počtu osob krát 25 m3/hod.), ideálně s nárazovým zvýšením výkonu při vaření, používání toalet nebo koupelen.

Energetický náklad na větrání

V zimě je nutné ohřát venkovní vzduch na teplotu interiéru. Zároveň je vnitřní teplý vzduch společně s vnitřní zátěží pachy a vlhkostí odváděn ven z domu. Na dohřev je tak spotřebována tepelná energie, jejíž množství je při větrání okny stejné pro dům energeticky náročný nebo energeticky pasivní. Při optimální výměně vzduchu se jedná o cca 4200 kWh/rok (náklad cca 9200 Kč při topení elektřinou, 3100 Kč při tepelném čerpadle nebo 6500 Kč při provozu plynového kotle). Je to ale jen část nákladů na celkový provoz objektu. U velmi slušně tepelně izolovaného domu je množství energie na dohřev vzduchu vyšší než energie utíkající obálkou budovy. Pokud se větrání omezí, např. zlepšením těsnosti oken nebo nedostatečným otevíráním, přinese to rychlé úspory provozních nákladů. Negativní stránkou je nekomfortní prostředí v interiéru. Otevírat okna na větrání ale také není ideální, třeba v noci by to znamenalo každých 25 minut vstávat. Jednou z možností je realizace systémů řízeného větrání, které je možné doplnit o zpětný zisk tepla. Výměna vzduchu probíhá nezávisle na uživateli podle okamžitého stavu vnitřního vzduchu. Využitím zpětného zisku tepla („rekuperace“) je možné snížit spotřebu energie na dohřev vzduchu až o cca 85 %, z cca 4200 kWh/rok na cca 630 kWh/rok.

Ventilátory spotřebují zhruba 250 kWh/a. Při započítání spotřeby ventilátorů je u vytápění elektroúspora orientačně 7300 Kč/rok, u vytápění plynovým kotlem orientačně 4600 Kč/rok. Instalace běžného systému řízeného větrání se ZZT vč. rozvodů a montáže se pohybuje kolem částky 125 000 Kč. Finanční návratnost je 15–25 let, tedy za životností vzduchotechnické jednotky, rozvody v domě je možné použít i v dalším období. Např. u umyvadla se také neptáme, za jak dlouho se nám osazení v koupelně vrátí, povazujeme jej za minimální standard. Vliv systému řízeného větrání na komfortní prostředí, dobré spaní, lepší odpočinek, snížení nemocnosti s vyšší výkonnost díky výměně vzduchu je k nezaplacení.

Zdroj: ČKAIT

Říjnový seriál. Jaký systém vytápění a případně větrání zvolit po konkrétní typ domu

Není univerzální odpověď. Pokud je stavebník rozhodnut pro konkrétní systém, pak jsou technické návrhy a protiargumenty zbytečné.

Provoz domu je součtem jednotlivých položek, které je nutné posuzovat, jinak hrozí zkreslení výsledků. Pokud je zdrojem tepla na vytápění a ohřev teplé vody plynový kotel, vychází cena elektrické energie cca 3,77 Kč/kWh. Využitím tepelného čerpadla bude cena cca elektro 1,56 Kč/kWh. Různé jsou také paušální platby za připojení – jističe. Překvapení při placení faktur za odebranou energii může způsobit i volba doplňkových elektrických podlahových ploch nebo elektrických spirál do topných žebříků, pokud je hlavním zdrojem tepla plynový kotel – plyn cca 1,46 Kč/kWh, elektrická energie cca 3,77 Kč/kWh.

Provozní náklady obecně

Náklady na svícení, ohřev teplé vody, vaření, provoz domácnosti a větrání závisí na osobách a jejich zvyklostech. Tepelná ztráta domu záleží na obálce budovy. Pokud pro stavbu zvolíme tepelně slabší konstrukce, bude potřeba pro udržení stejné vnitřní teploty dodávat více energie než v domě lépe tepelně izolovaném. Je nutné znát tepelnou ztrátu, udávající potřebný výkon zdroje tepla pro zajištění vnitřního komfortu. Velký rozdíl je, zda se větrá okny, nebo řízeným větráním se zpětným ziskem tepla (ZZT) z odpadního vzduchu, kterým se předehřívá přiváděný vzduch do domu (rekuperace). Kromě komfortu nebo úspory energie je možné zvolit zdroj tepla s menším výkonem nebo také menší radiátory – výsledkem je úspora pořizovacích nákladů.

Obecné provozní náklady se liší podle konkrétní budovy a provozu a podle využití elektro nebo zemního plynu. Ceny energií mezi rokem 2004–2013 trvale rostly, mezi 2013–2017 se meziročně zlevňovali. Od 2018 je očekáván malé zvýšení. U rodinného domu s vnější plochou cca 150 m2 a parametry energeticky pasivní výstavby, zhruba 2,2 kW výpočtové ztráty, jsou celkové provozní náklady vytápění, ohřevu teplé vody, svícení a dalších elektrických spotřebičů ve využívání elektrické energie na úrovni cca 19 200 Kč. Pokud by byl využíván zemní plyn, tak cca 24 000 Kč – rozdíl j způsoben vyšší cenou elektrické energie po povoz domácnosti a malou spotřebou energie na vytápění. Je proto provozně vhodnější využívat pro tento typ domů plně na elektrickou energii.

U domu s výpočtovou ztrátou cca 6 kW je ona hranice, kdy provozně vychází náklady cca 43 000 Kč, velmi podobně pro obě varianty, tedy celoelektrický provoz, nebo využití ZP a elektro. Provoz rodinného domu s vyšší tepelnou ztrátou, a je to většina běžných realizací v současné době, je pak ještě vyšší, obvykle i nad 55 000 Kč.

Pokud místo elektrického kotle bude osazeno tepelné čerpadlo, sníží se provozní náklady využitím energie z okolí, třeba z venkovního vzduchu. U méně zatepleného domu je návratnost tepelného čerpadla proti elektrickému kotli cca 6,8 let, u domu s velmi nízkou energetickou náročností je návratnost 16,3 let. Při životnosti tepelného čerpadla cca 16–18 let tak pro dům s nízkou energetickou náročností bez využití dotací nákladnější zdroje tepla nejsou ekonomické. Jednodušší systémy mohou být méně poruchové nebo náchylné na chybné nastavení. Je ale nutné počítat s tím, že stavební náklady na dům s nízkou energetickou náročností jsou vyšší.

Pořizovací a provozní náklady

Budoucí provozovatel ale často nezná a neví, jaké částky zaplatí za provoz domu, a zda je možné je vhodně snížit třeba zlepšením obálky domu. Při realizaci domu s vyšší tepelnou ztrátou musí pořídit výkonnější zdroj tepla a rozvod tepla po domě a spotřebuje více energie. Nebo vloží vyšší částku do zlepšení obálky budovy a pro vytápění mu bude stačit instalovat pár elektrických přímotopů. Ceny energií stále nerostou, ale i klesají. Při základní úvaze doby 15 let tak můžeme dostat na konci období velký rozptyl hodnocení.

Pro dům dům s nízkou energetickou náročností se za 15 let jedná o součet pořizovacích nákladů za systémy vytápění, větrání a ohřevu teplé vody a provozních nákladů energií 0,52–0,8 mil Kč. Malé odebírané množství energie na vytápění nevytváří potenciál pro rychlou návratnost tepelných čerpadel proti elektrickým kotlům. Teoretický provoz s větráním okny vychází výpočetně nejvhodněji, nepopisuje ale nekvalitní vnitřní prostředí.

Pro domy energeticky pasivní je možné využít dotační program Nová zelená úsporám (NZÚ) s podporou B1 – 350 000 Kč, nebo B2 – 450 000 Kč + další zvýhodnění (podpora návrhu, technického dozoru, zelná střecha atd.). Splnění podmínek a volbu systému uvádí tabulka 6 (podrobněji popsáno zde – Náklady na stavbu domu). Podmínky NZÚ neumožňují finančně podpořit realizaci systémů vytápění a ohřevu teplé vody využívající jen elektrickou energii.

Je také možné např. stavebně dimenzovat dům na splnění B2, ale zvolit na pořízení levnější kombinaci zdrojů s výslednou nižší podporou B1. Úspora pořizovacích nákladů je častokrát vyšší než rozdíl podpory B2 (450 000 Kč) a B1 (300 000 Kč). Pro stavebníka při realizaci výhodnější varianta, navíc pokud má hypotéku. Provozní náklady budou sice vyšší, ale jen v řádu tisíců korun za rok.

Při započtení podílu z podpory NZÚ na podporu systémů technického zařízení budov bude dokonce pořízení sofistikovanějších kombinací levnější než systémy z NZÚ nepodporované (vytápění přímotopem, ohřev teplé vody v boileru a větrání okny). Výsledné pásmo pořizovacích a provozních nákladů se započítáním podpory NZÚ je pak cca 0,32–0,6 mil. Kč. S podporou je i případná návratnost rozdílu investic kratší. Po skončení životnosti původního zdroje je možné instalovat levnější, ale provozně nákladnější jiný nový zdroj. Přesto se není potřeba děsit skokového nárůstu každoročních provozních výdajů.

Nelze dát univerzální odpověď, který systém vytápění, ohřevu teplé vody a větrání je nejvýhodnější. Jde o zvážení všech okrajových podmínek a možností. Volba systémů technického zařízení budov je jedním z mnoha dalších důležitých rozhodnutí mezi stavebníkem, projektantem stavební části a projektanty profesí technického zařízení budov. Samozřejmě není možné vynechat z této debaty architekta. Změna v jedné části může u jiné vyvolat potřebu radikální změny.

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Obnovitelné zdroje energie

Dodaná energie, neobnovitelná primární energie, obnovitelná energie a její zdroje, trvale udržitelný rozvoj. Často zmiňovaná témata při energetickém hodnocení budov, kdy v jedné části je posuzován vliv spotřeby energie provozu s dopadem na neobnovitelnou primární energii, tedy jaké množství je nevratně spotřebováno. Pro výrobu elektrické energie se v České republice převážně využívá hnědé uhlí. Stejně jako u uhlí černého, ropy nebo zemního plynu se jedná o pravěké rostliny, přeměněné dlouhým procesem v hloubi země. Pokud je nyní spálíme – spotřebujeme, tak jejich obnova je z pohledu naší doby neuskutečnitelná. Mezi obnovitelné zdroje energie proto řadíme ty zdroje, které můžeme nahradit v dosažitelném horizontu, např. biomasu nebo využití trvale dostupné energii větru, vody a slunce.

Je možné využívat dřevěnou kůru, štěpku (drcené části větví a kmenů), piliny nebo využívat pelety (lisované dřevěné nebo rostlinné části do granulí definované velikosti). Spálené dřevo v kotli můžeme obnovit za cca 30–100 let, dřevěnou štěpku za cca 8–15 let. Pokud budeme spalovat slámu, jedná se o vedlejší produkt při pěstování obilnin, další možností je přímé pěstování energetických bylin. Pěstování řepky pro výrobu přísad do paliv vozidel je snad už slepou a překonanou variantou. Jedná se o využití energie slunce, kterou přes plodiny následně přeměňujeme na energii tepelnou s možností skladování – složené dřevo u domu.

Energie vody je spíše využívána centrálně díky vodním elektrárnám, využití přímo v budovách je obtížnější. Malé větrné elektrárny také nejsou obvyklé, s ohledem na možné velikosti mají malý výkon a nestálou dodávku energie. Přímé využití pro ohřev teplé vody nebo výrobu elektrické energie v konkrétní budově technicky bez komplikací. Ostatně, energii slunce využívá v zimním období každý z nás, když sluníčko ohřívá prostor bytů, domů kanceláří jen přes okna.

Vrátí se investice do obnovitelných zdrojů energie v provozu rodinného domu, a která varianta je nejvhodnější? Je nutné zmapovat potřeby energií a uvažovaný provoz. Pokud budou mít obyvatelé budovy velkou spotřebu teplé vody a na zahradě bazén, je velmi výhodná instalace slunečních trmických kolektorů na ohřev teplé vody. Při vyšší tepelné ztrátě domu je možné využívat energii okolního prostředí, např. vzduchu provozem tepelného čerpadla. Má-li v rodinném dom kancelář specialista IT nebo programátor, ocení fotovoltaickou elektrárnu s bateriemi pro uložení přebytků denní výroby elektrické energie pro večerní spotřebu. Majitel lesa předpokládá velkou úsporu provozu domu díky dřevu „zdarma“. Jak vychází poměr pořizovacích a provozních nákladů?

Spalování kusového dřeva

Nejjednodušší varianta je realizace interiérových krbových kamen bez napojení na další topný systém. Není možné pokrýt celou potřebu vytápění, u hůře zaizolovaných domů je to reálně do 40 %, u domů s velmi nízkou energetickou náročností do 20 %. Úspora nákladů je reálně do 1500 Kč/rok v případě, že se topí alespoň 4x týdně. Výhodou je, že při výpadku elektrické energie je možné dům vytápět.

Doplněním o teplovodní výměník a akumulační zásobník vody a další bezpečnostní systémy, např. záložní zdroj elektro pro provoz oběhového čerpadla na dobu vyhasnutí kamen při výpadku elektro, se poměr využití zvýší, u domů s nízkou energetickou náročností dle reálných měření až na 80 %, vč. až 50 % pokrytí ohřevu teplé vody. Dle velikosti zásobníku teplé vody je nutné topit 3–5x týdně po dobu např. 4 hodin, úspora u domů s velmi nízkou energetickou náročností je cca 6000 Kč/rok. Nutností je skladování a příprava dřeva, čištění kamen atd.

Spalování peletek

Vhodnou kombinací je použití dřevěných pelet. Pohledová kamna s automatickým dávkováním peletek a napojením na komín je možné instalovat přímo do interiéru. Spínání je buď dle teploty prostoru, nebo s teplovodním výměníkem v zásobníku teplé vody. Umožňuje i provoz s minimálním výkonem pro vytvoření večerní pohody s probleskávajícími plamínky v kamnech. Požadavky na prostor pro skladování paliva a obsluhu jsou nižší než v předchozí variantě. Pořizovací náklady jsou o cca 25 tis. vyšší.

Využití energie okolního vzduchu

Varianta s tepelným čerpadlem a jejím porovnáním s jinými zdroji tepla je uvedena v předchozím článku.

Využití energie slunce

Termické systémy

Jedná se o ohřev teplé vody, popř. s větším objemem zásobníku teplé vody i s využitím pro vytápění. Tyto systémy jsou už dlouhodobě podporovány dotačními tituly. Uživatel získá snížení provozních nákladů, musí ovšem investovat a zároveň zvolit vhodnou variantu s ohledem na svůj povoz. Z pohledu měření je vhodnější zvolit větší objem zásobníku teplé vody, i nad 500 l, což umožní ukládat vyšší množství energie o nižší teplotě, kterou je možno využívat i např. další 3 dny při zamračené obloze. Zásobník teplé vody obvyklé velikosti 200–300 l, je rychle zahřát na cca 60 °C, na vyšší teplotu ohřeje solární systém s nízkou účinností, kapacita vystačí na kratší období. Obvykle je možné pokrýt až 60 % požadavku ohřevu teplé vody. V zimním období je přínos prakticky nulový. Při pořizovacích nákladech nad 85 000 Kč se jedná při základním ohřevu teplé vody o úsporu 4 900 Kč/rok, bez započítání údržby systému a výměny nemrznoucí kapaliny po 8 letech, návratnost cca 17 let, při vytápění a ohřevu zemním plynem pak cca 28 let. Dotační systém tuto dobu zkrátí, v současné verzi Nové zelené úsporám na cca 10 let.

Fotovoltaické systémy

Díky velkým elektrárnám na polích, navíc s neúměrně vysokou podporou výroby, je názor na malé instalace na střechách domů velmi pokřivený. Výroba elektřiny, v malém množství i v zimním období, je přímo v místě spotřeby a posiluje kapacitu sítě. Při vhodné velikosti fotavoltické elektrárny, zajištění podmínek pro okamžitý odběr elektřiny a případné uložení přebytků pro večerní využití, může být budova ve větší míře nezávislá na okolí. Při nízké tepelné ztrátě a možnosti ponechání v činnosti jen nezbytných odběrů může budova i při výpadku dodávek energií kratší či delší čas ustát bez zhoršení komfortu povozu. Není to ale nic levného. Malý fotavoltický systém bez baterií o výkonu instalace 3,5 kW ušetří provozně kolem 5500 Kč/rok, při ceně realizace zhruba 160 000 Kč návratnost 30 let. Dotační titul NZÚ zkrátí na cca 20 let. Při instalaci bateriového uložiště tak, jak jej nyní známe, se náklad zvýší o 60–90 tis. Kč. Podpora NZÚ se liší dle výkonu systému a využití energie v místě výroby a pohybuje se mezi 70–140 tis. Kč. Přímá návratnost se tak pohybuj na podobné úrovni jako bez baterií. Nejde tedy o rychlou návratnost realizace, je možné získat určitý pocit nezávislosti na dodavatelích energií.

Zdroj: ČKAIT

 

 

 

 

Říjnový seriál. Zásady správného provozu a užívání bytového nebo rodinného domu

Na správný provoz a užívání bytu nebo domu je třeba pamatovat již ve fázi návrhu, klást otázky projektantovi a tomu, kdo bude pro nás vykonávat technický dozor (nebo stavební dozor v případě stavby rodinného domu svépomocí). 

U stavebních výrobků, které projektant vybírá pro naši stavbu (nový domů nebo stavební úpravy) nejsou důležité jen jejich stavebně technické parametry zajišťující splnění základních požadavků na stavby a kvalitu stavby; je třeba se zajímat také o to, jakou mají životnost, cyklus údržby, případně výměny. Ostražití bychom měli být zejména v případě výrobků, které výrobce označí jako bezúdržbové. Důležité je zejména požadovat informace potřebné pro provoz a užívání domu po zhotoviteli stavebních prací; tento požadavek zakotvit do smlouvy o dílo na provedení stavby (stavebních úprav). Zhotovitel by nám měl předat technické návody a pokyny především pro veškerá technická zařízení zabudovaná do stavby (tzv. TZB – technické zařízení budov). Ve smlouvě můžeme uplatnit i požadavek na zpracování a předání plánu/ programu údržby domu včetně zákonem uložených revizí a prohlídek.

Stalo se bohužel špatnou zvyklostí, že stavebníci považují za dostatečné realizovat stavbu podle dokumentace pro stavební povolení. Tato dokumentace má však jiný účel – její pomocí prokazujeme respektování a neohrožení veřejného zájmu. Zhotovitel stavby by měl zpracovat a předat stavebníkovi dodavatelskou (realizační, výrobní) dokumentaci, podle které se bude stavba provádět. Zákonnou povinností vlastníka stavby je uchovávání aktuální dokumentace skutečného provedení stavby. Tu by nám měl opět zpracovat a předat zhotovitel. (Může jí být i ověřená dokumentace pro stavební povolení, pokud v průběhu provádění stavby nedošlo ke změnám.) Podobně musí vlastník stavby uchovávat průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Zpracování průkazu objednáváme u energetického specialisty vedeného v databázi ministerstva průmyslu a obchodu. Zpravidla jím může být projektant, autor projektové dokumentace, který vedle oprávnění autorizované osoby má také oprávnění energetického specialisty. Cílem průkazu je zařazení domu do příslušné energetické kategorie, které nemůže být horší než kategorie C. Pokud přímo nevyhovíme nejvyšší kategorii A, můžeme požádat energetického specialistu, aby nám současně s průkazem zpracoval návrh na budoucí energetická opatření, která sníží energetickou náročnost domu.

Čas od času ukládá zákon vlastníkům budov vést provozní knihu budovy a do ní zaznamenávat všechny poruchy, havárie, revize, prohlídky, stavební úpravy. V současné době takovou povinnost v České republice nemáme; lze však jen doporučit vlastníkům, aby si takovou knihu pořídili a vedli v ní příslušné záznamy.

Při navrhování a provádění stavebně-technických opatření, která sníží energetickou náročnost domu, musíme sledovat, zda nám neohrozí hygienické požadavky na jeho užívání. Jde zejména o náhradu starých oken za nová, energeticky vysoce úsporná, ale velmi těsná okna. U novostaveb se problém řeší řízeným větráním se zpětným využitím odcházejícího tepla (tedy rekuperací). Při stavebních úpravách budeme zvažovat ekonomickou stránku problému – finanční náročnost dodatečného řízeného větrání. Doporučujeme předem se poradit s odborníkem.

Také do provozu a užívání domů pronikají stále více moderní informační technologie, zejména využijeme-li prvků tzv. inteligentního domu. Zde je důležité získat v závěrečné fázi realizace stavby ověření, že všechny technologie a řídicí prvky byly zabudovány správně a správně odladěny; tedy požadovat a smluvně zakotvit zkušební provoz domu. Ten by ovšem neměl probíhat v dokončeném, provozu schopném domě, ale prázdném. Je nutné, aby probíhal za přítomnosti budoucích uživatelů, kteří budou při zkušebním provozu dům prakticky užívat. Při nízké energetické náročnosti uživatelé domů svou přítomností významně ovlivňují jeho provoz.

Stavba je složitou dynamickou strukturou, kterou ovlivňuje vnější i vnitřní prostředí, která stárne, opotřebovává se, potřebuje správné zacházení a udržování. Pak nám může sloužit desítky i stovky let, až do vyčerpání své morální životnosti (její stavebně-technická životnost může být nekonečná).

Morální životnost je doba od začátku užívání stavby až do chvíle, kdy při změně standardu požadovaného uživatelem není efektivní stavební úprava, ale je ekonomicky účelná náhrada novou stavbou. Morální opotřebení stavby je ztráta hodnoty stavby vlivem postupujícího technického pokroku, změny životního stylu uživatelů.

Zdroj: ČKAIT