Říjnový seriál. Shrnutí současného stavu

Senioři jsou v České republice jednou z nejohroženějších skupin obyvatel z pohledu dostupnosti bydlení i jeho nákladové přiměřenosti.

Podle statistiky ze sčítání obyvatel České republiky žilo v roce 2011:

  • 48 % seniorů ve vlastním domě,
  • 26 % seniorů ve vlastním bytě,
  • 12 % seniorů v družstevním bytě a
  • 14 % seniorů v nájemním bytě.

Právě poslední skupina patří zpravidla mezi nejvíce ohrožené náklady bydlení. Z uvedených čísel lze totiž usuzovat, že 325 000 osob žilo v nájmu a z toho počtu více než 54 % žije osamoceně. To představuje 177 000 jednočlenných domácností. Logicky pak platí, že čím starší, tím více seniorů žije osamoceně. Nad 80 let věku jsou to dvě třetiny celkového počtu seniorů této věkové skupiny.

Zajímavý je i pohled na některá velká města, kde žije:

  • 30 289 osamocených seniorů v Praze,
  • 10 053 v Brně,
  • 7 963 v Ostravě,
  • 2 680 v Plzni nebo
  • 1 598 v Českých Budějovicích.

Rada seniorů České republiky podle svých zjištění odhaduje, že u nás chybí cca 77 000 malometrážních bytů, opět nejvíce ve velkých městských aglomeracích.

Český statistický úřad registruje podle údajů z roku 2017 celkový počet 1,5 milionu seniorských domácností. Z toho:

  • 569 607 domácností ve vlastním domě,
  • 450 877 domácností v bytě v osobním vlastnictví,
  • 133 760 domácností v družstevním bytě,
  • 127 748 domácností u příbuzných a známých,
  • 190 871 domácností obývá nájemní byty s tržním nájemným,
  • 31 561 domácností obývá nájemní byty se sníženým nájemným.

Jen letmé porovnání statistik z roku 2011 a 2017 dává tušit, že počet seniorských domácností postupně vzrůstá.

Podíváme-li se na dostupnost bydlení z pohledu poměru nákladů na bydlení ve vztahu k průměrné penzi, pak je na tom nejlépe Ústí nad Labem, kde náklady na bydlení u osamocených mužů tvoří více než 55 % jeho příjmů. Ve všech ostatních krajských městech pak náklady na bydlení u této skupiny převyšují hranici 60 %, v Brně je to pak více než 80 % a v Praze dokonce 112 %!

To samé platí i pro skupinu osamělých žen, ovšem poměr nákladů bydlení k výši příjmů z penze začíná v Ústí nad Labem skoro na 70 %, v Brně, ale např. i ve Zlíně je to bezmála 100ˇ% a v Praze 130 %.

Lze tedy učinit závěr, že k bydlení osamocenému seniorovi velmi často nestačí jeho penze a potřebuje další příjmy. K nejčastějším řešením patří finanční podpora ze strany příbuzných, jiné finanční zdroje, úspory či sdílení bydlení s dalšími osobami.

Na doplatek na bydlení dosáhne přibližně 5 700 příjemců starobních penzí, oproti tomu příspěvek na bydlení využívá podstatně větší část seniorů. A právě z tohoto pohledu je opět zajímavé nahlédnout na vybrané dva příkladové modely ze zdrojů Rady seniorů s porovnáním Prahy a Brna:

1. Osamělý muž bydlící v nájemním bytě v Praze o velikosti 40 m2 podlahové plochy bytu, který využívá sociální dávku – příspěvek na bydlení:

Náklady na bydlení:                      16 828 Kč

Penze:                                         14 897 Kč

Příspěvek na bydlení:                     7 870 Kč – (14 897 Kč x 0,35) = 2 656 Kč

Příjmy celkem:                             14 897 Kč + 2 656 Kč = 17 553 Kč

Rozdíl příjmů a výdajů na bydlení (17 553 Kč – 16 828 Kč) činí 773 Kč na měsíc, což je 24 Kč na den pro úhradu ostatních nezbytných základních životních potřeb uvedené osoby.

U osamělé ženy vyjde rozdíl 713 Kč, ovšem záporný! To znamená, že osamělá žena v Praze s průměrnou penzí nemůže uhradit průměrné náklady na bydlení ani s využitím příspěvku na bydlení.

2. Osamělý muž bydlící v nájemním bytě v Brně o velikosti 40 m2 podlahové plochy bytu, který využívá sociální dávku – příspěvek na bydlení:

Náklady na bydlení:                        12 013 Kč

Penze:                                           14 423 Kč

Příspěvek na bydlení:                       6 227 Kč – (14 423 Kč x 0,30) = 1 900 Kč

Příjmy celkem:                               14 423 Kč + 1 900 Kč = 16 323 Kč

Rozdíl příjmů a výdajů na bydlení (16 323 Kč – 12 013 Kč) činí 4 310 Kč na měsíc, což představuje 144 Kč na den pro úhradu ostatních nezbytných základních životních potřeb muže. Osamělé ženě zůstane 3 100 Kč na měsíc, a to představuje 103 Kč na den.

Uvedené příklady zřetelně ukazují, kde je největší problém současného bydlení seniorů, a to především osamělých seniorů. V dalších textech se budeme věnovat souvisejícím pohledům na bydlení starší generace.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Říjnový seriál. Sociální dávky na bydlení

V současné době existují v České republice pro finanční zabezpečení dostupnosti bydlení dvě sociální dávky, které mohou využít také senioři.

1. Příspěvek na bydlení, upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSSP“).

2. Doplatek na bydlení, který upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPHN“).

Příspěvek na bydlení

V případě doplatku na bydlení jde o jednu ze tří dávek státní sociální podpory, která je závislá na výši příjmu. Jejím cílem je, aby spolu s vlastními příjmy a příspěvkem na bydlení pokryla odůvodněné náklady bydlení. Při výpočtu výše doplatku na bydlení se dbá na to, aby cílové osobě či rodině zůstala i částka na živobytí stanovená zákonem o životním a existenčním minimu.

Na příspěvek na bydlení má nárok vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže:

1. jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň

2. součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.

Poskytování příspěvku podléhá testování příjmů rodiny a nákladů na bydlení za rozhodné období. Tím je předchozí kalendářní čtvrtletí.

Za společně posuzované osoby se považují všechny osoby, které jsou v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu; podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby, se nevyžaduje.

Do rozhodného příjmu rodiny se započítávají příjmy všech společně posuzovaných osob. Za příjem se považují i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek.

Náklady na bydlení tvoří u nájemních bytů nájemné a náklady za plnění poskytované v souvislosti s užíváním bytu, u družstevních a bytů vlastníků srovnatelné náklady (viz dále).

U všech bytů se dále započítávají náklady za plyn, elektřinu a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu dodávka tepla (dálkové vytápění) a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, odvoz komunálního odpadu a náklady za pevná paliva. 

Výše nákladů srovnatelných s nájemným u bytů vlastníků a družstevních bytů činí pro období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 za kalendářní měsíc částku:

Počet osob

jedna

1 988

dvě

2 721

tři

3 558

čtyři a více

4 291

Náklady na bydlení musí být pro nárok a výši příspěvku na bydlení vždy rozepsány na jednotlivé položky, které se prokazují podrobným rozpisem. Náklady placené zálohově musí být v pravidelném zúčtovacím období zúčtovány. Zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční.

Náklady na bydlení se pro nárok a výši příspěvku na bydlení stanoví jako jejich průměr za předcházející kalendářní čtvrtletí. Do nákladů na bydlení se započítávají uhrazené a doložené náklady na bydlení, pokud rodina v bytě, na který je uplatňován nárok na příspěvek na bydlení, v rozhodném období žila, 80 % příslušných normativních nákladů na bydlení za každý měsíc, pokud rodina, v bytě, na který je uplatňován nárok na příspěvek na bydlení, v rozhodném období nebo po jeho část nežila,

náklady na bydlení uhrazené v původním bytě, pokud se stejný okruh společně posuzovaných přestěhoval do nového bytu a v původním bytě jim byl poskytován příspěvek na bydlení.

Normativní náklady na bydlení jsou stanoveny jako průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti. Zahrnují nájemné, resp. srovnatelné náklady a ceny služeb a energií. Jsou propočítány na průměrnou spotřebu služeb a energií a přiměřenou velikosti bytů pro daný počet osob v nich trvale bydlících.

Výše částek normativních nákladů na bydlení činí pro období rok 2018 pro:

1. nájemníky:

Počet
osob
v rodině

Měsíční náklady na bydlení podle počtu obyvatel obce v Kč

Praha

Více než
100 000

50 000 -
99 999

10 000 -
49 999

do
9 999

jedna

7 870

6 227

5 928

5 036

4 844

dvě

11 186

8 938

8 530

7 308

7 046

tři

15 116

12 176

11 642

10 045

9 702

čtyři a více

18 827

15 282

14 639

12 712

12 299

2. nájemníky v družstevních bytech a vlastníky bytových jednotek:

Počet
osob
v rodině

Měsíční náklady na bydlení podle počtu obyvatel obce v Kč

Praha

více než
100 000

50 000 -
99 999

10 000 -
49 999

do
9 999

jedna

4 420

4 420

4 420

4 420

4 420

dvě

6 489

6 489

6 489

6 489

6 489

tři

8 939

8 939

8 939

8 939

8 939

čtyři a více

11 298

11 298

11 298

11 298

Výše příspěvku na bydlení činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientem 0,35. Pokud jsou skutečné náklady na bydlení nižší než normativní náklady na bydlení, náleží příspěvek na bydlení ve výši rozdílu mezi těmito náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, resp. 0,35.

Doplatek na bydlení

ZPHN upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Přitom mají všichni nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení.

Zákon definuje v § 2 ty, kteří se považují za osoby v hmotné nouzi, přičemž jimi jsou především ti, jejichž příjem a příjem společně posuzovaných osob:

1. po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), nebo

2. dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí podle § 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (§ 34) a služeb s bydlením bezprostředně spojených (dále jen „odůvodněné náklady na bydlení“), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

Ustanovení § 5 ZPHN definuje okruh osob, které mohou být adresáty doplatku na bydlení.

Samotná úprava doplatku na bydlení jako jedné ze tří dávek systému pomoci v hmotné nouzi je pak obsažena především v §§ 33 až 35a ZSSP, kde zmíněný zákon upravuje či definuje:

1. podmínky nároku na doplatek na bydlení,

2. co se rozumí bytem či jiným než obytným prostorem a ubytovacím zařízením,

3. standardy kvality bydlení jiného než obytného prostoru, stavby pro individuální či rodinnou rekreaci a jejich kontrola,

4. podmínky pro posouzení případů hodných zvláštního zřetele,

5. oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a

6. odůvodněné náklady na bydlení.

Odůvodněnými náklady jsou:

1. nájemné u nájemních bytů, resp. srovnatelné náklady u družstevních a vlastnických bytů (stanoví § 25 odst. 1 písm. b) ZSSP) a

2. náklady na služby spojené s užíváním bytu a

3. náklady na nezbytnou spotřebu energií (elektřiny, plynu, případně jiných druhů paliv).

Výše příspěvku na bydlení:

1. činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientem 0,35.

2. jsou-li náklady na bydlení nižší než normativní náklady na bydlení, náleží příspěvek na bydlení ve výši rozdílu mezi náklady na bydlení a rozhodným příjmem rodiny vynásobeným koeficientem 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientem 0,35.

3. nedosahuje-li rozhodný příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení výše příspěvku na bydlení, částky životního minima rodiny, započítává se pro stanovení výše příspěvku na bydlení jako rozhodný příjem rodiny částka odpovídající životnímu minimu této rodiny.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Říjnový seriál. Nakládání s bytem – nájem, podnájem

Nájemní bydlení s výjimkou družstevního nájmu je obecně rizikovější formou bydlení pro seniora, především v otázce výše nákladů na bydlení, někdy i podmínkami nájemního vztahu. 

Na rozdíl od družstevního nájemního bydlení, kde má člen bytového družstva spolu s dalšími členy možnost se podílet na řízení družstva, a tím i ovlivňovat výši svých nákladů, jsou jiné formy nájemního bydlení vázány na podmínky dohodnuté v nájemní smlouvě, případně platné za zákona. Není proto žádnou zvláštností, že se nejvíce dotazů v poradnách týká právě nájemního bydlení.

Právní úprava nájmu je poměrně rozsáhlá, tvoří jí ustanovení §§ 2201 až 2331 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), z toho ustanovení §§ 2235 až 2301 OZ se věnují speciálně nájmu bytu, resp. domu. V dalším textu se lze zmínit jen o několika základních institutech nájemního vztahu.

Nájemní smlouva zavazuje pronajímatele přenechat nájemci byt nebo jeho část k dočasnému užívání oproti závazku nájemci hradit za užívání bytu či jeho části pronajímateli nájemné. Nájemní smlouva vyžaduje písemnou formu. Důležitým ujednáním je doba nájmu, přičemž platí, že nejsou-li doba trvání nebo den skončení nájmu ujednány, jedná se o nájem na dobu neurčitou.

Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje:

  • 1. přenechat byt nájemci tak, aby ho mohl užívat k ujednanému účelu,
  • 2. udržovat byt v takovém stavu, aby mohl sloužit k bydlení a
  • 3. zajistit nájemci nerušené užívání bytu po dobu nájmu.

Nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat byt jako řádný hospodář a platit nájemné. Nájemce je povinen užívat byt řádně v souladu s nájemní smlouvou. V bytě může i pracovat nebo podnikat. Nájemce je zavázán dodržovat pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku v domě.

Pronajímatel naopak udržuje pod dobu nájmu:

  • 1. v domě náležitý pořádek obvyklý podle místních poměrů a
  • 2. byt a dům ve stavu způsobilém k jejich užívání.

Po dobu nájmu provádí běžnou údržbu a drobné opravy v bytě nájemce. Rozsah obou pojmů blíže určuje Nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu (dále jen „NV“), kde se:

  • 1. běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu (malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům) a udržování zařízení bytu ve funkčním stavu (pravidelné prohlídky, kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením, apod.),
  • 2. drobnými opravami se rozumí opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení (§ 4 NV) nebo podle výše nákladů (§ 5 NV).

Obecným rysem nájemního vztahu je vyšší ochrana nájemce, kdy se má za to, že je v nájemním vztahu slabší stranou. Mezi zakázaná ujednání patří sjednání smluvní pokuty či ukládání zjevně nepřiměřených povinností nájemci. Zvláštním ujednáním je chov zvířat, kdy platí, že nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.

Nájemné se sjednává v nájemní smlouvě pevnou částkou, zpravidla jako měsíční nájemné. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek. Nájemné se platí dopředu, a to do pátého dne měsíce, není-li v nájemní smlouvě sjednán pozdější termín. Ve smlouvě je možné sjednat každoroční zvyšování nájemného. Neučiní-li tak a nevyloučí-li zvyšování nájemného, platí pro zvyšování nájemného pravidla uvedená v § 2249 OZ.

Vedle nájemného platí nájemce i náklady na plnění spojená s užívání bytu a společných částí domu, která zajišťuje pronajímatel. Mezi nezbytné služby patří:

  • 1. dodávky vody,
  • 2. odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek,
  • 3. dodávky tepla,
  • 4. odvoz komunálního odpadu,
  • 5. osvětlení a úklid společných částí domu,
  • 6. zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání,
  • 7. provoz a čištění komínů,
  • 8. případně provoz výtahu.

Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (jinde také „zákon o službách“).

Pro skončení nájmu platí, že je současná úprava obecně více vstřícná k pronajímatelům, kteří mají možnost ukončit nájem bytu. U nájmu sjednaného na dobu určitou tak lze učinit toliko po vzájemné dohodě pronajímatele s nájemcem, nebo:

  • 1. ze strany nájemce, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval,
  • 2. ze strany pronajímatele v tříměsíční výpovědní lhůtě:
    • 2.1. poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,
    • 2.2. je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,
    • 2.3. má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo
    • 2.4. je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.

U nájmu na dobu neurčitou vedle shora uvedených důvodů na straně pronajímatele platí, že tento může nájemní vztah také proto, že:

  • 1. chce byt užívat sám pronajímatel, nebo jeho manžel, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno,
  • 2. pronajímatel potřebuje byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.

Poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem (např. nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem), má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

Podnájem

Nájemce je oprávněn podnajmout část bytu bez souhlasu pronajímatele toliko, bydlí-li sám v bytě trvale. Pokud nájemce sám v bytě trvale nebydlí, pak musí k podnájmu bytu či jeho části dát souhlas v písemné formě pronajímatel. Přenechá-li nájemce bytu nebo jeho část do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele, půjde o hrubé porušení povinností nájemce.

Platí, že podnájem končí společně s nájmem. Je-li tedy ukončován nájemní vztah, sdělí toto nájemce podnájemci včetně dne skončení nájmu, délky výpovědní doby a počátku jejího běhu.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Říjnový seriál. Služby zaměřené na seniory v bytových domech

Máme velké štěstí, protože v dnešní době se senioři dožívají vysokého věku a trend prodlužování průměrné délky života pokračuje. Přesto se však kolem věku 80 let stávají křehkými a potřebují pomoc a podporu jak fyzickou, tak psychickou.

Senioři se také stávají cílovou skupin různých služeb, a proto bychom se všichni měli se na staří včas připravit. K tomu bezpochyby patří také včas myslet na možnosti uspořádání vlastního bydlení, protože je to základní potřeba a důležitý předpoklad pro to, aby se osoba v pokročilém věku cítila v bezpečí. Aby bylo možné zůstat co nejdéle doma, je dobré si vybrat domov, který je rozměrově přiměřený, pokud možno bezbariérový a cenově dostupný. K tomu je dobré i zvažovat nabídku, dostupnost a kvalitu služeb sociálních služeb v místě bydlení či jeho bezprostředním okolí.

Aktuální nabídka na trhu je rozmanitá, ale nikoliv dostačující z hlediska kvantity. Obce většinou nabízejí byty zvláštního určení, které jsou upravené pro osoby se zdravotním postižením, hlavně pohybovým. Do této kategorie patří i domy s pečovatelskou službou, ne vždy jsou ale bezbariérové a služby jsou v nich různorodé, ne vždy ale odbourávají pocit osamělosti a vyčlenění.

V této kapitole se chceme zabývat službami zaměřenými na seniory v bytových domech. Tyto služby je možné rozdělit do několika kategorií:

Služby technického charakteru:

  1. Komplexní (např. rekonstrukce bytu na bezbariérový) - nové architektonické řešení, může pomoci byt přestavět do bezbariérového, s protiskluznými materiály na podlahách či madly pro lepší podporu při pohybu. Je možné také vanu vyměnit za sprchu se sedátkem, což je pro seniory z hlediska pohybu bezpečnější a pro případnou obsluhující osobu jednodušší.
  2. Podpůrné (např. výměna vstupních dveří za bezpečnější, videotelefony, kamerové systémy, tlačítka tísňové péče) - technologie nám pomáhají na každém kroku a stejně tak mohou významně pomoci i seniorům (komunikační systémy pro tísňová volání jsou toho dobrým příkladem).

Služby sociálního charakteru:

 

  1. Sociální služby poskytované v bytě – například pomoc při osobní hygieně, donáška jídla či zajištění nákupu.
  2. Osobní asistence – sociální služba, v případě zvýšené potřeby péče, např. při setrvání na invalidním vozíku, ale i pro případ vyřizování osobních záležitostí na úřadech.
  3. Komunitní centra pro seniory v okolí bytu – které dovolí vytváření aktivních skupin s variabilními programy a činnostmi.

Služby domácí péče:

Jedná se o zdravotní služby, které jsou předepsané praktickým lékařem a poskytovány v rámci bytu, kdy zdravotní sestra či lékař dochází do bytu seniora.

Všechny tyto služby mohou pomoci seniorům zůstat v jejich vlastním prostředí. Ze statistik vyplývá, že v obcích do 10 000 obyvatel žije téměř 46 % seniorů starších šedesáti pěti let. U celkové populace je tento podíl obdobný.

Dále: 36 % domácností je jednočlenných, 26,7 % dvoučlenných (oba nad šedesát let), 14,3 % dvoučlenných (pouze jeden člen nad šedesát let) a 20 % vícečetných domácnost s osobou nebo osobami nad šedesát let (citováno ze zdroje SLDB, 2011).  Proto také v současné době čím dál více lidí prosazuje možnost „stárnutí doma“, tj. zajištění možnosti zůstat a bydlet ve svém dosavadním domově co možná nejdéle a omezování rozsahu institucionálních forem sociální péče (domovů pro seniory). Důvodem tohoto trendu jsou bezpochyby kromě preferencí samotných seniorů omezené veřejné prostředky a rychlé stárnutí populace. Pomocí celé řady technologických inovací, architektonických úprav bytů a koordinované sociální práce se tak hledají způsoby, jak starším osobám umožnit žít ve stávajících bytech co možná nejdéle.

Zpracovala: Anna Ježková, ČSRB

 

 

Říjnový seriál. Rezidence pro seniory (standardy, služby, cena)

Jednou z jasných preferencí seniorů, která byla prokázána v českém i mezinárodním výzkumu, je zůstat ve stáří doma, ve svém bytě či domě. 

Tomu také odpovídá velmi malá ochota stěhovat se, a to i v situaci, kdy se byt z důvodu např. velikosti stane ekonomickou zátěží. 

Ve chvíli, kdy u seniorů dojde ke zhoršení zdravotního stavu, který vede ke zhoršení soběstačnosti, všichni bez rozdílu, ať jsou to lidé ve středním, či předdůchodovém věku, odpovídají, že by chtěli zůstat ve své původní domácnosti za pomoci rodiny, případně institucí poskytujících sociální péči. I za této situace však chtějí žít odděleně od svých dětí, ale v jejich blízkosti. Základním rysem tohoto přání, kromě neochoty se stěhovat, je obava, aby nebyli na obtíž své rodině či blízkým a zachovali si část nezávislosti, nehledě na jejich fyzický stav.

Výzkumy příkladů dobré praxe v osmi evropských zemích (Itálii, Německu, České republice, Rakousku, Slovensku, Maďarsku, Slovinsku a Polsku) ukázaly, že žádný univerzální program, který by se jevil jako nejvhodnější pro všechny státy či obce neexistuje. V rámci nových konceptů je třeba uvažovat o specifikách a individuálních potřebách seniorů v jednotlivých zemích, a ty jsou poměrně specifické a nepřenositelné. V zahraničí se tedy můžeme inspirovat, ale musíme brát při realizaci projektů v úvahu legislativní, politický a historický kontext.

Aktuální trend v péči o seniory je nasměrován na podporu jejich setrvání v domácím prostředí. Je to přání jak samotných seniorů, tak i jejich rodinných příslušníků a z hlediska řízení budoucích strategií sociálních a zdravotních služeb je to nezbytná perspektiva. Tento trend je možné realizovat pouze za předpokladu kvalitní nabídky terénních a rezidenčních služeb, vysoké míry osobní zodpovědnosti a dostatku informací mezi seniory i v rámci jejich rodin. Bohužel zkušenosti spíše ukazují, že informace o nabízených službách a možnostech pomoci se mezi seniory dostávají velmi obtížně. Stejnou zkušenost vykazují i v zahraniční. I to je jeden z důvodů, proč se téma objevuje na Portálu o bydlení.

Shora uvedené trendy doprovází i nové varianty bydlení, které se snaží vytvářet komunity seniorů s cílem navozovat pocit rodinné atmosféry soužití. Objevují se pozvolna, ale jejich nabídka stoupá a vzhledem k demografickému vývoji lze očekávat, že dále určitě poroste.

Variabilita seniorského bydlení:

  1. Rezidence pro seniory – nabízí byty ve velikosti (1+kk až 3+kk), s komunitními službami. Základem rezidence jsou služby, které senioři potřebují každodenně, jako jsou např. ordinace praktického lékaře, kavárna, restaurace, kadeřník a další. K nim se zpravidla přidává více či méně pestrá nabídka doprovodných aktivit zaměřených na vzdělávání, počítače, výtvarné kroužky, hry a hobby.
  1. Sdílené seniorské bydlení – pro seniory, kteří se ocitnou v ekonomické nouzi. V rámci tohoto projektu senioři sdílení část společných prostor, a tím se zlevňují jejich náklady na bydlení. Obyvatelé sdíleného bydlení používají společně kuchyň s jídelnou, společenské prostory a sociální zařízení. Každý senior má pro sebe samostatný pokoj.

Je několik variant tohoto sdíleného bydlení:

 

  • sdílený byt se soukromými pokoji a společným sociálním zařízením,
  • sdílený byt se soukromými pokoji a s vlastním sociálním zařízením,
  • samostatná bytová jednotka se sdílenými společenskými prostory

 

Tento projekt realizovalo zatím město Brno jako pilotní.

  1. Dům s malometrážními byty – jedná se o projekty s malometrážními byty určenými pro seniory, tedy základním parametrem je bezbariérovost. Dále v se v tomto konceptu bydlení většinou nachází prostory společenské, např. společenská místnost, kde se mohou senioři setkávat. Výhodou těchto konceptů je ekonomická dostupnost, v případě, že je realizuje město či obec. Nevýhodou může být problém se zajištěním zdravotní či sociální služby.
  2. Pasivní bytový dům pro seniory je dům splňující maximální požadavky za minimální spotřeby energií. Je to dům, který má malé až zanedbatelné nároky na výrobu tepla a úměrně tomu i nízké nároky na peněženku bydlícího. Zatím vznikl pouze jeden takovýto projekt, a to v Modřicích u Brna, kde jeho realizaci financovala obec. Pro své obyvatele však opravdu přináší výhodu minimálních plateb za energie. Dům disponuje společenskou místností a prádelnou. Další služby si obyvatelé, kteří v domě bydlí, obstarávají v okolí.
  3. Komunitní bydlení pro seniory – jedná se o soubor bezbariérových bytů v počtu od 22 do 40, v nichž je zajišťována asistence. Většinou se jedná o dvoupokojové byty s kuchyňským koutem. Uprostřed stavby je většinou atrium přístupné ze všech částí bytů, které je centrem společenského dění. Péče je zajišťována rodinnou či jinými osobami, blízkými obyvatelům komunitního bydlení. 
  4. Chráněné bydlení – asistované bydlení jako sociální služba – projekt tohoto typu umožňuje lidem se středním a těžkým postižením starším čtyřiceti let žít co nejsamostatněji v domácnosti, která se přibližuje běžnému způsobu života. Nabízí asistenci a dopomoc při zvládání běžných aktivit, jako je vedení domácnosti a sebeobsluha. Obyvatelé tohoto typu ubytování mají samostatné pokoje s vlastní koupelnou a malou kuchyňkou, které jsou vybavené nábytkem, a navíc je v objektu společenská místnost, společná jídelna s kuchyní. Klienti chráněného bydlení tak mají zajištěnou podporu a pomoc, ale současně zůstávají součástí přirozeného prostředí a v dosahu svých přátel a příbuzných. Tyto projekty jsou financovány obcí či neziskovými společnostmi s podporou obcí.

Uvedli jsme jen několik příkladů ze stále pestřejší nabídky, která se objevuje v oblasti bydlení pro seniory. Vycházeli jsme z příkladů, které jsou v českém prostředí již realizované, a věříme, že se dále budou jejich počty a rozmanitost rozvíjet.

Zpracoval: Anna Ježková, ČSRB

 

Říjnový seriál. Nakládání s bytem – prodej, dědictví

Z pohledu seniorů jde v případě prodeje či dědictví o standardní režimy, které budí pozornost spíše svými důsledky pro seniora na straně prodávajícího (ale případně i kupujícího), resp. na straně toho, kdo nakládá s nemovitým majetkem mimo rámec dědického práva. 

Prodej (koupě)

Prodej a koupě nemovitosti je spojena s kupní smlouvou, které může předcházet rezervační smlouva či smlouva o budoucí smlouvě kupní. Rezervační smlouva patří k nepojmenovaným smlouvám a její obsah bude dán ujednáním smluvních stran. Jejím principem je pojistit zájem o koupi (ale např. i pronájem) nemovitosti úhradou rezervačního poplatku oproti závazku prodávající strany (či zprostředkovatele) převést vlastnické či jiné právo k nemovitosti na zájemce o koupi (pronájem) nemovitosti při splnění smlouvou definovaných podmínek. Rezervační smlouva je nejčastěji používána realitními makléři či developery.

Smlouva o smlouvě budoucí kupní je na rozdíl od rezervační smlouvy upravena v §§ 1785 až 1788 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Jejím hlavním smyslem je potvrzení zájmu o budoucí nabytí vlastnického práva kupujícím prodávajícímu v situacích, kdy ještě není možné uzavřít přímo kupní smlouvu. Typickým příkladem může být nová výstavba, kde nemusí předmět budoucího plnění ještě vůbec existovat.

Spojujícím prvkem u obou zmíněných typů smluv je, že byť mohou být teoreticky uzavřeny ústně, u nemovitostí půjde zásadně o písemnou formu smluv. Je tomu tak hlavně proto, že obě formy provází řada úskalí, především pak to, že obsahují základní ujednání o budoucích podmínkách koupě.

Koupě nemovitosti se děje na základě kupní smlouvy, která musí mít povinně písemnou formu (§ 2128 odst. 1 OZ s odkazem na § 560 OZ).

Obsahem kupní smlouvy jsou zejména:

 

  • 1. Identifikace prodávajícího a kupujícího.
  • 2. Předmět prodeje či koupě, včetně práv a povinností s ním spojených .
  • 3. Stanovení kupní ceny a platebních podmínek.
  • 4. Ujednání o předání a převzetí nemovitosti.

Principiálně jde o vyjádření vůle prodávající strany převést vlastnické právo k nemovitosti kupujícímu a závazek kupujícího uhradit kupní cenu prodávajícímu.

Při nakládání s bytem je třeba rozlišit vlastnické a družstevní bydlení. Zatímco v prvním případě se použije kupní smlouva, kde předmětem prodeje/koupě bude bytová jednotka, ve druhém případě půjde o smlouvu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo na uzavření nájemní smlouvy.

Při koncipování kupní smlouvy je třeba zásadně odlišit bytové jednotky určené prohlášením vlastníka budovy do 31. prosince 2013 od bytových jednotek vzniklých po 1. lednu 2014 (tj. za účinnosti současného OZ). V prvním případě půjde o bytovou jednotku, ke které se váže spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku. Podlahovou plochou jednotky se rozumí podlahová plocha všech místností, včetně místností, které tvoří příslušenství.

Ve druhém případě jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné, přičemž společnou částí je vždy pozemek, na němž byl dům zřízen. Podlahovou plochou se rozumí prostorově oddělená část domu, ohraničená vnitřními povrchy obvodových stěn (podlahou, stropem a výplněmi stavebních otvorů ve stěnách ohraničujících byt), včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu (příčky, stěny, pilíře, komíny, apod.).

Právní úprava kupní ceny je složitější. Základní úpravu obsahují ustanovení §§ 2079 až 2084, speciální úpravu pro nemovité věci obsahují §§ 2128 až 2131 a navazující úpravou vedlejších ujednání při kupní smlouvě (§§ 2132 až 2157 OZ).

Dědictví

Ve vztahu k bytu nemá právní úprava dědictví zásadních odlišností od obecné úpravy dědictví, významnou výjimkou je dědictví družstevního podílu v bytovém družstvu, kde platí, že byl-li družstevní podíl ve společném jmění manželů, přechází takový podíl automaticky na pozůstalého manžela a k této skutečnosti ve následně přihlédne při vypořádání dědictví (§ 737 zákona č. 90/2012, o obchodních společnostech a družstvech (obchodních korporacích), ve znění pozdějšího předpisu).

Obecná úprava řeší dědickou nezpůsobilost, zřeknutí se dědického práva, odmítnutí či vzdání se dědictví - viz §§ 1481 až 1490 OZ.

Dědit (a naložit s bytem) lze na základě:

 

  • 1.  dědické smlouvy,
  • 2.  ze závěti nebo
  • 3.  ze zákona.

Zvláštním institutem je pak odkaz, tedy zřízení pohledávky na vydání určité věci či věcí, případně na zřízení určitého práva. V tomto případě však nejde o dědice, nýbrž o odkazovníka. Bližší podmínky stanoví §§ 1534 až 1631 OZ.

Dědickou smlouvou určuje zůstavitel třetí osobu dědicem či odkazovníkem a tato osoba svou roli smluvně přijímá. Dědická smlouva musí být uzavřena formou veřejné listiny.

Právní úprava je obsažena v §§ 1582 až 1593 OZ.

Závěť je odvolatelný projev vůle zůstavitele, kterým pro případ své smrti ponechává podíl na pozůstalosti, případně odkaz. Závěť se vykládá tak, aby co nejvíce odpovídala vůli zůstavitele. Proto pro její výklad platí, že se slova v závěti vykládají podle jejich obvyklého významu. Pokud se však prokáže, že zůstavitel používal slova v určitém, jemu vlastním významu, pak má takový výklad přednost. Z uvedených důvodů je vždy lepší sepsat závěť za pomoci osoby znalé dědického práva, např. notáře. Toto doporučení přiměřeně platí i pro dědickou smlouvu či odkaz.

Právní úprava závěti je obsažena v §§ 1494 až 1581 OZ.

Dědictví ze zákona nastupuje v situaci, kdy není uzavřena dědická smlouva a není pořízena závěť.

Právní úprava je obsažena v §§ 1633 až 1641, kde je definována dědická posloupnost, tj. pořadí jednotlivých skupin (tříd) dědiců. Není-li dědice ani podle dědické posloupnosti, pak majetek připadne státu v rámci odúmrtě.

Další ustanovení občanského zákoníku, která se týkají dědictví (§§ 1642 až 1720), předně:

 

  • 1. definují povinný díl a nepominutelného dědice, upravují podmínky pro vydědění, ochranu nepominutelného dědice, určují výpočet povinného dílu,
  • 2. přiznávají právo na zaopatření některým osobám a
  • 3. řeší přechod pozůstalosti na dědice (nabytí dědictví, jeho správu, potvrzení, rozdělení či dluhy

Z daňového pohledu platí, že veškeré příjmy z nabytí nemovitosti či odkazu jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Z obecné povinnost oznamovat správci daně příjem vyšší než 5 milionů Kč, byť je daňově osvobozen jsou vyjmuty nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí v rámci České republiky, neboť jde o přímo zjistitelné příjmy správcem daně.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Říjnový seriál. Pořízení bydlení pro seniory

Pro seniory platí obecné podmínky pro nabytí nemovitosti (kupní smlouva, smlouva o převodu družstevního podílu či nájemní smlouva) i pro financování pořízení nemovitosti. 

Z pohledu seniorů lze uvažovat v zásadě o dvou rovinách pořízení bydlení:1. standardní forma, tj. bydlení bez zvláštní péče:

    • 1.1. vlastnické bydlení,
    • 1.2. družstevní bydlení,
    • 1.3. obecné nájemní bydlení.

Pro seniory platí obecné podmínky pro nabytí nemovitosti (kupní smlouva, smlouva o převodu družstevního podílu či nájemní smlouva) i pro financování pořízení nemovitosti. Vyšší věk může být handicapem pro získání hypotečního úvěru, resp. pro délku období splatnosti úvěru. Tento parametr je naopak výhodou při pořizování družstevního bydlení, které je dostupné v každém věku. U nájemního vztahu nehraje věk pochopitelně také žádnou roli.

Řešením dostupnosti bydlení pro osoby ve vyšším věku může být sdílené bydlení v kterékoliv uvedené formě bydlení (např. užívání samostatných pokojů se společnou kuchyní a sociálním zařízením). Výhodou je sdílení nákladů bydlení, případně blízkost druhé osoby, nevýhodou omezení vlastního soukromí.

  • 2. speciální formy bydlení, tj. bydlení se zvláštní péčí či službami:
    • 2.1. bydlení s pečovatelskou službou,
    • 2.2. domovy pro seniory a
    • 2.3. bydlení se zvláštním režimem, zpravidla specializované na okruhy osob definované jejich zdravotním stavem, vyžadující zvláštní péči.

Jednotlivé formy se liší mírou a způsobem zajišťování sociální a/nebo zdravotní péče pro své obyvatele. Velkou výhodou může být sdílení společných zájmů a organizace společných aktivit.

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky nabízí aktuálně hned dva dotační (pod)programy, z toho jeden členěn na dvě oblasti (tituly), speciálně zacílené na seniorské bydlení:

  • 1. Podporované byty:
    • 1.1. pečovatelský byt,
    • 1.2. komunitní dům seniorů (Kodus).

Cílem dotačních titulů je vznik podporovaných bytů na území České republiky sloužících k poskytování sociálního bydlení pro osoby, které mají ztížený přístup k bydlení v důsledku zvláštních potřeb vyplývajících z jejich nepříznivé sociální situace: věku, zdravotní stavu.

  • 2. Bezbariérové bydlení

Cílem podpory je zkvalitnění bytového fondu odstraněním bariér při vstupu do domu a do výtahu a výstavbou výtahů v domech, které jím nejsou vybaveny a u kterých jsou k tomu stavebně technické předpoklady.

Bližší informace k jednotlivým programům lze nalézt na webových stránkách h.

Výběr dodavatelů a zadání zakázek upravuje Metodický pokyn pro příjemce dotace z programu Podpora bydlení 2016 –2020, který je závazná pro příjemce dotace. Definuje povinnosti příjemců dotací při výběru dodavatele mimo rámec působnosti zákona č. 134/2016 SB., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“) a zpřísňuje postup na rámec ZVZ u zadavatelů, na které se uvedený zákon vztahuje.

Pečovatelský byt

Jde o typ podporovaného bytu, který je určený k sociálnímu bydlení osob v nepříznivé sociální situaci způsobené věkem nebo zdravotním stavem a který splňuje stavebně technické parametry upravitelného bytu.

Pečovatelské byty musí splňovat následující podmínky:

  • 1. jejich uspořádání splní požadavky upravitelného bytu,
  • 2. podlahová plocha bytu nepřekročí 50 m2,
  • 3. v obci musí být dostupná alespoň jedna z terénních služeb sociální péče,
  • 4. v bytech nelze poskytovat pobytové sociální služby,
  • 5. nájemní smlouva se uzavírá:
    • 5.1. s osobou z definované cílové skupiny na 2 roky s prolongací o nejvýše o stejnou dobu, neoznámí-li nájemce, že nechce v nájmu pokračovat,
    • 5.2. s osobou z definované cílové skupiny podle písm. b) v ekonomicky aktivním věku, pokud počet takto pronajatých bytů nepřesáhne 20% z celkového počtu dotovaných bytů,
  • 6. další podmínky pro případ úmrtí nájemce.

Komunitní dům seniorů (Kodus)

Jde o bytový dům, ve kterém jsou umístěny jen:

  • 1. podporované byty, tj. byty určené k sociálnímu bydlení osob v seniorském věku, které splňují stavebně technické podmínky upravitelného bytu, a
  • 2. společně sdílené prostory pro účely komunitního života seniorů, tj. prostory, kde se organizují společné aktivity pro uživatele bytů (kurzy, semináře, přednášky, cvičení apod.).

Komunitní domy seniorů musí splňovat následující podmínky:

  • 1. jde o funkčně jednotný a ucelený bytový dům, provozně a technicky samostatný, splňující podmínky bezbariérového bydlení,
  • 2. počet bytů od 10 do 25,
  • 3. uspořádání bytů splní požadavky upravitelného bytu,
  • 4. podlahová plocha bytu nepřekročí 45 m2,
  • 5. podlahová plocha sdílených prostor musí být nejméně 40 m2 s celoroční využitelností a přístupem do domovních komunikacích pro všechny nájemce,
  • 6. v obci musí být dostupná alespoň jedna z terénních služeb sociální péče,
  • 7. v domě nelze poskytovat pobytové sociální služby,
  • 8. nájemní smlouva se uzavírá s osobou z definované cílové skupiny na 2 roky s prolongací o nejvýše o stejnou dobu, neoznámí-li nájemce, že nechce v nájmu pokračovat,
  • 9. další podmínky pro případ úmrtí nájemce,
  • 10. dotace může financovat celou výstavbu včetně sdílených prostor,
  • 11. sdílené prostory nesmí být po dobu platnosti dotačních podmínek komerčně využívány.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Říjnový seriál. Správa bytových domů, bezpečí v bytových domech

Kvalitní správa a bezpečné bydlení spolu souvisí a patří spolu s náklady na bydlení k hlavním prioritám osob ve vyšší věku. 

Důraz je kladen na přiměřené náklady spojené se správou a provozem domu.

Správa bytového domu je nejlépe definována v souvislosti s právní úpravou bytového spoluvlastnictví v § 1189 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“):

  • 1. Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí.
  • 2. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.
  • 3. Správa domu se vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku.

Osobami odpovědnými za správu bytových domů bývá nejčastěji vlastník bytového domu (včetně bytového družstva) nebo společenství vlastníků jednotek.

Nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím upravuje bližší podrobnosti správy bytového domu a pozemku.

Z provozně technického hlediska je třeba věnovat pozornost především opatřením s energeticky úspornými dopady, které se promítnou do nákladů uživatele bytového domu. Financování oprav může znamenat zvýšení nájemného či nákladů dlouhodobé zálohy, ale současně přináší úspory na straně nákladů plnění spojených nebo souvisejících s užíváním bytu (službami).

Největší úspory se logicky koncentrují na položky, které znamenají vyšší náklady s nimi spojené – teplo a teplá voda. Zkušenosti společenství vlastníků jednotek a bytových družstev ukazují, že výše dlouhodobé zálohy (dříve fond oprav) bývá často nižší položkou měsíčního předpisu záloh než zálohy na teplo a teplou vodu.

Podobné dopady může mít i spotřeba studené vody, a to především v situacích, kdy může dojít vlivem různých netěsností, vadných baterií či protékající toaletě k nadměrné spotřebě v bytě uživatele. V takových případech je samozřejmě na vlastníkovi či nájemci bytu, aby spotřebované náklady uhradil. Některé technologie již v současné době umí detekovat malé odběry vody např. v nočních časech, kdy lze rozumně předpokládat, že by k nim docházet nemělo. Zejména pokud se takové naměřené hodnoty opakují, je uživatel bytu upozorněn a může větší škodě lépe předejít kontrolou svých zařízení.

Často řešeným problémem bývá financování oprav bytového domu se zapojením úvěrových zdrojů. V takových případech je často slyšet námitka, že zejména starší uživatelé bytů nechtějí bytový dům zadlužovat. Je třeba si však uvědomit, že zadlužení bytového domu může být i technickým zadlužení. Záleží samozřejmě na konkrétních podmínkách, ale obecně platí, že financování pomocí bankovního úvěru může být efektivnějším řešením než postupné opravy z naspořených peněz.

Správné nastavení financování zpravidla umožní:

  • 1. komplexní realizaci oprav (a nikoliv postupně po částech),
  • 2. méně zatížit bytový dům stavebními zásahy a pracemi,
  • 3. rychlejší využití získaných efektů:

 

 

3.1 úspor nákladů, jsou-li stavebně technické opatření se snížením nákladů spojená (např. zateplení, výměna oken či regulace otopné soustavy), nebo alespoň

3.2 nové funkčnosti či vylepšení prvků v domě (např. přístupové nebo kamerové systémy).

Na poslední bod pak přímo navazuje otázka bezpečnosti v bytovém domě. Tu lze nejlépe řešit dvěma směry:

  • 1. správnou volbou a nastavením přístupového systému (klíčového či čipového) a
  • 2. pořízením kamerového systému.

Přitom je třeba mít na paměti, že ani jedno z řešení není všemocné. Vstupní systém nebude fungovat při úmyslném zablokování dveří samotnými uživateli bytového domu a jeho smysl bude snížen, pokud sami bydlící v bytovém domě umožní vstup cizím osobám.

U kamerového systému je třeba vědět, že působí především preventivně a případně umožní identifikaci osob, které se mohly dopustit vandalismu, nebo dokonce trestné činnosti v domě. Správě kamerového systému se věnuje podrobně Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2016 - Umístění kamerových systémů v bytových domech.

Zvláštní poznámku si zaslouží garážové vjezdy do bytových domů, kde obdobně platí, že teprve ostražitost řidičů zabrání vniknutí třetích osob do prostor garáží. Nastavení garážových vrat a závor je samozřejmě možné optimalizovat, ale k jejich otevření či zavření musí dojít v bezpečném časovém odstupu od projetí vozu. Proto by mělo být dobrým zvykem opustit garážový vstup až po jeho uzavření.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB