Únorový seriál. Obecně k základní problematice správy bytového domu

S nadsázkou by se dalo říci, že správa bytového domu je živý organismus, podléhající ovšem pevným pravidlům. Jak s nimi účelně pracovat, napoví následující text.

Správou bytového domu (a pozemku) se obvykle rozumí činnosti související s provozem, údržbou a opravami nemovitosti, vedení související ekonomické agendy (účetnictví, evidence plateb, daňová agenda), smluvní agenda (dodávky služeb, energií a médií) a činnosti související s právy a povinnostmi vlastníka a uživatele či uživatelů nemovitosti. Zatímco první, technická část správy, bude více podobná a lišit se bude jen tím, kdo za její provádění odpovídá, další části správy budou přímo úměrné charakteru vlastnictví nemovitosti.

Z hlediska druhu nemovitosti lze rozlišovat:

1.      vlastnictví či spoluvlastnictví rodinného domu, zpravidla pak užívaného jeho vlastníky či spoluvlastníky, nebo pronajímaného třetím osobám, a to buď jako část domu, nebo jako celý dům,

2.      vlastnictví či spoluvlastnictví bytového domu, který pak může být vlastníkem užíván k bydlení či k pronajímání bytů nebo bytových jednotek v domě.

Sem pak můžeme zařadit jak vlastníky domů s nájemními byty včetně bytového družstva jako specifické formy nájemního bydlení, tak i bytové spoluvlastnictví jako zvláštní formu spoluvlastnictví nemovitosti, kde je typickým právním subjektem společenství vlastníků jednotek a kde platí mezi spoluvlastníky (vlastníky jednotek) zvláštní pravidla i pro správu domu a pozemku. Právě společenství vlastníků jednotek určitě z pohledu „správy“ zaslouží zvláštní pozornost, kterou mu budeme věnovat v dalších kapitolách.

Základní právní úpravu vztahů najdeme v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ), v případě bytových družstev jde o zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) – dále jen ZOK. Důležitým předpisem pro bytové domy bude zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (zákon o službách).

Technická správa

Technická správa nemovitostí bude mít velmi podobný obsah – musí být zajištěna dodávka všech potřebných energií a médií, dále provádění předepsaných kontrol a revizí, průběžné ošetřování, případně vylepšování stavebně technického stavu a služby související s provozem domu, jako jsou úklid včetně úklidu sněhu v zimních měsících, odvoz odpadu nebo údržba zelených ploch. Některé z uvedených činností (drobná údržba, úklid či péče o zahradu) budou vykonávány vlastníky nemovitostí osobně. To bude platit zejména u rodinných domů, naopak u bytových domů bude vykonávání těchto činností svěřeno třetí osobě – dodavateli služby nebo správci domu.

U bytových domů bude s jeho technickou správou úzce souviset rozdělování nákladů na správu domu, ale i spotřebované služby, energie a média. U rodinných domů to zpravidla nehraje významnou roli, výjimkou je dělení nákladů mezi spoluvlastníky nemovitosti.

Jiným znakem je, že některé činnosti budou v případě rodinného domu odlišné od správy bytového domu. V rodinném domě se například jen výjimečně setkáme s výtahem či měřícím zařízením jinde než u vstupu do domu. Naopak v případě bytových domů může chybět péče o zelené plochy.

Všechny nemovitosti však spojuje i správa jejich zabezpečení a pojištění proti rizikům nejen z hlediska jejich stavebně technického poškození, ale také proti rizikům spojeným se škodami třetím osobám způsobeným provozováním nemovitosti (například pádem předmětu ze střechy domu).

Řadu povinností pro vlastníky či spoluvlastníky nemovitostí v oblasti technické správy stanoví právní předpisy, jejichž znalost a dodržování jsou pro správný a bezpečný provoz domu nezbytné (příkladem mohou být předpisy v oblasti požární bezpečnosti či předpisy upravující podmínky pro provoz a servis výtahů).

Ekonomická správa

Výrazně odlišná je ekonomická správa nemovitosti, kde u rodinných domů jde o nepovinnou osobní evidenci plateb souvisejících s provozem a údržbou nemovitosti. To může být doplněno povinnostmi s vyúčtováním služeb jen výjimečně tam, kde dojde k pronájmu rodinného domu či jeho části třetí osobě.

Naopak v případě bytových domů to bude velmi rozsáhlá evidence spojená s povinností vést přehledné účetnictví, evidenci plateb včetně přeplatků či nedoplatků a správy pohledávek z toho vyplývajících a vyúčtování poskytnutých služeb včetně dodávek a spotřeb energií a médií. Tato část bývá u bytových domů výrazně složitější disciplínou, která je velmi často svěřována třetí osobě, ať již pouze v podobě vedení účetnictví a agendy s tím spojené, nebo jako součást komplexnějšího zajištění správy bytového domu.

Společnou starostí spojenou s vlastnictvím a správou rodinného či bytového domu jsou samozřejmě daňové povinnosti, ať již jde o daň z nemovitosti, nebo o daně z příjmů související s provozem, respektive s pronájmem domu, bytu či jejich částí. Pronajmout lze samozřejmě byt, bytovou nebo nebytovou jednotku, jiné prostory nebo části nemovitosti (typicky střechu pro umístění telekomunikačních zařízení nebo fasádu pro umístění reklamy).

Určitou výjimku v případě daně z nemovitosti představuje bytové spoluvlastnictví, kde této dani podléhá z logiky věci každá bytová či nebytová jednotka v domě samostatně. Povinnost podat příslušné přiznání k dani má tedy vlastník jednotky. V ostatních případech je předmětem daně rodinný nebo bytový dům jako celek, a to i v případě bytových družstev. Povinnost podat příslušné daňové přiznání má pak vlastník či spoluvlastníci domu.

Smluvní agendu určitě povedou všichni vlastníci nemovitostí bez ohledu na jejich druh, více se však této agendě musí věnovat ti, kteří nemovitosti pronajímají třetím osobám (nájemní bydlení), bytová družstva a společenství vlastníků jednotek. V těchto případech totiž může být třeba prokázat řádné vedení agendy i jako podkladu pro budoucí rozúčtování nákladů na nájemce či mezi vlastníky bytových jednotek. S nájemním bydlením logicky souvisí i smluvní nájemní agenda včetně sjednané úpravy výše nájemného.

Správu bytového domu lze ve stručnosti shrnout i takto: řádné zajištění technické správy rodinného či bytového domu má přímý dopad na celkovou životnost stavby, ale i její užitnou hodnotu a energetickou efektivitu, řádné zajištění ekonomické, administrativní a evidenční správy je u bytových domů základem pro korektní vztahy mezi vlastníky a nájemci, členy bytových družstev i společenství vlastníků jednotek. Z těchto důvodů je dobře věnovat správě bytového domu velkou pozornost.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Únorový seriál. Osoby odpovědné za správu domu

Obecně lze konstatovat, že za správu domu je odpovědný vlastník bytového domu, lhostejno, zdali je jím fyzická či právnická osoba (např. obec nebo bytové družstvo). 

Zcela specifickou právnickou osobou je pak společenství vlastníků jednotek, které je osobu odpovědnou za správu domu a pozemku tam, kde je dům rozdělen na jednotky – srovnej § 1190 a § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ).

SVJ

Zastavme se na chvíli u společenství vlastníků jednotek, které je specifickou právnickou osobou, založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku (§ 1194 OZ). Přitom platí, že osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků, a nevzniklo-li, pak je za správu domu odpovědný správce jako osoba se specifickým postavením. Pozor, neplést s osobou pověřenou zajištěním některých činností správy domu a pozemku (tzv. operativním správcem) ve smyslu § 1208 písm. h) OZ.

Výkon správy je vlastně přímým výkonem části vlastnických práv bytových spoluvlastníků, kteří je sami nemohou vykonávat. Správa domu a pozemku totiž podle definice zákona zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu (§ 1189 odst. 1 OZ).

Správa se vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému ze spoluvlastníků, což je v praxi využíváno u správy společných částí, které jsou užívání například jako parkovací stání.

V případech, kde dosud nevzniklo společenství vlastníků jednotek, je osobou odpovědnou za správu domu a pozemku správce. Správa domu se však i tak řídí určitými pravidly, jednak těmi, která se určena zákonem (§§ 1191 až 1193 OZ, ale také pravidly pro svolání a jednání shromáždění) a jednak těmi, která jsou určena v prohlášení.

Obdobná situace nastává také v případech tzv. odloženého vzniku společenství vlastníků jednotek, tedy v případech, kdy společenství vlastníků jednotek sice bylo založeno, ale vzniká až poté, kdy zakladatel ztratí většinu hlasů a podá návrh na zápis společenství vlastníků jednotek do veřejného rejstříku (blíže viz §§ 1202 a 1203 OZ). I v těchto případech předvídá zákon existenci osoby správce domu a pozemku, kterým je právě většinový vlastník jednotek.

Operativní správce

Aby byla situace ještě o trochu komplikovanější, je třeba od obou popsaných osob správců odlišit ještě osobu, která byla pověřena zajištěním některých činností správy domu a pozemku. Taková osoba bývá označována jako „operativní správce“. Velmi často však bude označována jako „správce domu“ nebo „správní firma“. A opět jí může být fyzická či právnická osoba.

Služeb operativního správce domu a pozemku mohou využívat (a v praxi velmi často využívají) všechny kategorie vlastníků bytového domu (obce, soukromí vlastníci či bytová družstva) a společenství vlastníků jednotek tam, kde si správu nevykonává napřímo prostřednictvím svého statutárního orgánu. U bytových družstev budou správou pověřovat třetí osobu nejčastěji menší bytová družstva (tzv. jednodomová), naopak větší bytová družstva mají ke správě bytových domů vlastní zaměstnance, a dokonce často zajišťují činnosti spojené se správou domů a pozemků i nečlenům bytového družstva.

Primární odpovědnost za správu domu a pozemku nese vždy vlastník bytového domu, případně členové statutárního orgánu společenství vlastníků jednotek. Pokud tedy svěřuje bytová korporace (společenství vlastníků jednotek nebo bytové družstvo) správu společných částí domu operativnímu správci, měli by s tím být v první řadě srozuměni především členové statutárního orgánu bytové korporace. Ti totiž ručí za výkon funkce člena statutárního orgánu svým majetkem.

Odpovědnost za výkon funkce člena voleného orgánu korporace (pozor, nemusí tak jít jen o statutární orgán!) je upravena především v § 159 odst. a) OZ a stojí na třech pilířích výkonu funkce:

1.      s nezbytnou loajalitou,

2.      potřebnými znalostmi a

3.      pečlivostí.

V zásadě se dá konstatovat, že řádný hospodář jedná ve věcech právnické osoby odpovědně a svědomitě a pečuje tak o svěřený majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Současně se samozřejmě nepřepokládá, že by řádným hospodářem mohl být jen ten, kdo disponuje všemi potřebnými znalostmi. Důležité je, aby byl schopen rozpoznat případně hrozící škodu a této škodě předcházet, ať již tím, že její vznik odvrátí sám či s odbornou pomocí třetí osoby. Posledním znakem je vedení řádné evidence o účetnictví i hospodaření korporace, ale i pečlivost při výkonu dalších činností souvisejících se správou domu a pozemku.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Únorový seriál. Technická správa bytového domu

Technický facility management je v případě bytových domů komplexní technická správa objektu.

A to od průběžné starosti o běžný provoz a údržbu domu, zajištění dodávek energií, jejich měření a vyhodnocování efektivity, zajištění revizí včetně odstraňování zjištěných závad, služeb souvisejících s užíváním domu, jeho společných částí i jednotlivých bytů či jednotek až po modernizace a inovace stavebních prvků či technologií bytového domu.

Odpovědná péče

Platí, že kvalita technické správy nemovitostí má přímý dopad na celkové finanční náklady vlastníka nemovitosti z dlouhodobého pohledu. Správná péče o bytový dům má zásadní vliv na životnost stavby a může ušetřit významné finanční prostředky vlastníka i uživatelů nemovitosti. Přitom platí, že ne vždy se potkávají zájmy všech zúčastněných – vlastník nemovitosti může krátkodobě upřednostňovat výnos z nemovitosti (u bytových domů zpravidla v podobě nájemného), oproti tomu je zájem uživatele zpravidla soustředěn na snižování provozních nákladů.

Finanční prostředky vynaložené do tepelné izolace (zateplení) bytového domu nebo výměna otvorových výplní (oken či vstupních portálů) přinesou úsporu v podobě snížení spotřeby tepla těm, kteří užívají bytové jednotky či byty v takovém domě. V případě vlastníků bytových domů tak může být zájem doprovodit takové opatření současným zvýšením nájemného.

Bytová družstva

V odlišném postavení se nachází bytová družstva, která sice jsou vlastníkem nemovitosti (bytového domu), ale do nájemného mohou promítnout jen účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domů, ve kterých se nacházejí, a příspěvky na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice družstevních bytů (srovnej § 744 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, zákon o obchodních korporacích, ve znění pozdějšího předpisu).

SVJ

Velmi podobně je tomu i v případě společenství vlastníků jednotek, kde není společenství vlastníků jednotek vlastníkem nemovitosti, nýbrž je založeno za účelem správy domu a pozemku, který je ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek. K tomu účelu přispívají vlastníci jednotek na správu domu a pozemku s právem být informován o hospodaření s těmito prostředky a o správě domu a pozemku (§§ 1179 a 1180 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějšího předpisu).

Bytový dům je nemovitostí s předpokládanou dlouhodobou životností. Z hlediska životnosti stavebních konstrukčních prvků můžeme rozlišit:

1.      prvky s dlouhodobou životností

1.1.základy

1.2.svislé nosné konstrukce

1.3.vodorovné nosné konstrukce

1.4.střešní konstrukce a

1.5.schodišťové konstrukce

2.      prvky s krátkodobou životností

2.1. povrchy stěn (omítky, obklady…)

2.2. podlahy

2.3. oplechování

2.4. výplně útvorů (okna, dveře, vstupní portály…)

2.5. izolační vrstvy

Prvkem dlouhodobé životnosti se označují ty, které svou technickou životností dosahují minimálně 80 let.

Z hlediska životnosti rozeznáváme u staveb tyto druhy:

1.      technickou životnost – od vzniku stavby do jejího zániku za předpokladu běžné údržby (obvykle je delší než ekonomická živostnost),

2.      ekonomická živostnost – od vzniku stavby do okamžiku ztráty její ekonomické smysluplnosti,

3.      morální životnost – od vzniku stavby do okamžiku zastarání stavby (tj. doby, kdy přestanou vyhovovat standardy stavby, dispozice, technologie, apod.),

4.      právní životnost – od kolaudačního souhlasu do rozhodnutí o odstranění stavby.

Na životnost stavby má zásadní vliv její údržba. Předmětem správy nemovitostí (bytových domů) se rozumí udržování stávajícího stavu, chodu a provozu stavby v souladu s platnými předpisy. Standardními službami přitom jsou:

1.      zajištění a kontrola dodávek veškerých služeb, médií a energií souvisejících s provozem domu a technologických zařízení, včetně jejich měření a vyhodnocování jejich efektivity,

2.      vedení evidence a hospodaření v rozsahu spravovaného domu,

3.      vypracování přepisů nájemného / příspěvků na správu domu a pozemku, evidence plateb a rozúčtování záloh, souvisejících s provozem a užíváním bytového domu,

4.      provádění běžných oprav a údržby,

5.      zajištění periodických revizí, odborných kontrol a prohlídek včetně odstraňování zjištěných závad,

6.      průběžné sledování a hodnocení technického stavu bytového domu a plánování potřebných oprav či zlepšení.

Především pro správu bytových domů společenstvím vlastníků jednotek a bytových družstev je charakteristické plánování oprav a údržby. Je přitom třeba mít na paměti, že plánování má vycházet z předpokládané životnosti stavebních prvků nebo technologických zařízení a průběžného hodnocení jejich stavu. Obtížnost zpracování, následného přijetí a naplňování plánu oprav bytového domu je subjektivně dána zpravidla krátkodobým uvažováním většiny členů společenství vlastníků či bytových družstev.

Jinou komplikací je pro vlastníka stavby náročnost vyhodnocení technické a ekonomické efektivity současných stavebních prvků či technických zařízení v bytovém domě, zhodnocení jejich logických souvislostí i předvídání pokroku jejich dalšího technického vývoje. Z tohoto pohledu musí například úvahám o změně zdroje tepla předcházet zhodnocení stavu všech energeticky úsporných opatření tak, aby mohlo být ve výsledku vybráno výkonově odpovídající řešení.

K technické správě bytového domu patří i jeho kvalitní pojištění, které by mělo krýt základní rizika spojená s existencí a provozem bytového domu – živelná nebezpečí (požár, výbuch, úder blesku, pád letadla, povodeň, záplava, vichřice, krupobití, sesuv půdy, zřícení skal nebo zeminy, pád stromů, stožárů a jiných předmětů, zemětřesení, tíha sněhu nebo námrazy), škody způsobené vodou vytékající z vodovodních zařízení či odpadní vodou, krádeže a loupeže, vandalismus, atp. K často užívaným pojištěním patří i pojištění odpovědnosti členů statutárních orgánů bytových korporací (společenství vlastníků jednotek či bytových družstev) proti jejich nesprávným rozhodnutím či opomenutím.

Závěrem je nutné upozornit, že k technické správě a údržbě bytového domu patří dodržování předepsaných povinností právními normami, technickými normami i projektovou dokumentací stavby (revize, odborné kontroly a prohlídky, požárně bezpečností opatření a řešení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Právě tyto aspekty bývají často předmětem podcenění ze strany osob odpovědných za správu domu a pozemku, ať již motivované hledáním co nejnižších nákladů nebo jen vyplývající z neznalosti příslušných předpisů. Přitom porušení zmíněných povinností má v lepším případě vliv na likvidaci pojistné události, v horším případě i dopad v trestně právní rovině pro osoby odpovědné za jejich porušení.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

 

 

Únorový seriál. Ekonomická správa bytového domu

V minulém díle seriálu jsme se věnovali technické části správy bytového domu, tentokrát se budeme podrobně věnovat stránce ekonomické.

K ekonomické správě bytového domu patří finanční plánování spojené se správou a provozem bytového domu, předpis a evidence nájemného či příspěvků na správu domu a pozemku a záloh za služby jednotlivých uživatelů (nájemců či vlastníků), jejich vyúčtování, vypořádání přeplatků a vymáhání nedoplatků, vedení účetnictví a daňové agendy, zpracování příslušných výkazů a přehledů.

Plánování

Plánování finančních prostředků je zapotřebí pro každý typ vlastnictví nemovitosti. Každý vlastník bytového domu musí umět dlouhodobě plánovat finanční prostředky, které bude třeba vynaložit na správu a provoz bytového domu.

Z časového pohledu lze rozlišit mezi plánováním dlouhodobých a krátkodobých finančních potřeb, tedy mezi dlouhodobým a krátkodobým finančním plánem. Dlouhodobé finanční prostředky budou krýt potřeby dlouhodobě plánovaných oprav bytového domu, krátkodobé finanční prostředky budou sloužit k úhradě všeho ostatního.

Z hlediska povahy zdrojů můžeme rozlišovat vlastní a cizí zdroje, kam budou patřit úvěry a půjčky třetích osob (bank, stavebních spořitelen, ale také státních fondů) a dotace na opravy či energetická opatření bytových domů.

V případě společenství vlastníků jednotek a bytového družstva budou finanční prostředky členů bytové korporace sloužit k úhradě vynaložených nákladů na opravy, údržbu a provoz bytového domu a pozemku. V případě ostatních vlastníků budou obsahovat i výnos vlastníka nemovitosti.

Typické náklady spojené se správou a provozem bytového domu:

1.      náklady na opravy a modernizace,

2.      náklady na běžnou údržbu,

3.      pojištění,

4.      odměna osoby odpovědné za správu domu a pozemku.

5.      odměna osoby pověřené některými činnostmi správy domu a pozemku,

6.      provozní či organizační náklady.

Plánovány budou i náklady spojené s plněním spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v bytovém domě (službami). Z hlediska právní úpravy budou pro všechny typy vlastnictví bytového domu platit jednotná pravidla obsažená především v zákoně č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (zákon o službách), ve znění pozdějších předpisů.

Z hlediska druhů služeb lze rozlišit ty, které se spotřebovávají:

1. ve společných částech domu, především:

1.2.úklid,

1.3.osvětlení,

1.4.odvoz komunálního odpadu,

1.5.provoz výtahu,

1.6.ostraha či recepce,

1.7.příjem rozhlasového a televizního signálu,

1.8.provoz a čištění komínů;

2. v bytových a nebytových prostorách:

2.1. dodávka tepla,

2.2. poskytování teplé vody,

2.3. dodávka studené vody a

2.4. odvádění odpadních vod.

Pravidla pro poskytovatele a příjemce služeb stanoví zmíněný zákon o službách. Zajímavostí jistě je, že vlastník bytové jednotky může být současně v postavení příjemce služeb (tím je vždy) a v případě, že bytovou jednotku pronajímá třetí osobě, pak je i v postavení poskytovatele služeb vůči jejich příjemci, jímž je v tomto případě právě nájemce bytové jednotky.

Samostatnou agendou je stanovení nájemného, respektive příspěvků na správu domu a pozemku v případě společenství vlastníků jednotek a záloh na služby, zpravidla vše v měsíční periodě. Evidence jednotlivých (měsíčních) plateb a jejich vymáhání je důležitou součástí ekonomické správy bytového domu.

U společenství vlastníků jednotek je třeba nezapomenout, že o hlavní rozhodnutí ekonomické povahy činí vlastníci jednotek společně v rámci shromáždění.

Patří sem:

1. schválení účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků,

2. schválení druhů služeb a výše záloh na jejich úhradu, jakož i způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky,

ale také třeba:

3. rozhodování o výši odměny pro členy volených orgánů,

4. udělování souhlasu k nabytí, zcizení nebo zatížení nemovitých věcí nebo k jinému nakládání s nimi,

5. udělování souhlasu k nabytí, zcizení nebo zatížení movitých věcí, jejichž hodnota převyšuje částku stanovenou prováděcím právním předpisem, nebo k jinému nakládání s nimi; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného,

6. udělování souhlasu k uzavření smlouvy o úvěru společenstvím vlastníků včetně schválení výše a podmínek úvěru, nebo

7. ujednání o ceně za služby osoby, která má zajišťovat některé činnosti správy domu a pozemku,

(to vše viz § 1208 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějšího předpisu).

Z daňových povinností musí vlastník nemovitosti hradit daň z nemovitostipři pořízení nemovitosti pak jednorázovou daň z nabytí nemovitosti. S vlastnictvím nemovitosti, resp. s jejím provozováním a ekonomickou správou může pro vlastníka či spoluvlastníky nemovitosti vyplývat povinnost podání přiznání k dani z příjmu.

Ekonomická správa bytového domu by jistě zasluhovala podobně jako další disciplíny správy bytového domu daleko hlubší pohled z pohledu jednotlivých typů vlastnictví bytových domů. K tomu je možné podle zájmu návštěvníků webových stránek věnovat v budoucnu podrobnější pozornost. Takto je v závěru asi možné konstatovat, že ekonomická správa (evidence plateb, vyúčtování, vedení účetnictví a zpracování daňové agendy) patří k těm částem správy bytového domu, které bývají pro svou složitost nejčastěji svěřovány třetím osobám, tzv. operativním správcům.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB