Červencový seriál. 15 let existence SFRB

Y2K. Pamatujete? Tajemná šifra z virtuálního světa upozorňující nás, že se blíží milénium a že se možná musíme připravit na překvapení. Zákon č. 211/2000 Sb., žádnou tajemnou šifrou nebyl, ale překvapení přinesl. Mnoha lidem, kteří díky němu vystavěli nebo modernizovali svůj domov.

Zákonem č. 211/2000 Sb., byl zřízen Státní fond rozvoje bydlení a jeho patnáctiletá existence je důvodem k bilancování. Investice, jež díky podpoře SFRB směřovaly do rozvoje bydlení, a počty opravených či nově vystavěných bytů jednoznačně potvrzují nezastupitelnou pozici této instituce při naplňování bytové politiky státu.

Červencový seriál Portálu o bydlení bude tedy trochu slavnostní. V jednotlivých kapitolách, jak už jste zvyklí, vás provedeme historií Fondu, ale věnovat se budeme především projektům SFRB, a také se vypravíme do obcí i za jednotlivci, kteří využili prostředků SFRB k modernizaci či výstavbě svého bytového fondu. 

Červencový seriál. Jak šel čas

Dnes nahlédneme ho historie SFRB a nastíníme vývoj jeho podpor.

Základním posláním SFRB, alespoň tak, jak bylo predikováno v době jeho zrození v zákoně č. 211/2000 Sb., bylo vytvářet, akumulovat a rozšiřovat dlouhodobé finanční zdroje určené pro podporu bydlení a používat je v souladu se zákonem na podporu především v oblasti

·         výstavby bytů, zejména nájemních,

·         oprav, modernizací a rekonstrukcí bytových domů,

·         výstavby technické infrastruktury v obcích.

Pro tyto účely získal SFRB finanční prostředky ze státního rozpočtu a ještě do konce roku 2000 bylo vybráno 45 projektů obcí na výstavbu nájemních bytů a byla jim poskytnuta dotace.

Už o rok později se Fond významnou měrou podílel na realizaci Programu podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury a Programu podpory výstavby domů s pečovatelskou službou. Vedle toho byly odstartovány také dva nové programy zaměřující se na podporu oprav, modernizací a rekonstrukcí stávajícího bytového fondu –Panel a Úvěry obcím.

V dalších letech se portfolio programů SFRB rozrůstalo, přibyly programy pro mladé (Program úvěry 150, 200, 300), pro družstva, už v roce 2002 se začal poskytovat nízkoúročený úvěr pro ty, jimž povodně, jež tehdy zdevastovaly naši republiku, zničily domovy. „Staré“ programy se postupně rozšiřovaly (například Nový Panel) a aktualizovaly.

Velká část programů SFRB byla do roku 2011 dotační, nebo se dotace kombinovaly s úvěrem. Tento způsob se ukázal být ne příliš optimálním z pohledu budoucí udržitelnosti takové podpory, zvlášť po té, co nebylo jisté, zda Fond získá další prostředky ze státního rozpočtu. Dalo by se tedy říci, že rok 2011 je pro historii Fondu přelomovým, neboť Koncepce bydlení 2011-2020 uložila přejít z dotačního systému na čistě revolvingový (tedy úvěrový s nízkým úročením či záruční). Některé programy se uzavřely, jiné pokračovaly v omezeném režimu, další – nové -, se začaly postupně rodit. Dále se v souladu s koncepcí začal Fond věnovat dosud chybějící podpoře informační, a v roce 2014 tak vznikl Portál o bydlení.

Do nového kabátu se oblékl program Panel, dnes ho známe jako Panel 2013+ , který se stal nejoblíbenějším a nejvyužívanějším programem SFRB. Znovu se otevřel program pro mladé, dnešní Program 150, a přibyl Živel na obnovu obydlí poničeného živelní pohromou, stále otevřený je Program pro obce na opravy a modernizace bytů, Program Výstavby nájemních bytů i záruk k úvěrům na výstavbu nájemních bytů. Od ledna 2014 k národním programům přibyla JESSICA, program na rekonstrukce a modernizace bytů v deprivovaných zónách měst. Ten je zcela financován z dotací Evropské unie.

SFRB se tak soustředí na oblasti, kde je úvěrová podpora dostatečně motivační (rekonstrukce bytového fondu, nájemní bydlení atp.), oblasti, které vyžadují dotační podporou, jsou pak realizovány Ministerstvem pro místní rozvoj (pečovatelské byty, vstupní byty atp.).

Když bychom chtěli jít po stopách rekonstrukcí a výstavby, které se podařilo realizovat pomocí prostředků SFRB, museli bychom si vzít poměrně dlouhou dovolenou a připravit se na to, že projedeme křížem krážem celou republiku. SFRB si váží toho, že všude tam, dokonce i v nejodlehlejších koutech Česka – například v obci Velká Kraš u polských hranic – mohl „zanechat stopu“, a přispět tak k příjemnému bydlení místních obyvatel, protože domov, kde se nám dobře žije, je jedním ze základních pilířů kvality života člověka.

Zdroj: Portál o bydlení

Červencový seriál. Senior park Medlov u Brna

Nájemní bydlení pro seniory, tak bychom medlovský projekt mohli stručně charakterizovat, úvěr od SFRB téměř třicet sedm milionů korun.

Konkrétně 36 406 027 Kč z programu Výstavby nájemních bytů pro upřesnění. Medlov, dovolíme si to tak říci, a myslíme tím Senior park Medlov, s.r.o., zažádal o úvěr v březnu 2014, počátkem června téhož roku byla podepsána smlouva a než se rok s rokem sešel, první nájemníci novotou zářících bytů se mohli radovat z nového domova.

Medlov není jediným projektem, který Senior park, s.r.o. vystavěl nebo staví, ale prvním, na nějž si vzal úvěr ze SFRB. „S obrovským náskokem před ostatními má SFRB nejlepší podmínky, co se financování týče, i spolupráce se zaměstnanci při vyřizování úvěru byla vynikající,“ říká Jaroslav Plesník, jednatel společnosti. A jak se o možnosti financování stavby z prostředků SFRB dozvěděl? „Účastnil jsem se konference o seniorském bydlení, kde jsem prezentoval náš projekt, a tam jsem se seznámil s možnostmi, které nabízí SFRB,“ dodává.

Bydlení v Medlově

Areál tvoří rozlehlé atrium obkroužené dvaadvaceti byty (o velikosti 2 + kk a dvě garsonky), lemované jakýmsi podloubím v moderní podobě, díky čemuž se lze, i když bude pršet, dostat k jednotlivým bytům suchou nohou, a to je jedna z nesporných výhod projektu, těsně souvisejícího s ideou komunitního života, na němž je filozofie Medlova (i dalších projektů Senior parku) založena. „Dennodenně jsme ujišťováni, že velkým bonusem, který našim klientům můžeme nabídnout, je celý komplex společných aktivit,“ říká ředitelka společnosti Margarita Drastíková a pokračuje, „organizujeme různé kulturní akce, jezdíme na výlety, do divadel a podobně a vidíme, jak naši klienti pookřívají, jak opět začínají mít radost ze života, jak prostě znovu začínají aktivně žít. A to souvisí i se zlepšením zdravotního stavu některých z nich.“

K atriu náleží několik řadových domků se stejně velkými byty, jako jsou v něm. „Jediný rozdíl je v tom, že mají navíc balkonové dveře, z nichž se vychází na soukromou předzahrádku. Máme klientku, která takovéto bydlení preferovala před atriovým, protože ráda pěstuje brambory,“ usmívá se Jaroslav Plesník.

Jednotlivé byty získávají klienti do nájmu. Ještě před definitivní dostavbou interiéru mohou vznést specifické požadavky na úpravu a do měsíce je vše dokončeno podle jejich představ. „Vždy se řídíme poptávkou klientů,“ říká Margarita Drastíková, „a v úvahu bereme i návrhy těch, kdož už u nás bydlí. Jejich zkušenosti jsou k nezaplacení. Zjistili jsme například, že nevadí, jestli mají byt o několik metrů čtverečních menší, dokonce to může být výhodou, protože u těch, kteří se obtížně pohybují, je každý metr zátěží. Ale co je pro ně důležité – mít velikou koupelnu, kam bez problémů zajedou třeba i s vozíkem a kde mohou bez stresu a obav pečovat o svou hygienu. V našich dalších projektech toto zohledníme.“

Medlov není domovem s pečovatelskou službou. Tuto dotační formu výstavby SFRB již nepodporuje, je v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj. „Úvěry ze SFRB jsou, co se finanční stránky týče, vynikající,“ opakuje Jaroslav Plesník, „další podmínky jsou ale tvrdší.“ „A ta nejtvrdší z nich znamená, že naši nájemníci nesmí vlastnit žádnou nemovitost, nesmí mít ani členská práva k družstevnímu bytu, ale ani právo věcného břemene. Naši nájemníci musí být nájemníky,“ dodává Margarita Drastíková, „přestože třeba svůj byt nemohou komfortně využívat, protože se pro ně stal bariérovým, ale rádi by ho například pronajímali, což by jim například umožnilo pokrýt část nákladů na současné bydlení. Věříme ale, že se třeba v budoucnu i v tomto situace změní.“

Nový projekt společnosti Senior park vzniká v Kunicích u Prahy a další se rodí v hlavě Jaroslava Plesníka a jeho kolegů. A protože se mu se SFRB dobře spolupracovalo, uvažuje, že by právě pro něj pořádal o další úvěr.

Zdroj: Portál o bydlení

 

 

Červencový seriál. Centrum sociálních služeb Tišnov aneb Vítejte v Čimperku

Seriál tohoto měsíce představuje projekty, na jejichž výstavbě či rekonstrukci se SFRB finančně podílel. Tentokrát si vás dovolíme pozvat do Tišnova.

Tišnov leží v Jihomoravském kraji, dvacet dva kilometrů od Brna, téměř u soutoku Svratky a Loučky, uprostřed Boskovické brány. První zmínky o městě se datují do roku 1233 a souvisejí s existencí cisterciáckého kláštera Porta Coeli, památkou mimořádné architektonické hodnoty, vzdálené od tišnovského náměstí přibližně dva kilometry.

V roce 2009 získal Tišnov ocenění Město přátelské rodině a nutno dodat, že je též velmi přátelský k seniorům – už v polovině devadesátých let tu na ulici Králova vyrostlo Centrum sociálních služeb, jež se po roce 2000 rozšířilo o dva třípodlažní domy s pečovatelskou službou, jimž místní říkají Čimperk, a to podle ulice, v níž stojí. A právě na jejich výstavbu poskytl SFRB dotaci ve výši 42 milionů korun.

„Už v roce 2004 byly domy plně obsazené,“ říká ředitelka Centra sociálních služeb Jana Wildová, „bydlení v nich je velmi oblíbené, máme tolik žádostí, že bychom komplex mohli obsadit minimálně dvakrát.“ Byty v domech na Čimperku jsou bezbariérové, jeden je speciálně upravený pro vozíčkáře, malometrážní (1 + kk, 2 + kk), všechny mají balkon nebo terasu a pochopitelně samostatnou koupelnu a záchod. A celkem jich je šedesát.

Jak se bydlí na Čimperku

„Čimperk dnes funguje tak, jako ostatní domy s pečovatelskou službou,“ vysvětluje Jana Wildová, „všichni, kdo tam bydlí, mají nájemní smlouvu, musí pobírat starobní nebo invalidní důchod, a co je důležité, musí být soběstační, neposkytujeme zdravotní službu. Pečovatelka je k dispozici, ovšem nikoli čtyřiadvacet hodin denně, a jaký rozsah služeb si s ní klienti sjednají, záleží na rozsahu pečovatelské smlouvy.“

Typickým nájemcem bytů v Čimperku je tedy soběstačný senior, který už ovšem potřebuje občasnou pomoc (úklid, nákup, obědy), již není schopen postarat se o vlastní dům nebo byt, či by se v něm cítil osamělý a izolovaný, pokud například chybí výtah (a takových domů je jen v Tišnově většina). „Naše domy jsou oblíbené i kvůli nízkému nájemnému. Klienti měsíčně platí tři tisíce korun plus zálohy za teplo a vodu, elektrickou energii mají sjednanou individuálně s dodavatelem, stejně tak rozsah pečovatelské služby,“ říká Jana Wildová a dodává, „na Čimperku se lidem líbí také proto, že jsou byty moderní, pohodlné, že v nich mají dostatečný pocit soukromí.“ A připočítáme-li nádhernou krajinu, která celé město obklopuje a na niž se z oken dívají, není se vůbec co divit.

Centrum sociálních služeb zajišťuje pro klienty „z Králova“ i „z Čimperka“ kulturní, sportovní, turistické i společenské aktivity, a ty jsou velmi oblíbené i hojně využívané. „Když potřebuju s někým mluvit, vyjdu na chodbu, když chci být sama, stačí, že za sebou zavřu dveře,“ charakterizovala výhodu pobytu ve zdejším komplexu jedna z klientek. Potřeba sdílení i dostatek soukromí jsou prostě nezbytnou součástí našeho života, ať je nám dvacet, nebo osmdesát, jen forma přijímání obého se proměňuje.

„Sama bych sem šla na stáří,“ dodává Jana Wildová, „vidím, že v určitém věku se člověk uskromní, nepotřebuje k životu víc než 20 metrů čtverečních, postel, vařič a pocit jistoty, že se o něj někdo v případě nutnosti postará.“

Ano, člověk nakonec vystačí s málem. A Státní fond rozvoje bydlení má radost, že k tomuto „málu“ mohl účinně přispět.

Zdroj: Portál o bydlení

Červencový seriál. Když pracuje profesionál

Tentokrát nás zajímaly programy SFRB určené mladým. Aktuální „stopadesátka“, tedy Program 150, měl své předchůdce – „dvoustovky a třístovky“.

Úvěry 200 a 300 byly sice již ukončeny (podporu dočerpávají jen ti, kteří zažádali v předchozích letech), což souviselo s otázkou dostupnosti finančních zdrojů pro jejich zajištění, ale protože si SFRB byl vědom toho, že vyloučit ze svého portfolia podporu mladým rodinám, které mají zájem odpovědně přemýšlet o tom, jak si zajistit bydlení, by nebylo prozíravé, připravil Program 150. A z něj je stále možno potřebné finance na modernizace a rekonstrukce domů či bytů čerpat.

V roce 2010 byla ale ještě „třístovka“ aktivní. „V té době jsem sháněla informace, jakým způsobem financovat stavbu našeho budoucího domu,“ vzpomíná Jitka Břehová, mladá žena na mateřské dovolené, která se už čtyři roky těší z pohodlí krásného domu v Lánech. „Stavbu jsme financovali několikerým způsobem. Z překlenovacího úvěru stavebního spoření, hypotékou, ale tehdy byly úrokové sazby vysoké, kolem 6 %, proto jsme s manželem řešili další způsob financování stavby, který by byl levnější. A našla jsem SFRB.“

Zajímavé na celé věci je fakt, že Jitka Břehová před mateřskou dovolenou pracovala jako finanční ředitelka developerské společnosti a specializovala se na zajišťování financování developerských projektů. O dění na „trhu peněz“ tedy měla dokonalý přehled. „Zajistit financování naší stavby byl pro mne koníček,“ vypráví, „poptala jsem všechny možné banky a hledala nejoptimálnější řešení. Úvěr SFRB pro mladé byl pro nás zajímavý. Žádné poplatky navíc, úvěr se dá kdykoli splatit bez sankcí, dvouprocentní úrok, neměnné podmínky po celou dobu splácení, což je nesporná výhoda, protože u hypotéky, i když je teď takzvaně levná, může úroková sazba kdykoli vzrůst. Velmi nás zaujala i možnost odečíst ze splátky částku na děti, a protože máme dvě, škrtli jsme šedesát tisíc.“

Na co manželé Břehovi tři sta tisíc ze SFRB použili? „Na okna, marmoleum v dětských pokojích a na dlažby,“ vyjmenovává paní Jitka. Protože vystudovala Stavební fakultu ČVUT, a i když dodává, že obor ekonomika a management, byla stavba domu takříkajíc jejím úkolem. „Rozhodli jsme se postavit nízkoenergetický dům s nejmodernějšími technologiemi. Sháněla jsem tedy firmy po jednotlivých profesích, aby práce byly odvedeny co nejprecizněji. Nechtěli jsme stavbu na klíč. A to mi vzalo daleko víc času, než celá záležitost s financováním. Uhlídat zároveň kvalitu, návaznost činností i cenu prací, bylo mnohdy dosti náročné. Tehdy jsem mohla využít znalostí ze školy, abych viděla, jestli jsou práce provedeny tak, jak mají, což bylo nezbytné proto, aby dům měl vlastnosti, které jsme potřebovali.“

Dům je rozlehlý, pro čtyřčlennou rodinu naprosto dostačující, nicméně jsme si neodpustili otázku, zda by, v případě eventuálních stavebních úprav, Břehovi opět využili prostředků SFRB. „Pravděpodobně ano,“ říká Jitka Břehová, „bylo to pro nás po všech stránkách výhodné. Měli jsme jen jediný problém, sehnat ručitele. Podmínkou byl jeho věk do pětapadesáti let. Rodiče nás obou jsou starší, a tak nám nakonec ručil manželův kolega. Ovšem přece jen jsme se ostýchali požádat ho o to, nechtěli jsme, aby s tím měl zbytečné starosti… Jinak všechno proběhlo v pohodě, komunikace se SFRB je rychlá, bezproblémová.“

Dům Břehových stojí v upravené čtvrti příjemného městečka a širokými okny se dívá na zeleň křivoklátských lesů. Idyla, napadne člověka. Skutečnost, že k něčemu takovému mohl SFRB přispět, je příjemná.

Zdroj: Portál o bydlení

Červencový seriál. Programy pro obce - Velká Kraš

Tentokrát se vypravíme do Velké Kraše. Mapa nás zavede na Jesenicko, skoro na hranici s Polskem, doprostřed lesů a luk, mezi nimiž se obec málem ztrácí.

Místům, kde se Velká Kraš rozkládá, se říká Bohem zapomenutá, civilizací nedotčená nebo také balzámy na duši. Tak to aspoň vidíme my, obyvatelé velkých či větších měst, unavení každodenním hlukem civilizace. Trochu jinak se na věc dívá zdejší starostka Vlasta Kočí: „V posledních dvou letech ubylo v okolí dvě stě pracovních míst, a to není dobré. Věkový průměr naší obce je poměrně vysoký, čtyřicet let, mladí odcházejí za prací, obec se vylidňuje a pomalu stárne.“

Sedm set sedmdesát sedm. To není magické zaklínadlo ani citát z pohádky, ale aktuální počet stálých obyvatel. A právě na rekonstrukci jejich bydlení si Velká Kraš vzala úvěr, který SFRB  obcím poskytuje – podle toho se také jmenuje: Programy pro obce. Sedmičky mají ale asi ve Velké Kraši v oblibě, protože poprvé – obec si totiž od SFRB vzala úvěr hned dvakrát – si půjčili 700 000 Kč. To bylo v roce 2009. „Vzhledem k předešlým zkušenostem se SFRB jsme se rozhodli ve spolupráci pokračovat a v roce 2011 jsme si vzali úvěr ve výši jeden milion korun. Proces vyřizování úvěrů byl přijatelný, o složitosti procesu nelze hovořit. Přístup pracovníků SFRB – pracoviště Olomouc, byl maximálně vstřícný. A v neposlední řadě nám vyhovovala příznivá úroková sazba,“ dodává k tomu Vlasta Kočí.

„Obec má povinnost minimálně 20 % zapůjčených prostředků poskytnout jiným vlastníkům bytového fondu na svém území, a to za stejných podmínek, tj. při úrokové sazbě 3 % p. a., splatnosti 10 let a možnosti předčasně splatit úvěr nebo jeho část,“ praví se v základní klauzuli programu, a přesně podle toho ve Velké Kraši postupovali. Peníze se jim hodili i v situaci, s níž nemohli dopředu počítat. Obec dvakrát po sobě zasáhly povodně, zničily cesty, mosty, kostel a pochopitelně rodinné domy. Postupné rekonstrukce byly nezbytné. „Pomáhali jsme našim občanům se sháněním peněz, kde se dalo,“ vzpomíná starostka, „protože na malých obcích je peněz všeobecně málo.“

Podruhé už mohli v Kraši úvěr využít „radostněji“. O část požádali manželé středního věku na výměnu oken, část použila rodina mladého podnikatele na rekonstrukci zchátralého statku, který si zde koupila a upravovala ho k trvalému bydlení, a další část využila k rekonstrukčním pracím jiná mladá rodina. A také investovala obec sama. „Úvěr byl použit na opravu tří bytových domů ve vlastnictví obce. U jednoho jsme opravili střechu, u druhého fasádu, u třetího fasádu i střechu,“ vyjmenovává starostka.

Dům, který vidíte na obrázku, dostal díky SFRB novou fasádu. „Původně v něm byly drážní byty. Chtěli jsme zachovat jeho historický ráz a opravovali ho postupně. Vyměnili jsme okna, dali novou střechu a na fasádu došlo až z druhého úvěru od SFRB,“ vysvětluje starostka a dodává, „na opravu ještě čekají tři obecní domy a s největší pravděpodobností bychom zase chtěli využít úvěru ze SFRB."

Zdroj: Portál o bydlení

Červencový seriál. Jedna dotace, dva starostové

Náš seriál se tentokrát zastavil v Žebráku, městě s dobrou infrastrukturou, schovaném uprostřed křivoklátských a brdských hvozdů.

V dosahu města se rozrůstá průmyslová zóna, vznikají nové pracovní příležitosti, nikdo se nebude divit tomu, že je o bydlení v Žebráku velký zájem. A jeho budování se stalo velkou ambicí zdejší radnice. „Na přechodu volebního období, kdy jsem končil já a kdy nastupoval pan Havlík, se celá akce rozjela,“ vzpomíná bývalý starosta Vladimír Beneš. „Přemýšleli jsme, kde byty postavit, abychom vyhověli lidem, kteří o ně měli zájem,“ pokračuje jeho nynější nástupce Daniel Havlík.

Jak to všechno začalo

„Starostoval jsem v době, kdy se průmyslová zóna začala rozvíjet dost rychlým tempem a najednou se ukazovalo, že je citelný nedostatek bytů. Jednak nám chyběly byty sociální, jednak přicházeli noví lidé, kteří zde našli zaměstnání a měli zájem tady bydlet,“ vzpomíná Vladimír Beneš, „hledali jsme proto vhodné řešení a našli ho u SFRB.“ Pro upřesnění dodáváme, že se jednalo o program podpory a výstavby nájemních bytů – nařízení vlády č. 481/2000 Sb.

To se psal rok 2003. Plány měli v Žebráku dávno hotové, dotace ve výši deset milionů šest set tisíc korun, o niž město požádalo, mu byla přidělena, výstavbě nic nestálo v cestě. „Rozhodli jsme se postavit dva nájemní domy s třiceti byty o velikosti 2 + kk a o rozloze kolem 60 metrů čtverečních, z čehož dva jsou bezbariérové,“ říká Daniel Havlík a dodává, „výstavbu spolufinancovali budoucí majitelé, část investice tedy šla z prostředků Fondu, část z jejich účtů s tím, že po dvaceti letech se díky takto nastaveným pravidlům stanou výhradními vlastníky těchto bytů.“ Jednatřicátého srpna 2004 už oba domy stály a během krátké doby už začaly žít novým životem.

Obyvateli nájemních bytů, které vyrostly na zdejším malém sídlišti v prostorách prý dosti nevzhledného parkoviště, jsou většinou starousedlíci, kteří před dvaadvaceti lety řešili, jak pro své děti získat bydlení za rozumné peníze. „Bydlím v Žebráku od narození a musím říct, že se tady žije velice dobře. Najdete tu v podstatě úplně všechno, lékaře, školu, školku, kulturní dům…“ vyjmenovává Daniel Havlík. Pochvaluje si i spolupráci se SFRB, a to jak nesporné výhody dotace, tak malou administrativu s žádostí spojenou. A jestli město uvažuje o další výstavbě z prostředků SFRB? „Poptávka po dalších bytech by byla, ale zatím stavět nemůžeme, protože nemáme volné prostory, ty se nám otevřou, až bude schválen nový územní plán města, což by mělo být v příštím roce. A pokud zastupitelé rozhodnou, že se bude stavět, nevidím důvod nepokračovat ve spolupráci se SFRB.“

Zdroj: Portál o bydlení

 

 

 

Červencový seriál. Dům zvaný Experiment

Hradec Králové lze směle označit za město s geniem loci. Architekti Gočár a Kotěra zde zanechali nesmazatelné stopy a současnost jimi kráčí dál. Naštěstí.

Jedno ze SVJ v Čajkovského ulici v hradecké čtvrti Malšovice si v roce 2013 vzalo od SFRB úvěr z programu Panel 2013+ ve výši čtyři miliony osm set tisíc, aby vylepšilo stav svého již poměrně chátrajícího paneláku, stojícího v jedné z nejhezčích městských lokalit. Vzrostlý park, příjemná zástavba všude kolem, přitom co by kamenem dohodil od historického centra. Není divu, že tento prostor zaujal stavebníky už na počátku sedmdesátých let a že uprostřed domů, jež se stavěly z cihel, umístili – Experiment.

„Domu se tak vždycky říkalo,“ vysvětluje Ivana Kučerová, předsedkyně SVJ Čajkovského 967, „byl atypický. Panelový mezi domy z cihel, s vytápěním v podlaze, se širokými zásuvnými okny, s byty, které měly posuvné zdi, ale také azbestové desky, v nichž byla okna uchycena. Nefungovalo tam nikdy nic pořádně. Bydlím tady od roku 1974, tedy od dětství, a když si vzpomenu, jakou jsme měli v pokojích zimu, protože okny táhlo, a jaké tepelné ztráty měl dům všeobecně…“ Dům má i netypický půdorys – v podstatě se jedná o tři „kostky“ skloubené do sebe, orientované na sever, jih a východ, kam se také otáčejí i všechny byty. Jejich výhodou je tedy dokonalá větratelnost a dostatek světla.

Před dvěma lety byl dům v havarijním stavu. Zvenku vyhlížel jak vybydlená ubytovna, ovšem daleko hůř to vypadalo uvnitř, protože na něj od doby, kdy byl postaven, takzvaně nikdo nesáhl: „Jednou nám přestala fungovat televize,“ vzpomíná Ivana Kučerová, „když jsem pozvala opraváře, našel vypadlý jistič ve více než čtyřicet let staré elektrické instalaci a vůbec nevěřil, že je něco takového ještě možné. Ale co hůř, jakmile jistič nahodil, začalo hořet. Tehdy jsem si řekla, že s tím už opravdu budeme muset něco udělat.“ Pak nastalo období, kterému paní Kučerová říká velká výzva (a naštěstí má takové situace docela ráda): přesvědčit spolumajitele dvanácti bytů, téměř výhradně v důchodovém věku, aby se rozhodli pro rekonstrukci; nechat vypracovat projekt a sehnat finance. Pět set tisíc ve fondu oprav rozhodně nebyl dostatek peněz pro to, aby dům mohl začít nově dýchat. Pomohl právě zmíněný úvěr SFRB.

Experiment je experiment a o tom se SVJ začalo brzo přesvědčovat. „Díky konstrukci domu, která byla naprosto nestandardní, se rekonstrukce prodražila zhruba o dva miliony ve srovnání s normálním panelákem. Ukázalo se, že na co se sáhlo, byl problém. Elektřina se musela vyměnit kompletně, což stálo milion, když jsme chtěli demontovat starou konstrukci kvůli zateplení, zjistili jsme, že to jen tak nepůjde, stejně tak nešly úplně bez problémů vyměnit azbestové stěny, takže dům má speciálně provětrávanou fasádu, a takhle bych mohla pokračovat,“ říká Ivana Kučerová. Nicméně zhruba za rok a půl se všechno podařilo a dnes je dům skutečně ozdobou sídliště.

Navštívili jsme ho v těch největších letošních vedrech, teploměr šplhal k pětatřicítce a v domě bylo chladno, jako kdyby někdo ráno zapnul klimatizaci. „Energetické úspory jsou proti původnímu stavu obrovské,“ říká Ivana Kučerová, „spočítali nám je dokonce na pětasedmdesát procent. Z původního stupně F na energetickém štítku jsme se dostali na B plus.“

Současnou rekonstrukcí ale možná nic neskončilo, naopak: „Uvažujeme o výtahu, který dům nemá, dají se postavit balkony, rekonstruovat společné prostory,“ vyjmenovává Ivana Kučerová, „zkušenosti, které jsem díky tomu získala, a SFRB musím hodně poděkovat za úžasný přístup, jsou k nezaplacení. Věřím, že jsme se rozhodli správně, a uvidíme, co bude dál.“

Zdroj: Portál o bydlení

Červencový seriál. V Písku „umí“ sociální bydlení

Radnice v malebném jihočeském městě Písek se pustila do budování sociálního bydlení s využitím programu JESSICA od Státního fondu rozvoje bydlení. 

„Protože má Písek vypracovaný Integrovaný plán rozvoje města s deprivovanými zónami, byla nám nabídnuta možnost financovat s programem JESSICA rekonstrukci domů na nábřeží 1. máje a na Jiráskově nábřeží,“ začíná povídání o spolupráci se SFRB Petr Jelínek, manažer Integrovaného plánu rozvoje města v Písku, a pokračuje: „Stoprocentním vlastníkem domů je město a měli jsme v plánu využít je na sociální bydlení, takže nám tato nabídka přišla velmi vhod.“

V Písku přitom netrpí nedostatkem sociálních bytů, jak se ukazuje při rozhovoru s ředitelkou Domovní bytové správy města paní Zdeňkou Šartnerovou, spíše je trápila jejich kvalita: „Byty, které obhospodařujeme, nejsou bezbariérové a hlavně tam chybí výtah, což je u bydlení pro handicapované lidi a seniory problém.“  Ve všech rekonstruovaných domech tedy bude nově zakomponován invalidní lůžkový výtah.

V domě na Jiráskově nábřeží se kromě zateplení, oprav nebo výměny opotřebovaných prvků a nového lůžkového výtahu na vnitřní dispozici nic měnit nebude, protože je vyhovující a už teď dům slouží jako domov s pečovatelskou službou a část objektu také jako provozní budova Diakonie ČCE, kde poskytují seniorům kompletní služby. Zato dva domy na nábřeží 1. máje čeká velká změna. „Vznikne zde dohromady devatenáct samostatných bytů, v každém patře vždy po dvou bezbariérových, a v podkroví pak vybudujeme startovací byty pro mladé,“ představuje plány města Zdeňka Šartnerová.

Už teď před začátkem rekonstrukce je při pohledu z ulice vidět markantní rozdíl mezi „před“ a „po“. Domy jsou totiž řadové, rozdělené tzv. stravovadlem – vývařovnou pro seniory, a mají v sousedství již zrekonstruované „bratříčky“. Na projektu jejich modernizace se podílel místní architekt, a tak ho město logicky oslovilo i při plánování přestavby sociálního bydlení.  „Chtěli jsme zachovat jednotnou ‚tvář‘ domů, a také protože ty domy zná, vyšlo to levněji,“ vysvětluje paní ředitelka.

Město plánuje začít s rekonstrukcí už v zimě a hotovo by chtěli mít do konce října 2016. Chtějí se tak „pojistit“ proti případným komplikacím, které by mohly způsobit nedodržení podmínek nízkoúročeného úvěru z programu JESSICA.

Rozpočet na celou akci překračuje 50 milionů korun, JESSICA se podílí částkou 38, 7 milionu Kč. „Tak velkou investici, která se bude realizovat najednou, jsme tu ještě neměli, i když programy SFRB známe a už jsme je v Písku využívali, hlavně pomohly jednotlivým SVJ. I jednání s Fondem probíhalo bezproblémově, a tak věříme, že všechno dobře dopadne a dílo se podaří,“ říká Petr Jelínek z městského úřadu.

Zdroj: Portál o bydlení