Listopadový seriál. Energie a média v bytovém domě

Energie – už slovo samo vyvolává pocit čehosi neklidného, pulzujícího. Energie má mnoho synonym, byť z gramatického hlediska nelogických: život, budoucnost, ekologie, finance. A právě tomu bude věnována podstatná část tohoto seriálu.

Seriál jako obvykle rozdělíme do několika tematických celků, jejichž hlavními „hrdiny“ se stanou elektrická energie, plyn, teplo, teplá a studená voda, a to ve všech souvislostech, které v domácnostech mají.

Věnovat se ovšem budeme i pravidlům, týkajícím se rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody, způsobům měření, ale též legislativním změnám, jež s naší tematikou souvisejí.

Pokud vás budou zajímat další podrobnosti či budete potřebovat odpověď na některé otázky, pište na mail info@remove-this.portalobydleni.cz

 

 

Listopadový seriál. Základní pojmy

Co vše rozumíme pojmy „energie a média“ a jaká jsou pravidla pro jejich měření a rozúčtování? Během listopadu se dozvíte víc.

K energiím a médiím dodávaným pro bytové domy patří:

a)      teplo,

b)      teplá voda,

c)      studená voda,

d)      elektrická energie,

e)      plyn.

Teplo, teplá a studená voda v bytových domech

Oblast pravidel pro měření a rozúčtování nákladů na teplo, teplou a studenou vodu v bytových domech doznala v období posledních dvou let zásadní proměnou. Ke změnám z letošního roku patří:

1.      novely:

a)      zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (zákonem č. 103/2015 Sb., s nabytím účinnosti změn od 1. července 2015) a

b)      zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty („zákon o službách“;  zákon č. 104/2015 Sb., s nabytím účinnosti změn od 1. ledna 2016),

2.      vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, která nabývá účinnosti 1. ledna 2016.

V současné době je tak třeba mít na paměti, že se až do konce letošního roku použijí na rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu stávající pravidla (dosavadní znění zákona č. 67/2013 Sb., v kombinaci s vyhláškou č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele).

Teprve od 1. ledna 2016 se použijí pozměněná pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu (novelizovaný zákon č. 67/2013 Sb. v kombinaci s vyhláškou č. 269/2015 Sb.).

K základním změnám patří, že nově bude třeba posuzovat oba uvedené předpisy současně. Platí totiž, že základní pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody stanoví zákon a vyhlášce bude svěřen jen jejich omezený okruh (viz § 14a zákona č. 67/2013 Sb.):

a)      rozsah a výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období, vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů a

b)      náležitosti, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům.

Shodná úprava pro rozúčtování nákladů na teplo a společnou přípravu teplé vody platí pro případy, kdy (§ 6 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb.):

1.      není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, a náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu podle jiného právního předpisu. V takových případech se náklady rozúčtují na základě:

a)      ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě,

b)      u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva,

c)      u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek.

Pokud k dohodě nedojde, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody podle jiného právního předpisu upravujícího podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a společnou přípravu teplé vody v domě. Změna způsobu rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům je možná vždy až po skončení zúčtovacího období.

2.      je stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

Další pravidla viz zvláštní kapitoly o rozúčtování nákladů na teplo, teplou a studenou vodu.

Zdoj: Martin Kroh, ČSRB

 

 

 

Listopadový seriál. Rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody

Od 1. ledna 2016 se doplní podmínky i pro rozúčtování teplé vody. Způsob rozúčtování zůstává bez výrazných změn. 

Nová vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům však nově doplňuje pravidla pro rozúčtování na poskytování teplé vody ve společných prostorách (§ 5 odst. 3), to dosud v legislativě chybělo.

Stávající situace:

Rozúčtovací období roku 2002 až 2015 se řídí podle vyhlášky MMR č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele § 5 odst. 2 až 4:  

„Náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů. Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů.“

Novinky od 1. ledna 2016

Opět bude platit zmíněná kombinace právní úpravy rozúčtování nákladů na teplo v zákoně č. 67/2013 Sb. a v nové vyhlášce č. 269/2015 Sb.

Vedle obecných pravidel pro rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody, zmíněných v úvodní kapitole, stanoví citovaný zákon v § 6 odst. 4:

„Náklady na společnou přípravu teplé vody pro zúčtovací jednotku za zúčtovací období tvořené náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody a náklady na spotřebovanou vodu se rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů na teplou vodu instalovaných u příjemců služeb. Neumožní-li příjemce služeb instalaci vodoměrů na teplou vodu nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky.“

Na vyhlášce je ponecháno určení:

a)      rozsahu výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům,

b)      jejich rozdělení mezi příjemce služeb,

c)      hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období,

d)      vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů,

e)      náležitosti, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům.

(Viz § 14a zákona č. 67/2013 Sb.).

Vyhláška č. 269/2015 Sb. pro rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody stanoví základní neměnné pravidlo (§ 4 odst. 1):

„Základní složka nákladů na teplo spotřebované na poskytování teplé vody činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů.“

Dále vyhláška stanoví pravidla a další podrobnosti pro rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody.

Změny u nákladů na rozúčtování spotřebované vody použité pro poskytování teplé vody

Vyhláška č. 269/2015 Sb. pro rozúčtování nákladů na vodu spotřebovanou pro poskytování teplé vody stanoví základní neměnné pravidlo (§ 4 odst. 1):

„Základní složka nákladů na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody činí 0 % a spotřební složka 100 % nákladů.“

Rozúčtovací období roku 2002 až 2015 se řídí podle vyhlášky MMR č. 372/2001 Sb., § 5 odst. 10:

„Náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé užitkové vody rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů instalovaných vodoměrů u konečných spotřebitelů.“

Od roku 2016 je uvedené pravidlo obdobně obsaženo v § 4 odst. 7 vyhlášky č. 269/2015 Sb.

Od 1. ledna 2012 také platí změna ve vyhlášce č. 428/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), která upravuje směrná čísla roční spotřeby vody. Například pro byt s tekoucí teplou vodu činí roční spotřeba na osobu 35 m3, zatímco původně to bylo plných 56 m3, ale protože průměrná spotřeba českých domácností klesá, změnila se i směrná čísla.

Zdroj: Martin Kroh, Jarmila Trčková, Daniel Nový, ČSRB

 

 

Listopadový seriál. Rozúčtování nákladů na poskytování studené vody

V minulém textu jsme se věnovali rozúčtovávání teplé vody. Jak je to ale s vodou studenou? Platí stejná pravidla?

Rozúčtování vzniklých nákladů na studenou vodu dle instalovaných bytových vodoměrů nebylo legislativně řešeno. Pravidlo zavedl až zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty („zákon o službách“), ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. ledna 2014. V § 5 odst. 2 písm. a) říká:

„Dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody.“ (Viz vyhláška č. 428/2001 Sb.)

Zde je tedy obsažen návod na řešení sporných situací, jak vyúčtovávat spotřebu vody v případech, kdy nejsou instalovány vodoměry na všech odběrných místech v daném domě, což je poměrně častá situace.

Zdroj: Martin Kroh, Jarmila Trčková, Daniel Nový, ČSRB

 

 

 

Listopadový seriál. Rozúčtování nákladů na teplo

Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo nová pravidla pro rozúčtování tepla, která budou platit už od 1. ledna 2016. 

Kladou si za cíl přinést spravedlivější přerozdělování nákladů na vytápění mezi obyvatele bytových domů.

Stávající situace

Rozúčtovací období roku 2002 až 2015 se řídí podle vyhlášky MMR č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele § 4 odst. 1 až 4:

„Náklady na tepelnou energii na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka činí 40 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody.“

Kdy se tato pravidla používají

V případech, kde je v souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů instalováno povinné měření spotřeb tepelné energie. Pro případ, kdy nejsou měřiče instalovány, platí § 4 odst. 5 vyhlášky č. 372/2001 Sb.: „V zúčtovací jednotce, ve které u konečných spotřebitelů nejsou instalovány měřiče tepelné energie nebo indikátory vytápění, vlastník spotřební složku rozdělí mezi konečné spotřebitele obdobným způsobem jako složku základní.“

Prováděcím předpisem k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, je vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie, ve znění pozdějších předpisů.

Tato vyhláška stanoví pravidla pro osazování přístrojů registrujících dodávku tepelné energie takto (§ 7a odst. 1 a 2):

„V budovách se vnitřní rozvod tepla pro vytápění a vnitřní rozvod chladu vybaví v případě, že:

a) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru,

b) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech,

1.      zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo

2.      pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii (kalorimetr).

Zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je:

1.      indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný na každém otopném tělese,

2.      indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa nebo

3.      přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období.

V budově se instalují vždy stejné typy indikátorů nebo přístrojů se snímačem teplot.

Zdroj: Martin Kroh, Jarmila Trčková, Daniel Nový, ČSRB

Listopadový seriál. Co nás čeká od 1. ledna 2016?

Avizovaná kombinace právní úpravy rozúčtování nákladů na teplo v zákoně č. 67/2013 Sb. a v nové vyhlášce č. 269/2015 Sb.

Vedle obecných pravidel pro rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody, zmíněných v úvodní kapitole, stanoví citovaný zákon v § 6 odst. 3:

„Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemce služeb s měřením nebo zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody. Neumožní-li příjemce služeb instalaci stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky.“

Na vyhlášce je ponecháno určení:

a)      rozsahu výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění,

b)      jejich rozdělení mezi příjemce služeb,

c)      hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období,

d)      vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů,

e)      náležitosti, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování nákladů na vytápění.

(Viz § 14a zákona č. 67/2013 Sb.)

Od rozúčtovacího období roku 2016 nabude pro rozúčtování nákladů na teplo účinnost vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům., která pro rozúčtování nákladů na vytápění stanoví:

„Základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Výši základní složky určí poskytovatel služeb. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců služeb, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice. U ostatních příjemců služeb se vychází pouze z náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění.“

Dále vyhláška stanoví pravidla pro úpravu výpočtové metody a další podrobnosti pro rozúčtování nákladů na teplo.

Shrnutí hlavních rozdílů:

·         poměr spotřební a základní složky,

·         změna spodní a horní hranice spotřební složky,

1.      sankční navýšení u uživatelů, kteří neumožní instalaci (nebo neumožní odečet) z 60 procent na 200 procent,

·         přepočet se dle nové legislativy týká pouze uživatelů, kteří se odlišují od průměru, dle původní legislativy docházelo k přepočtu celého domu.

Zdroj: Martin Kroh, Jarmila Trčková, Daniel Nový, ČSRB

                       

 

 

 

 

 

Listopadový seriál. Energie – teorii střídá praxe

A praxe znamená konkurenční boj, který vede, naštěstí pro zákazníky, ke snižování cen za energie a ke zkvalitňování služeb.

Praktická účinnost energetického zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), definujícího liberalizovaný trh energií a umožňujícího odběrateli uspořit za energie výběrem z více dodavatelů, je dosud charakterizována soupeřením dominantních dodavatelů na energetickém trhu s novými alternativními společnostmi. Ty se své zákazníky v naprosté většině případů snaží oslovit nabídkou výhodnější ceny energií. Výsledkem tohoto „energetického boje o zákazníka“ je pozitivní finanční dopad na odběratele, kdy dodavatelé pod konkurenčním tlakem a také vlivem vývoje cen elektrické energie a plynu na světových trzích v posledním období výrazně snížili ceny za energie.

Důležitým přínosem konkurenčního prostředí je také posílení zákaznického servisu odběratelům. Právě na zkvalitnění a rozšíření služeb zákazníkům se upírá stále větší pozornost dodavatelů energií, mimo jiné proto, že se cenové rozpětí jejich nabídek, zejména u alternativních dodavatelů, postupně vyrovnává.

Další možností, jak uspořit náklady na energie, je vhodná skladba spotřebičů v odběrných místech, ať již jde o byty nebo společné části domu. Náhradou stávajících elektrospotřebičů a žárovek za nové „šetrné“ spotřebiče a nové typy osvětlovací techniky například LED osvětlení, je možno docílit značných úspor, nicméně takové řešení má i vyšší pořizovací náklady, které je nutné předem vyhodnotit. Nejekonomičtější je toto provádět postupně dle životnosti stávajících spotřebičů.

Poslední možností, jak uspořit za energie, je technický zásah v odběrném místě, a to snížení velikosti jističe, za který odběratel platí pravidelné měsíční platby bez ohledu na množství odebrané energie. V současnosti je výhodnost této možnosti úspor v porovnání s investičními náklady na realizaci a revizní zprávu nejméně diskutabilní, od 1. 1. 2016 tomu bude jinak.

Připravovaná změna legislativy ovlivní strukturu výběru distribučních poplatků

Aktuálně schválená novela energetického zákona a zákona č. 165/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů o podporovaných zdrojích energie, která vstoupí v platnost od 1. 1. 2016, již nastavuje první změnu výběru poplatků za obnovitelné zdroje. Místo výběru poplatků za množství spotřebované elektrické energie odběratelem v Kč/MWh bude výběr poplatků vztažen na proudovou hodnotu hlavního jističe, tedy Kč/A/měsíc.

Příklad:

Zákazník, který má standardní bytovou sazbu D02d, velikost jističe 1x25A a roční spotřebu 3 MWh / rok, zaplatil v roce 2015 měsíčně za jistič 28 Kč / měsíc, tedy 336 Kč/rok a za obnovitelné zdroje 1485 Kč / rok. Od 1. 1. 2016 bude platit za jistič + obnovitelné zdroje cca 150 Kč / A / měsíc, tedy 1800 Kč / rok, i když by měl nulovou spotřebu elektrické energie. 

Již nyní je připravována další novela energetického zákona a prováděcích vyhlášek k termínu platnosti od 1. 1. 2017, která bude i nadále měnit strukturu výběru dalších distribučních poplatků za množství spotřebované elektrické energie odběratelem v Kč / MWh na hodnotu hlavního jističe, tedy Kč / A / měsíc.

Další distribuční položkou, která se bude měnit od 1. 1. 2016, je poplatek, jímž se hradí činnost Energetického regulačního úřadu (ERU). Nyní je činnost ERU hrazena 2 Kč / MWh, což u zákazníka, viz  příklad, výše znamená roční náklad 6 Kč / rok. Od 1. 1. 2016 stejný klient zaplatí  2,5 Kč (plánovaná položka) za odběrné místo, což v ročních nákladech znamená 30 Kč / rok.

Zdroj: Břetislav Novosad, Martin Kroh, ČSRB

Listopadový seriál. Elektrická energie

Pokud vás zajímá, z čeho se skládá cena elektrické energie, co je to energie silová či na co si dát pozor při výběru jejího dodavatele, věnujte pozornost následujícímu textu.

Ceny za elektrickou energii se skládají ze:

1.      složek regulovaných Energetickým regulačním úřadem (ERÚ):

a.       cena za distribuci (doprava elektřiny od výrobce ke konečnému zákazníkovi),

b.      cena za systémové služby,

c.       cena za zúčtování operátorem trhu,

d.      cena za podporu obnovitelných zdrojů.

2.      neregulované složky – ceny za silovou elektřinu

Cena za silovou elektřinu je hlavním předmětem zájmu dodavatelů při oslovování potenciálních zákazníků. Její výše není regulována a je tou částí ceny, kterou může zákazník ovlivnit výběrem svého dodavatele.

Postup změny dodavatele je detailně popsán na webových stránkách Energetického regulačního úřadu.

Společné části domu

Primární možností, jak uspořit na elektrické energii ve společných částech domu, je zvolit vhodného dodavatele silové elektřiny. Tímto krokem lze uspořit až 10 % nákladů za energie bez investičních nákladů.

Vzhledem k tomu, že celková platba za elektrickou energii je kromě silové elektřiny složena také z tzv. regulovaných distribučních poplatků, a to až ze 70 %, je možno uspořit výrazně i na této položce. V praxi se setkáváme s tím, že SBD a SVJ mají na společné části domů sjednánu nevhodnou, tzv. podnikatelskou distribuční sazbu C (např. C01d, C02d.).

Přitom vyhláška č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou v příloze 4a výslovně kategorizuje tato odběrná místa do distribučních sazeb určených pro sektor domácnosti, tedy distribuční sazby D (např. D01d, D02d). Tyto sazby mají nižší jednotkové ceny jak za jističe, tak za další regulované položky. Změnou sazeb z C na D může dojít k další úspoře až 30 %. Tato změna s sebou nenese žádné dodatečné náklady a jedná se pouze o administrativní úkon.

Další možností úspor je fyzické snížení velikosti hlavního jištění jak u sklepních prostor, tak u osvětlení. Historicky byly sklepní prostory více využívány. Byly vybaveny elektrospotřebiči (např. pračky, sušičky, apod.), a tudíž byl požadavek na velikost jištění větší.

Dále se výrazně změnila technologie osvětlování společných částí domů, kdy velké množství klasických žárovkových osvětlovacích těles je nahrazováno úsporným ledkovým osvětlením. Po novelizaci shora citovaných zákonů bude tato možnost zvýšení úspor pravděpodobně nejvýhodnější.

Bytové jednotky

U bytových jednotek může opět vzniknout primární beznákladová úspora vhodnou volbou dodavatele elektřiny jejím odběratelem.

Nákladovost za elektřinu lze výrazně ovlivnit vhodným výběrem produktu. Obecně je znám princip garance stability ceny po určité období, někdy doplněný i finančním bonusem, výměnou za déletrvající závazek odběratele k odběru elektrické energie. Současně si je však třeba připomenout, že v posledních třech letech klesla cena za silovou elektřinu téměř o 30 % a odběratelé s fixovanou cenou se připravili o možnost využívat tohoto klesajícího trendu. Z uvedeného důvodu je vhodné fixaci nejvyšší ceny na určité období doplnit závazkem dodavatele, že dokáže reagovat na pokles ceny.

Mezi novinky naopak patří např. možnost sjednat cenu za dodávku elektrické energie proměnlivou v čase, tzv. hodinové burzovní produkty. V tomto případě platí odběratel za každou odebranou hodinu. Vzhledem ke struktuře odběru domácností, kdy je výrazná spotřeba elektřiny především o víkendech, a v tomto čase jsou ceny za silovou elektřinu nejlevnější, může být takové řešení pro koncového odběratele dalším zajímavým nápadem.

Na co si dát pozor

Při výběru vhodného dodavatele elektrické energie je dobré využít informací na informačních portálech veřejné správy, kam patří především zmíněné webové stránky Energetického regulačního úřadu. Zájemce zde najde přehledně uspořádané informace, dozví se o svých právech i o povinnostech dodavatelů, o liberalizovaném trhu energií a získá i odpovědi na nejčastější dotazy a již zmíněný návod, jak si má počínat při změně dodavatele. Sem také mohou být směřovány případné dotazy vyplývající z reklamací, pro které byly vyčerpány standardní reklamační postupy u příslušného dodavatele.

Snad již rozšířenou samozřejmostí je obezřetnost při „rychlých“ nabídkách různých zástupců či zprostředkovatelů v rámci návštěv domu či bytu. Lze jen doporučit vždy důkladné zvážení nabídky před její zbrklou akceptací.

Zdroj: Břetislav Novosad, Martin Kroh, ČSRB

 

 

Listopadový seriál. Zemní plyn

Otázky úspory energie jsou zásadní. O tom, jak postupovat v případě elektrické energie, jsme se zmiňovali. Ale co plyn?

Možnosti, jak uspořit za zemní plyn, jsou však oproti elektrické energii více omezeny. Cenová struktura za dodávky zemního plynu je obdobně jako u elektrické energie rozdělena na platbu za komoditu (část ceny neregulovanou Energetickým regulačním úřadem) a za regulované platby (distribuce, služby operátora). Rozdílem je, že poměr nákladů za distribuci z celkových nákladů za zemní plyn je pouze okolo 20 %. Způsoby, jak uspořit v regulovaných platbách, v této chvíli nejsou.

Možnými řešeními jak uspořit na zemním plynu jsou:

a)    vhodný výběr dodavatele zemního plynu,

b)    vhodný výběr plynového spotřebiče,

c)    změna (přechod) z plynové spotřeby na elektřinu.

U komodity zemní plyn je hlavní možností, jak uspořit, vhodně si vybrat dodavatele zemního plynu. V současnosti je na trhu více než 100 aktivních obchodníků se zemním plynem, kteří jsou schopni zajistit dodávky zemního plynu konečnému odběrateli včetně zajištění bezpečnostních standardů v případě nedostatku zemního plynu, například v důsledku právě probíhajícího konfliktu na Ukrajině.

Cenový rozptyl u dodavatelů je značný. Dominantní dodavatelé bývají cenově méně výhodní, nicméně jejich cenová politika se změnila ve vyplácení zpětných bonusů a je na zvážení odběratele, aby posoudil, zda zpětný bonus u dražší ceny je výhodnější než levnější cena komodity.

Vhodným výběrem spotřebiče, popřípadě přechodem ze spotřebiče plynového na elektrický, je možno docílit dalších úspor. Vhodnost tohoto řešení je nutno prokalkulovat s aktuálními cenovými možnostmi na trhu jak komodit, tak pořizovacích cen spotřebičů.

Na co si dát pozor

Pro výběr vhodného dodavatele plynu platí obdobná doporučení jako u elektrické energie. Obezřetnost je namístě i zde a určitě se vyplatí zauvažovat nad jednotlivými nabídkami dodavatelských společností. Pro získání bližších informací je opět nejlepší navštívit přímo webové stránky Energetického regulačního úřadu (www.eru.cz).

Ceny za silovou elektřinu a zemní plyn dlouhodobě klesají

Rok 2015 se nese ve znamení poklesu cen za nakupované energie (elektřina a zemní plyn). Jedná se o nákupní ceny energií, za které nakupují dodavatelé energií koncovým zákazníkům pro příští rok 2016. Z tohoto trendu lze usuzovat, že i v příštím roce by měl pokračovat pokles cen energií pro koncové zákazníky (včetně domácností).

Výši úspory oproti roku 2015 v současnosti není možné více upřesnit z důvodu neznámých regulovaných poplatků, které budou zveřejněny v průběhu  listopadu, ale také s ohledem na obchodní politiku dodavatelů energií v příštím roce.

Zdroj: Břetislav Novosad, Martin Kroh, ČSRB

 

 

 

Listopadový seriál. Rozúčtovatele tepla i vody se někdy vyplatí změnit

Firem nabízejících rozúčtování tepla i teplé vody působí v České republice stovky, ne každá ale poskytuje stejně kvalitní služby. 

Podívejme se společně na to, co je při výběru důležité z pohledu správce či majitele bytového domu, bytového družstva či společenství vlastníků jednotek.

Legislativní garance

Legislativa v oblasti bydlení se rychle mění. Od 1. ledna 2016 dojde například k velkým změnám u rozpočítání tepla, protože vstoupí v účinnost vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, a ta zcela nahradí dosavadní předpis, vyhlášku č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele.

Zdaleka ne každá rozúčtovací firma ale dokáže včas zareagovat. Pokud vám vystaví nepřesné vyúčtování, mohou nastat velké potíže. Když třeba vyúčtování úspěšně napadne někdo z uživatelů bytu, musí se vše přepočítat. Uživatelé dokonce mohou žádat sankční úrok za částky, které omylem zaplatili navíc. To se většinou neobejde bez vzrušených emocí a hádek. Důležitou roli proto hraje takzvaná legislativní garance, kterou na své rozúčtování poskytují zavedené rozúčtovávací firmy. Tato garance znamená jistotu, že bude veškeré rozúčtování provedeno v souladu s aktuální legislativou.

Způsoby sledování spotřeb tepla

Dodavatelé rozúčtovacích služeb se liší také způsobem sledování spotřeb tepla. Zatímco u vody (teplé i studené) je situace jednoduchá – měří se vodoměry, které se od sebe liší zpravidla jen různou přesností měření – u tepla je situace výrazně komplikovanější. Oblast je legislativně upravena vyhláškou č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie, ve znění pozdějších předpisů.

V případě, že rozvod tepla (či chladu) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, zaznamenává se spotřeba tepla pracovním měřidlem (kalorimetrem), určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru. Je třeba však mít na paměti, že naměřená hodnota určuje poměr podílu uživatele na nákladech tepla ku podílům ostatních uživatelů jednotek v domě.

V případech, kdy rozvod tepla (či chladu) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech, použijí se zpravidla zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Těmi jsou nejčastěji indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalované na každém otopném tělese. Méně používanými jsou indikátory instalované na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroje se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období.

Zásadním pro osoby odpovědné za správu domu (SVJ či BD, případně pověřeného správce) může být pohled na technologická řešení měřících zařízení používaných jednotlivými dodavateli. Ta se výrazně lišit a tomu by měla odpovídat i volba zákazníka. Zde zmíníme alespoň ta nejpodstatnější:

-          garantovaná doba provozu zařízení (funkčnosti baterií) – zpravidla desetiletá, která umožňuje velmi dobrou kombinaci s vodoměry, které je třeba vyměnit či podrobit kalibraci každých pět let. Měření pak při správném nastavení vyžaduje fyzickou přítomnost v bytě jen jednou za pět let, to samozřejmě nevylučuje možnost zástupce SVJ, BD či pověřeného správce zkontrolovat umístění a funkčnost odečtových zařízení kdykoliv v průběhu této lhůty (viz § 7 odst. 4 písm. a) a g) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ale také § 1183 odst. 1 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku pro vlastníky jednotek),

-          obousměrná či jednosměrná technologie komunikace odečtových zařízení mezi sebou či směrem k datové sběrnici – ve druhém případě je třeba dbát správného nastavení komunikace v průběhu celého provozního období a řešit případná odstínění odečtových zařízení, první způsob komunikace jednotlivých zařízení si v takovém případě zpravidla sám umí najít jinou cestu pro předání dat do centrální sběrnice k jejich odeslání,

-          přístupnost zjištěných hodnot – někteří dodavatelé používají data v zakódované podobě a zákazník se k nim dostane pouze s přivolením dodavatele. Takový způsob získávání dat neumožňuje zákazníkovi měnit dodavatele v průběhu desetiletého období. Praxe však ukazuje, že s tím nebývají zásadní obtíže a takový systém používají i dva největší dodavatelé služeb rozúčtování v České republice.

Nabídka portálových služeb

Zdaleka ne všechny rozúčtovávací firmy dnes umí nabídnout i takzvané portálové služby. Ty jsou sice technologicky náročnější, ale uživatelsky mnohem vstřícnější. Jejich podstatou je dálkový odečet dat pomocí datové sběrnice, která v pravidelných intervalech, často vícekrát měsíčně, pošle naměřené údaje ze všech bytů do centrálního počítače. Pomocí portálu jsou pak data přístupná členům statutárních orgánů SVJ a BD nebo jím pověřeným správcům bytových domů.

Tímto řešením se mimo jiné může předejít i velké většině neoprávněných manipulací s indikátory tepla i potížím s nefunkčními indikátory. Portál totiž dokáže upozornit na všechny anomálie a nestandardní výsledky měření u jednotlivých měřených prostor. Portálové služby navíc odstraňují poplatky za odečítací komisaře a také eliminují jejich možné chyby, čímž celý proces odečtu zrychlují, zlevňují a zpřesňují.

Portálové služby mají navíc ještě jednu výhodu, prostřednictvím přístupového jména a hesla se může na průběžné výsledky dívat i každý z uživatelů bytů. S touto možností ostatně počítá i evropská legislativa, takže pokud zavedete portálové služby už teď, nebudete muset za pár let měnit svůj zastaralý systém odečtu za portálový.

Zdroj: Martin Kroh, ČSRB

 

 

Listopadový seriál. Jak rozúčtovávat

Zatímco u rozúčtování tepla i teplé vody očekáváme od nového roku změny, u studené vody se nic zásadního nemění. 

Poslední změna nastala zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (zákon o službách).

S jeho účinností se měnila pravidla rozúčtování nákladů na služby, a to § 5 rozúčtování nákladů na služby, který ve svém odst. 1 uvádí, že způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě nebo o něm rozhodne družstvo anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.

Druhý odstavec zmíněného § 5 řeší situaci, kdy nedojde k ujednání nebo rozhodnutí družstva anebo společenství o rozúčtování nákladů na služby. V takovém případě se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod rozdělí v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody.

Samotná směrná čísla se pak naposledy měnila vyhláškou č. 120/2011 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb. Změny směrných čísel tam jsou uvedeny v příloze č. 12.

Zdroj: Jarmila Trčková, Daniel Nový, ČSRB