Říjnový seriál. Plísně

Podle statistik s nimi bojuje každá pátá domácnost. Nejlépe se jim daří ve vlhku a teple, koupelny jsou proto jejich ideálním stanovištěm.Ale nezříkají se ani dalších částí našich obydlí. Zatlačeni (často) do plesnivého kouta mnohdy nevíme, jaké prostředky zvolit, abychom se jich zbavili jednou pro vždy. O tom, jak si s plísněmi poradit, bude náš říjnový seriál.

Podzim bývá sychravý a vlhký. Vlhkost se vkrádá do našich domácností, což není nikdy nic příjemného. Nadměrná vlhkost v bytě je ale závadou, komfort bydlení se zhoršuje a výskyt plísní k jeho zlepšení nepřispívá. Právě vlhké prostředí plísně milují. Někdy je ale jejich odstraňování jen bitvou, kterou svádíme na pomyslné špičce ledovce. Abychom se urputného vetřelce zbavili jednou provždy, nepostačí postříkat zdi osvědčenými chemickými prostředky, větrat či odstavovat nábytek od zdí. Tím sice plísním „život“ zkomplikujeme, ovšem podstatu problému, a tou může být například nedostatečná tepelná izolace domu, tepelné mosty, zatékání, poškozené mezipanelové spáry, nevyřešíme. V takových případech vlastní síly mnohdy už pochopitelně nestačí a je třeba hledat pomoc u specializované firmy.

Nejoptimálnějším řešením je zateplení fasády domu, nicméně ne vždy je možné, proto se vyplatí realizovat alespoň dílčí opatření a nevyklízet plísním prostor. O tom, jaký mají negativní vliv na lidský organismus, vypovídá nejedna odborná studie. Jsou ale věci, které můžeme udělat hned a bez velké námahy: větrat koupelnu po sprchování, kuchyni opatřit digestoří, nenechávat některé místnosti v domě dlouhodobě nevytápěné, při sušení prádla v bytě pravidelně větrat. Možná budeme překvapeni, jak účinně působí.

Podrobnější informace, jak s plísněmi bojovat, naleznete v textech říjnového seriálu.

Pokud vás budou zajímat další podrobnosti či budete potřebovat odpověď na některé otázky, pište na mail info@portalobydleni.cz. 

Říjnový seriál. Plísně – mikroskopické vláknité houby

Plísně, které mohou růst v bytech a domech a ve venkovním prostředí na fasádách, mají schopnost růst i v místech relativně chudých na živiny a vodu. 

Plíseň je nevědecké označení pro určitou skupinu hub, která má v životě člověka zvláštní postavení a jejíž spory (rozmnožovací částice) mohou přežívat v prostředí velmi dlouhou dobu. Jsou navíc všudypřítomné, a člověk je na jejich inhalaci dlouhodobě adaptován. V naprosté většině případů reaguje bez zdravotních následků. Jsou však případy, kdy plísně mají na zdraví člověka negativní vliv. Z tohoto důvodu je třeba výskytu plísní v bytech i domech věnovat velkou pozornost. Více citlivé jsou děti, staří lidé a lidé, jejichž organismus je oslaben jiným onemocněním.

Podmínky pro život mikroskopických hub

Ke svému životu potřebují plísně bezpodmínečně určitou vlhkost materiálu, na kterém rostou, a určitou vlhkost okolí. Optimální teplota pro růst plísní je 18–28 °C, plísně však mohou růst i při teplotách výrazně nižších či vyšších. Druhy plísní, které způsobují mykotická onemocnění člověka, preferují teplotu kolem 37 °C (teplotu lidského těla). Jako živiny mohou plísním sloužit mikročástečky organické hmoty z ovzduší.

Mezi další podmínky, které růst plísní ovlivňují, patří pH materiálů. Pro růst plísní je optimální mírně kyselé až neutrální prostředí. Většina plísní nežije v prostředí zásaditém. Této skutečnosti se využívá ve stavebnictví. Nové zdivo, nátěrové hmoty, fasádní barvy a další výrobky mají zásadité pH. I dříve bylo tohoto poznatku využíváno, například při bělení interiéru vápnem.

Rozmnožování plísní

Plísně se rozmnožují úlomky mycelia nebo sporami. Spory velikosti tisíciny milimetru se šíří vzduchem a hmyzem a přežívají i při nepříznivých podmínkách. Z klíčící spory vyroste vlákno. Vlákna se větví, rozrůstají a splétají do útvaru označovaného mycelium. Část mycelia zůstává na povrchu materiálu (povrchové mycelium), část do materiálů vrůstá (podhoubí). Na specializovaných vláknech povrchového mycelia se vytvářejí rozmnožovací útvary plísní – spory. V ideálních podmínkách v laboratoři se z jedné spory plísně může za pět dnů vytvořit až jedna miliarda dalších spor. Uvolňování spor do ovzduší závisí na vlhkosti, teplotě a proudění vzduchu. Podhoubí získává z materiálů živiny.

Při rozmnožování mohou plísně vytvářet mykotoxiny a těkavé organické látky (vnímané jako plísňový pach). V životním prostředí jsou plísně nepostradatelné. Rozkládají organickou hmotu a významně přispívají ke koloběhu látek a energie v přírodě. Žijí v půdě, na odumřelých rostlinných i živočišných zbytcích. V prostředí se dále stávají potravou jiných organismů, třeba hmyzu a roztočů.

Člověk se naučil schopnosti plísní využívat – v potravinářském průmyslu, ve farmaceutickém průmyslu nebo při výrobě přípravků k biologické ochraně rostlin. Plísně však mohou ničit potraviny, zásoby krmiv, dřevo, kůži, papír i textilie, barvy a další průmyslové výrobky.

Pojmy

Sanace – soubor opatření zahrnující zneškodňování (ničení), inaktivaci nebo odstraňování původců nákaz, zejména mikroorganismů nebo přenašečů, rezervoárů a zdrojů; zahrnuje úpravu prostředí, aby se zabránilo jejich množení a šíření.

Dekontaminace – proces odstraňování mikroorganismů nebo materiálu z prostředí bez ohledu na jejich množství postupem s různým stupněm účinnosti.

Dezinfekce je postup, kdy se chemickými, fyzikálními či kombinovanými prostředky likvidují nežádoucí (škodlivé) mikroorganizmy v prostředí člověka. V případě plísní je dezinfekce represivním zásahem v lokalitách kontaminovaných plísněmi. Dezinfekcí se usmrcují nárůsty plísní a jejich spory. Provádí se pomocí dezinfekčních přípravků, které se aplikují čtyřmi základními metodami: postřikem, otřením či omytím, ponořením a expozicí v atmosféře vypařovaného dezinfekčního přípravku. Po dezinfekci je vhodné provést mechanickou očistu a preventivní ochranu materiálů a prostředí, aby se zabránilo rekontaminaci vláknitými mikroorganismy.

Expozice přípravku – doba působení potřebná pro likvidaci organismů.

Kontaminace – přítomnost škodlivých mikroorganizmů na materiálech. U plísní se jedná o nárůsty – mycelia plísní na materiálech, které využívají ke svému růstu jako substrátu.

Prevence – soubor opatření, kterými se předchází napadení plísněmi, jejich růstu a rozvoji. K tomuto účelu jsou vhodné preventivní přípravky, různé fungistatické přísady, konzervační přípravky a další sanační opatření.

Preventivní dezinfekce – soubor opatření pro odstranění nebo omezení podmínek vhodných pro růst plísní před jejich aktivním výskytem.

Represivní dezinfekce – komplexní soubor opatření, při kterém se odstraní nebo výrazně omezí podmínky vhodné pro růst plísní (zpravidla ve spolupráci více oborů).

Zdroj: ČKAIT

Říjnový seriál. Výskyt plísní v prostředí

Ve venkovním prostředí se plísně rozmnožují především v půdě a na rostlinných zbytcích. Nejvíce plísní se v přírodě vyskytuje v jarních až podzimních měsících.  

V zimě při sněhové pokrývce se ve venkovním vzduchu spory plísní prakticky nevyskytují.

Při rozmnožování uvolňují plísně spory do ovzduší. Koncentrace spor plísní jsou ve vzduchu nejvyšší právě od jara do podzimu. Kromě ročního období jsou koncentrace spor plísní ve venkovním prostředí závislé na místě vyšetření (rostlinný pokryv v okolí, nadzemní výška), klimatických podmínkách (teplota, vzdušná vlhkost, proudění vzduchu) a dalších faktorech. Spory plísní nejsou člověkem vnímány čichem ani zrakem. Jsou malé a lehké – jsou součástí vzduchu, který vdechujeme. Vzduchem jsou přenášeny na velké vzdálenosti a ve vzduchu zůstávají velmi dlouhou dobu.

Ve vnitřním prostředí se vyskytují plísně jako následek jejich výskytu v ovzduší venkovního prostředí. Z venkovního vzduchu se do interiérů dostávají při větrání, na botách nebo předmětech, často s prachem. V interiérech se vyskytují spory plísní ve vzduchu i na površích (na zdech i podlahách, matracích i nábytku, ve ventilačních systémech, na oděvech i předmětech), nejčastěji ve spojení s prachovými částicemi. V jednom gramu prachu z domácností je až jeden milion spor plísní. 

Z povrchů se dostávají spory plísní s pohybujícím se vzduchem opět do ovzduší. Z povrchů jsou odstraňovány s prachem úklidem, tj. stíráním namokro a vysáváním. Úklid, včetně generálního úklidu a renovace interiérů, je hlavním způsobem eliminace plísní (a prachu). Z hladkých podlah se při stírání namokro (stírání čistou vodou novým hadrem i bez dezinfekčního přípravku) spory plísní zcela odstraní.

Ve „zdravých bytech“ jsou koncentrace spor plísní v ovzduší nejnižší v zimních měsících, jako důsledek jejich nízké koncentrace ve venkovním prostředí. V jarních až podzimních měsících se počty spor plísní ve vzduchu zvyšují jako důsledek větrání. Koncentrace spor plísní v bytech se výrazně zvyšují při stavební činnosti, a to i v místnostech domů relativně vzdálených od stavby.

Koncentrace plísní v ovzduší v budovách s plísněmi na zdech a předmětech bývají několikanásobně vyšší než v budovách bez této závady.  

Schopnost jednotlivých druhů plísní uvolňovat spory, množství spor a jejich velikost jsou různé pro různé druhy plísní. Nejsnadněji jsou do vzduchu uvolňovány spory plísní rodů Aspergillus Penicillium – tedy plísní, které vytvářejí nejmenší spory v největším množství. Plísní, které jsou nejčastějšími alergeny.

Počet spor plísní ve vzduchu se zvyšuje rychlostí proudícího vzduchu. To je důležité pro případy, kdy se používají v interiérech přístroje, které zvyšují proudění vzduchu v místnostech (vysavače, čističe vzduchu, odvlhčovače a další). Vždy před zapojením takového přístroje je nutné plísně z povrchů odstranit.

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnové téma. Hodnocení výskytu plísní v prostředí

Při vyšetřování plísní ve vnitřním prostředí se hodnotí jejich výskyt na površích nebo ve vzduchu. 

Povrchy ve vnitřním prostředí se nejčastěji vyšetřují stěry sterilními odběrovými tampóny, případně otiskem na speciální pevné agarové půdy.

Přítomnost plísní na venkovních fasádách se provádí otiskem (na agarové půdy nebo lepicí proužky), nebo seškrabem z povrchů.

Podstatou vyšetření je zjištění koncentrace a určení druhů plísní, které se provádí mikroskopicky. Pro hodnocení výsledků nejsou žádná kritéria a jejich interpretace závisí na zkušenostech laboratoře.

Při vyšetřování vzduchu se zachycují spory plísní aktivním nasáváním vzduchu, nebo se spory ze vzduchu nechají dopadat (sedimentovat) na živné médium. V obou případech vyrostou plísně pouze ze živých spor, případně z úlomků mycelia. Každou metodou i různými přístroji se získávají jiné výsledky.

Právě odlišnost výsledků získaných různými přístroji vede k tomu, že celosvětově nejsou stanoveny žádné závazné standardy, které by uváděly, kolik spor plísní ve zdravém vzduchu může být. Aktivní nasávání vzduchu používá i Pylová informační služba při sběru údajů o sporách plísní v ovzduší. Počítány jsou mrtvé i živé spory. I mrtvé spory plísní jsou alergenní.

Pro hodnocení koncentrace spor plísní v ovzduší se sleduje celkový počet zachycených živých plísní. Určení druhů plísní se provádí zejména v případech, kdy je podezření na onemocnění v souvislosti s pobytem v určitém prostředí. Zjišťuje se alergenní, patogenní a toxický potenciál zachycených plísní.

Hodnocení výskytu plísní v ovzduší v jiných zemích se liší podle použitých přístrojů a klimatických podmínek v jednotlivých zemích. V současné době jsou užívané standardy v jednotlivých zemích velmi odlišné (např. Finsko 100 plísní/m3, Nizozemsko 10 000 plísní/m3) a nejsou pro prostředí bytů a domů závazné.

Hodnocení výskytu plísní v ovzduší v České republice se provádí podle vyhlášky MZČR č. 6/2003 Sb. V § 5 je v této vyhlášce uvedeno, že nepřípustný je viditelný nárůst plísní na zdech a povrchu v  pobytových místnostech, a že požadavky na kvalitu vnitřního prostředí staveb se pokládají za splněné, nepřekročí-li koncentrace hodnotu 500 plísní/m3. Tato vyhláška je závazná pro vnitřní prostředí pobytových místností staveb zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a staveb pro shromažďování většího počtu osob. Tato vyhláška se nevztahuje na prostředí bytů a domů.

Koncentrace plísní v ovzduší do hodnoty 500 plísní/m3 je v našich klimatických podmínkách možné ve vnitřním prostředí bytů a domů dosáhnout řádným užíváním (větrání, vytápění) a úklidem.

Zdoj: ČKAIT

 

 

 

 

 

 

Říjnový seriál. Příčiny výskytu plísní v bytech a domech

Zvýšená vlhkost materiálů je jedinou příčinou růstu plísní na zdech a dalších površích v interiéru. 

Vlhkost se ve vnitřním prostředí vyskytuje jako následek: havárie, stavební závady, nevhodného užívání obytného prostředí nebo kombinace těchto příčin.

Za největší havárie můžeme považovat povodně a záplavy. K haváriím dále patří: prasklé potrubí rozvodů vody, vytékající voda z pračky, oprava střechy bez zabezpečení proti dešti aj.

Nejčastější stavební závady jsou vzlínání vody z podzákladí nebo přilehlého terénu v důsledku chybějící či nefunkční hydroizolace, různá poškození spojená se zatékáním vody poškozenou střechou, balkonem či terasou, zanesenými okapy aj. Mezi stavební závady patří i tepelné mosty.

Na vlhkých místech rostou plísně v závislosti na obsahu vody. Z těchto míst se voda odpařuje do prostředí a kondenzuje na chladnějších površích. Tak může být vlhký vzduch původem z havárie nebo stavební závady příčinou růstu plísní i na vzdálenějších místech. Toto riziko se zvyšuje v bytech a domech s těsnými okny.

Základní podmínkou pro zamezení růstu plísní je zjištění příčiny havárie nebo závady, odborná diagnostika a náprava.

Nevhodné užívání interiéru znamená, že se v budově vytvoří více vzdušné vlhkosti, než se odvětrá. Neodvětraná vlhkost z ovzduší kondenzuje a vsakuje se do nasákavých materiálů (zdivo, dřevo, textil) a je příčinou růstu plísní. Tuto vodu nevidíme. Zkondenzovanou vodu můžeme pozorovat na zrcadlech, okenních tabulkách a parapetech. Tato viditelná voda je důrazným varováním před rizikem růstu plísní.

V důsledku neodvětrané vlhkosti z ovzduší se mohou plísně vyskytovat v budovách starých i nových, v místnostech zateplených i nezateplených domů. Budov s rostoucími plísněmi stále přibývá. Příčin je několik: nová těsná okna, nižší frekvenci větrání, nedostatečné vytápění, časté sprchování, sušení prádla v bytech, nepoužívání komínových digestoří a ventilátorů v koupelnách.

Kritickými místy, na nichž dochází ke kondenzaci vodních par nejčastěji, jsou především: místa kolem oken a dveří a svislé a vodorovné kouty. V těchto místech je povrchová teplota nejnižší. Dochází zde i k menšímu proudění vzduchu, které by povrchy mohlo vysušovat.

Relativní vlhkost vzduchu úzce souvisí se vzdušnou teplotou. Čím je vzduch teplejší, tím více vody pojme. Dá se říci, že studený vzduch je v porovnání s teplým vzduchem téměř suchý. Je-li například v bytě teplota 20 °C a relativní vzdušná vlhkost 70 %, obsahuje 1 m3 vzduchu 12 g vodní páry. Je-li ve stejnou dobu ve venkovním prostředí teplota 10 °C a relativní vzdušná vlhkost stejná, tj. 70 %, pak 1 m3 venkovního vzduchu obsahuje 6,6 g vodní páry. Tímto chladnějším a sušším vzduchem můžeme bez problémů větrat.

Zdroj: ČKAIT

 

 

 

 

 

 

 

Říjnový seriál. Plísně na fasádách nových domů

Všudypřítomné plísně mohou se „zabydlí“ i na fasádách domů. Příčinou jejich výskytu jsou teplotní změny.

Plísně se na povrch fasád dostávají ze vzduchu. Při vhodných podmínkách se na fasádách rozmnožují a vytvářejí spolu s dalšími mikroorganismy (bakterie, řasy, kvasinky) viditelné barevné povlaky, tzv. biofilm. Složení biofilmu závisí na klimatických podmínkách a řadě dalších faktorů, z nichž nejdůležitější je obsah vlhkosti. Jako živiny slouží mikročástečky organické hmoty, přinášené s prachem ovzduším. Na daném povrchu se vždy rozmnožuje ten organismus, kterému dané podmínky nejvíce vyhovují.

Riziko nerovnoměrné kondenzace vlhkosti na fasádách zateplených domů nelze vyloučit. Příčinou jsou fyzikální procesy, způsobené teplotními změnami.

Vlhkost ze vzduchu kondenzuje na chladném povrchu, protože ten není (oproti stavbám nezatepleným) zahříván v podzimních až jarních měsících teplem unikajícím z budov. Na severozápadních a severních stranách budov přispívá k vlhkosti i voda z dešťových srážek. Slunce v těchto místech povrchy nevysušuje, nemohou se projevit ani dezinfekční účinky UV záření.

Druhy plísní rostoucí na fasádách jsou velmi často stejné jako druhy plísní ve vnitřním prostředí na zdech. Nejčastěji jsou to plísně rodů Alternaria Cladosporium, které jsou schopné růst i při nízkých teplotách. Z povrchů fasád, na nichž se plísně rozmnožují, se uvolňuje do ovzduší velké množství spor, které se při větrání mohou dostat i do vnitřního prostředí bytů.

Na povrch zateplovacích systémů negativně působí organické kyseliny, které produkují mikroorganismy rostoucí na površích. Vytvořený biofilm spolu s prachovými částicemi zadržuje vodu. Při mrazu v zimních měsících a přeměně vody v led dochází k uvolňování částic omítky a tím ke znehodnocování povrchu fasády. V konečném důsledku může dojít i ke zhoršení tepelných vlastností pláště budovy.

 

Základním preventivním opatřením je výběr celého systému zateplení, včetně zvolených materiálů a stavební firmy. Z dosud provedených staveb se ukazuje, že nejvíce jsou napadány akrylátové omítky bez biocidní přísady. Odolnější bývají hladké silikonové omítky, které mají hydrofobní vlastnosti nejlepší (oproti ostatním typům omítek) a vodu na svém povrchu nezadržují.

K prodloužení životnosti povrchových vrstev a k zachování estetického vzhledu stavby jsou do omítkovin přidávány biocidní látky. Vzhledem k tomu, že biocidní přípravky časem ztrácejí účinnost (povětrnostními vlivy a slunečním zářením) či jsou vymývány, doporučuje se jejich opakovaná aplikace.

Jako preventivní opatření je vhodné mytí a čištění fasád – odstranění povrchových nečistot tlakovou vodou. Jen na čistém povrchu fasády může dojít k těsnému kontaktu mikroorganismů a biocidního přípravku. To se běžně nedělá, i když by se náklady na toto opatření vrátily. Obnovy fasád jsou mnohem dražší.

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Negativní vlivy na výskyt plísní

Negativní vliv na růst plísní v interiéru má zejména dostatečné vytápění a větrání. 

Vytápění objektů zajišťuje snížení relativní vlhkosti vzduchu a zvyšuje teplotu vnitřních povrchů obvodových konstrukcí. Náklady na vytápění bytů se sníží po zateplení budovy. Toto stavebnětechnické opatření výrazně snižuje tepelné ztráty. Vnější zateplení budovy je téměř vždy spojeno s výměnou oken, která jsou více těsná. Proto je nutné v takových domech více větrat.

Nejčastější chyby při vytápění jsou: vytápění nedostatečné (na nízké teploty) – na chladných površích dochází ke kondenzaci vodní páry, vytápění jen části bytu – „pouští se“ teplý a zároveň vlhký vzduch do nevytápěné ložnice, spížní nebo šatní skříně s chladnými povrchy, přetápění místností – např. v kuchyních při vaření je ve vzduchu velké množství vodní páry, která kondenzuje na dosud chladnějších površích, vytápění nárazové (nerovnoměrné) – dochází ke kombinaci jevů spojených s nedostatečným vytápěním a přetápěním.

Při vytápění je možné se řídit doporučením návrhových teplot: obývací místnosti (pokoje, ložnice, jídelny, pracovny) a kuchyně: 20 °C, koupelny: 24 °C.

Základním hygienickým požadavkem je dostatečné větrání obytného prostředí. To je i požadavek podmiňující zdraví uživatelů bytů. Větráním se z bytů odstraňuje nejen vlhký vzduch, ale i další škodliviny: oxid uhličitý, spaliny a další toxické látky z ovzduší. Větráním se do bytů a domů přivádí kyslík.

K větrání dochází infiltrací nebo provětráváním.

Infiltrace je výměna vzduchu, k níž dochází funkčními spárami oken a venkovních dveří. Nejnižší je u nových typů oken. Uživatelé domů s novými okny tedy musejí v bytech větrat víc, než byli doposud zvyklí.

K provětrávání dochází otevíráním oken a dveří. V létě mohou být okna trvale otevřena. V zimním období je nevhodné trvalé otevření i malého profilu oken („na ventilačku“). Studený vzduch z venkovního prostředí ochlazuje povrchy v místnostech, ale k výměně vzduchu dochází jen v oblastech blízko oken. Důležité je větrat krátce celou plochou okna. Proudění vzduchu při větrání může zajistit i vysušení povrchů.

Negativní vliv na růst plísní má dále vysušování a odvlhčování zdiva (vysoušeči, odvlhčovači, mikrovlnné vysoušení), slunce (sluneční záření má dezinfekční účinky na mikroorganismy včetně plísní, zahřívá zdi a tím pomáhá vysušovat).

A na závěr drobné rady – vařit s pokličkou, instalovat komínovou digestoř, používat v koupelně ventilátor odvádějící vodní páru mimo budovu, sušit prádlo co nejvíce odstředěné v době, kdy jsme v bytě přítomni, nejméně jednou za hodinu důkladně vyvětrat, nedosušovat prádlo položením na topení. Není vhodné sušit prádlo v noci, kdy nemůžeme pravidelně větrat a kdy je v místnosti většinou nižší teplota. Nejvhodnější je použít pro sušení prádla některou z různých typů sušiček.

Zdroj: ČKAIT

 

 

Říjnový seriál. Nápravná opatření při výskytu plísn

Základním hygienickým doporučením je, aby se ve vnitřním prostředí člověka nevyskytovaly nárůsty plísní na površích. 

Nejdůležitější nápravné opatření je odstranění stavební závady, nebo změna užívání prostoru (nejčastěji více vytápět a více větrat).

Rostoucí plísně se likvidují ve dvou krocích: dezinfekce a prevence.

Po dezinfekci (usmrcení plísní, jejich mycelia a spor) je stejně nutným opatřením prevence. Jen výjimečně je samotná dezinfekce dostatečně účinná – problémy s vlhkostí neodezní ihned. Vlhkost v materiálech zůstává i po odstranění příčiny růstu plísní a může být zdrojem vody pro život dalších plísní. Usmrcení plísní se provádí chemickými přípravky. Z fyzikálních metod je možné využít mikrovlnné záření.

Prevence má za úkol zabránit růstu plísní v budoucím období. Po dezinfekci původně napadeného zdiva se nanáší preventivní přípravek. Poté je možné vymalovat s přídavkem preventivního přípravku do malířské barvy.

Při výběru přípravků je vhodné se poradit s odborníky a řádně prostudovat etiketu. Na etiketě je uvedeno prostředí, do něhož je dezinfekční přípravek určen, a bezpečnostní opatření, která je nutné při práci dodržovat.

Návod na odstranění plísní ze zdiva v interiéru

Místa s viditelnými plísněmi ošetřit dezinfekčním roztokem nejlépe postřikem, a to s přesahem asi 0,5-1 m přípravkem určeným k likvidaci plísní. Při práci důkladně větrat!

Poté hadrem namočeným ve stejném přípravku setřít místa s plísněmi i přilehlé oblasti, hadr po použití zabalit do sáčku a vyhodit.

Po 24 hodinách působení přípravku a odstranění plísní malbu seškrábat s přesahem. Je nutné odstranit plísně na povrchu (které vidíme) i podhoubí plísní (které nemůžeme vidět).

Na vydezinfikovaný a očištěný povrch aplikovat přípravek s preventivním účinkem proti plísním. Po zaschnutí je možné vymalovat malířskou barvou. V některých malířských barvách jsou protiplísňové přípravky obsaženy, nebo je možné do běžného malířského nátěru přípravek s preventivním účinkem proti plísním přidat.

Odstraňování plísní z dalších míst

Ze snadno omyvatelných povrchů se plísně odstraní setřením (omytím) dezinfekčním

přípravkem a poté se předměty omyjí pod tekoucí pitnou vodou.

Odstranit plísně z nasákavých materiálů není prakticky možné. Tyto materiály (sádrokarton, minerální vlna, dřevotříska, papír, kůže a textilní materiály) jsou téměř vždy nevratně poškozeny.

Plesnivé předměty po záplavách a povodních, které kromě plísní představují i ohrožení zdraví bakteriemi z fekálií, je vždy nutné likvidovat.

Odstraňování plísní z povrchů fasád vyžaduje vždy průzkumná vyšetření. Nejedná se pouze o odstranění mikroorganismů, ale většinou je nutné opravit i praskliny a trhliny v povrchové vrstvě omítky.

Zdroj: SFRB