31. května 2020

Téma: Rozúčtování nákladů na tepelnou energii

Náklady na teplo k vytápění jsou spolu s náklady na teplou vodu v současné době často nejvyššími položkami nákladů na bydlení pro uživatele bytů a bytových jednotek v bytových domech. Proto je oběma položkám věnována stále větší pozornost směřující k většímu informování spotřebitelů, kteří mohou technickými opatřeními a svým chováním ovlivnit celkovou spotřebu tepla a teplé vody.

Tepelná energie v bytových domech

Právě takovou cestu sleduje směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Nové požadavky v oblasti nakládání s energiemi v bytových domech v blízké budoucnosti ovlivní způsob měření a předávání dat o spotřebách energií (tepla a teplé vody), rozsah informačních povinností kladených jak na dodavatele služeb, tak i na poskytovatele služeb, ale také jejich četnost. Je třeba pamatovat na to, že v některých oblastech opatření výrazně změní současnou praxi a přimějí k důkladnější úvaze, jak zajistit souvisejících služeb s cílem optimalizovat předpokládaný růst nákladů s tím spojených.

Rozúčtování nákladů na tepelnou energii

Oblast rozdělení nákladů na tepelnou energii v  domě s byty upravuje zákon č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění zákona č. 104/2015 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon o službách“), a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, která nabyla účinnosti 1. ledna 2016.

Na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj lze nalézt metodický pokyn k zákonu o službách ve znění zákona č. 104/2015 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a k vyhlášce č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška o rozúčtování“). Metodický pokyn mimo jiné, shrnuje základní pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění v domech s byty a to tak, aby bylo zřejmé, jak by to mělo vyplynout z právních předpisů zejména prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb., která si klade za cíl především adresnější přerozdělení nákladů na tepelnou energii mezi obyvatele domů s byty.

V zákoně o službách v § 6 odst. 2 je uložena povinnost použití zohledňujících polohových koeficientům zdůrazňující nutnost jejich užití. Skutečnost, že zohledňující koeficienty nejsou zmíněny samotnou prováděcí vyhláškou tedy neznamená, že se nepoužijí.

V zákoně o službách v § 6 odst. 3 je uvedena informace o navýšení spotřební složky nákladů, pokud není umožněn odečet indikátorů či měřičů tepla nebo měřič tepla nemá platné cejchovací ověření. Od roku 2016 je to již trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky, což je opravdu výrazné navýšení oproti původnímu navýšení 1,6. Ve vyhlášce o rozúčtování v § 3 odst. 5 pak už najdeme jen odkaz na výpočtový vzorec uvedený v příloze č. 2 vyhlášky. 

Protože uvedený výpočtový vzorec v příloze č. 2 vyhlášky, je trochu odlišný, než ustanovení v zákoně § 6 odst. 3, je nutné ještě nahlédnout do Metodického pokynu ze dne 15. prosince 2017, kde cca na straně 8 – 9 najdeme vysvětlení k odst. 5 vyhlášky a k ustanovení v § 6 odst. 3 zákona.

Vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů z přílohy č. 2 vyhlášky – tedy rozšířený vzorec, použijeme v případě, kdy sankcí postižených bytů je více a jejich celková započitatelná podlahová plocha tvoří více než 5 % celkové započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce. 

V zákoně o službách § 6 odst. 3 jsou také upraveny tzv. spodní a horní limity spotřeby oproti průměrnému nákladu na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce za dané zúčtovací období při rozúčtování nákladů za vytápění. Výši spodní (-20 %) a horní (+100 %) limitní hranice pak najdeme ve vyhlášce č. 269/2015 Sb. v § 3 odst. 2a).

K upřesnění výkladu ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) b) c) vyhlášky o rozúčtování, byl vydán metodický pokyn, který uvádí k § 3 odst. 2:

dojde-li k překročení přípustných rozdílů, bude provedena úprava výpočtové metody uvedená ve vyhlášce tak, aby byly dodrženy základní parametry vyhlášky:

  • rozdělení nákladů na základní a spotřební složku se v zúčtovací jednotce provede pouze jednou u všech příjemců služeb
  • u všech příjemců služeb je rozúčtována v základní složce stejná výše Kč/m2
  • iterace (postupný upřesňující výpočet) se provádí pouze ve spotřební složce; postupným opakováním v cyklech se postupuje tak dlouho až žádný bytový/nebytový prostor v zúčtovací jednotce nepřekračuje povolené limitní hodnoty
  • u příjemců služeb, u nichž bylo zjištěno překročení limitních hodnot, bude náměr korigován korekčním koeficientem,
  • hodnota nákladu (celkem základní a spotřební složka) na vytápění u příjemců služeb, kteří vykazují hodnoty pod přípustnou limitní hodnotou (tj. nižší než -20 %), bude odpovídat hodnotě 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku vztažená na 1m2 jeho započitatelné podlahové plochy
  • hodnota nákladu (celkem základní a spotřební složka) na vytápění u příjemců služeb, kteří vykazují hodnoty nad přípustnou limitní hodnotou (tj. vyšší než + 100 %), bude odpovídat hodnotě 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku vztažená na 1m2 jeho započitatelné podlahové plochy
  • nakonec je třeba připomenout, že u příjemců služeb, u kterých nebylo zjištěno překročení limitních hodnot, bude výše spotřební složky nákladů vycházet z náměrů, přepočtených podle požadavků technických norem, popřípadě v souladu s doporučením výrobců měřidel a korigovaných podle polohy místností v domě

Vyhláška o rozúčtování umožňuje rozpětí základní složky nákladů v rozpětí 30-50 % a zbytek nákladů pak tvoří spotřební složku nákladů. Při stanovení výše základní složky je dobré napřed zvážit jaký typ poměrového měření je v objektu (zúčtovací jednotce) instalován. Pokud jsou v objektu instalovány indikátory, měla by se základní složka blížit hodnotě 50 % z celkových nákladů.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

X