16. září 2021

Téma: Bydlení pohledem práva

Hluční sousedé – možnost řešení sousedských sporů (III)

Rušení hlučným sousedem může být z právního hlediska zásahem do vlastnického či užívacího práva k nemovitosti. Možnosti ochrany práv dotčeného souseda se budou lišit v závislosti na právu, do kterého je zasahováno. Sousedícím pozemkem, popř. stavbou, bytovou jednotkou nebo jinou nemovitou věcí se v tomto případě nerozumí pouze nemovitost nacházející se bezprostředně vedle dotčené nemovitosti, avšak i ty ve větší vzdálenosti, jestliže výkon vlastnického práva k nemovitosti jiného zasahuje i sem.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), obsahuje úpravu tzv. sousedských práv v ustanovení § 1013 a násl., jakožto práv vlastnických. Vlastnické právo jako právo absolutní působí vůči všem, tzn., že každé osobě odlišné od vlastníka ukládá povinnost do tohoto práva nezasahovat. Omezení vlastnického práva je pak důsledkem střetu těchto absolutních práv dvou nebo více osob, tj. vlastníků.

Výše uvedené ustanovení § 1013 občanského zákoníku nepřímo osvětluje stěžejní pojem imisí, z latinského immitere (vnikat, pronikat), kterým se rozumí vše vznikající při výkonu vlastnického práva jednoho souseda jako jeho přirozený důsledek, konkrétně vše, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda). Nedovolenými imisemi jsou ty, které pronikají na pozemek jiného v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku (kumulativně), nebo také ty, které vlastník přímo úmyslně vhání na pozemek jiného, aniž k tomu má zvláštní právní důvod. Přísnější požadavek na tišší způsob výkonu vlastnického práva tak bude kladen na obyvatele panelových domů a hodnotit se bude nejen hlasitost, ale i délka trvání hluku či jeho denní doba.

Vlastník se může bránit pomocí negatorní žaloby dle ustanovení § 1042 občanského zákoníku, jejíž petit musí splnit specifické náležitosti. Vzhledem k ochraně vlastnického práva jiného je nutné přesně vymezit, jakých zásahů a v jaké míře se má vlastník zdržet, konkrétně tedy v případě hluku bude nutno přesně stanovit jeho zdroj, lokalitu, případně intenzitu (hlasitost). Hluk je imisí velmi obtížně objektivně verifikovatelnou, což může způsobit žalobci komplikace při uplatňování jeho práva, a bude třeba vynaložit zvýšenou aktivitu, zejména změřit hlasitost pomocí příslušného zařízení. Pravomocný rozsudek soudu je pak podkladem pro výkon rozhodnutí každého dalšího rušení stejného druhu, tzn. stejné časové, věcné, místní i osobní souvislosti. Soud nikdy neukládá konkrétní způsob, jakým dosáhnout výsledku, to je zcela na úvaze žalovaného. Ochrana vlastnického práva druhého neumožňuje žalovat na odstranění věci, která je zdrojem hluku.

Z titulu nájemního práva se lze rušení užívacího práva bránit pomocí nezprostředkované ochrany nájemce dle ustanovení § 2211 občanského zákoníku podobající se ochraně práva věcného. Nájemce jakožto detentor vykonávající faktickou moc nad věcí, se tedy může bránit tím, že svým vlastním jménem uplatní právo náležící vlastníkovi dle ustanovení § 1042 občanského zákoníku. Nájemce má také možnost dle ustanovení § 2212 občanského zákoníku požádat o ochranu pronajímatele, který je povinen ji poskytnout. Pokud bude pronajímatel vlastníkem, může se bránit výše popsanou negatorní žalobou.

Výše uvedené možnosti ochrany proti hlukovým imisím se uplatní jen v mezích soukromého práva. V případě střetu soukromého a veřejného práva hovoříme o tzv. privilegovaných imisích, tedy těch, které jsou důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen. Dle ustanovení § 1013 odst. 2 občanského zákoníku se imisemi dotčený soused nemůže bránit žalobou negatorní, ale může požadovat toliko náhradu škody mu způsobenou, a to prostřednictvím veřejnoprávních předpisů.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.

Foto: Pixabay

X