Téma: Střešní pláště

Střešní pláště z 60. až 80. let minulého století, navržené jako jednoplášťové nebo dvouplášťové, nejsou z hlediska současných požadavků vyhovující. Většinou byly navrženy bez tepelně technického posouzení. Parotěsná zábrana je buď chybně umístěna, anebo ve většině případů nebyla navržena, tepelná izolace byla tvořena převážně z nestabilizovaného pěnového polystyrenu. Betonové vrstvy nejsou dilatovány, povlaková krytina je nevhodně zvolena, má nedostatečný počet vrstev i nevhodné spádování. Příčinami zvýšené vlhkosti ve skladbě střešního pláště jsou často kondenzace prostupujících vodních par v souvrství, porušení hydroizolační funkce střešního pláště a zatékání, případně zabudovaná či technologická vlhkost, jejichž důsledkem jsou zhoršené tepelně technické vlastnosti střešního pláště.

Začátkem sedmdesátých let se převážně používaly dvouplášťové střešní konstrukce a také se začínal uplatňovat princip skladby ploché střechy s opačným pořadím vrstev. Tuto novou konstrukční koncepci umožňují nenasákavé tepelně izolační materiály – extrudovaný polystyren.

Od roku 2011 musí být střešní plášť navržen v souladu se závaznými kritérii ČSN 73 0540-2:2011. Hodnoty součinitele prostupu tepla U_N,₂₀ podle ČSN 73 0540-2:2011 pro střešní pláště, pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou θ_im = 18–22 °C jsou 0,24 (požadovaná hodnota), 0,16 (doporučená hodnota) a 0,15 až 0,10 (doporučená hodnota pro pasivní domy) s tím, že vliv tepelných mostů v konstrukci lze zanedbat, pokud jejich souhrnné působení je menší než 5 % součinitele prostupu tepla. Pro celoroční bilanci kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce musí platit rovnovážný stav – celkové množství zkondenzované vodní páry musí být menší a nesmí překročit limitní množství zkondenzované vodní páry ve střešní konstrukci.

V současnosti prováděné obnovy nevyhovujících střešních plášťů musí vyhovovat závazným tepelně technickým normovým požadavkům. Dochází k výraznému zvyšování tloušťky tepelněizolační vrstvy. Současné řešení střešních plášťů zahrnuje bezchybné řešení detailů, důsledné posouzení transportu vlhkosti z interiéru do střešního souvrství, respektování tepelných mostů tak, aby se zabránilo kondenzaci vlhkosti uvnitř střešního pláště.

Nově navrhované střešní pláště mohou být řešeny jako jednoplášťové, s klasickým pořadím vrstev, nebo kombinované se střechou s tzv. opačným pořadím vrstev. Nevhodně navržené dvouplášťové střechy s nedostatečným systémem větrání, případně i s nedostatečnou tloušťkou tepelně izolační vrstvy je vhodné nahradit skladbou jednoplášťovou, klasickou, s parotěsnicí vrstvou, případně skladbou obrácenou.

Při obnově střešních plášťů je nezbytné zajistit střechu proti zatékání srážkových vod, domy jsou i během obnovy stále obydleny.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay