Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
K vlastnickému právu náleží též právo bránit svůj majetek proti neoprávněným zásahům. Právě oplocování pozemku je projevem vůle vlastníka chránit svůj majetek.
Každý pozemek v soukromém vlastnictví ale být oplocen nemusí a v některých případech dokonce ani oplocen být nemůže.
Které pozemky musí být oploceny, stanovuje prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Oploceny musí být pozemky se stavbami:
- které mohou působit nepříznivě na životní prostředí, zejména stavby pro výrobu s nečistým provozem, čistírny odpadních vod a asanační podniky,
- kde je nutno zamezit volnému pohybu osob nebo zvířat,
- které je třeba chránit před okolními vlivy, zejména stavby pro výrobu potravin,
- které je třeba chránit před vstupem neoprávněných osob, zejména jaderná zařízení, regulační a měřící stanice.
Právní předpisy ale také stanovují, které pozemky být oploceny nemohou a nesmí. Tuto povinnost stanoví např. § 32 odst. 7 zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon, v platném znění, který „zakazuje oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa”; to se však netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře.
Další případ zákazu zřizování oplocení vyplývá z ustanovení § 67 odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, kdy je tento zákaz uplatněn na aktivní zóny záplavových území.
Umístit na svém pozemku oplocení omezuje také tzv. volný průchod. Toto omezení je zřejmé z § 63 odst. 2, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který zakotvuje právo každého na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv.
Také právní předpisy stanovují požadavky na provedení oplocení, a to opět v prováděcí vyhlášce ke stavebnímu zákonu č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Oplocení pozemku nesmí svým rozsahem, tvarem a použitým materiálem narušit charakter stavby a nesmí omezovat rozhledové pole sjezdu připojujícího stavbu na pozemní komunikaci. Dále provedení oplocení pozemku nesmí ohrožovat bezpečnost osob, účastníků silničního provozu a zvířat. V záplavových územích nesmí typ oplocení pozemku a použitý materiál zhoršovat průběh povodně, oplocení pozemku musí být zejména snadno demontovatelné, bez pevné podezdívky a musí umožnit snadný průchod povodňových průtoků.
Pokud to tedy není právním předpisem stanoveno ani zakázáno, záleží na vlastníkovi pozemku, zda se rozhodne jej oplotit. Zejména mezi vlastníky sousedních pozemků rodinných domů pak může nastat problém, čí je povinnost stavět plot. Z žádného právního ustanovení tato povinnost nevyplývá a záleží tedy na vzájemné dohodě, který z vlastníků plot postaví.
V zásadě můžeme hovořit o dvojím typu oplocení, a to oplocení, které spadá pod povolovací režim, a oplocení, které nepodléhá povolovacímu režimu.
Novela stavebního zákona platná od 1. 1. 2018 stanoví, že oplocení do výšky 2 metrů, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím a které se nachází v zastavěném území či zastavěné ploše, nevyžaduje žádné umístění ani povolení (§ 79 odst. 2 písm. f) Stavebního zákona a § 103 odst. 1 písm. a) Stavebního zákona). Není stanoveno provedení ani vzhled tohoto oplocení, ale je nezbytné, aby oplocení bylo celé provedeno na pozemku vlastníka, tzn. i včetně základů. Tento druh oplocení pak stavební úřad vůbec nezajímá, takže pokud se sousedé nedohodnou, bude s konečnou platností rozhodovat soud.
Pokud však oplocení nebude splňovat výše uvedené podmínky, bude jej nutno příslušným způsobem umístit (územní souhlas, příp. územní rozhodnutí). A protože je plot stavba jako každá jiná, tak povolení umístění plotu je dáno příslušnými právními předpisy, a především regulativy územního plánu.
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay
