16. května 2022

Téma: Rozúčtování nákladů na tepelnou energii

Tepelná energie v bytových domech

Náklady na teplo k vytápění a teplou vodu jsou v současné době většinou dvěma nejvyššími položkami nákladů na bydlení pro uživatele bytů a bytových jednotek v bytových domech. To je důvod, proč je oběma položkám věnována stále větší pozornost ze strany spotřebitelů, z pohledu právní úpravy a aktuálně i z doporučení Evropské unie.

Rozúčtování nákladů na tepelnou energii

Oblast rozdělení nákladů na tepelnou energii v  domě s byty upravuje zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojeným s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění zákona č. 104/2015 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojeným s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon o službách“), a prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, která nabyla účinnosti 1. ledna 2016.

Na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj lze nalézt metodický pokyn k zákonu o službách ve znění zákona č. 104/2015 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojeným s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a k vyhlášce č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška o rozúčtování“). Metodický pokyn mimo jiné shrnuje základní pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění v domech s byty, a to tak, aby bylo zřejmé, jak by to mělo vyplynout z právních předpisů, zejména z prováděcí vyhlášky č. 269/2015 Sb., která si klade za cíl především adresnější přerozdělení nákladů na tepelnou energii mezi obyvatele domů s byty.

V zákoně o službách v § 6 odst. 2 najdeme povinnost použití zohledňujících polohových koeficientů (zákonodárce chtěl ještě více zdůraznit nutnost jejich užití). Skutečnost, že zohledňující koeficienty nejsou zmíněny samotnou prováděcí vyhláškou, tedy neznamená, že se nepoužijí.

V zákoně o službách v § 6 odst. 3 najdeme informaci o navýšení spotřební složky nákladů, pokud není umožněn odečet indikátorů či měřičů tepla nebo měřič tepla nemá platné cejchovací ověření. Od roku 2016 je to již trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky, což je opravdu výrazné navýšení oproti původnímu navýšení 1,6. Ve vyhlášce o rozúčtování v § 3 odst. 5 pak už najdeme jen odkaz na výpočtový vzorec uvedený v příloze č. 2 vyhlášky.

Protože uvedený výpočtový vzorec v příloze č. 2 vyhlášky je trochu odlišný než ustanovení v zákoně § 6 odst. 3, je nutné ještě nahlédnout do metodického pokynu ze dne 15. prosince 2017, kde cca na straně 8-9 najdeme vysvětlení k odst. 5 vyhlášky a k ustanovení v § 6 odst. 3 zákona.

Vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů z přílohy č. 2 vyhlášky – tedy rozšířený vzorec, použijeme v případě, kdy sankcí postižených bytů je více a jejich celková započitatelná podlahová plocha tvoří více než 5 % celkové započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce.

V zákoně o službách § 6 odst. 3 najdeme i nařízení o použití spodní a horní hranice oproti průměrnému nákladu na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce za dané zúčtovací období při rozúčtování nákladů za vytápění. Výši spodní (-20%) a horní (+100%) limitní hranice pak najdeme ve vyhlášce č. 269/2015 Sb., v § 3 odst. 2a).

Pro jednoznačné pochopení ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) b) c) vyhlášky o rozúčtování je dobré přečíst si metodický pokyn, který uvádí k § 3 odst. 2:

  • pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, bude provedena úprava výpočtové metody uvedená ve vyhlášce tak, aby byly dodrženy základní parametry vyhlášky:
  • rozdělení nákladů na základní a spotřební složku se v zúčtovací jednotce provede pouze jednou u všech příjemců služeb,
  • u všech příjemců služeb je rozúčtována v základní složce stejná výše Kč/m2, 
  • iterace (postupný upřesňující výpočet) se provádí pouze ve spotřební složce; postupným opakováním v cyklech se postupuje tak dlouho až žádný bytový/nebytový prostor v zúčtovací jednotce nepřekračuje povolené limitní hodnoty,
  • u příjemců služeb, u nichž bylo zjištěno překročení limitních hodnot, bude náměr korigován korekčním koeficientem,
  • hodnota nákladu (celkem základní a spotřební složka) na vytápění u příjemců služeb, kteří vykazují hodnoty pod přípustnou limitní hodnotou (tj. nižší než -20 %), bude odpovídat hodnotě 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku vztažená na 1m2 jeho započitatelné podlahové plochy,
  • hodnota nákladu (celkem základní a spotřební složka) na vytápění u příjemců služeb, kteří vykazují hodnoty nad přípustnou limitní hodnotou (tj. vyšší než +100 %), bude odpovídat hodnotě 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku vztažená na 1m2 jeho započitatelné podlahové plochy,
  • dále je třeba zdůraznit, že u příjemců služeb, u kterých nebylo zjištěno překročení limitních hodnot, bude výše spotřební složky nákladů vycházet z náměrů, přepočtených podle požadavků technických norem, popřípadě v souladu s doporučením výrobců měřidel a korigovaných podle polohy místností v domě.

Vyhláška o rozúčtování umožňuje rozpětí základní složky nákladů v rozpětí 30-50% a zbytek nákladů pak tvoří spotřební složku nákladů. Při stanovení výše základní složky je dobré napřed zvážit jaký typ poměrového měření je v objektu (zúčtovací jednotce) instalován. Pokud jsou v objektu instalovány indikátory, měla by se základní složka blížit hodnotě 50% z celkových nákladů.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

 

X