26. února 2021

Téma: Bydlení aktuálně – rady a doporučení

Měření a monitoring spotřeby tepla – co lze čekat, kde hledat změny, jak se na to připravit (VII)

Oblast měření a monitoringu spotřeby tepla a teplé vody se naposledy měnila před více než 5 lety. Bylo tomu tak návazně na změny vyplývající z vyhlášky MMR 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.

V současné době se musí statutární orgány bytových korporací (společenství vlastníků jednotek a bytových družstev), správci a rozúčtovatelé bytových domů rychle připravovat na změny, které by měly již v letošním roce navazovat na požadavky směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se změnila směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Zatím je totiž třeba požadavky evropské směrnice vnímat jako závazné pouze pro Českou republiku, aby je promítla do svého právního řádu. To se dosud nestalo, byť platnost některých povinností byla předvídána již od podzimu minulého roku.

Jaké jsou hlavní předpokládané dopady na současnou praxi?

Měření spotřeb energií

Bytové měřiče tepla (kalorimetry) a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění (rtn) nainstalované po 25. říjnu 2020 měly být vždy dálkově odečitatelné. Zde lze očekávat promítnutí této povinnosti s termínem v průběhu tohoto kalendářního roku.

Kalorimetry a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, které již byly nainstalovány, ale nejsou dálkově odečitatelné, musí být do 1. ledna 2027:

  1. vybaveny možností dálkového odečítání, nebo
  2. nahrazeny dálkově odečitatelnými přístroji.

K povinnostem se sice ponechává kritérium technické proveditelnosti a nákladové efektivnosti, ale lze očekávat, že ho budou bytové korporace povětšinou až na výjimky splňovat.

Reporting o spotřebách energií

V oblasti reportování o spotřebách energií je třeba vnímat dva hlavní požadavky směřující na:

  1. četnost a
  2. obsah

informací podávaných konečným uživatelům.

Od 25. října 2020 měly být konečným uživatelům v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovány informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň:

  1. jednou za čtvrt roku na vyžádání nebo pokud si koneční zákazníci zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, a
  2. v ostatních případech dvakrát ročně.

Od 1. ledna 2022 mají být konečným uživatelům v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovány informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou za měsíc.

Informace by měly moci být zpřístupněny také prostřednictvím internetu a aktualizovány tak často, jak to měřicí zařízení a používané systémy umožňují. Vytápění a chlazení mohou být z této povinnosti mimo otopné/chladicí období vyjmuty.

Informace založené na skutečné spotřebě nebo odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění, by měly být konečnému uživateli k dispozici v jasné a srozumitelné podobě v rozsahu:

  1. aktuální skutečné ceny a skutečné spotřeby energie nebo celkové náklady na vytápění a odečty indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění;
  2. použité skladby zdrojů energie a souvisejících ročních emisích skleníkových plynů (to může být omezeno pouze na dodávky ze soustav dálkového vytápění o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW);
  3. srovnání aktuální spotřeby energie konečných uživatelů se spotřebou na vytápění a chlazení za stejné období předchozího roku, v grafické podobě, opravené o klimatický korekční faktor;
  4. kontaktních údajů na organizace konečných zákazníků, energetické agentury nebo podobné subjekty, včetně adres internetových stránek, u nichž lze získat informace o opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávací profily konečných uživatelů a objektivní technické údaje o spotřebičích energie;
  5. souvisejících postupů pro podávání stížností, mediačních službách nebo mechanismech alternativního řešení sporů, podle práva jednotlivých členských států;
  6. srovnání s průměrným normalizovaným nebo referenčním konečným uživatelem stejné uživatelské kategorie. V případě elektronických vyúčtování lze místo toho tato srovnání zveřejnit na internetových stránkách a odkázat na ně v těchto vyúčtováních.

Závěrem je třeba připomenout i celkem mediálně dosud celkem nepovšimnutou změnu v dělení nákladů na bytovém domě, která byla promítnuta do českého právního řádu k 1. červenci loňského roku zákonem č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a další související zákony. Pozměněné znění § 1186 OZ nově říká, že osobě odpovědné za správu domu a pozemku nevzniká při převodu jednotky povinnost vypořádat:

  1. příspěvky na správu domu a pozemku a
  2. zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby), poskytované osobou odpovědnou za správu domu a pozemku s tím, že takové vypořádání je předmětem úpravy zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (zákon o službách).

I přes určitou nejasnost obsaženou hlavně v důvodové zprávě k novele OZ se lze dovozovat, že spolu s dluhy tak přechází závazky či pohledávky z budoucího vyúčtování již zaplacených a dosud nevyúčtovaných záloh na služby. Je tomu tak proto, že hlavní motivací upřesnění byla právě skutečnost, aby nevznikaly pohledávky osobě odpovědné za správu domu a pozemku (nejčastěji společenství vlastníků) za vlastníky, kteří převedli svou jednotku na nového vlastníka, a sami tím ztratili povinnost oznamovat svou novou adresu či jiné kontaktní údaje. Prosazení tohoto pojetí je jednou z nejzásadnějších změn nové právní úpravy, zcela ve prospěch společenství vlastníků jednotek.

 Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

 

X