Téma: Bydlení manželů po rozvodu I

V dnešním článku se zaměříme na zákonné ustanovení vztahující se k řešení bydlení manželů po rozvodu při stejném nebo společném právu bydlení. Stejným nebo společným právem bydlení se rozumí například společné vlastnické právo, společný nájem bytu nebo podílové spoluvlastnictví bytu.

Občanský zákoník tedy stanovuje, že pokud zaniklo manželství rozvodem a manželé měli stejné nebo společné právo k domu nebo bytu, ve kterém se nacházela rodinná domácnost, zruší soud na návrh jednoho z manželů dosavadní právo bydlení druhému manželovi. Uvedené ustanovení se použije v případě, že nedošlo k dohodě manželů o tom, kdo bude dále bydlet v domě nebo bytě. Soud při rozhodování o zrušení dosavadního práva bydlení vůči jednomu z manželů vychází z okolností každého konkrétního případu s posouzením, na kterém z manželů lze spravedlivě žádat opuštění domu nebo bytu.

Soud taktéž popřípadě rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva bydlení (např. zajištění náhradního bytu nebo stanovení povinnosti přispívat na bydlení). Soud rovněž při rozhodování přihlíží, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě a stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Mimo jiné také soud přihlédne k příčinám rozvratu manželství, majetkovým poměrům manželů a jejich zdravotnímu stavu.

Občanský zákoník dále vymezuje, že rozvedený manžel, kterému byla stanovena povinnost opustit dům nebo byt, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v soudním řízení nebyla přiznána náhrada; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Pokud však byla tomuto manželovi svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení obdobné věcnému břemeni bydlení (takové právo lze zřídit nejdéle do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým).

Uvedený článek nemůže popsat veškeré otázky bydlení manželů po rozvodu manželství. V případě řešení obdobné problematiky lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc, jelikož každý případ je individuální a dochází také k vývoji legislativy a rozhodovací praxe soudů.

Poznámka: Využité a citované ustanovení v článku: zejména § 767 a § 768 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Zdroj: JUDr. Zbyněk Drobiš

Foto: Pixabay