28. ledna 2023

Téma: Bydlení manželů po rozvodu manželství

Jak je to se společným nájemním právem ve vztahu k nájemnímu bytu, když se manželé rozhodnou jít každý svou cestou?

Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc (ust. § 655 NOZ). V souladu s tímto účelem nový občanský zákoník předpokládá, že manželé budou bydlet převážně společně, a stanoví, že manželé mají obydlí tam, kde mají rodinou domácnost. Na volbě umístění rodinné domácnosti a případných změnách se mají manželé dohodnout, nebo o tom může rozhodnout soud (v případě neshody manželů). Manželé se mohou také dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Taková dohoda má dle nového občanského zákoníku stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.           

Právo bydlení

Nový občanský zákoník dále výslovně stanoví, že pokud je obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující tam bydlet (např. právo vlastnické, právo odpovídající věcnému břemenu, ale i např. bydlení dcery nebo syna v domě rodičů) uzavřením manželství vznikne druhému manželu právo bydlení. To platí obdobně i tehdy, pokud takové výhradní právo získá jeden z manželů za trvání manželství. Na druhou stranu manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého manžela. Podobná úprava platí i ve vztahu k nájemnímu (a jinému obdobnému) právu, kdy manželům vzniká společné nájemní právo, ledaže se manželé dohodnou jinak. Manželé jsou ze společného nájemního práva oprávněni společně a nerozdílně, mají stejná práva a povinnosti. Vzhledem k tomu, že společné nájemní právo vzniká v tomto případě přímo ze zákona, není potřeba vyhotovovat dodatek k původní nájemní smlouvě či novou nájemní smlouvu.

Společné nájemní právo

Otázky týkající se bydlení pro případ zániku manželství, jsou řešeny samostatně pro případ zániku manželství úmrtím jednoho z manželů a pro případ zániku manželství rozvodem. Jestliže dojde k zániku manželství rozvodem, kdy manželům svědčilo společné nájemní právo, je v prvé řadě na dohodě obou manželů, kdo z nich byt opustí a kdo zůstane nadále nájemcem bytu. Nedojde-li k dohodě manželů, soud zruší na návrh dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby jej opustil, a popřípadě rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva bydlení (např. obstarání náhradního bytu, povinností přispívat na bydlení apod.). Soud má při svém rozhodování přihlédnout  k tomu, komu byla svěřena péče o nezletilé dítě, ale např. i ke stanovisku pronajímatele. Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení (ledaže mu náhrada nebyla přiznána), nejdéle však jeden rok. Jestliže ale takový manžel má v péči nezletilé dítě, o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud založit v jeho prospěch právo bydlení obdobné věcnému břemeni bydlení za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým a nejdéle do doby, než dítě nabude trvale schopnost samo se živit.

Když nedojde k dohodě

Pokud manželé neměli stejné, popřípadě společné právo, a nedohodnou-li se o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet (či jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela), rozhodne soud na návrh manžela, který má toto silnější právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat. Případnou tvrdost tohoto ustanovení může soud zmírnit zřízením úplatného práva odpovídajícího věcnému břemenu bydlení. Jestliže manželé měli v domě nebo bytě jenom právo bydlet s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo (např. vlastník, nájemce apod.), od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno. Pro tyto případy však již nový občanský zákoník možnost zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu bydlení soudem nestanoví.

Zdroj: Mgr. Lenka Veselá, Sdružení nájemníků ČR

Foto: Pixabay

X