16. září 2021

Téma: Bydlení pohledem práva

Bydlení po zániku manželství (I)

Problematika bydlení po zániku manželství je upravena ustanovení § 766–770 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako „občanský zákoník“), pojednávající o rodinném právu. Institut práva bydlení zaniká rozvodem manželství nebo smrtí jednoho z manželů.

Ustanovení § 766 občanského zákoníku nám upravuje problematiku společného nájmu manželů k domu nebo bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost. V případě úmrtí jednoho z manželů zůstane nájemcem bytu pozůstalý manžel. Totožně se bude postupovat i v případech, svědčilo-li manželům k domu nebo bytu společně jiné závazkové právo.

Za předpokladu, že zemře manžel s právem na bydlení a druhý manžel má výhradní právo na bydlení umožňující v domě nebo bytě bydlet, nenastává zde problém v rámci praxe. Zemřelému právo na bydlení zanikne a druhému z manželů bude stále svědčit výhradní právo na bydlení.

V případě, že zemřel manžel, který měl k domu nebo bytu výhradní právo bydlení a druhý manžel měl v domě nebo bytě právo bydlení, může zde nastat složitější situace. V situaci, kdy výhradní právo zemřelého manžela přešlo na jinou osobu než na pozůstalého manžela, může nastat, že pozůstalý manžel bude muset dům či byt opustit. V lepším případě výhradní právo přejde na pozůstalého manžela. Výjimkou je situace, kdy po pozůstalém manželovi nelze spravedlivě žádat, aby obydlí opustil. Za takovouto situaci zákon např. považuje péči o nezletilé dítě. Důležité je podotknout, že právo na bydlení je garantováno pouze po dobu trvání výjimky a zároveň je spojeno s nutností platby obvyklého nájemného. Tuto problematiku nám upravuje ustanovení § 767 občanského zákoníku.

Druhou možností, kdy může dojít k zániku institutu práva bydlení, je rozvod manželství. Ustanovení § 768 občanského zákoníku nám říká, že pokud manželé měli stejné nebo společné právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, a zároveň se nebyli schopni dohodnout, rozhodne o vypořádání soud na návrh jednoho z manželů. Soud zruší právo bydlení tomu z manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a zároveň může rozhodnout o způsobu náhrady za ztrátu práva bydlení. Soud při rozhodování přihlédne např. k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě. Jestliže zanikne jednomu z manželů právo na bydlení a nadále setrvává v obydlí, může dojít vystěhování. V praxi se můžeme setkat se situací, že manželé k bytu či domu nemají stejné právo např. z důvodu uzavření předmanželské smlouvy. Pokud se manželé nedohodnou, tak manželovi se slabším právem nevzniká právo na kompenzaci.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.

Foto: Pixabay

X