29. října 2020

Téma: Hygiena – Denní světlo a proslunění bytů

Denní světlo a sluneční záření jsou důležitými faktory životního prostředí a nejde jen o aktuální pocit pohody každého jedince. Denní světlo má významné antibakteriální účinky a ovlivňuje náš metabolismus i psychické zdraví. Jeho dostatečné množství funguje jako prevence lehčích i vážnějších zdravotních problémů. Přirozené denní světlo ovlivňuje vnitřní biologické hodiny člověka – udržuje cirkadiánní rytmy lidského těla a synchronizuje je s přírodou. Lékaři dávají jeho nedostatek do souvislosti se závažným onemocněním SAD (sezónní afektivní porucha), jejímž projevem bývají deprese, apatie nebo výkyvy nálad. Nedostatek denního světla může způsobovat poruchy spánku, zvýšit hladinu stresu, podporovat obezitu a únavu.

Legislativní požadavky na denní světlo a oslunění bytů vyplývají z vyhlášky č. 268/ 2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, která říká, že: „Stavba musí být navržena a provedena tak, aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech, zejména následkem nevhodných světelně technických vlastností.“ A konkretizuje to tím, že „obytné místnosti musí mít zajištěno denní osvětlení v souladu s normovými hodnotami“ a také, že „prosluněny musí být všechny byty“.

Základními normami jsou pak ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – základní požadavky a ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení obytných budov, proslunění řeší ČSN 734301 Obytné budovy.

Požadavky na denní osvětlení a proslunění bytů nejsou náhodně sebraná čísla, ale vznikly na základě výzkumů jako výsledek hodnocení zdravotního rizika případného nedostatku slunečního záření a denního světla v bytech. Není to žádný výmysl současnosti, ale požadavek na stanovení závazných limitů denního osvětlení a oslunění bytů byl formulován již v souboru zásad „moderního urbanismu“ v Athénské chartě v roce 1933. V článku 26 této charty je požadováno stanovení minimální doby oslunění pro každý byt.

Přesto Rada hl. m. Prahy schválila 23. 10. 2018 novelizaci Pražských stavebních předpisů (PSP), která upouští od povinnosti, aby každá obytná místnost byla prosluněna, a odůvodňuje to požadavkem na denní osvětlení (který ale oproti celostátně platné stavební vyhlášce značně snižuje). Přitom ale proslunění a denní osvětlení bytů jsou dvě odlišné věci a nelze je takto řešit.

Velký vliv na množství denní světla v interiéru mají rozměry osvětlovacích otvorů, druh použitého zasklení, příp. i způsob stínění nebo orientace oken místnosti ke světovým stranám. Návrh denního osvětlení ale není jen záležitostí volby velikosti okenního otvoru, ale souvisí i s proporcemi navrhované místnosti, se vzájemnými odstupy mezi budovami i s výškovou úrovní zástavby.

Stojí za povšimnutí, že v mnoha případech při výměně oken mají nová okna širší rámy, a je-li navíc budova zateplena, dojde k dalšímu stínění – a výsledkem je snížené množství denního světla v interiéru bytu. A to nehovoříme ani o zasklívání lodžií, kdy přilehlý obytný prostor vlastně ztrácí i přímé spojení s venkovním prostředím. Snížení denního osvětlení v místnosti za zasklenou lodžií může být až o cca 20 %. A nemůžeme již hovořit o proslunění, protože prosluněním se rozumí přímý přístup slunečního záření do vnitřního prostoru budov. Zasklení lodžií také brání v jedné ze základních funkcí okna – zajištění vizuálního spojení s exteriérem. Volný výhled z okna je důležitý pro dobrý stav mysli uživatelů vnitřních prostor budovy (psychologické hledisko) a je také nezbytný pro relaxaci zraku přerušením akomodačního úsilí pohledem do dálky.

Množství denního světla v budově ovlivňuje i barva fasády (vhodné jsou světlé nátěry). Zrakovou pohodu mohou ovlivňovat i barvy povrchů interiéru. A častým problémem je stínění dřevinami vysazenými před okny domů (vzdálenost sázené dřeviny od obvodové zdi budov by měla být stejná, jako je její předpokládaná maximální výška).

Kritériem množství denního světla je činitel denní osvětlenosti D (%) stanovený v podmínkách zatažené oblohy v zimě. Je to poměrná veličina, vyjádřená jako poměr osvětlenosti E (lx) ve sledovaném místě (na srovnávací rovině) a osvětlenosti venkovní nezastíněné vodorovné roviny Eh (lx).

Stále platí – kam nechodí slunce, chodí lékař. Denní osvětlení uživatelům bytů zajišťuje nejen pohodu zrakovou, ale je i součástí pohody psychické, která je nezbytnou podmínkou zdárného průběhu a léčení každé nemoci. Jeho dostatek je pro zdravý život člověka nezbytný.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Shutterstock

X