17. září 2021

Téma: Hygiena – Plísně v bytech

Plísně jsou mikroskopické vláknité houby, které vytvářejí na površích bílé, barevné nebo černé povlaky. Mohou růst v místech relativně chudých na živiny a vodu. Nejvhodnější teplota pro růst plísní je 18–28 °C. Ve venkovním prostředí se plísně rozmnožují v půdě a na rostlinných zbytcích.  Nejvíce plísní se v přírodě vyskytuje v jarních až podzimních měsících.

Rozmnožování plísní začíná klíčením spory (rozmnožovací částice), ze které vyroste mycelium. Část mycelia zůstává na povrchu materiálu a část mycelia do materiálu vrůstá. Při rozmnožování mohou plísně vytvářet těkavé organické látky (vnímané jako plísňový pach).

Na povrchovém myceliu se vytvářejí malé a lehké spory, které se uvolňují do okolního vzduchu, který vdechujeme. Vzduchem jsou přenášeny na velké vzdálenosti. Z venkovního prostředí se spory plísní dostávají při větrání do interiéru a s prachem se usazují na površích (na zdech, podlahách aj.). Z povrchů jsou při úklidu odstraňovány společně s prachem stíráním namokro a vysáváním. Úklid a renovace interiérů jsou hlavním způsobem eliminace plísní (a prachu) z objektů.

Vliv plísní na lidský organismus je prakticky stálý. Spory plísní jsou všudypřítomné, a tak je člověk na inhalaci spor plísní dlouhodobě adaptován. V naprosté většině případů reaguje bez zdravotních následků. Jsou však případy, kdy plísně mají na zdraví člověka negativní vliv.

Nejznámější negativní reakcí na inhalaci spor plísní ze vzduchu jsou alergie. K poškození zdraví člověka přispívají i těkavé organické látky, které působí na organismus dráždivě. To se projevuje jako škrabání v krku, bolení hlavy apod.

Mezi závažná onemocnění, která mohou plísně vyvolat, patří orgánové (systémové) mykózy. V těchto případech dochází k vyklíčení spory s následným růstem plísní v lidském těle. Výskyt zdravotních obtíží vždy závisí na imunologickém stavu (obranyschopnosti) lidského organismu, dávce (množství spor v prostředí) a druhu mikroskopických vláknitých hub. Citlivější k plísním jsou děti, staří lidé a lidé, jejichž organismus je oslaben jiným onemocněním.

Vyšetřování vzduchu a povrchů na přítomnost plísní je možné několika různými metodami. Každou metodou i různými přístroji se získávají jiné výsledky. Právě odlišnost výsledků získaných různými přístroji vede k tomu, že celosvětově nejsou stanoveny žádné závazné standardy, které by uváděly, kolik spor plísní ve zdravém vzduchu může být.

Hlavní příčinou růstu plísní v bytech je zvýšená vlhkost povrchů. Vlhkost se v bytech vyskytuje jako následek havárie (prasklé potrubí rozvodů vody aj.), stavební závady (např. vzlínání vody z podzákladí) nebo nevhodného užívání obytného prostředí. Z těchto vlhkých míst se voda odpařuje do vzduchu a kondenzuje na chladnějších površích. Tak může být vlhkost původem z havárie nebo stavební závady příčinou růstu plísní i na vzdálenějších místech. Toto riziko se zvyšuje v bytech a domech s těsnými okny. Základní podmínkou pro zamezení růstu plísní je zjištění příčiny závady, odborná diagnostika a náprava.

Nevhodné užívání interiéru znamená, že se v objektu vytvoří více vzdušné vlhkosti, než se odvětrá. Neodvětraná vlhkost ze vzduchu kondenzuje a vsakuje se do nasákavých materiálů (zdivo, dřevo, textil) a je příčinou růstu plísní. Tuto vodu nevidíme. Zkondenzovanou vodu můžeme pozorovat na zrcadlech a okenních tabulích. Tato viditelná voda je důrazným varováním před rizikem růstu plísní. V důsledku neodvětrané vlhkosti ze vzduchu se mohou plísně vyskytovat v objektech starých i nových, v místnostech zateplených i nezateplených domů. Objektů s rostoucími plísněmi stále přibývá. Příčin je několik: nová těsná okna, nižší frekvence větrání, nedostatečné vytápění, časté sprchování, sušení prádla v bytech, nepoužívání komínových digestoří a ventilátorů v koupelnách. Kritickými místy, na nichž dochází ke kondenzaci vodních par nejčastěji, jsou především: místa kolem oken a dveří a svislé a vodorovné kouty. V těchto místech je povrchová teplota nejnižší. Dochází zde i k menšímu proudění vzduchu, které by povrchy mohlo vysušovat. Negativní vliv na růst plísní v bytech má zejména nedostatečné vytápění a větrání. Vytápění zajišťuje snížení relativní vlhkosti vzduchu a zvyšuje teplotu vnitřních povrchů obvodových konstrukcí. Náklady na vytápění bytů se sníží po zateplení budovy. Toto stavebnětechnické opatření výrazně snižuje tepelné ztráty. Vnější zateplení objektu je téměř vždy spojeno s výměnou oken, která jsou více těsná. Z tohoto důvodu je nutné v takových objektech častěji větrat.

Základním hygienickým požadavkem je dostatečné větrání obytného prostředí. Větráním se z bytů odstraňuje nejen vlhký vzduch, ale i další škodliviny (např. oxid uhličitý); větráním se do bytů přivádí kyslík. K výměně vzduchu spárami oken a venkovních dveří nedochází u nových typů oken a dveří. K provětrávání je důležité otevírání oken a dveří. V létě mohou být okna trvale otevřena. V zimním období je nevhodné trvalé otevření i malého profilu oken („na ventilačku“). Studený vzduch z venkovního prostředí ochlazuje povrchy v místnostech, ale k výměně vzduchu dochází jen v oblastech blízko oken. Důležité je větrat krátce celou plochou okna. Proudění vzduchu při větrání může zajistit i vysušení povrchů.

Nápravná opatření při výskytu plísní jsou odstranění závady nebo změna užívání prostoru (nejčastěji více vytápět a více větrat), dezinfekce a prevence. Usmrcení plísní se provádí chemickými přípravky. Z fyzikálních metod je možné využít mikrovlnné záření. Jen výjimečně je samotná dezinfekce dostatečně účinná, problémy s vlhkostí neodezní ihned, vlhkost v materiálech zůstává i po odstranění plísní a může být zdrojem vody pro život dalších plísní. Po dezinfekci (usmrcení plísní, jejich mycelia a spor) je stejně nutným opatřením prevence. Prevence má za úkol zabránit růstu plísní v budoucím období. Preventivní přípravek se nanáší na dezinfikované zdivo a může se následně přidat i do malířské barvy.

A na závěr drobné rady – vařit s pokličkou, instalovat komínovou digestoř, používat v koupelně ventilátor odvádějící vodní páru mimo objekt, sušit prádlo co nejvíce odstředěné v době, kdy jsme v bytě přítomni a nejméně jednou za hodinu důkladně vyvětrat, nedosušovat prádlo položením na topení. Dále není vhodné sušit prádlo v noci, kdy nemůžeme pravidelně větrat a kdy je v místnosti většinou nižší teplota. Nejvhodnější je použít pro sušení prádla některou z různých typů sušiček nebo odvlhčovač s topením.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Shutterstock

X