23. července 2024

Téma měsíce: Odborná terminologie v praxi. Dědické právo a bydlení

Každého z nás bohužel někdy zasáhne i tak nepříjemná situace, jako je úmrtí blízké osoby. Posledním rozloučením to však zpravidla nekončí. Jmění zemřelého, tedy zůstavitele, přechází na jiné osoby a je třeba jej vypořádat v rámci řízení o pozůstalosti, rovněž obecně známého jako dědické řízení. Základní právní úpravu nalezneme v občanském zákoníku.

Jměním se rozumí nejen majetková a jiná práva, ale také dluhy zůstavitele. Typickým předmětem vypořádání tak může být i nemovitost. Po zahájení řízení notář zjišťuje, zda existuje nějaké pořízení pro případ smrti, pod které spadá například závěť či dědická smlouva. Zároveň notář zjišťuje celkovou hodnotu majetku. Pokud je součástí majetku nemovitost, její hodnota se zpravidla určuje odhadem. V takovém případě je nutné počítat se zvýšenými náklady na dědické řízení, neboť hodnota vypořádávané pozůstalosti se odráží i na výši odměny notáře, u něhož bylo řízeno vedeno.

Zákonná dědická posloupnost

Jestliže zůstavitel nesepíše za života například závěť či neuzavře dědickou smlouvu, přichází na řadu tzv. zákonná dědická posloupnost upravená v občanském zákoníku. To znamená, že dědicové dědí na základě jednotlivých zákonem stanovených tříd. První třída se vztahuje na potomky zůstavitele a manžela či manželku. Pokud ovšem zůstavitel potomky nemá nebo jeho děti z jiného důvodu nedědí, mohou následně ve druhé dědické třídě vedle rodičů zůstavitele rovněž dědit i osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti.

Jedná se tzv. o spolužijící osobu, která společně buďto pečovala s pozůstalým o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele. Typicky se tento institut bude vztahovat na druha či družku, který s pozůstalým či pozůstalou před smrtí bydlel. Spolužijící osoba může dědit společně s rodiči zůstavitele, případně jeho sourozenci či dětmi těchto sourozenců. Pokud žádná taková osoba není, může spolužijící osoba ve třetí dědické třídě dědit i samostatně.

Nutno podotknout, že v případech, kdy po sobě zůstavitel zanechal družku a své potomky, přitom nesepsal ve prospěch družky závěť, má družka bohužel smůlu a z pozůstalosti nic nedostane. Dědici ze zákona budou pouze potomci zůstavitele.

Nepominutelní dědici

Potomci zůstavitele jsou v rámci dědického řízení rovněž tzv. nepominutelnými dědici. Nepominutelný dědic má vždy právo na povinný díl z pozůstalosti. Přestože tedy zůstavitel sepíše závěť, ve které nic neodkáže svému potomkovi, má potomek případně právo na povinný díl. U nezletilého potomka je povinný díl ¾ jeho zákonného dědického podílu, kdežto u zletilého pouze ¼ zákonného dědického podílu. Výjimkou jsou situace, kdy se potomek zřekne celého dědictví nebo povinného dílu, nebo bude nepominutelný dědic zůstavitelem vyděděn.

Jedním ze způsobů řešení otázky povinného dílu dědice je jeho započtení, rovněž označováno pojmem kolace. Do povinného dílu potomka se mimo jiné započte i to, co mu zůstavitel dal ještě za svého života v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, a to v posledních třech letech před jeho smrtí. Zároveň má však zůstavitel možnost přikázat, že se započtení provede i za delší dobu než jen zmiňované tři roky.

„Úleva v nákladech“ se může týkat poskytnutí peněžních prostředků na vybavení domácnosti nebo darování bytu či domu potomkovi za života, případně poskytnutí peněžních prostředků na hrazení splátek hypotéky apod. Zůstavitel například dva roky před svou smrtí daruje svému dítěti byt a tento bude započten následně na jeho povinný díl. Může se proto stát, že potomek v rámci dědického řízení již nic dalšího nedostane, případně jeho díl bude o hodnotu darovaného bytu ponížen.

Dědictví se považuje za bezúplatný příjem, ať už jde o movitou či nemovitou věc nebo peněžní prostředky, a je osvobozen od daně v souladu se zákonem České národní rady o daních z příjmů. Absencí dědické daně však není dotčena povinnost platit daň z nemovitých věcí.

Zdroj: JUDr. David Pytela

Foto: Pixabay