22. července 2024

Téma měsíce: Odborná terminologie v praxi. Rozvod manželství a právo bydlení manželů

Rozvod manželství zásadně zasahuje do několika majetkových sfér obou manželů. Nejedná se tedy pouze o standardní vypořádání společného jmění manželů, ale taktéž případné spory týkající se následného uspořádání bytových potřeb manželů.

Rozvodem manželství samozřejmě zaniká právo bydlení manželů. Je však třeba posuzovat, zda měli manželé stejné nebo společné právo, či nikoliv, případně zda se jednalo o právo odvozené.

Občanský zákoník stanoví, že pokud zaniklo manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil.

Společným právem je věcné právo, např. vlastnické právo, právo stavby nebo oprávnění z věcného břemene, které bude tvořit společné jmění manželů. Může se jednat i o společný nájem nebo výpůjčku bytu nebo domu. Stejným právem je nájem či jiné závazkové právo užití v případech, kdy manželé vyloučili vznik společného nájmu a každému vzniklo právo samostatně. Může jít i o samostatná věcná práva, např. služebnosti bytu nebo v případě, kdy manželé mají byt nebo dům v podílovém spoluvlastnictví.

Ochrana slabšího z rozvedených manželů

Současně je zakotvena ochrana slabšího z rozvedených manželů. Soud při svém rozhodování přihlédne ke skutečnosti, komu byla svěřena péče o nezletilé dítě, jež nenabylo plné svéprávnosti, ale také ke stanovisku pronajímatele či jiné osoby. Zákon nestanoví žádnou lhůtu k podání návrhu k soudu. Návrh se podává proti osobě, která má stejné nebo společné právo.

Uvedené ustanovení dále stanoví, že rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo v tomto bytě nebo domě bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu byla přiznána ze strany soudu náhrada, nejdéle však po dobu jednoho roku. Manžel, který má podle toho právo bydlet v bytě nebo domě, je povinen platit úplatu srovnatelnou s obvyklým nájemným.

Peněžní náhrady

Soud může samostatně i v kombinaci s jinými formami vypořádání společného bydlení přiznat manželovi, jehož právo zaniklo, peněžní náhradu. Může se jednat o jednorázovou platbu či opakované plnění. Peněžní náhrada odpovídá ceně práva manžela a nákladům vzniklým v souvislosti se změnou bydlení, např. náklady na přestěhování a zabydlení.

Ustanovení § 769 občanského zákoníku upravuje případ, kdy manželé mají nestejné právo k bytu nebo domu, ať už závazkové či věcné. Byt nebo dům může být např. ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, jeden z manželů může mít výlučné oprávnění užívat byt nebo dům, ať už z titulu svého spoluvlastnického práva, služebnosti, práva stavby nebo závazkového práva.

V případě, pokud manželé k bytu nebo domu neměli stejné nebo společné právo nebo pokud se manželé na dalším bydlení nedohodnou, rozhodne opět soud na návrh některého z manželů. Zákon v tomto případě nepočítá s tím, že by měl mít manžel, který má povinnost byt nebo dům vyklidit, právo na bytovou náhradu.

Pokud však měl jeden z manželů odvozené právo od druhého manžela, má takový manžel právo žádat vystěhování druhého rozvedeného manžela. Toto právo není samostatným právem věcným ani závazkovým. Pokud by mělo tuto povahu, postupovalo by se podle § 768 občanského zákoníku. V tomto případě půjde např. o situaci bydlení manželů v bytě, jehož nájemcem či vlastníkem bude třetí subjekt (kamarád či rodič jednoho z manželů), který umožnil jednomu z manželů v bytě bydlet.

Zdroj: JUDr. David Pytela

Foto: Pixabay