Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Podmínky pro život mikroskopických hub
Ke svému životu potřebují plísně bezpodmínečně určitou vlhkost materiálu, na kterém rostou, a určitou vlhkost okolí. Optimální teplota pro růst plísní je 18–28 °C, plísně však mohou růst i při teplotách výrazně nižších či vyšších. Druhy plísní, které způsobují mykotická onemocnění člověka, preferují teplotu kolem 37 °C (teplotu lidského těla). Jako živiny mohou plísním sloužit mikročástečky organické hmoty z ovzduší.
Mezi další podmínky, které růst plísní ovlivňují, patří pH materiálů. Pro růst plísní je optimální mírně kyselé až neutrální prostředí. Většina plísní nežije v prostředí zásaditém. Této skutečnosti se využívá ve stavebnictví. Nové zdivo, nátěrové hmoty, fasádní barvy a další výrobky mají zásadité pH. I dříve bylo tohoto poznatku využíváno, například při bělení interiéru vápnem.
Rozmnožování plísní
Plísně se rozmnožují úlomky mycelia nebo sporami. Spory velikosti tisíciny milimetru se šíří vzduchem a hmyzem a přežívají i při nepříznivých podmínkách. Z klíčící spory vyroste vlákno. Vlákna se větví, rozrůstají a splétají do útvaru označovaného mycelium. Část mycelia zůstává na povrchu materiálu (povrchové mycelium), část do materiálů vrůstá (podhoubí). Na specializovaných vláknech povrchového mycelia se vytvářejí rozmnožovací útvary plísní – spory. V ideálních podmínkách v laboratoři se z jedné spory plísně může za pět dnů vytvořit až jedna miliarda dalších spor. Uvolňování spor do ovzduší závisí na vlhkosti, teplotě a proudění vzduchu. Podhoubí získává z materiálů živiny.
Při rozmnožování mohou plísně vytvářet mykotoxiny a těkavé organické látky (vnímané jako plísňový pach). V životním prostředí jsou plísně nepostradatelné. Rozkládají organickou hmotu a významně přispívají ke koloběhu látek a energie v přírodě. Žijí v půdě, na odumřelých rostlinných i živočišných zbytcích. V prostředí se dále stávají potravou jiných organismů, třeba hmyzu a roztočů.
Člověk se naučil schopnosti plísní využívat – v potravinářském průmyslu, ve farmaceutickém průmyslu nebo při výrobě přípravků k biologické ochraně rostlin. Plísně však mohou ničit potraviny, zásoby krmiv, dřevo, kůži, papír i textilie, barvy a další průmyslové výrobky.
Pojmy
Sanace – soubor opatření zahrnující zneškodňování (ničení), inaktivaci nebo odstraňování původců nákaz, zejména mikroorganismů nebo přenašečů, rezervoárů a zdrojů; zahrnuje úpravu prostředí, aby se zabránilo jejich množení a šíření.
Dekontaminace – proces odstraňování mikroorganismů nebo materiálu z prostředí bez ohledu na jejich množství postupem s různým stupněm účinnosti.
Dezinfekce je postup, kdy se chemickými, fyzikálními či kombinovanými prostředky likvidují nežádoucí (škodlivé) mikroorganizmy v prostředí člověka. V případě plísní je dezinfekce represivním zásahem v lokalitách kontaminovaných plísněmi. Dezinfekcí se usmrcují nárůsty plísní a jejich spory. Provádí se pomocí dezinfekčních přípravků, které se aplikují čtyřmi základními metodami: postřikem, otřením či omytím, ponořením a expozicí v atmosféře vypařovaného dezinfekčního přípravku. Po dezinfekci je vhodné provést mechanickou očistu a preventivní ochranu materiálů a prostředí, aby se zabránilo rekontaminaci vláknitými mikroorganismy.
Expozice přípravku – doba působení potřebná pro likvidaci organismů.
Kontaminace – přítomnost škodlivých mikroorganizmů na materiálech. U plísní se jedná o nárůsty – mycelia plísní na materiálech, které využívají ke svému růstu jako substrátu.
Prevence – soubor opatření, kterými se předchází napadení plísněmi, jejich růstu a rozvoji. K tomuto účelu jsou vhodné preventivní přípravky, různé fungistatické přísady, konzervační přípravky a další sanační opatření.
Preventivní dezinfekce – soubor opatření pro odstranění nebo omezení podmínek vhodných pro růst plísní před jejich aktivním výskytem.
Represivní dezinfekce – komplexní soubor opatření, při kterém se odstraní nebo výrazně omezí podmínky vhodné pro růst plísní (zpravidla ve spolupráci více oborů).
Zdroj: ČKAIT
Foto: Pixabay
