29. října 2020

Téma: Rozúčtování nákladů na vytápění

Tím se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále „zákon o službách“ nebo jen „ZoS“) a podrobnější pravidla rozvádí vyhláška MMR ČS č. 269/2015, o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška o rozúčtování“).

K základnímu dělení postupů pro rozúčtování nákladů na vytápění dochází podle toho, zda je či není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění se náklady na vytápění:

1. Tam, kde není, rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek.

Pokud k dohodě nedojde, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody podle vyhlášky o rozúčtování, která stanoví, že se náklady na vytápění rozdělí mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce (viz § 3 odst. 3 vyhlášky o rozúčtování).

Změna způsobu rozúčtování nákladů na vytápění je možná vždy až po skončení zúčtovacího období. O změně tedy může být rozhodnuto kdykoliv, avšak jen s účinností od nového zúčtovacího období v domě.

2. Je-li stanovena, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební.

Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. (viz § 6 odst. 1 a 2) ZoS)

Poměr obou složek může být rozdílný, vyhláška o rozúčtování stanoví rozpětí pro základní složku, která musí být v limitech 30 % až 50 % celkových nákladů (viz § 3 odst. 1 vyhlášky o rozúčtování). Obecně lze konstatovat, že míře energetické náročnosti domu by měla odpovídat výše základní složky (v principu: čím úspornější opatření na domě, tím vyšší základní složka a naopak). Je ale pravdou, že oproti teoretickým předpokladům je chování uživatele bytu často zcela mimo racionální očekávání.

Zákon o službách dále stanoví, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemce služeb s měřením nebo zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce (zpravidla půjde dům nebo jeho část) hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Tyto limity stanoví vyhláška o rozúčtování jako – 20 % od průměru v domě jako spodní hranici a + 100 % od průměru v domě jako horní hranici.

V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody. Způsob pro takový postup stanoví vyhláška o rozúčtování (viz § 3 odst. 2 citované vyhlášky).

Neumožní-li příjemce služeb instalaci stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky. (viz § 6 odst. 3 ZoS).

Odečty měřidel či zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění provádí poskytovatel služeb jednou ročně, a to vždy ke konci zúčtovacího období, povětšinou to bude ke konci kalendářního roku. Dále pak vyhláška o rozúčtování stanoví některá pravidla pro situace, kdy není:

a) příjemcem služeb umožněna instalace měřidel či zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo

b) možná taková instalace z prokazatelných technických důvodů.

(§ 3 odst. 5 a 6) vyhlášky o rozúčtování)

Vyhláška o rozúčtování stanoví i pravidla pro situace, kdy:

a) není možné v domě s vlastním zdrojem tepla či vlastní předávací stanicí oddělit náklady na teplo od nákladů na přípravu teplé vody;

b) jde o byty či nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění;

c) dojde k poruše měřidla či zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění;

d) dojde ke změně příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období, a to podle toho, zda jsou či nejsou známy odečty naměřených hodnot měřidla či zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění (§ 3 odst. 5 vyhlášky o rozúčtování) a

e) náležitosti vyúčtování (bude součástí jiné kapitoly tématu).

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

X