28. listopadu 2022

Téma: Správa bytového domu

Energie a média v bytovém domě (I)

Vlivem nejrůznějších okolností se dostávají energie a média v bytovém domě do popředí zájmu všech jejích uživatelů. Zcela určitě je to dáno dramaticky se zvyšujícími náklady, které souvisí s dodávkou energií, ať již jsou příčiny těchto jevů jakékoliv. A těch je skutečně povícero. Mezi těmi nejdůležitějšími lze najít jak snahu o zodpovědnější přístup k životnímu prostředí, tak i válečný konflikt na východ od naší země, který se již dávno přelil i ve střet o strategické suroviny, jako jsou ropa či zemní plyn a další. A právě kombinace všech vlivů vytváří základnu pro růst cen energií a médií, resp. minimálně pro rozkolísání trhu s nimi, který aktuálně působí hodně nepředvídatelně.

Ty tam jsou časy, kdy bylo možné volně přecházet od dodavatele k dodavateli, ty tam jsou časy dlouhodobých zafixování rozhodujících nákladových položek. Lze se možná shodnout, že pozitivním vlivem růstu cen energií je logická odpověď spotřebitelů v podobě další vlny snížení jejich spotřeby, ať už jde o plyn, nebo elektrickou energii, o které jde v případě bytových domů ponejvíce.

Otázkou je, nakolik je v silách manažera bytového domu, ať jím je jeho vlastník, člen statutárního orgánu, nebo správce bytového fondu, se současnou situací něco více a včas dělat. Na prvním místě si je třeba uvědomit, že k práci řádného energetického managementu dosud chybí lepší měření průběhu spotřeb, ideálně s průběžným napojením na fakturační hodnoty dodávané komodity, které by dávaly informace nejen o vývoji vztahu zálohových plateb k faktickému pohybu nákladů na energie a média, ale umožnily také předcházet nadlimitním spotřebám.

Dnešní rozúčtování nákladů na teplo, teplou a studenou vodu v bytovém domě jednou za zúčtovací období (v případě bytových domů zpravidla za kalendářní rok) je nedostatečné. To si uvědomuje i evropská legislativa, která přišla se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Mezi její hlavní cíle patří i větší (rozuměj četnější) informovanost uživatelů bytových domů jako příjemců služeb o jejich vlastních spotřebách. Pravidla o častější informovanosti jsou postupně promítána do českého právního řádu a budou se jimi zabývat i další kapitoly listopadového měsíčního tématu.

Za cílový stav však lze považovat až situaci, ve které budou příjemci služeb, ale hlavně osoba odpovědná za řízení správy a provozu bytového domu – jejich vlastníci, členové statutárních orgánů společenství vlastníků jednotek nebo bytových družstev anebo jimi pověření správci –, průběžně informováni o vývoji poměru nákladů na dodávky energií a médií (ale i jiných služeb) k výši nastavených záloh na dané služby. Teprve v tomto stavu bude možné přijmout včas opatření k optimalizaci dodávek služeb či k lepší predikci a případně rovnou k vyvážení budoucích nákladů na služby při jejich rozdělení mezi příjemce služeb. To však bude znamenat potřebu sledovat nejen hodnoty uvedené na poměrových bytových měřidlech či zařízeních pro rozdělování nákladů na vytápění, nýbrž současně s tím znát i fakturační výši odpovídajících nákladů.

Zcela jiným pohledem je pak případné využití alternativních zdrojů tepla (především tepelná čerpadla) a elektrické energie (fotovoltaické panely) v podmínkách bytových domů. Právě tudy se taktéž ubírá evropská i národní legislativa. Lze očekávat, že v blízké budoucnosti bude tento trend podporován jak v rovině nových pravidel pro zapojení a účtování alternativních zdrojů energie v rámci bytového domu, tak i pro jejich sdílení v domě samotném, mezi bytovými domy, či dokonce mezi subjekty, které by si tak mohly vzájemně vypomoci sdílením (především elektrické) energie, kterou nejsou samy schopné využít pro svou vlastní spotřebu.

Právě příklad bytových domů je v oblasti výroby elektrické energie za použití fotovoltaických panelů důkazem toho, že by mohl být schopen produkovat elektrickou energii v čase, ve kterém jí jeho uživatelé nebudou schopni zároveň spotřebovávat. Variantou pak musí být buď ukládání vyrobené, leč nespotřebované elektrické energie do uložišť pro pozdější využití, nebo její sdílení s těmi, kdo dokáží vyrobenou elektrickou energii spotřebovat v čase její produkce, a naopak odebrat přebytečnou energii pro svou spotřebu a dodat elektrickou energii nazpět v čase, kdy jí bude zapotřebí v bytovém domě. To je prostor pro komunitní energetiku a také příležitost pro změny pravidel trhu s elektřinou v gesci Energetického regulačního úřadu.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

X