28. listopadu 2022

Téma: Správa bytového domu

Teplo v bytovém domě (II)

Teplo bývá v bytových domech zajištěno různými způsoby od centrálního zásobování teplem přes výměníkovou stanici, přes různé typy kotelen, dodávajících teplo pro jeden či více bytových domů, až po výrobu tepla v jednotlivých bytech.

Měření spotřeby tepla v jednotlivých bytech bývá v bytovém domě řešeno buď zařízeními pro rozdělování nákladů na vytápění. Těmi jsou nejčastěji indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovanými na každém otopném tělese. Méně používanými jsou indikátory instalované na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroje se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období. V obou případech jde o indikaci míry poměru podílu příjemce služeb na celkových nákladech na teplo vůči ostatním příjemcům služeb.

Tam, kde rozvod tepla vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě se spotřeba tepla zaznamenává pracovním měřidlem (kalorimetrem) stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru. I v tomto případě je však naměřená hodnota (za vytápění korigovaná zohledňujícím koeficientem na polohu místností bytu) podkladem pro určení poměru podílu uživatele na nákladech tepla k podílům ostatních uživatelů jednotek v domě.

Právě bytových domů, pro které je centrálně vyráběno teplo, se aktuálně týká Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Její poslední částí dosud nepřenesenou do českého právního řádu je požadavek na častější informování konečných spotřebitelů o výši spotřebované energie, resp. nákladech na teplo a teplou vodu. Způsob, jakým se tak stane, bude mít zásadní vliv na volbu způsobu měření, ale také na vyhodnocování výsledků měření a jejich porovnávání v bytovém domě.

Údajem, který má za splnění dále uvedených podmínek, doručován příjemci služeb je zjištěná spotřeba tepla, kterou bude hodnota zjištěná jako rozdíl odečtu naměřených hodnot na instalovaných měřidlech podle zákona o metrologii nebo na instalovaných zařízeních pro rozdělování nákladů na vytápění na konci a na začátku období, za které se informace o zjištěné spotřebě tepla příjemci služeb poskytuje, upravená za použití korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou a které se používají při rozúčtování.

Na základě navrhovaných ustanovení o pravidelném informování lze očekávat, že obdobím, za které se bude informace o zjištěné spotřebě tepla doručována příjemci služeb, bude zpravidla kalendářní měsíc, neujedná-li si poskytovatel služeb s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo nerozhodne-li bytové družstvo, nebo společenství vlastníků jednotek o kratším intervalu. Sjednání delšího intervalu nemá být umožněno.

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (tzv. zákon o službách), je postupován Poslaneckou sněmovnou ke schválení senátorům. Sněmovnou přijatá právní konstrukce je založena na dočasné existenci dvojí definice dálkového odečitatelného měřidla či zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění.

Pro období do konce roku 2026 má totiž pro účely plnění informační povinnosti o spotřebě tepla na vytápění platit zvláštní definice dálkově odečitatelného měřidla (kalorimetru či vodoměru) či zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění (indikátoru) právě v pozměněném zákoně č. 67/2013 Sb., o službách. Ta předvídá, že půjde o takové měřidlo či zařízení, které samo nebo prostřednictvím jiného již nainstalovaného zařízení umožňuje provedení odečtu na vzdálenost větší než 250 metrů, s výjimkou takového měřidla podle zákona o metrologii, které bylo instalováno před 1. lednem 2022 a není nastaveno na dálkový odečet minimálně v měsíčním intervalu.

S účinností od 1. ledna 2027 pak má dočasná definice přestat platit a nadále bude platit definice podle § 7 odst. 12 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Ta stanoví, že dálkově odečitatelným stanoveným měřidlem a přístrojem registrujícím dodávku tepelné energie je takové stanovené měřidlo a přístroj registrující dodávku tepelné energie, pro jehož odečet není nutný přístup do jednotlivých bytů nebo nebytových prostor.

Navrhované řešení má vytvořit časový prostor k modernizaci vzdáleného monitoringu spotřeb tepla a současně umožnit (zpravidla menším) objektům setrvat i nadále u pochozího způsobu sběru informací o spotřebách tepla („walk-by“ či „drive-by“ odečtové systémy). Je otázkou, zda je to krok, se kterým vystačí všechny bytové domy, resp. se kterým se spokojí příjemci služeb za situace, kdy už mají nainstalován systém měření se vzdáleným přenosem dat (nad shora vedených 250 metrů). V takovém případě bude zřejmě efektivnější cestou zajistit příjemcům služeb přístup k naměřeným a přepočteným hodnotám. Mít přehled o svém podílu na celkové spotřebě tepla, ideálně nákladech na teplo, bude koneckonců jejich hlavním zájmem. Půjde jen o to, jak to učinit co nejefektivněji.

Zdroj: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

 

X