25. října 2020

Téma: Trvalé bydlení v mobilních domech

Právě možnost přesunu mobilního domu je základním principem tohoto způsobu bydlení, byť to v současné podobě už nemusí být hlavní výzvou. Tím budou v současné době hlavně nízké pořizovací náklady nebo volba stylu života, ačkoliv průzkumu ukazují, že rozhodující část uživatelů mobilních domů pravidelně pracuje a další významná část si tuto formu bydlení vybrala jako způsob bydlení na penzi.

Z pohledu způsobu užívání lze rozlišit:

  1. Mobilní domy k trvalému bydlení, které jsou většinou bez kol a jsou umísťovány na pozemek jeřábem. Právě na tyto domy jsou pak uplatňována obdobná pravidla jako na stavby klasických rodinných domů.
  2. Mobilní domy umístěné na vlastních kolech, což umožňuje jejich přesun na jiné zvolené místo. Tato mobilní obydlí mají spíše rekreační využití. Nebývaly určeny k celoročnímu bydlení, avšak požadavky zákazníků na jejich využití v zimních měsících výrazně posunuly jejich vývoj a dnes mohou posloužit například i jako základna pro lyžaře. Do této kategorie patří i obytné karavany a přívěsy.

Mobilní domy lze pořizovat v různých dispozicích od karavanů až po více pokojová řešení či vícemodulová řešení, která lze skládat podle potřeb uživatele. Nemusí sloužit jen k uspokojení potřeby bydlení nebo rekreace. Mohou totiž vyhovovat i určitým typům podnikání, ať už v podobě kanceláře nebo prodejny.

Mobilní dům se podobají bungalovům v tom, že jsou přízemní konstrukcí. Výška bývá lehce přes 2 metry a půdorysné rozměry jsou od 9×3 metry až po 15×5 metrů. Tomu pak odpovídá i hmotnost domů, která se pohybuje od 2 tun výše. Vnitřní vybavení obvykle poskytuje standardní bytové zvyklosti – obývací část s kuchyňským koutem, toaleta s koupelnou a prostor či místnosti pro spaní, jejichž počet odpovídá zvolené dispozici mobilního domu. Jednotlivé prostory mohou samozřejmě sloužit i jiným činnostem podle potřeb uživatele.

Právní úprava umísťování mobilních domů lze najít v zákoně č. 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích předpisů. Dle ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona se za stavbu považuje také výrobek plnící funkci stavby a stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání.

Je zřejmé, že technické a konstrukční požadavky na výrobek, který vlastně supluje rodinný domek, mají být obdobné. Vždyť jediným rozdílem je způsob vzniku, kdy stavba je stavěna na staveništi a za její provedení je odpovědný zhotovitel (stavební podnikatel) či stavebník v případě svépomocné výstavby, oproti tomu mobilní dům vzniká výrobou na místě k tomu určeném a na místo užívání se teprve dopraví. Jeho technické vlastnosti tak musí kupujícímu garantovat výrobce mobilního domu, který má z pohledu zákona plnit funkci stavby.

Podobně jako u staveb dochází i u mobilních domů k posuzování jeho umístění na pozemku. Přitom je zapotřebí zohlednit a ochránit jak veřejný zájem, tak i práva a právem chráněné zájmy vlastníků sousedních pozemků a staveb.

K umísťování a provozu mobilních domů vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky na svých webových stránkách metodický pokyn, z něhož je třeba dále ocitovat k umísťování mobilních domů na pozemky:

„Při umisťování výrobku plnícího funkci stavby stavební úřad vždy posuzuje (bez ohledu na formu umístění), zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací; s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území; s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území; s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území; s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu; s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, (§ 90 stavebního zákona).

Vzhledem k tomu, že výrobek plnící funkci stavby stavebník realizuje na základě územního posouzení, musí stavební úřad už při jeho umisťování posoudit také ty požadavky, které se u jiných staveb posuzují až ve fázi povolování provádění a povolování užívání. Pokud má stavební úřad podle § 90 stavebního zákona posoudit soulad s požadavky prováděcích právních předpisů ke stavebnímu zákonu, nemůže se omezit pouze na posuzování souladu s obecnými požadavky na využívání území. Kromě vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, jsou dalšími prováděcími předpisy ke stavebnímu zákonu vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, a dále vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Na území hlavního města Prahy je to potom vyhláška č. 26/1999 Sb., hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze a vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Pro umístění mobilních domů pak postačí ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona vydání územního souhlasu místo územního rozhodnutí, ovšem za předpokladu, že záměr je v zastavěném území nebo zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat v případech záměrů posuzovaných ve zjišťovacím řízení, nebo pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Další významnou změnou, kterou přinesla novela stavebního zákona, je zjednodušení celého povolovacího procesu provedení mobilních domů. Podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 16. stavebního zákona platí, že jakkoliv velký výrobek plnící funkci stavby, ať bude užíván kýmkoliv, pro svoji realizaci nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, a po realizaci se nekolauduje. Stavebník tak osazuje mobilní dům na pozemek na základě pravomocného územního rozhodnutí, nebo účinné veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující, popř. na základě územního souhlasu.

Stavební zákon stanoví požadavek na použití jen takových výrobků, materiálů a konstrukcí, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla (§ 156 stavebního zákona). Požadavky uvedené v § 156 stavebního zákona jsou základními požadavky uvedenými v § 8 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.

Umístění mobilního domu jako výrobku plnícího funkci stavby posuzuje stavební úřad podle § 90 stavebního zákona. Pro schválení navrženého záměru, tj. umístění mobilního domu je nezbytné, aby navrhovaný záměr:

  1. byl v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací; např. má-li být užíván k bydlení, musí být umístěn v ploše určené pro bydlení,
  2. byl v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území,
  3. splňoval požadavky stavebního zákona (např. splnění požadavků § 156 stavebního zákona prokazuje výrobce atesty, certifikáty, prohlášením o shodě podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů),
  4. splňoval obecné požadavky na výstavbu; např. má-li být mobilní dům užíván jako rodinný dům, musí splňovat požadavky na umisťování rodinných domů stanovené ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace, zajištění parkování, odstupové vzdálenosti atd.), a dále technické požadavky na rodinné domy stanovené ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, [kromě mechanické odolnosti a stability, požární bezpečnosti, ochrany zdraví a života (např. stanovení radonového indexu pozemku; v případě vyššího než nízkého radonového indexu – návrh preventivní ochrany proti pronikání radonu z geologického podloží), ochrany proti hluku, bezpečnosti při užívání, úspory energie a tepelné ochrany, musí být dodrženy i další požadavky jako osvětlení, proslunění, větrání, a v neposlední řadě též světlá výška obytných místností – nejméně 2500 mm, atd.),
  5. splňoval požadavky zvláštních právních předpisů a byl v souladu se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů.

Stavby mobilních domů se tedy realizují na základě územního rozhodnutí v právní moci nebo účinné veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, popřípadě vydaného územního souhlasu. Mobilní domy se nekolaudují.

Dle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, se do katastru nemovitostí zapisují budovy spojené se zemí pevným základem. Na základě výše uvedeného se stavby mobilních domů do katastru nemovitostí nezapisují.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

X