22. dubna 2021

Téma: Dřevostavby

Dřevostavby z pohledu povolování (IV)

Územní plán může rozhodovat o tom, zda na daném pozemku může být umístěna stavba daného účelu, případně velikosti, a v některých případech i o charakteru zástavby v daném území. Volba materiálu navrhované stavby může být v takovém případě rozhodující pro udělení souhlasu s umístěním stavby.

Jedná se především o požadavek souladu s okolní zástavbou. Je zřejmé, že srub uprostřed uliční zástavby někde ve městě způsobí bez ohledu na jeho estetickou kvalitu velkou kontroverzi. Mnoho stavebníků se tak setkalo s nesouhlasem (mnohdy oprávněným) a právě kvůli danému požadavku svůj stavební záměr zrealizovat nedokázalo. Naopak srub jako samota či polosamota někde na kraji lesa působí mnohem přirozeněji a je zde větší šance na úspěch. Zde ale můžeme narazit na jiná úskalí jako umístění stavby v ochranném pásmu lesa nebo extravilánu obce (obvykle nezastavitelné území), v takových případech nemůže být vydáno souhlasné stanovisko s umístěním stavby.

V územních plánech se také setkáváme s požadavkem na maximální výšku hřebene vůči upravenému terénu. V podhorských vesnicích je to mnohdy pouze 7 m, což je
u standardně řešené zděné stavby přízemí a podkroví. U srubů je však několik zásad, které tento požadavek mnohdy znemožňují splnit. Jedná se především o ochranu dřeva před zemní vlhkostí a sněhem, kdy se doporučuje úroveň podlahy (úroveň spodní klády) umístit alespoň 0,5 m nad terén. Zároveň kvůli sesychání a dotvarování dřevěných klád dochází k sedání konstrukce až o 6 cm na 1 m výšky, což je až 200 mm na jedno podlaží. Další komplikací může být požadovaná světlá výška stropu 2,6 m (u rodinných domů 2,5 m), která se měří od podlahy k nejnižšímu prvku ve stropě, což je u srubu mohutná kláda 300 mm silná (některé úřady si dokonce tento požadavek interpretují i na dřevěné průvlaky, které jsou o dalších 150–200 mm níže než stropní trám). Dohromady se záklopem a podlahou dělá mocnost stropu až 500 mm, což je například oproti panelovým nebo monolitickým stropům až o 200 mm více. Celá stavba srubu je pak
i o 1 m vyšší než dispozičně zcela totožně navržená zděná stavba.

Řešení sice existují, ale jsou to z pohledu stavebníka jen nepříjemné ústupky, které stavbu mnohdy prodražují.

Výška podlahy se dá například snížit za podmínky, že budou na všechny strany zajištěny dostatečné přesahy střech, které zabrání především sněhu k přístupu k dřevěným prvkům (u štítů to může být i více než 2 m). Dále jsou vhodné povrchové žlaby a jiná opatření zamezující vzlínání vlhkosti z podloží. Také je možné první klády nahradit jiným, odolnějším dřevem, např. modřínovým nebo cedrovým. Strop je možné navrhnout ze subtilnějších prvků, ale na úkor estetiky v interiéru.

U roubenek a srubů PoP (sruby piece on piece) je situace o něco jednodušší, s výškou podlahy je to podobné, nedochází však k takovému sedání, u lepených hraněných trámů je dokonce téměř nulové. Stropy jsou obecně subtilnější, aniž by ztratily svoje kouzlo. U PoP jsou stropy mnohdy jen částečně dřevěné nebo jsou zcela nahrazeny jinou konstrukcí.

Dřevostavby formou CLT panelů (konstrukční systém dřevěných panelů, vyrobených z masivních, křížem vrstvených dřevěných lamel) nebo dřevěného sendviče žádná podobná omezení nemají.

Samozřejmě záleží i na přístupu daného úředníka. V mnoha případech se dají specifika srubu nebo roubenky dostatečně vysvětlit a obhájit, ne vždy je to ale možné a při povolování stavby na to nelze spoléhat.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay

X