Téma měsíce července: Vydržení. Řádná držba

Řádná držba je taková, která se opírá o právní důvod způsobilý k nabytí vlastnického práva. Ustanovení § 991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku stanoví, že o držbu řádnou se jedná tehdy, pokud se zakládá na platném právním důvodu.

V širším smyslu jde o držbu nabytou nejen na základě platného právního důvodu, ale i uchopené bezprostředně, aniž se ruší cizí držba, nebo nabyté z vůle předchozího držitele či na základě výroku orgánu veřejné moci. V užším smyslu se řádnou držbou míní držba způsobilá k vydržení, tedy držba nabytá odvozeně, která se zakládá na právním důvodu (titulu), který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci.

Pokud je tímto právním důvodem právní jednání (zpravidla smlouva), musí být platné. Nestačí tedy domnělý (tzv. putativní) právní důvod, o který jde v případě, že držitel jedná v omluvitelném omylu, že tu takový důvod je, ani smlouva absolutně neplatná.

Současně je lhostejné, zda jde o omyl skutkový (například někdo má za to, že jeho právní zástupce uzavřel určitou smlouvu, ač se tak ve skutečnosti nestalo) nebo o omyl právní (někdo má pro neznalost zákona smlouvu za platnou).

Řádnou držbu práva zakládá jen právní důvod dostatečný k nabytí takového práva držitelem. Tak např. kdo uzavřel smlouvu jen ohledně věci A, nemůže být řádný držitel věci B nebo ten, kdo uzavřel pouze nájemní smlouvu, může být řádným držitelem práva nájemního, a ne vlastnického.

Tradičně platilo, že lze bezprostředně nabýt pravou držbu jen k věci ničí. Avšak právě ve zmíněném § 991 občanského zákoníku došlo k nahrazení tradičního výrazu „aniž ruší cizí právo“, výrazem „aniž ruší cizí držbu“, což naznačuje, že dle občanského zákoníku lze nabýt řádnou držbu věci, kterou sice někdo vlastní, ale nikdo nedrží, např. věci, kterou vlastník ztratil bez naděje ji nalézt.

Řádná držba taktéž hraje zásadní roli v případě institutu vydržení. V případě řádného vydržení se vyžaduje mimo jiné řádný nabývací právní důvod. U mimořádného vydržení je možné, aby k tomuto došlo i když osoba neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. V takovém případě je však nutné, aby uplynula doba dvojnásobně dlouhá, tj. šest let u věcí movitých a dvacet let u věcí nemovitých.

Řádná držba existuje vedle držby poctivé a pravé. Každá z nich má samostatný význam a může nastat kterákoliv z myslitelných kombinací. Pro příklad lze uvést následující situaci, kdy osoba koupí věc od jiného, kdy je v takovém případě držba:

• řádná při platnosti smlouvy, jinak nikoliv řádná (např. při neplatnosti pro rozpor se zákonem či dobrými mravy);
• poctivá při dobré víře kupujícího v titul i převodcovo oprávnění věc převést, jinak nepoctivá;
• pravá, umožnil-li prodávající kupujícímu s věcí nakládat, jinak, zmocnil-li se kupující věci svémocně, nepravá.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Foto: Pixabay