Téma měsíce července: Vydržení. Řádné vydržení

Vydržení představuje jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva. Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a věc nabude do vlastnictví. Občanský zákoník rozlišuje řádné a mimořádné vydržení. Řádné vydržení nastane při splnění přísnějších požadavků, vyžaduje však uplynutí kratší vydržecí doby než u mimořádného vydržení.

Předpoklady pro řádné vydržení jsou poctivost a pravost držby, existence titulu a uplynutí stanovené doby, které musí být splněny kumulativně. Držitelem je podle občanského zákoníku ten, kdo vykonává právo pro sebe. Držitel nemusí být vlastníkem věci. Relevantní je toto rozlišení právě v případech, kdy držitel není vlastníkem držené věci, přestože s ní nakládá jako s vlastní.

Prvním zmiňovaným předpokladem je poctivost držby. Držitel je poctivý, pokud má z přesvědčivého důvodu za to, že je vlastníkem věci. Přitom z okolností nabytí i dalšího trvání držby vyplývají objektivně přesvědčivé důvody, proč se držitel domnívá, že je vlastníkem věci.

V rámci pravé držby se vyžaduje, aby nebyla nabyta svémocně, potajmu nebo lstí. O pravou držbu nepůjde ani tehdy, pokud někdo bude užívat cizí věc na základě výprosy, kterou usiluje proměnit na držbu. To znamená, že bez souhlasu skutečného vlastníka s ní chce nakládat jako s věcí vlastní.

Držba, jež vede k vydržení, se zároveň musí zakládat na existenci titulu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Titul neboli právní důvod vyvolávají určité právní účinky, jako je vznik, zánik či změna například vlastnického i jiného práva. Typicky může jít o kupní smlouvu, kdy kupující uzavřel kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitosti s osobou, která je evidována v katastru nemovitostí chybně jako vlastník. Ve skutečnosti je však vlastníkem této nemovitosti třetí osoba. Kupující se proto nemohl stát vlastníkem věci, ačkoli je takto nově evidován v katastru nemovitostí, nýbrž jejím držitelem. Vzhledem k existenci titulu (kupní smlouvy), dobré víře a pravosti držby by mohl kupující v budoucnu splňovat podmínky pro vydržení vlastnického práva.

Posledním požadavkem pro vydržení je uplynutí vydržecí doby. Jedná se o zákonem stanovenou dobu, po kterou držba nesmí zaniknout a současně musí být stabilně vykonávána. Pakliže dojde k přerušení a následnému obnovení držby, vydržecí doba nenavazuje na počátek přerušení, ale je počítána znovu. V případě movité věci je k vydržení potřeba nepřerušená držba trvající tři roky, u nemovité věci je vydržecí doba prodloužena na deset let.

Vydržecí doba počíná běžet dnem splnění zbylých podmínek pro vydržení. K řádnému vydržení nakonec dojde posledním dnem vydržecí doby. Držitel se následně stává vlastníkem věci. Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Stejně tak nepoctivost předchůdce nebrání jeho poctivému nástupci, aby případně on vydržel vlastnické právo k věci.

Řádné vydržení představuje důležitý právní institut, který přispívá k právní jistotě. Díky němu se odstraní dlouhodobý rozpor mezi faktickým a právním stavem a poskytne ochranu držitelově dlouhodobé dobré víře. Současně dává skutečnému vlastníkovi časově vymezený prostor k tomu, aby se zásahu a následné úplné ztrátě svého vlastnictví předešel.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Foto: Pixabay