Téma měsíce července: Vydržení. Pravá držba

Držba je jedním ze základních institutů občanského práva, přičemž rozlišujeme držbu pravou a nepravou. Pravá držba je důležitá nejen z hlediska právní jistoty, ale i jako jedna ze základních podmínek pro možné nabytí vlastnického práva vydržením. Níže se zaměříme na podmínky pravé držby, její ochranu a právní důsledky.

Definice pravé držby

Pravá držba je definována v ustanovení § 993 občanského zákoníku, kde je uvedena vyvratitelná domněnka o pravé držbě. Občanský zákoník tak předpokládá, že se jedná o držbu pravou. O nepravou držbu se jedná v případě, kdy se prokáže, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Jednu z těchto skutečností proto musí prokázat ten, kdo tvrdí, že držitelova držba není pravá.

Význam pravé držby

Pravost držby má význam jakožto jedna ze základních podmínek pro řádné vydržení podle ustanovení § 1089 a násl. občanského zákoníku. Rovněž má zásadní význam pro tzv. publiciánskou žalobu podle ustanovení § 1043 občanského zákoníku, která slouží k ochraně držitele věci jako jejího domnělého vlastníka, zejména při ochraně osob, které v dobré víře získaly věc a chtějí se domoci jejího získání zpět. V neposlední řadě je pravá držba významná pro ochranu držby podle ustanovení § 1007 občanského zákoníku, kdy se držitel může žalobou domáhat, aby se vypuditel zdržel dalšího vypuzení z pravé držby a obnovil původní stav. Taktéž má pravá držba význam pro mimořádné vydržení, kdy úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby zpravidla zakládá nepoctivý úmysl, který vylučuje mimořádné vydržení.

Jednotlivé případy nepravé držby

Pravá držba je vyloučena za situace, kdy se prokáže, že se někdo vetřel v držbu svémocně. Tímto lze označit situaci, kdy nepravý držitel vědomě použije sílu, překoná překážku či jednání proti zřetelné vůli oprávněného.

O pravou držbu se nejedná ani v případě, kdy se někdo v držbu vloudí potajmu nebo lstí. U tohoto jednání se vyžaduje úmysl ze strany osoby, která se takto držby ujme. Jedná se o situaci, kdy někdo jednal potajmu nebo lstí, aby se vyhnul odporu dosavadního držitele. Pouhá nevědomost dosavadního držitele, že se držby ujal někdo jiný, nezakládá nepravou povahu držby. Lest vyžadovaná v tomto ustanovení spočívá v úmyslném protiprávním uvedení v omyl, které se zakládá i v nepoctivém zamlčení rozhodných okolností i skutečností.

Třetím případem je situace, kdy někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povolenou jen výprosou, která je upravena v ustanovení § 2189 a násl. občanského zákoníku. Toto cílí zejména na situaci, kdy výprosník nevrátí půjčiteli věc přes jeho žádost. Tímto se stává výprosníkova držba nepravou. Na tomto místě je zapotřebí rovněž zdůraznit, že toto platí nejen pro výprosu, ale obdobně i na jiné vztahy, v nichž někdo dal jinému možnost užívat bezplatně věc či právo a smí užívání ukončit dle libosti. V jiných případech se nevrácením věci držba nepravou nestává, a to ani v případě, kdy nájemce, pachtýř nebo vypůjčitel věc užívá poté, kdy uplynula ujednaná doba nájmu, pachtu nebo výpůjčky.

Závěr

Pravá držba je klíčovým prvkem v právní ochraně držby a jednou z podmínek vydržení. Občanský zákoník zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že se jedná o držbu pravou. Jestliže někdo tvrdí, že se jedná o držbu nepravou, musí tuto skutečnost prokázat. Aby se držba stala od počátku nepravou, je zapotřebí, aby se někdo vetřel v držbu svémocně, nebo se v držbu vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé to, co mu bylo povoleno výprosou.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Foto: Pixabay