Téma měsíce května: Úpravy střech pro nové využití – 5. část

Vegetační úpravy střech

Vegetační nebo také zelené střechy jsou dnes moderním a ekologickým stavebním prvkem užívaným především u pozemních staveb. Pod tímto názvem se skrývá zahradnické a stavební řešení střech s vrchní rostlinnou vrstvou. Základním smyslem této úpravy je ozelenění staveb a zlepšení jejich klimatu zejména v okolním zastavěném území.

Úprava na vegetační střechy se užívá zejména při řešení plochých střech a teras, ale technicky možné a provedené je i použití na sklonitých střechách.

Zelené střechy vyžadují specifické technické řešení. To zasahuje do více stavebních odborností, a to nejen do pozemního stavitelství, vodního hospodářství, požární a obecné bezpečnosti nebo stavební fyziky, ale také do statického a konstrukčního řešení.

Výhody a nevýhody zelených střech

Základní výhodou vegetačních střech je vytvoření přírodního prostředí na ploše stavby. Střecha není jen nevyužitý prostor, ale plocha, která ozeleňuje stavbu a zlepšuje její klima, zejména u městské zástavby. Z technického hlediska také snižuje teplotu povrchu střechy a střešního pláště v letních měsících a chrání lépe konstrukční vrstvy střechy proti účinkům a výkyvům klimatu. Vrstva tzv. vegetačního souvrství zadržuje déle a více vodu na střeše oproti řešení jen s krytinou. Další možností je vytvoření pobytového a rekreačního prostoru na střeše stavby s přírodním povrchem.

Vegetační střechy mají ale i svá negativa. Ta spočívají ve složitějším technickém provedení, větší váze užívaných souvrství oproti běžným střechám, a tudíž potřebě zesílené nosné konstrukce. Důležité je také dodržení provozních a bezpečnostních podmínek pro pobyt osob na střeše a opatření pro jejich splnění. Nutné je také zajištění zahradnické údržby a v případě intenzivních zelených střech i vytvoření systému pro zalévání rostlin.

Extenzivní a intenzivní zelená střecha

Rozdělení střech na extenzivní a intenzivní lze také popsat jako dělení na jednodušší a hodnotnější vegetační řešení. Extenzivní zelená střecha vyžaduje malou potřebu údržby vegetačního porostu, je osázena nenáročnými rostlinami. Má také nízkou vrstvu růstové zeminy, která představuje několikacentimetrovou vrstvu většinou lehčeného substrátu pro nízké a pěstebně nenáročné vybrané rostliny, například rozchodníky. Výška substrátu se obvykle pohybuje mezi 40 mm až 150 mm. Je možno ji rozdělit na velmi nízké vrstvy pod 60 mm a nízké o tloušťce 60 až 100 mm, střední tloušťky 100 až 120 mm až po vysokou vrstvu 150 mm použitelnou již pro trávy a byliny.

Intenzivní zelená střecha představuje velkorysejší řešení ozelenění s vyššími rostlinami a s intenzivnějšími porosty. Je také často řešena jako místo pro relaxaci a pro pohyb osob a bývá označována v této podobě jako střešní zahrada. Pro intenzivní střechy se užívá tloušťka vrstvy substrátu nad 300 mm. Tloušťka závisí na potřebách pro růst větších rostlin, stromů nebo na celkovém řešení střešní zahrady.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay