3. října 2024

Téma: Zálohy na služby, rozdělení nákladů a vyúčtování

Východiskem právní úpravy budou rozličné pasáže dvou právních norem, jejichž použití se řídí povahou právní formy bydlení:

  1. pro bytové spoluvlastnictví (SVJ a vlastníci jednotek) jde o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zvláště pak §§ 1177, 1179-1181, 1183 odst. 1, 1186, 1208 písm. d) a e);
  2. v případě družstevního nájmu (bytová družstva a členové družstev – nájemci) jde o zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) §§ 742 a 744, tato ustanovení však řeší jen nájemné, zálohy na služby řeší zvláštní předpis a pravidla mohou též upravovat stanovy bytového družstva;
  3. nájemní bydlení (obecní a soukromé vlastnictví bytových domů a jejich nájemce) je v základu upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů, zvláště pak §§ 2247 a 2252.

Služby se pak řídí zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „ZoS“), jinak též zákon „o službách“ a vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Problematiky se jen dílčím způsobem, z pohledu správy společných částí domu a pozemku, dotýká i nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím.

Náklady na služby se rozumí cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb; nákladem na služby podle tohoto zákona nejsou revize zařízení a součástí domu a odpisy domu, popřípadě další podobné položky.

Rozúčtování je vyčíslení výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby.

Vyúčtování je vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období,

Osoba rozhodná pro rozúčtování služeb je:

  1. nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, nebo
  2. vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.

Vyúčtování versus rozúčtování – zálohy na služby

Stanovení záloh na očekávané náklady služeb, jejich vyúčtování a vypořádání je jednou ze základních činností týkajících se správy bytového domu a pozemku.

Vyúčtování je porovnáním skutečné výše nákladů na služby se zálohami na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období, a to z pohledu zúčtovací jednotky (domu), ale i z pohledu jednotlivého příjemce služeb.

Tomuto kroku předchází rozúčtování, což je proces rozdělení nákladů za poskytované služby na jednotlivé příjemce služeb a stanoví způsobu, jakým se tak děje. Rozúčtování se týká především služeb spojených s užíváním jednotky nebo, jinak řečeno, službami, které jsou spotřebovávány v jednotce (bytě). Takovými službami jsou především dodávka tepla, teplé a studené vody.

Způsoby rozdělení jednotlivých nákladů služeb na uživatele

Základní právní úprava rozdělení nákladů na služby a jejich vyúčtování stanoví obsahuje zákon o službách s tím, že pro oblasti tepla a teplé vody obsahuje podrobnější pravidla vyhláška MMR ČS č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „vyhláška o rozúčtování“).

Podrobnější pravidla budou předmětem témat dalších měsíců.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay