20. května 2022

Téma: Dotace a zápůjčka

Dotace

Jde o peněžitý dar, který je v oblasti oprav a modernizací rodinných a bytových domů poskytován zpravidla za účelem snížení nákladů na realizaci opatření, jejichž provedení je sledováno veřejným zájmem (např. energetické úspory, ekologické zdroje tepla nebo šetrné nakládání s vodou). Principem je, že se obdržené finanční prostředky nemusí vracet jejich poskytovateli. Poskytovatelem dotace v oblasti bydlení je zpravidla vláda, resp. její ministerstva, ale může jím být i kraj nebo obec. V jejich případě se lze setkat spíše s pobídkami v podobě snížené ceny stavebních pozemků. Cílem je motivovat mladé lidi, aby zůstali bydlet v obci, případně přilákat další zájemce.

Dotace bývá často vázána na finanční spoluúčast jejího příjemce. Jejím smyslem je motivovat k investici příjemce dotace a pomoci mu realizovat opatření, jejichž návratnost by jinak byla časově výrazně delší. U poskytování dotací je třeba velmi důkladně zkoumat, zda nenarušují hospodářskou soutěž.

Obdobou dotace jsou daňové pobídky, tedy nabídky v podobě přímého snížení daní nebo možnosti odpočtu vynaložených nákladů z daňového základu. V oblasti bydlení jsou příkladem úroky zaplacené příjemcem hypotečního úvěru použitého na financování bytových potřeb příjemce úvěru (§ 15 odst. 3 zákona České národní rady  č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).

Bytovými potřebami se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí:

  1. výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, nebo změna stavby,
  2. koupě pozemku za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle předchozího odstavce do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy nebo koupě pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v následujícím odstavci,
  3. koupě:

3.1. bytového domu,

3.2. rodinného domu,

3.3. rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu,

3.4. jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep   nebo komoru,

4. splacení vkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu,

5. údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu, bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,

6. vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, rodinného domu nebo bytového domu,

7. úhrada za převod podílu v obchodní korporaci jejím členem uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu,

8. splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v odstavcích 1. až 7., pokud jsou splněny podmínky pro tyto bytové potřeby.

Použije-li se nebo používá-li se bytová potřeba podle odstavců 1. až 8. nebo její část k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a nebo k nájmu, lze odečet úroků po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům uplatnit pouze v poměrné výši.

Zápůjčka

Do účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů se používal pojem „půjčka“. Zápůjčka je poskytnutí peněžitého či nepeněžitého plnění věřitelem oproti závazku dlužníka plnění v určené době vrátit, a to včetně úroků, je-li to součástí ujednání.

Rozdíl mezi zápůjčkou a úvěrem není z pohledu klienta de facto žádný. Hlavním rozdílem je však právní úprava, která upravuje poskytování úvěrů zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, zatímco zápůjčku řeší občanský zákoník (§§ 2390-2394). Z právního hlediska je rozdíl mezi úvěrem a zápůjčkou také v tom, že předmětem úvěru mohou být výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem zápůjčky může být jakákoliv hmotná věc.

Úvěry jsou poskytovány subjekty, které jsou zapsány v registru vedeným Českou národní bankou (např. banky, stavební spořitelny), půjčku může poskytnout kdokoliv.

Existuje celá řada typů úvěrů (kontokorentní, provozní, investiční, hypoteční či spotřebitelský úvěr), z nichž pro bydlení jsou asi nejobvyklejší investiční úvěr na opravy, rekonstrukce a modernizace nemovitostí a hypoteční úvěr na pořízení nemovitosti, jehož základním principem je zástava nemovitosti jako ručení za řádné splacení zapůjčených finančních prostředků.

Úvěry také můžeme dělit na účelové, u nichž je známo, k čemu budou úvěrové prostředky použity, a neúčelové, které účely využití zapůjčených finančních prostředků neurčují. K prvnímu typu patří i hypoteční úvěry, naopak jejich obdobou je tzv. americká hypotéka, u níž není účel použití finančních prostředků určen, jakkoliv je úvěr zajištěn nemovitostí stejně jako hypoteční úvěr.

V detailu byl hypoteční úvěr předmětem únorového tématu Portálu o bydlení.

Zpracoval: Mgr. Martin Kroh, ČSRB

Foto: Pixabay

X