Portál o bydlení – Novinky ze světa bydlení
Držba je jedním z významných institutů české právní úpravy. V občanském zákoníku ovšem nenajdeme konkrétní vymezení držby, nýbrž osoby držitele. Držitel vykonává určité právo pro sebe, jinak řečeno daná osoba má moc nad věcí a vůli nakládat s ní jako s vlastní.
Jedním z druhů držby je držba poctivá. Držitel je poctivý, pokud má z přesvědčivého důvodu za to, že mu právo k věci náleží, figuruje zde tzv. subjektivní dobrá víra držitele. O poctivou držbu jde tehdy, kdy se například kupující domnívá, že koupil věc od vlastníka, ovšem prodávající ve skutečnosti vlastníkem není. Přirozeně se tak ani kupující nemůže stát vlastníkem věci, avšak je mylně přesvědčen, že mu právem náleží.
Aby se stal kupující poctivým držitelem, musí být jeho mylná představa zároveň objektivně omluvitelná. Omluvitelnost tohoto omylu se zjišťuje podle toho, zda by se ho dopustila i obecně jiná rozumná osoba v postavení držitele. Osoba držitele nemůže vědět a ani z okolností jí nemůže být zřejmé, že dané právo vykonává, aniž by jí ve skutečnosti náleželo.
Typicky bude z poctivé držby vyloučen držitel, který měl v úmyslu koupit nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí, přičemž při nahlížení do katastru nemovitostí bylo zcela zřejmé, že prodávající danou nemovitost nevlastní. Držitel pak nemohl být rozumně přesvědčen o svém právu. Na druhou stranu, pakliže kupující nemovitost koupí od osoby, která je v katastru nemovitostí evidována chybně jako vlastník, ale vlastníkem ve skutečnosti není, stav evidovaný ve veřejném seznamu zakládá pro kupujícího držbu poctivou.
Poctivý držitel se nejen na začátku, ale i v průběhu držby může stát nepoctivým. Nepoctivá držba je zkrátka opakem držby poctivé. Nepoctivým držitelem proto nemusí být jen osoba, která nutně věděla o tom, že jí právo k věci nenáleží, nýbrž jde i o případy, kdy jí tato skutečnost musela být minimálně z okolností zjevná. Fakticky tak držitel o své nepoctivé držbě neví, ale dopustil se nedbalosti.
Dobrá víra v zásadě zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil s okolnostmi, které v něm objektivně musely vyvolat pochybnosti, že mu věc po právu patří. Vždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu. Zpochybňovat dobrou víru může i to, že držitel musel mít o svém právu určité relevantní pochybnosti, přesto se nepokusil dopátrat skutečného stavu věci a nepostupoval tak s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze po každém jedinci požadovat s ohledem na okolnosti daného případu. Zároveň, pokud by držitel obvyklou míru opatrnosti vynaložil a snažil rozptýlit své pochybnosti, ovšem nic nezjistil, nelze to držiteli klást k tíži.
V rámci držby ani nemusí mít osoba věc fyzicky u sebe, aby byla jejím držitelem. Dokonce lze nabýt držbu i prostřednictvím zástupce. V takovém případě se využije třetí osoba (zástupce), který jedná s vůlí nabýt držbu pro zastoupenou osobu (držitele). Poctivost držby se pak odvíjí i od vědomí zástupce. Nadále však na újmu poctivé držbě může být i vědomí zastoupené osoby. Pokud zastoupený držitel věděl nebo měl vědět, že se zástupce jeho jménem ujal držby, která zastoupenému nenáleží. Naopak vědomí zástupce se nebude zohledňovat tehdy, kdy jen zvláštním příkazem přesně plnil pokyny zastoupeného držitele, pak je určující pouze jeho dobrá víra.
Občanský zákoník zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že je držba pravá, řádná a poctivá. Není proto na držiteli v případě soudního sporu přednostně prokazovat poctivost své držby. Důkazní břemeno spočívá na třetí osobě, která poctivost držby popírá. Jak z výše uvedeného vyplývá, držitel věci nemusí být zároveň jejím vlastníkem, byť je o tom přesvědčen. Poctivost držitele však je zásadní podmínkou na možnost řádného vydržení vlastnického práva v budoucnu.
Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát
Foto: Pixabay
