Tzv. budovy s téměř nulovou spotřebou: mýty a fakta

Budou muset mít tzv. budovy s téměř nulovou spotřebou nulovou spotřebu?

Ani zdaleka ne. Toto označení domů je zavádějící a ve skutečnosti neodpovídá svému názvu – jedná se o terminus technicus, který byl převzatý z evropské směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31/EU). Česká legislativa si jej ale definovala po svém a zohlednila národní podmínky. Reálně budou tyto nové budovy pouze o 10 až 20 % úspornější ve srovnání s nyní stavěnými bytovými domy. Je nutné také poznamenat, že lednové datum se týká podání žádosti o stavební povolení, tyto budovy tedy budou dokončeny za 2 až 3 roky.

Jaká kritéria musí tzv. budova s téměř nulovou spotřebou splnit?

Konkrétní hodnota požadavku se odvíjí od tvaru, orientace, míry prosklení a dalších parametrů budovy. Nicméně lze říci, že orientační úroveň požadavků, které musí tzv. budova s téměř nulovou spotřebou splnit, je:

1. Potřeba tepla na vytápění v rozmezí 30-70 kWh/m² za rok. Pro srovnání – stávající požadavek na novostavby je 40-90 kWh/m² za rok. Pasivní energetický standard, tak jak je dnes definován v Nové zelené úsporám, má tento požadavek do pouhých 15 kWh/m² za rok.

2. Spotřeba neobnovitelné primární energie (tedy energie potřebné na provoz budovy krom uživatelských spotřebičů, která má původ z neobnovitelných zdrojů jako uhlí, zemní plyn, elektřina a další) ve výši 100-160 kWh/m² na rok. Opět pro srovnání – stávající požadavek na novostavby je 120-200 kWh/m² za rok a pasivní energetický standard ze současné Nové zelené úsporám má tento požadavek jen do 60 kWh/m². I to je pořád daleko od skutečně nulové budovy.

Čím konkrétně bude tzv. budova s téměř nulovou spotřebou odlišná od stávající výstavby?

Tzv. budova s téměř nulovou spotřebou se svými parametry nemusí diametrálně lišit od stávající kvalitní budovy (viz srovnání v přiložené tabulce). Teplota v takovéto budově by měla být relativně stabilní. Toho bude oproti bytovým domům v horším energetickém standardu dosaženo lépe zateplenými obvodovými zdmi, střechou a kvalitními okny, většinou s trojskly. Okna s izolačními trojskly mají navíc také tu výhodu, že jsou často více zvukotěsná. Díky kvalitnější obálce budovy společně s účinným zastíněním jižních oken bude dům odolnější vůči klimatickým změnám – to znamená, že se v létě bude méně přehřívat a v zimě se do něj nedostane chlad zvenčí.

Pro koncového uživatele tato změna znamená vyšší kvalitu technického řešení domu, někdy lepší vnitřní prostředí a úspory za energie související s menší potřebou vytápění.

Musí mít tzv. budova s téměř nulovou spotřebou instalován systém řízeného větrání?

Jednoduchá odpověď je ne. Nicméně aby budovy s těsnými okny (což se týká už veškeré dnešní výstavby) splňovaly hygienické normy pro větrání, je možné do nich instalovat řízené větrání s rekuperací odpadního tepla. Jedná se o mechanické zařízení, které nasává čerstvý vzduch zvenčí, aby ho přivedlo do interiéru, a naopak vydýchaný vzduch zevnitř budovy se odvádí ven. Přes speciální výměník – tzv. rekuperační jednotku – pak vydýchaný odevzdává teplo nasávanému (aniž by se smísily samozřejmě). V bytě proto není nutné tolik dotápět. Výměna vzduchu zároveň probíhá skrze prachové, případně pylové filtry, proto může být toto bydlení vhodné i pro osoby trpící alergiemi. Bohužel řada dnešní výstavby tyto hygienické požadavky nesplňuje.

Existují i jiné způsoby přívodu čerstvého vzduchu (ať už jde o běžné otvírání oken, nebo podtlakové větrání pomocí štěrbin nad okny), což je sice levnější, ale energeticky méně vhodné a pro uživatele méně komfortní řešení.

Bude výstavba bytových domů ve standardu tzv. budovy s téměř nulovou spotřebou pro developery finančně výrazně náročnější?

Nejde o zásadní zpřísnění požadavků, tedy ani finanční vícenáklady nebudou zásadní. Podle vyjádření kvalitně stavějících developerů výstavba podle nových standardů nemusí být finančně nákladnější, pokud je bytový dům kvalitně navržen již od počátku. Podle průzkumu nyní nabízených projektů už nyní minimálně polovina tento nový standard splňuje. Pokud ale developer dosud kvalitně nestavěl, nebo kupuje již hotový projekt navržený v nižším energetickém standardu, přizpůsobení se nově platné legislativě se může cenově promítnout v řádu jednotek procent ze stavebních nákladů.

Proč ČR zavádí tento standard již od roku 2018, když evropská směrnice mluví o roku 2021?

Směrnice totiž mluví o datu, kdy by tyto budovy již měly stát. Česká republika však povinnost velmi rozumně vztáhla k začátku přípravy projektu, tedy k datu žádosti o stavební povolení. Povinnost je potom časově odstupňována podle očekávané délky výstavby (od roku 2018 pro budovy nad 1500 m², od roku 2019 pro budovy nad 350 m² a od roku 2020 i pro menší domy). To znamená, že stavebníkovi se nezmění požadavek v průběhu výstavby. Přístup České republiky tedy pomáhá předvídatelnosti podnikatelského prostředí. Navíc zákon byl přijat již v roce 2012, stavební trh tedy nové podmínky zná již 5 let. Nutné je také doplnit, že postupné zpřísňování požadavků na energetickou náročnost probíhá v naší zemi v několikaletých intervalech už od 80. let.

Jaké jsou celospolečenské přínosy energeticky úsporných budov?

Kromě zmíněných přínosů pro uživatele, jako je lepší vnitřní prostředí, vyšší hodnota nemovitosti či úspora nákladů na provoz, má postupné zpřísňování energetických standardů a výstavba kvalitnějších budov přínosy i pro celou společnost. Je to pozitivní dopad na zdraví obyvatel a nižší náklady na zdravotnictví, větší soběstačnost budov, tím i menší zranitelnost při výpadcích dodávek energie a vyšší energetická soběstačnost státu, nižší lokální znečištění a menší příspěvek ke globální změně klimatu. Energeticky úsporné stavebnictví má velký multiplikátor na HDP, příjmy státního rozpočtu a zaměstnanost, drtivá většina práce a materiálů je totiž domácího původu.

Srovnání energetických standardů budov najdete zde

Zdroj: Šance pro budovy

Foto: Pixabay