“Pravidla o rozúčtování se řídí dvěma základními předpisy, a to zákonem č. 67/2013 Sb., zákon o službách, a vyhláškou č. 269/2015 Sb. včetně metodického pokynu k jejímu provádění.

Dle uvedené vyhlášky platí, že v rámci ročního rozúčtování nákladů na vytápění je nutné rozlišovat dvě složky nákladů, a to základní, která činí 30–50 %, a spotřební, přičemž poměr složek určí poskytovatel služeb.

Základní složka se mezi jednotlivé byty rozpočítává podle jejich podlahové plochy za užití koeficientů, které zohledňují umístění bytu v domě.

Každá místnost v bytě má odlišný koeficient v návaznosti na to, zda je v ní umístěno otopné těleso, nebo ne. Místnost s otopným tělesem má koeficient 1, místnost bez otopného tělesa pak různý – právě v závislosti na umístění této nepřímo vytápěné místnosti. Např. pro nepřímo vytápěnou místnost sousedící s vytápěnou místností jednou stěnou je stanoven koeficient 0,1 a pro nepřímo vytápěnou místnost sousedící s vytápěnou místností třemi stěnami koeficient 0,35.

Spotřební složka pak představuje skutečně spotřebovanou energii, jde tedy o údaj, který byl naměřen na měřidlech v každém z bytů.

JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D., advokát, Advokátní kancelář ERHARTOVÁ VÍTEK & PARTNERS

Foto Pixabay