Téma měsíce února 2026. Jak zvýšit kvalitu bydlení? Jak postupovat, když se v bytech objeví plíseň?

Výskyt plísní v bytové jednotce je častým zdrojem sporů mezi vlastníkem bytu a společenstvím vlastníků jednotek (SVJ). Plísně představují nezanedbatelné zdravotní riziko pro uživatele zasažených prostor. Toto téma přímo souvisí s předešlým článkem, který se věnoval větrání vnitřních prostor.

Z odborného hlediska je nutné zdůraznit, že plíseň není samostatnou stavební vadou, ale důsledkem dlouhodobě nevyhovujících hygrotermických podmínek v interiéru. Obvykle se jedná o kombinaci zvýšené vlhkosti vzduchu a současně snížené povrchové teploty konstrukce, nemusí tomu tak být však vždy. Úkolem SVJ je proto postupovat systematicky, technicky správně a v souladu s platnými normami, zejména s požadavky ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov, která stanovuje podmínky pro vyloučení kondenzace a růstu plísní na vnitřním povrchu konstrukcí.

Kritická hodnota vlhkosti

Z fyzikálního hlediska vzniká plíseň tehdy, pokud relativní vlhkost vzduchu v bezprostřední blízkosti povrchu konstrukce dlouhodobě přesáhne kritickou hodnotu, zpravidla kolem 80 %. To nastává buď při nízké povrchové teplotě (například vlivem tepelného mostu), nebo při zvýšené vlhkosti v interiéru, nejčastěji v důsledku nedostatečného větrání. Norma ČSN 73 0540-2 pracuje s parametrem tzv. teplotního faktoru vnitřního povrchu f_Rsi, který musí být vyšší než normová kritická hodnota, aby bylo zajištěno, že nedojde k růstu plísní. Pokud konstrukce tuto podmínku splňuje, nelze vznik plísní přičítat stavební vadě.

Typická místa výskytu plísní jsou rohy místností, styky stěny a stropu, ostění oken. V těchto detailech se koncentrují tepelné mosty, tedy oblasti s nižší povrchovou teplotou. Pokud se k tomu přidá zvýšená vlhkost vzduchu, dochází ke kondenzaci vodní páry a následnému růstu plísní.

Nejčastější příčina plísní

Z praktických zkušeností v bytových domech vyplývá, že nejčastější příčinou není samotná konstrukce, ale nedostatečné větrání. Po výměně oken za těsná plastová okna se výrazně snížila přirozená infiltrace vzduchu. Dům, který byl dříve netěsný, začal fungovat jako relativně uzavřený systém. Pokud není zajištěna odpovídající výměna vzduchu, vlhkost produkovaná běžným provozem bytu (vaření, sprchování, sušení prádla, pobyt osob, ale i jen zvýšená teplota) se akumuluje. Relativní vlhkost interiéru pak běžně přesahuje 60–70 %, což je hodnota, při které již při lokálním ochlazení povrchu může docházet k růstu plísní či ke kondenzaci vzdušné vlhkosti.

Požadavky na větrání budov jsou řešeny evropskými i národními normami pro větrání obytných budov, které stanovují zásady pro zajištění dostatečné výměny vzduchu. Obecně se u obytných místností uvažuje minimální intenzita výměny vzduchu přibližně 0,3 až 0,5násobku objemu místnosti za hodinu. V praxi to znamená pravidelné, krátké a intenzivní větrání několikrát denně. Pouhá mikroventilace oken zpravidla nestačí.

Postup při výskytu plísní

Z hlediska postupu SVJ je při oznámení výskytu plísní nutné nejprve provést místní šetření. To by mělo zahrnovat vizuální kontrolu, fotodokumentaci a základní zhodnocení situace. Je třeba ověřit, zda se jedná o byt pod střechou či zda není porucha ve fasádě (riziko zatékání), zda jsou v daném místě vedeny společné rozvody, z nichž by mohlo docházet k únikům vlhkosti, zda nedošlo ke změně vytápění nebo zda je zřejmá souvislost s obvodovou konstrukcí. Pokud příčina není zřejmá, je vhodné zajistit odborné posouzení zahrnující měření povrchových teplot, relativní vlhkosti vzduchu a případně termovizní snímkování. Dlouhodobý monitoring vlhkosti po dobu několika dnů až týdnů často poskytne rozhodující informace, protože vývoj teploty a vlhkosti v čase je značně kolísavý a jednorázové měření nemůže poskytnout informaci o skutečném užívání bytu.

Klíčové je rozlišení odpovědnosti. Pokud je příčinou zatékání střechou, porucha fasády nebo jiná závada společné části domu, odpovídá za odstranění závady SVJ. Pokud však konstrukce splňuje normové požadavky podle ČSN 73 0540-2 a měření prokáže dlouhodobě zvýšenou vlhkost interiéru způsobenou nedostatečným větráním, odpovědnost leží na vlastníkovi jednotky. SVJ nemůže nést náklady na sanaci plísní, které vznikly v důsledku nesprávného užívání bytu.

Základní preventivní opatření

Je třeba zdůraznit, že správné větrání je základním preventivním opatřením. Doporučuje se větrat krátce a intenzivně, nejméně až 5krát denně, vždy po činnostech produkujících vlhkost. V domech po výměně oken bez zateplení obvodových stěn je vhodné zvážit instalaci řízeného větrání, například decentrálních rekuperačních jednotek s benefity popsanými v předchozím článku o zdravotních aspektech interního mikroklimatu.

Prevence je pro SVJ zásadní. Výbor by měl vlastníky informovat o nutnosti řádného a intenzivního větrání zejména po výměně oken a při energetických úpravách domu. Zateplení bez řešení detailů tepelných mostů může lokálně zhoršit povrchové teploty. Stejně tak pouhá výměna oken za těsnější bez změny větracího režimu často vede ke zvýšení vlhkosti interiéru.

Závěrem lze shrnout, že výskyt plísní musí být vždy posuzován komplexně. Norma ČSN 73 0540-2 stanovuje objektivní kritéria pro posouzení stavební části problému. Pokud konstrukce normově vyhovuje, hlavní příčinou bývá velmi často nedostatečné větrání. SVJ je povinno odstranit závady společných částí domu, avšak nemůže přebírat odpovědnost za nevhodný režim užívání jednotky. Odborný, měřením podložený postup je jediným správným způsobem, jak předejít sporům a zajistit zdravé vnitřní prostředí v bytovém domě.

V příštím článku se zaměříme na další aspekty ovlivňující růst plísní a zodpovíme i otázku, jaký vliv může mít zcela běžná vestavěná skříň.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay