Téma: SVJ z hlediska právních předpisů

Hranice pozemků aneb Máte plot až u sousedů (VIII)

Určení hranice pozemku může být v některých případech poměrně nejasnou otázkou. Základním východiskem pro určení hranic slouží katastr nemovitostí. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, v platném znění (dále jen „katastrální zákon“) se do katastru zapisují čísla a výměry parcel a geometrické a polohové určení nemovitostí a katastrálních území. V rámci ustanovení § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) platí pravidlo, že nikoho neomlouvá neznalost zápisu údajů uvedených v katastru nemovitostí. Pro určení hranice pozemků je tak stěžejní zápis v katastru nemovitostí.

Mezi nejméně problematické patří hranice dané jasným prostorovým vytyčením. Mezi tyto případy řadíme ploty, zdi, meze, strouhy či jiné objekty. Občanský zákoník v ustanovení § 1024 a následující dále stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, že hranice pozemků jsou ve spoluvlastnictví vlastníků přilehlých pozemků. Co se týče plotů, které jsou dvojité, každý jednotlivý plot je ve výlučném vlastnictví vlastníka příslušného pozemku. V určitých případech však nemusí být z prostorového uspořádání či zápisu v katastru nemovitostí jasné, kde přesně se nachází hranice mezi dvěma pozemky. V takovém případě má možnost každý z vlastníků podat žalobu na určení hranice pozemků. Soud posuzuje hranici pozemků podle poslední pokojné držby, případně nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

Občanský zákoník poskytuje každému vlastníkovi pozemku ochranu před vlastníkem sousedního pozemku. Každý vlastník pozemku může požadovat po svém sousedovi, aby se zdržel budování stavby v těsné blízkosti společného plotu. Zákonodárce se tak snažil zamezit sousedským schválnostem či neúmyslnému stínění na sousední pozemek. Zákaz dopadá na téměř všechny typy staveb, od pevných po dočasné. Pokud však bylo na stavbu vydáno veřejnoprávní povolení, je nutno postupovat podle ustanovení § 1004 občanského zákoníku o ohrožení držby. Přesné odstupy staveb jsou upraveny v rámci vyhlášky č. 501/2006 Sb., vyhláška o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění (dále jen „vyhláška“). Ustanovení § 25 zmíněné vyhlášky stanoví například minimální sedmimetrovou vzdálenost mezi rodinnými domy a minimální dvoumetrovou vzdálenost od hranice pozemku.

Soused v souladu s ustanovením § 1027 občanského zákoníku může u soudu dokonce navrhovat a domáhat se toho, aby soud po zjištění stanoviska stavebního úřadu uložil vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.

V rámci hranice pozemku musí vlastník dle ustanovení § 1023 občanského zákoníku snášet užívání prostoru nad i pod pozemkem. K užívání však další osoby musí mít důležitý důvod a třetí osoby nesmí vlastníka výrazně omezovat. Toto ustanovení dopadá například na letový provoz nad pozemkem.

Vlastník pozemku, na kterém jsou kořeny stromů ze sousedního pozemku, může v souladu s ustanovením § 1016 odst. 2 občanského zákoníku požádat vlastníka o jejich odstranění. Pokud mu nevyhoví, je oprávněn kořeny přiměřeně odstranit. Totéž platí o přesahujících větvích. Případné spadlé plody z těchto stromů náleží vlastníkovi pozemku, na které spadly. Pro vzdálenost stromů od hranice pozemku platí obdobná pravidla jako pro stavby. V případě, kdy strom obvykle dosahuje výšky nejméně tři metry, musí být vzdálen od hranice pozemku nejméně tři metry. Zbytek stromů musí být vzdálen nejméně metr a půl. Lze tedy shrnout, že byť vlastník může se svým pozemkem nakládat libovolně, musí respektovat určitá omezení.

Zdroj: JUDr. David Pytela, MBA, LL.M.

Foto: Pixabay