24. června 2021

Téma: Zděné stavby

Malty a tradiční zdivo (III)

Účel

Malty mají ve zdivu dva základní úkoly, spojují jednotlivé cihly a vyrovnávají rozdíly mezi ne zcela stejnými cihlami nebo jinými zdicími prvky. Jejich základním účelem je spojení cihel ve vodorovné ložné spáře a svislé styčné spáře. Pro spojení zdicích prvků ale nemusí být užito pouze malty. Rozlišujeme zdivo, kde je namísto malty použito zdicí pěny nebo lepidla. Existují ale zděné stavby, kde malta nebo spojovací látka není vůbec použita. Kameny nebo bloky jsou položeny na sebe nasucho nebo jsou spojeny zámky a výstupky.

Označení

Malty označujeme písmenem M a následným číslem vyjadřujícím pevnost malty v tlaku v MPa. Příkladem je malta označená M5 s pevností v tlaku 5 MPa. Pro dnešní zdivo používáme především malty cementové o značení M5 a M10, při tlakem extrémně namáhané konstrukci M15.

Druhy

Malty rozlišujeme podle složení, provedení a tloušťky na tři druhy. Zmíněné tři druhy zahrnují maltu:

  • obyčejnou (pro klasické zdění se spárou tloušťky 8-12 mm), také jako maltu zakládací, v první spáře;
  • lehkou (tepelně izolační nebo také teplou či lehkou, určenou pro zdění jako obyčejná malta);
  • tenkovrstvou (pro tenké spáry při zdění z přesných cihel), v současnosti to je malta nejužívanější.

Malty dělíme podle eurokódu 6 na dva druhy podle kvality její přípravy. Normová definice je následující:

Návrhová malta pro zdění (podle výrobce) je malta, jejíž složení a výrobní postup jsou zvoleny tak, aby zajistily požadované vlastnosti (záměr užitné hodnoty). Takovou maltu kupujeme hotovou nebo suchou a na stavbě přidáváme jen vodu.

Předpisová malta pro zdění podle receptury je malta, která je vyráběna ve stanoveném poměru složek a jejíž vlastnosti se předpokládají podle použitého poměru složek (záměr receptury). Takovou maltu mícháme na stavbě.

Použití zdicí pěny

Kromě malt se dnes na stavbách používá také zdicí pěny. Pěna spojuje cihly v ložné spáře obvykle ve dvou pásech nanesených asi 25 mm od obou líců zdiva. Pro cihly s velkými dutinami a žebry nanášíme pěnu na tato žebra. Povětšinou jde o 4 pásy pěny nad žebry. Při použití zdicí pěny je třeba přesně deklarovat typ pěny a při realizaci požadovat doklad o její certifikaci.

Použití pěny a tenkovrstvé malty vyžaduje použití broušených cihel s přesnými rozměry. Mezi cihlami nesmí dojít k výškové změně v místě nad styčnou spárou, kdy by jedna cihla byla vyšší. Tím by vznikl vrub a tenká malta nebo pěna nemůže výškový rozdíl vyrovnat. Došlo by k narušení převazby cihel a nebezpečí narušení cihly poruchou se svislou trhlinou.

Tradiční zdivo

Pod pojmem tradiční zdivo zahrnujeme zdivo kamenné a zdivo z cihel a tvárnic staršího provedení, přibližně u staveb vybudovaných do konce dvacátého století.

Cihly

Klasickým příkladem tradičního zdiva jsou plné cihly. Nejvíce užívaný je velký formát cihel o rozměrech 290x140x65 mm a malý formát o rozměrech 250x120x65 mm. V tomto formátu se vyráběly a vyrábějí pálené cihly, betonové a vápenopískové cihly. CDm, neboli cihla děrovaná metrická, je formátu 240x115x113 mm (skladebně 250x125x125 mm). Je vylehčena malými průběžnými svislými otvory.

Kámen

Kámen je tradičním přírodním zdicím materiálem.  Pro stavby využíváme vhodných druhů kamene z vyvřelých, usazených nebo přeměněných hornin. Kámen musí vykazovat pevnost, stálost, otěruvzdornost a co nejnižší nasákavost. Kámen pro stavební účely dělíme na neopracovaný a tesaný.

Horniny vyvřelé představují hlubinné a výlevné vyvřeliny. Nejčastějšími vyvřelinami jsou granitické horniny jako žula, granodiority a křemenné diority. Nerostné složky kamene tvoří křemen, draselné živce nebo sodnovápenaté (plagioklasy). Tyto světlé minerály doplňují amfibol a biotit. Barva je většinou šedá nebo světle šedá. Struktura kamene je obvykle stejnoměrné zrnitá nebo porfyrická s velkými vyrostlicemi. Měrná hmotnost žul se pohybuje mezi 24 až 28 kN/m2 a pevnost v tlaku mezi 160 až 240 MPa. Bezkřemenné, to je syenitové horniny, představují druhou hlavní skupinu vyvřelin. Zahrnují syenit, diorit, porfyr a porfyrit, gabro, trachyt a andezit. Liší se přítomností živců. Syenit je tvrdý a trvanlivý, dobře se opracovává a dá se leštit. Jeho měrná hmotnost je 29 kN/m2 a pevnost v tlaku 300 MPa. Výlevné horniny gabra jsou diabasy a čediče. Diabas je velmi tvrdý a houževnatý, a proto těžko opracovatelný. Čediče tvoří nejrozsáhlejší výlevy. Jsou trvanlivé, ale pro kamenickou práci se nehodí. Shodně lze hodnotit i znělce.

Horniny usazené neboli sedimentární mají převážně původ v primárně horninách vyvřelých nebo přeměněných, popřípadě v horninách již předtím jednou usazených. Základní stavební komponenty hornin tvoří stabilní minerály jako křemen, živce nebo turmalín. Usazené horniny dělíme na karbonáty (vápenec, travertin), psamity (pískovce, arkózy, droby) a slínité horniny (opuka). Všechny jsou dobře opracovatelné, zejména pískovce.

Přeměněné neboli metamorfované horniny vznikly buď jako kontaktní stykem s výlevnými a vyvřelými horninami za vysokých teplot, nebo jako lokální ze sedimentárních hornin. Rozeznáváme fylity, svory a pararuly, břidlice, dále pak hadec a mramor.

Kamenné zdivo

Kamenné zdivo je možné provést v několika formách odvislých od opracování a tvaru jednotlivých kamenů. Jako nejprostší je zdivo z lomového kamene sestavené z nepravidelných kusů kamene. Následuje zdivo kyklopské se spárami orientovanými vždy mezi trojici kamenů. Pravidelnost v ukládání kamenů v řadách se vyznačuje zdivo řádkové, které je známé v hrubém a čistém provedení. S převýšenými kameny nad řádky pracuje zdivo haklíkové.  Vrcholným kamenickým dílem je pak zdivo kvádrové sestavované z hrubých nebo přesných kvádrů.

Zdroj: ČKAIT

Foto: Pixabay

X